Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 43. - Přeměna

Bella a Edward moc hezky


Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 43. - PřeměnaJak jsem slíbila na shrnutí, dnešní kapitolka bude celá z pohledu Edwarda. Probíhá u něj přeměna stejně jako u Kate. Jak se cítí? Jak vnímá přeměnu?
Děkuji všem za komentáře, jste zlatíčka.

Kapitola 43. – Přeměna

Pohled Edwarda.

Slyšel jsem kolem sebe hlasy, ale nedokázal jsem určit, komu patřily. Jako bych spal a slyšel je z veliké dálky. Po chvíli jsem je přestal vnímat…

 

Uběhl nějaký čas a mě probudila hrozná bolest. Celé tělo mi hořelo, jakoby mě někdo polil nějakou hořlavinou a škrtl zápalkou.

„Co se dá dělat. Budu…“ zaslechl jsem a tělo se mi napjalo v křeči. Snažil jsem se otevřít oči, ale měl jsem pocit, že moje víčka vážila snad tunu.

„Bello!“ podařilo se mi vydrat z úst jméno té, kterou jsem miloval a kterou jsem si přál mít teď u sebe. Konečně jsem dokázal otevřít oči.  

„Lásko, jsem tady. Vím, že to bolí, ale budeš to muset vydržet.“ Bella? Seděla u mě? Nedokázal jsem na ni zaostřit.
„Pálí to, tak moc to pálí. Zastav to, prosím.“ Snažil jsem se ji přesvědčit, aby mě té bolesti zbavila. Co se to se mnou dělo?

„Nemůžeme mu nějak pomoct? Dát mu nějaké další léky?“ ptala se někoho.

Zaslechl jsem zřejmě Carlisla, jak jí odpovídal a říkal něco o tom, že mi proudí celým tělem jed. Jed? Měl jsem v těle jed? Jak se to mohlo stát?

Cítil jsem, jak mě Bella pohladila po tváři. Bál jsem se, aby jí neuhořela ruka. Musela přece cítit ten žár, který ze mě sálal. Vždyť celé moje tělo hořelo.

Oheň, jed… Zkoušel jsem si vzpomenout, co jsem věděl o přeměně. Upír kousne člověka, do těla mu vpustí jed, ten se pak rozšíří do celého těla a za tři dny je z něj také upír. Probíhala snad u mě přeměna? Jak už je to dlouho? A proč si nevzpomínám na to, že by mě někdo kousnul?

Tělo se mi znovu napjalo. Ta bolest byla příšerná. Nedokázal jsem v té chvíli myslet na nic jiného. Snad jen na to, že jsem chtěl zemřít. Chtěl jsem se zbavit té bolesti, která byla nesnesitelná. Mé tělo se zmítalo v ohni. Každá buňka v mém těle hořela.

 

Zaslechl jsem nějaké zvuky v pokoji. Musel jsem být chvíli mimo. No, chvíli… Jak dlouho? Vůbec jsem nevnímal čas. Co bylo za den? Kolik bylo hodin?

Oheň stále neustupoval a já jsem přemýšlel, jak asi vypadá moje tělo. Zvedl jsem ruku a pomalu si ji dával před obličej.

„Lásko, slyšíš mě?“ ptala se Bella. Slyšel jsem ji hodně blízko. Oči jsem měl otevřené, ale viděl jsem jako v mlze. Snažil jsem se zaostřit na ruku a na chvíli se mi to podařilo. Nebyla spálená. Vypadala normálně.

„Carlisle, co to dělá? Proč neodpovídá?“ slyšel jsem mluvit Bellu lehce hysterickým hlasem. Pak mě vzala za ruku, kterou jsem si prohlížel a položila ji do své. Její chladný dotek nedokázal uhasit plameny, které mě spalovaly.

„Bello?“ zmohl jsem se jen na oslovení. Hrdlo mi spaloval oheň a bolelo to, když jsem mluvil.

„Jsem u tebe, lásko,“ zašeptala a pohladila mě po tváři.

Dusil jsem v sobě výkřiky, že chci umřít, protože se ta bolest nedá vydržet. Nechtěl jsem ji děsit.  

Co je přimělo mě přeměnit? Byla to Bella, která mě kousla, nebo to byl někdo jiný z Cullenových? Proč?

