Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 44. - Kde je Paul?

08.05.2010 (15:15) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5701×

Kapitola 44. – Kde je Paul?

Pohled Edwarda. 

Ozvalo se hlasité BUCH. A pak, jakoby si to moje srdce ještě rozmyslelo, bouchlo ještě jednou. Naposledy.

Bolest byla pryč, napětí v mém těle povolilo, ruce pustily peřinu a jediný zvuk, který se teď rozléhal celým domem, bylo Kateino srdce. Stále ještě tlouklo.

Otevřel jsem oči…

Rozhlédl jsem se po místnosti.

Kousek od postele stáli všichni, kromě Rileyho. Ten byl u Kate.

Vidět vše novýma očima se mi zdálo neuvěřitelné. Vnímal jsem každý detail.

I můj sluch ještě zesílil. Díky němu jsem si uvědomil, že slyším jen jedno srdce. To Kateino. Takže tu nebyla Izzie, protože jinak bych musel slyšet i její tlukoucí srdce.

Stále jsem ještě ležel na posteli a zvykal si na ostré vidění. Sledoval jsem poletující prach, slabé šmouhy od barvy na zdi, dokonce jsem přečetl názvy knih v knihovně, která stála na druhém konci pokoje. A také jsem si zvykal na vynikající sluch. K mým uším doléhaly zvuky z na míle vzdálené silnice.

Zkusil jsem se nadechnout. Nepotřeboval jsem dýchání k životu, ale kdybych nedýchal, ochudil bych se o všechnu tu vůni, která byla cítit v pokoji.

Rozhodl jsem se udělat tři věci. První – chtěl jsem líbat Bellu. Tak moc mi chyběla. Chtěl jsem se jí dotýkat, říct jí, že ji miluji. Druhou – musel jsem vidět svoji sestru. Být s ní, až se přemění. Třetí – potřeboval jsem vědět, co se stalo našim. Musel jsem znát celou pravdu. Něco mi říkalo, že s tím měl hodně společného Paul. I vzhledem k tomu, jak provinile se Bella tvářila, když mi říkala, že jsou naši mrtví. Sice jsem to zařadil až na třetí místo, ale bylo to pro mě hodně důležité. Jenže, našim už to život stejně nevrátí.

Posadil jsem se. Trochu mě zmátlo, že jsem ten pohyb ani nezaznamenal a už jsem seděl. Otočil jsem hlavu k Belle, která seděla na posteli a pozorovala mě. Zdála se mi ještě krásnější.

„Edwarde?“ promluvila tiše. Usmál jsem se na ni a nahnul se k ní.

„Hrozně se mi po tobě stýskalo. Miluji tě, lásko,“ zašeptal jsem a pohladil ji po tváři. Celý obličej se jí rozzářil.

„I já tě miluji. Tak moc jsi mi chyběl.“ Položila mi ruku za krk a přitáhla si mě k sobě. Neprotestoval jsem. To bylo přesně to, co jsem chtěl. Líbat ji. Vychutnávat si její rty. Hrát si s nimi. Těšilo mě, když jsem viděl, že je na tom dost podobně jako já.

Naše rty se spojily a mým tělem projela touha po ní. Připadalo mi, jako bych ji nelíbal šíleně dlouho. Hltal jsem její ústa, jazykem jsem vyhledal ten její a naprosto jsem se poddal polibku. Někdo si hlasitě odkašlal, ale oba jsme to ignorovali.

Po skvělém zraku a sluchu jsem našel další úžasnou věc na tom, být upírem. Nemusel jsem přerušit polibek kvůli nádechu. A také jsem ho nepřerušil. Hladově jsem se tiskl k Belle a vnímal jsem celou svou bytostí jen ji.

Netušil jsem, kolik uběhlo času. S Bellou jsme se stále líbali a nemohli se nabažit jeden druhého. Kdybychom nevěděli, že jsou v místnosti přítomni i ostatní, asi bychom neskončili jen u líbání.

„Ehm… Edwarde? Nepálí tě v krku? Neměl by sis prvně zajít na lov?“ ozval se opatrně Carlisle.

Ztuhnul jsem se rty stále přitisknutými k Belliným. V krku mě pálilo, ale proti tomu, co jsem cítil při přeměně, bylo tohle nic. Odejít na lov se mi teď nechtělo. Měl jsem v náruči svoji krásnou Bellu a nemínil jsem se jí teď vzdát.

Pak jsem si ale vzpomněl na další body, které jsem si naplánoval.