Pamatoval jsem si, že jsme slavili moje a Kateiny narozeniny. Bella mi slíbila nějaký dárek, který mi chtěla dát, až za mnou přijde do mého pokoje. Přemýšlel jsem nad tím ještě po cestě domů a snažil se přijít na to, co si pro mě připravila. Kate byla nadšená z oslavy stejně jako mamka a i táta, i když to nedával najevo, vypadal spokojeně. Už jsme byli skoro doma, když jsem si všiml auta, které se vyřítilo ze zatáčky. Cítil jsem náraz a pak už nic. Tahle vzpomínka na chvíli potlačila i ty plameny. Co se stalo? Kde jsou naši? Kde je Kate?

„Naši? Kate?“ zeptal jsem se hodně tichým hlasem. Nikdo neodpovídal. Slyšel jsem jen hluboký nádech a pak kroky, které mířily směrem k místu, kde jsem ležel.

„Já vím, že mu to musím říct. Ale bojím se,“ říkala někomu Bella. Něco mi uniklo? S kým to mluvila? Otočil jsem trochu hlavu a snažil se zaměřit svůj pohled do místa, kde jsem předpokládal, že někdo stojí. Byl to Carlisle? Ozvalo se zavírání dveří.

„Edwarde, když jste odjížděli z oslavy domů, měli jste neho-“

„Riley, já chci umřít, prosím. Hrozně to pálí. Nechci už cítit tu bolest,“ ozval se domem výkřik, který přerušil Bellu.

„Kate,“ vydechl jsem zmučeně. Co se to dělo? Kate procházela také přeměnou? Co na to říkají naši? Vždyť je teď vůbec neuvidíme, abychom jim neublížili. Ani jsme se s nimi nerozloučili…

Co to říkala Bella, než se ozval Katein výkřik? Měli jsme neho… nehodu? To byl ten náraz, který jsem cítil, když se ze zatáčky vyřítilo to auto? Kvůli tomu nás museli přeměnit? Bylo to s námi vážné?

„Edwarde,“ ozvala se po chvíli Bella, „měli jste nehodu. Narazilo do vás auto. Oba s Kate jste na tom byli velice špatně. Prodělali jste několik operací. Ty jsi měl také poraněnou páteř…“

Přestával jsem ji vnímat. Ta hrozná spalující bolest mě přemohla a moje mysl se proti ní bránila tak, že mě nechávala upadnout do bezvědomí.

 

„Můžeš Izzie. Podle Alice už je pryč.“

Zaslechl jsem, ale vůbec jsem tomu nerozuměl.

Opět jsem přicházel k sobě. Jenže ta bolest byla ještě silnější. Přestože jsem ji před tím cítil v celém těle, v nohách se mi teď zdála nejsilnější. Bella říkala něco o poraněné páteři, než jsem ji přestal poslouchat.

S vypětím všech sil jsem zkusil pohnout prsty u nohy.

„Carlisle, on hýbe nohou. To znamená, že už mu jed zahojil páteř?“ ptala se Bella s nadějí v hlase. Neslyšel jsem jeho odpověď. Bella ale zřejmě ano nebo si ji přečetla v jeho myšlenkách, protože už se znovu nezeptala.

„Takže teď ještě počkat jeden den a přeměna bude hotová,“ zamumlala.

Ještě jeden den? To znamená, že už jsou dva dny za mnou? Znovu jsem si vzpomněl na Kate. Od toho výkřiku jsem ji neslyšel. A Bella o ní nemluvila.

„Budeme tam jen my? A co Edward a Kate? Kdy se bude konat obřad?“ Jaký obřad?

„Dobře. Budu mu to muset nějak sdělit, ale bojím se, jak na to bude reagovat,“ šeptala Bella.

Bál jsem se zeptat, o čem to mluvila. Ale ještě víc jsem se bál její následné odpovědi.

Opět mě pohltila temnota.

 

Když jsem procitl, bolest nepolevila, ale moje tělo zesílilo. Bylo to díky jedu? Začal jsem vnímat vše kolem sebe jasněji. Slyšel jsem Rileyho, jak mluví na Kate. Dokonce jsem slyšel její srdce. Slyšel jsem někoho dole v kuchyni. Slyšel jsem zkrátka všechno. Oheň stále spaloval moje tělo, ale já jsem se snažil soustředit na všechno okolo, abych nemusel vnímat tu příšernou bolest. Jak ještě dlouho? Kdy už ta bolest skončí?

„Kde jsou naši?“ zachraptěl jsem poté, co jsem si vzpomněl na poslední slova, která jsem slyšel, než jsem upadl do bezvědomí. V tu chvíli všechny zvuky utichly. Slyšel jsem teď jen Kateino srdce. Pak jsem zaznamenal hluboký nádech. Bella?

Cítil jsem, jak mě vzal někdo za ruku. Má horká ruka ihned ohřála tu chladnou, takže jsem ten chlad téměř nezaznamenal. Otevřel jsem oči. Bella, moje krásná Bella se nade mnou skláněla a byla snad ještě krásnější, než jsem si ji pamatoval. Její tvář však byla ztrápená. Bylo to kvůli mně nebo se mi chystala říct něco, co ji trápilo?

„Edwarde, lásko…“ řekla šeptem a znovu se zhluboka nadechla, „Renée a Charlie… tu nehodu… nepřežili.“ Cože? Zalapal jsem po dechu. Z kuchyně se ozvalo zavzlykání. Máma s tátou jsou… mrtví? Na mysl mi vytanulo slovo obřad. Mysleli tím obřadem pohřeb?

„Tak moc mě to mrzí. Nedalo se nic dělat.“ Měl jsem pocit, jakoby si za jejich smrt dávala vinu. Proč? Co s tím měla společného? Plameny mi propalovaly hrdlo a já jsem se nedokázal nadechnout. Upadal jsem zase do temnoty.

 

„Netrvá to už nějak moc dlouho?“ slyšel jsem zcela jasně.

„Bello, má strašné bolesti a ještě se musí vyrovnat se ztrátou rodičů. Dej mu čas,“ šeptal jí Carlisle.

Ztráta rodičů. Abych se s tím vyrovnal, to bude chtít hodně času. Nemohl jsem se smířit s tím, že už je nikdy neuvidím. Sice jsem věděl, že bych je po přeměně nemohl nějaký čas vidět, ale teď jsem měl jistotu, že už je neuvidím nikdy.

Snažil jsem se poslouchat zvuky kolem sebe. Fyzickou bolest, kterou jsem cítil v každém kousku svého těla, doprovázela ještě ta psychická ze ztráty rodičů.

Najednou jsem zaslechl nový zvuk. No, nebyl až tak nový, ale zněl nově. Bylo to moje srdce. Bilo teď daleko rychleji. Jakoby mi chtělo vyskočit z hrudi.

„Slyšíte to? Brzy bude konec,“ řekl někdo.

A pak jsem to ucítil. Bolest se začala vytrácet z mého těla. Postupovala pomalu, od konečků prstů na rukách i nohách. Vzpomněl jsem si na Bellino vyprávění její přeměny. To co se dělo mohlo znamenat jen jediné, přeměna se blížila ke konci. Teď mě tedy podle jejího vyprávění čekala ještě ta těžší část.

Netrvalo to dlouho a já jsem ucítil nesnesitelnou bolest u srdce. Bilo neuvěřitelnou rychlostí a bolest v něm sílila. Plameny ustupovaly a v rukou a nohou už jsem necítil žádnou bolest. Všechny se přesunovaly do mého srdce.

Za chvíli už jsem cítil, jak hoří. Ať už je konec, přál jsem si. Zavřel jsem oči, zvedl jsem ruku a položil si ji na hruď. Na chvilku jsem ucítil, že mi zchladila místo, kam jsem ji položil. Ale jen jsem si ten chlad uvědomil, už byl pryč. Tahle nová bolest byla nejhorší, jakou jsem kdy zažil. I přesto jsem se rozhodl nevydat ani hlásku a vydržet ji mlčky.

„Ještě chviličku a bude z něj novorozený,“ pronesla nadšeně Alice. To její nadšení bych s ní chtěl sdílet. Já jsem ale na rozdíl od ní cítil jen neuvěřitelnou bolest. Srdce mi bušilo takovou rychlostí, až jsem se divil, že je to vůbec možné.

Uběhlo dalších pár vteřin, kdy jsem bojoval s bolestí, a moje srdce bojovalo s ohněm. Plameny mi obepínaly srdce ze všech stran. Nechtěly se ho pustit.

Už dost, prosím, ať už to skončí. Tělo se mi napjalo a v rukách jsem svíral peřinu.

Ozvalo se hlasité BUCH. A pak, jakoby si to moje srdce ještě rozmyslelo, bouchlo ještě jednou. Naposledy.

Bolest byla pryč, napětí v mém těle povolilo, ruce pustily peřinu a jediný zvuk, který se teď rozléhal celým domem, bylo Kateino srdce. Stále ještě tlouklo.

Otevřel jsem oči…

 

Kapitola 42. - Setkání na louce - Shrnutí - Kapitola 44. - Kde je Paul?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 43. - Přeměna:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!