Odtáhl jsem se od ní a všiml si, že jí po tváři přeběhl nesouhlasný výraz.

„Lásko, na tohle budeme mít dost času. Máme před sebou celou věčnost,“ pošeptal jsem jí do ucha, vtiskl jí polibek na tvář a postavil se vedle postele. Zase mě trochu překvapila rychlost pohybu. 

Kupodivu jsem si uvědomil, že jsem se s novou existencí v podobně věčného života v těle upíra, smířil prakticky hned. Nebylo to divné? Když pominu to, co jsem prožíval při přeměně, cítil jsem se spokojeně.

Nadechl jsem se a usmál se na všechny přítomné.

„Chci vidět svoji sestru,“ pronesl jsem zcela klidně.

„Edwarde, vážně by bylo nejlepší, kdyby tě teď vzala Bella na lov, abys uhasil žízeň,“ nabádal mě opět Carlisle.

„Carlisle, pořád se mě snažíš přesvědčit o tom, že bych měl uhasit žízeň. Já ale žádnou velkou žízeň necítím. Takže mě, prosím, všichni omluvte, ale já jdu teď za Kate.“ Cítil jsem žízeň. Ale nebyla to žízeň po krvi. Žíznil jsem po Belle. Ale jak už jsem řekl jí, na to, uhasit žízeň jednoho po druhém, máme celou věčnost. Teď jsem potřeboval vidět svoji sestru.

Přelétl jsem pohledem Cullenovy. Všichni na mě zírali jako na svatý obrázek.

„To není možné. Jsi novorozený. Měl bys teď toužit po krvi. To by měla být jediná věc, která by tě měla zajímat,“ mumlal Carlisle a kroutil přitom hlavou.

No, měl pravdu. Jako novorozený bych měl chtít v první řadě krev. Ale já jsem měl hlavu plnou jiných věcí a pro touhu po krvi tam zbylo jen malinké místečko. Bylo se mnou snad něco v nepořádku?

„Edwarde, jestli chceš být s Kate při dokončení přeměny, měl bys jít za ní. Už to nebude trvat dlouho,“ pobídla mě Alice. Mrkl jsem na ni a vydal jsem se za zvukem sestřina srdce. Bilo hrozně rychle. Co nevidět z ní bude upírka.

„Můžu jít s tebou?“ zeptala se mě Bella, když se objevila po mém boku. Usmál jsem se na ni, vzal ji za ruku a společně jsme došli k Rileyho pokoji. Zlehka jsem zaťukal.

„Pojďte,“ pozval nás Riley dál.

Kate ležela na posteli a zmítala se v bolestech.

„Slyšíte její srdce? Za chvíli to skončí,“ řekl Riley, v rychlosti se na nás podíval a zase otočil hlavu ke Kate. Viděl jsem mu v očích tolik bolesti. Trpěl společně s ní.

Posadil jsem se na druhou stranu postele a chytil jsem Kate za ruku.

„Sestřičko, vydrž. Za chvíli bude po všem,“ zašeptal jsem a pohladil ji po tváři. Bella mi položila ruku na rameno.

Pohled Belly.

Doufala jsem, že až se Edward přemění, budu moct číst jeho myšlenky. Bohužel se tak nestalo. Nešlo to, když byl ještě člověk a nešlo to ani teď, když už byl upír.

Překvapovalo mě, že se dokázal tak ovládat. Že netoužil po krvi. Nikdy jsem se s nikým takovým nesetkala. I Carlisle se zdál překvapený. Diskutoval o tom s ostatními v mém pokoji. Přemýšlel nad tím, že by to mohla být Edwardova přeměnou získaná schopnost. Ovládat touhu po krvi. Napadlo mě, jestli by se ta schopnost nedala přenést i na někoho dalšího. Konkrétně na Kate. Mohl by jí Edward „půjčit“ část své schopnosti, aby se dokázala také ovládnout v touze po krvi? Mohlo by to takhle fungovat?

Jak je možné, že ho nevidím, i když se snažím sebevíc soustředit na jeho budoucnost? Četla jsem myšlenky Alice. Pak se se svým zjištěním svěřila Carlislovi. Nedokázal si to vysvětlit, a když se k ní přidal i Jasper, který ostatním oznámil, že necítil a necítí žádnou z Edwardových emocí, zdálo se to opravdu divné.

Zajímavé. Slyší Bella po přeměně jeho myšlenky? Přemýšlel Carlisle.

„Ne, Carlisle,“ řekla jsem šeptem. Věděla jsem, že mě uslyší a dojde mu, na co odpovídám. Riley s Edwardem se na mě podívali. Jen jsem pokrčila rameny.

Díky, Bello. V tom případě by mohl být něco jako… štít. Nenapadá mě, jak to lépe pojmenovat. Vypadá to, že je odolný vůči všem našim schopnostem. K tomu ještě dokáže ovládnout touhu po krvi… Vážně jsem zvědavý, jestli bude mít Kate také nějakou schopnost. Štít. Že by byl Edward štít? To by pak ale mohl být schopen zaštítit Kate a přenést na ni schopnost ovládání se. Když jsem žila ve Volteře, viděla jsem dost upírů s různými schopnostmi. Takže… teoreticky by toho měl být schopen. Pokud se tedy nemýlíme a Edward má skutečně-

Ať už to skončí. Uhaste ten žár. Vždyť mi spálí srdce.

Po dobu Edwardovy přeměny jsem byla ráda, že jsem mu nedokázala číst myšlenky. Stačilo, že jsem slyšela ty Kateiny. Jen párkrát vykřikla nahlas, ale v myšlenkách, pokud byla zrovna při vědomí, křičela pořád.

Kateino srdce nabralo ještě větší rychlost a to už jsme všichni věděli, že do konce přeměny zbývá jen pár vteřin. Kate nás stále v myšlenkách prosila, ať zastavíme ten oheň. Bylo mi jí líto. Nemohla jsem jí nijak pomoct.

„Ještě pár vteřin,“ šeptal Edward a hladil Kate po ruce. Riley myslel na to samé. Stiskla jsem Edwardovi rameno.

Kate zalapala po dechu, lehce se prohnula a její srdce vydalo poslední úder. Ten zvuk se nesl celým domem. Pak se rozhostilo ticho.

V pokoji se objevili i ostatní členové naší rodiny. Všem se honilo hlavou, jak bude Kate reagovat, až otevře oči.

Podle toho, co jsem si přečetla v Kateině hlavě, měla žízeň. Hrdlo jí spalovaly plameny a ona toužila po krvi. Bude muset na lov. Co nejdříve.

Otevřela oči a posadila se na posteli. Chvíli se rozhlížela po místnosti. Pak přejela očima každého člena mojí rodiny, než se její pohled zastavil na Edwardovi.

„Edwarde,“ vydechla. Natáhl k ní ruce a ona ho objala.

„Všechno zvládneme,“ říkal jí a hladil ji přitom po vlasech.

Musím uhasit ty plameny. Aha, takže Edwardova schopnost na Kate nepůsobila. Ona se cítila tak, jak se cítí všichni novorození. Měla žízeň a potřebovala krev.

„Kate?“ oslovil ji opatrně Riley. Ještě stále si připadal provinile, že ji málem zabil.

Kate pustila Edwarda, otočila hlavu na Rileyho, chvilku si ho měřila pohledem a pak se mu vrhla do náruče. Vzájemně si vyznávali lásku.

„Kate, co kdybychom si teď my čtyři společně zašli na lov?“ zeptala jsem se jí. Jen jsem to vyslovila, její tělo ztuhlo. Plameny v jejím krku ještě zesílily.

Pustila Rileyho, postavila se vedle postele a řekla: „Jdeme?“

Trochu se podivila nad tím, jak se jí podařilo vstát ladně z postele, ale poté už na nic nečekala a rozešla se směrem ke dveřím.

Dejte na ni pozor. Ona je typickým novorozeným, tak ať se nestane malér. Kladl mi Carlisle na srdce, když jsem ho míjela. Kývla jsem a společně s Rileym a Edwardem jsme se vydali za Kate. Byla už na schodech.

Když jsem scházela ze schodů, zaslechla jsem, jak se k domu blížilo auto. To musel být Daniel s Izzie. Kate… žízeň… člověk. Špatně načasované.

„Musíme zastavit Kate,“ vykřikla jsem v momentě, kdy už před domem zastavovalo auto. Kate se zastavila na posledním schodě, nadechla se a domem se ozvalo vrčení. Než stihla vystartovat, chytil ji za jednu ruku Riley a za druhou Edward. Nesouhlasně s sebou škubala a snažila se vyprostit z jejich sevření. Zbytek rodiny se postavil před ni.

Sledovala jsem, jak Daniel vystupuje z auta, aby se mohl rozloučit s Izzie. Jeho pach se plíživě šířil po celém domě. Podívala jsem se na Edwarda, ale vůbec to s ním nehnulo. Sledoval nešťastně Kate, která myslela jen na to, že chce Danielovou krví uhasit svoji žízeň. No tak, Edwarde, snaž se ji zaštítit. Nabádala jsem ho v duchu. Nevěděla jsem, jestli to dokáže, jestli je to vůbec proveditelné. Ale doufala jsem, že se nemýlím.

Kate znovu zavrčela a vytrhla se Rileymu. Edward ji stále držel a ostatní členové rodiny tvořili stěnu mezi nimi a vchodovými dveřmi.

Izzie měla plnou hlavu Daniela a vůbec nevnímala, co se kolem ní děje. Než jsem na ni stihla zakřičet, ať skryje jeho pach, promluvil Edward na Kate.

„Kate, podívej se na mě!“ Ona ale stále vrčela a snažila se mu vyškubnout.  

„Kate!“ zkusil to znovu, důrazněji. V tu chvíli k němu otočila hlavu a zarazila se.

„Co… se to… jsem…“ koktala. Její postoj se změnil. Opřela si hlavu o Edwardovo rameno a začala vzlykat. V myšlenkách se snažila přijít na to, co se stalo.

„Je to pryč,“ zašeptala po chvíli. Takže to Edward dokázal. No páni.

„Co je pryč? Nerozumím ti,“ ptal se jí nechápavě.

„Lásko, máš schopnost… jsi štít. Jsi imunní vůči všem našim schopnostem. A také máš dar, ovládat svoji touhu po krvi. Když jsi viděl, že chce Kate… ublížit Danielovi, zaštítil jsi ji svojí schopností. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak,“ vysvětlovala jsem mu a Carlisle u toho pokyvoval hlavou. Věděl, že mám pravdu. V rychlosti jsem se podívala ven. Daniel nasedal do auta a Izzie mířila ke dveřím do domu. O ni jsem strach neměla. Její pach byl trvale zastřený a také jsme teď měli Edwarda, který dokázal úžasné věci.

Když vešla dovnitř, zastavila se na místě.

„Stalo se něco?“ zeptala se a pak si všimla Edwarda a Kate. „Vítejte do světa nesmrtelných,“ pronesla a usmála se. Edward jí úsměv vrátil. Kate se od něj odklonila a podívala se na Izzie.

„Promiň,“ řekla jen a zase si opřela hlavu o Edwarda.

„Může mi někdo vysvětlit, co se tu dělo?“ ptala se Izzie nechápavě.

„Pojď se mnou nahoru, já ti to tam všechno povím,“ vyzvala ji Alice a přitom na mě mrkla.

„Díky,“ zašeptala jsem.

Otočila jsem se na Edwarda, Kate a Rileyho. „Myslím, že bychom měli vyrazit na lov.“

Bello, venku bude možná vhodná příležitost říct Edwardovi a Kate celou pravdu o smrti jejich rodičů. Popřemýšlej o tom. Přečetla jsem si Carlislovy myšlenky. Věděla jsem, že se na to dřív nebo později zeptají. Hrozně jsem se ale bála, že mi to budou dávat za vinu.

„Nezlobte se na mě,“ zamumlala Kate stydlivě k ostatním a vyběhla z domu. Edward mě vzal za ruku a společně s Rileym jsme běželi za ní.

Doběhli jsme ji až hluboko v lese. Při běhu si vyčistila hlavu.

Společně jsme běželi ještě kousek, až jsme zastavili na malé louce. Kate se svalila do trávy a vstřebávala to, že je upírka. Líbilo se jí to. Ostatní jsme ji následovali. Edward mě držel za ruku a Riley držel Kate. Cítila jsem se šťastná. Už jsem se nemusela o Edwarda bát. Už jsem nemusela přemýšlet nad tím, že jednou zestárne a zemře.

I ta hrozná bolest za to stála. Jsem nesmrtelná, nezestárnu. Po zbytek věčnosti budu s Rileym. Četla jsem nadšené Kateiny myšlenky. Riley přemýšlel podobně. Představoval si v myšlenkách společnou budoucnost s Kate.

Ani nevím, jak dlouho jsme tam jen tak leželi. Edward stále zaštiťoval Kate, takže měla svoji touhu po krvi pod kontrolou. Vše se zdálo skvělé.

„Co se stalo našim? Riley mi říkal, že se jim něco stalo při nehodě, ale vnímala jsem ho jen napůl. Kde jsou?“ zeptala se najednou Kate a přerušila tím pohodu a spokojenost, kterou jsem cítila. 

Posadila jsem se a pustila Edwardovu ruku. I on se posadil a podíval se mi do očí.

„Tak to vyklop, Bello. Co se stalo? A prosím, řekni nám celou pravdu,“ žádal mě. A sakra. Tušil něco?

„No… jak bych vám to řekla,“ přemýšlela jsem nahlas. „Kate, vaši zemřeli při nehodě,“ zašeptala jsem opatrně. Kate se také posadila, vyvalila na mě oči a otevřela pusu. Tohle jí Riley neřekl? Nebo to bylo to, co nevnímala? Riley ji objal okolo ramen. Podívala jsem se na Edwarda. Mračil se. Tohle už věděl. Chtěl znát celou pravdu.

Zhluboka jsem se nadechla. „Oba si určitě pamatujete, že do vás po cestě domů narazilo auto. Vyhodilo vás ze silnice a odhodilo na střechu. Táta… byl mrtvý na místě. Mamka zemřela na následky zranění v nemocnici, když jste byli oba v bezvědomí.“ Kate vzlykala Rileymu na rameni. Jí by asi tahle pravda stačila. Jenže Edward se tvářil, že mu tahle informace v žádném případě nestačí.

„Bello, ty víš, kdo řídil to auto?“ zeptal se a utvrdil mě tak v tom, co jsem si myslela. Byla jsem v koncích. Nedokázala jsem vyslovit to jméno. Riley mě pobízel myšlenkou, ale když viděl, že to nezvládnu, chopil se vysvětlování sám.

„Jo, víme, kdo řídil auto, které do vás narazilo. Byl to ten zmetek Paul. Dokonce se pak přiblížil k našemu domu, jakoby se nic nestalo. Jasper s Emmettem se za ním vydali, ale po cestě se jim ztratil.“

Edwardova reakce mě překvapila. Chvíli se mračil, pak zhluboka dýchal a nakonec mě pohladil po tváři.

„Lásko, myslela sis, že ti to budu dávat za vinu?“ zeptal se. Zalapala jsem po dechu.

„Nějak jsem vytušil, že s tím bude mít ON něco společného. Nemá to v hlavě v pořádku. Za to ty ale nemůžeš,“ řekl a pokračoval. „I já bych mohl cítit vinu. Protože jsem se tě nedokázal vzdát. A on to prostě nechtěl pochopit.“

„Edwarde, ty ses mě chtěl vzdát?“ ptala jsem se udiveně. To mi nikdy neřekl.

„Nechtěl. Miluji tě tak moc, že i když jsem na to pomyslel, nedokázal jsem to. Viděl jsem Izzie, která vás chtěla mít spolu, a říkal jsem si, jestli vám nestojím v cestě. Ale pak jsi mě utvrdila v tom, že mě miluješ a já jsem doufal, že to Paul pochopí.“ Nadechl se a přimhouřil oči.

„Chci tě poprosit o jednu věc. Za smrt našich rodičů musí zaplatit. Stejnou mincí. Takže, jakmile se tu ukáže, je můj. A také Kate, pokud se bude chtít přidat,“ řekl docela hrozivě.

„Můžeš se mnou počítat, bráško. Tohle mu nesmí projít,“ procedila Kate skrz zuby.

Slyšela jsem Rileyho nesouhlasné myšlenky. Měl na Paula také spadeno. Stejně jako já.

„Jako novorození jste silnější jak on. Dobře, i když bych se ho ráda zbavila jednou pro vždy sama, nechám to na vás. My s Rileym budeme v záloze, kdyby bylo třeba.“ Riley se na mě podíval a po chvíli rezignoval.

„Paul musí zem-“ Podívala jsem se na Kate. Nedořekla větu a s pusou otevřenou zírala před sebe.

„Kate?“ Riley s ní trošku zacloumal, ale její nepřítomný výraz se nezměnil. Co se to s ní stalo? Všichni tři jsme ji pozorovali a ani jeden z nás nechápal, co se to děje. Zkusila jsem její myšlenky, ale bez úspěchu.

Po chvíli se Kate nadechla, zamrkala a řekla: „Paul je ve Volteře.“

Kapitola 43. - Přeměna - Shrnutí - Kapitola 45. - Kolik času zbývá?

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 44. - Kde je Paul?: