Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 1. - Jídelna

23.12.2009 (14:30) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 11413×

Kapitola 1. - Jídelna

Pohled Belly.

Dnes začal nový školní rok.

Ráno jsem se sešla se zbytkem rodiny před domem. Rosalie jela do školy s Emmettem a zbytek jel se mnou.

Dojeli jsme ke škole. Rozhlédla jsem se po parkovišti. Upoutalo mě stříbrné Volvo, které tu minulý rok nestálo. Že by nastoupil na školu někdo nový?

První hodinu jsem měla matematiku společně s Alice.

„Tak máme na škole novou atrakci,“ řekla jsem a zasmála se. Alice se na mě podívala nechápavě.

„Všimla jsem si na parkovišti nového auta a někteří už se s jeho majitelem setkali osobně.“

„Takže je to kluk? Jak vypadá?“ zeptala se.

Učitel se podíval naším směrem.

„Vidím ho v myšlenkách několika holek a vypadá dobře. Ale závěr si udělám, až ho uvidím na vlastní oči,“ pošeptala jsem jí a zasmála se.

Je mi jasné, že si nenecháš ujít to, aby sis ho pořádně prohlédla. Pomyslela si a zasmála se.

Dopoledne uběhlo celkem rychle.

Nastal čas oběda a předstírání, že jíme.

Ostatní z rodiny už v jídelně seděli, takže jsem si k nim přisedla.

Mysl většiny v jídelně se zaobírala tím novým klukem.

Ty jo, to je ale kus. Myslela si jedna. Ten je ale hezkej, proč se na mě nepodívá? Myslela si další. Proč na něj všechny holky čumí? Co na něm je? Myslel si blonďák v rohu.

Zakroutila jsem hlavou a snažila jsem se to vypnout.

„Bello, děje se něco?“ ozval se Emmett. Ostatní z rodiny se na mě podívali.

„Na školu nastoupil nový kluk a vypadá to, že ostatní nemají na přemýšlení nic jiného, než jeho.“ A pak jsem dodala. „Většina z nich.“

„Aspoň teď nečumí všichni na nás," poznamenal Riley.

„Měl jsem s tím novým klukem hodinu tělocviku,“ dodal.

Viděla jsem toho nového kluka přes Rileyho myšlenky. Vysoký, sportovní postava, svalnatá hruď …

Přejela jsem očima jídelnu a bylo mi jasné, jak to myslel s tím, že na nás ostatní nečumí. Většina lidí v jídelně upírala svůj zrak na toho nového kluka.

Dávám tomu maximálně 14 dní a pak zase budou koukat na nás. Pomyslela si s nadějí Rose. Měla ráda pozornost, takže mě nepřekvapilo, že ji naštval momentální nezájem ostatních o její osobu. Musela jsem se zasmát. Hodila po mě lehce naštvaným pohledem.

Znovu jsem se rozhlédla po jídelně. Ten nový kluk seděl zády, takže jsem si ho nemohla pořádně prohlédnout. Měl na sobě béžový svetr a modré rifle. Vlasy měl zbarvené do bronzova a vypadaly rozcuchaně.

Určitě věděl, že na něj všichni civí, ale věnoval se jídlu a nekoukal kolem sebe. Měla jsem pocit, že ho vůbec nezajímá okolí. Ani my ne.

Tak co na něj říkáš? zeptala se Alice. Pokrčila jsem rameny. V ten moment jsem se rozhodla, že odnesu tác s jídlem a cestou zpět k našemu stolu si ho lépe prohlédnu.

Začala jsem se zvedat. Nevím, jestli je to dobrý nápad. Pomyslela si Alice. Nechápala jsem proč. Odcházela jsem od stolu, tác s jídlem před sebou. Zahlédla jsem podivný výraz Alice.

Šla jsem přes celou jídelnu ke koši, kam se házely zbytky jídla.

Proč nemůžu vypadat jako ona? To by si mě Edward určitě všiml. Vypadá snad ještě líp jak minulý rok, jak to dělá? Pomyslela si holka u stolu, okolo kterého jsem právě procházela. Takže se jmenuje Edward. Došla jsem ke koši, vysypala rozvrtané jídlo a odložila tác. Otočila jsem se a šla zpět k našemu stolu. Dávala jsem si pozor, abych šla opravdu pomalu a pořádně si ho mohla prohlédnout. Byla jsem od něj ještě docela daleko, když najednou zvedl hlavu a podíval se na mě. Díval se mi do očí celou dobu, co jsem se k němu blížila. Když jsem procházela okolo něj, usmál se na mě a sklonil hlavu. Nadechla jsem se. V tu ránu mě zasáhla jeho vůně a krk mi začaly spalovat plameny.

Měl tu nejsladší krev, jakou jsem kdy cítila. Došlo mi, proč Alice říkala, že to není dobrý nápad. Zrychlila jsem, abych už byla pryč z dosahu té vůně.

Sedla jsem si k našemu stolu a podívala se po ostatních. Všichni na mě koukali. Asi jsem se musela tvářit hrozně.

Já ti říkala, že to není dobrý nápad, pomyslela si Alice.

„Nebyl," řekla jsem. „Musím odtud vypadnout. Hned."

„Co se děje?" zeptal se Jasper, který cítil moje emoce.

„Jeho vůně…" řekla jsem a zvedla se k odchodu.

Víc jsem jim říkat nemusela. Pochopili.

Chvíli na mě koukali a pak se zvedli také.

„Bello, co chceš dělat? Přece se nebudeš vyhýbat škole kvůli jednomu člověku?" řekla mi Rosalie před školou.

Vůbec jsem nevěděla, co budu dělat. Jeho vůně, Edwardova vůně, mě přitahovala. Jsem dost silná, abych ho nezabila? Při vzpomínce na tu vůni jsem cítila v ústech jed a zase mě příšerně pálilo v krku.

„Fakt nevím, Rose. Teď mám hodinu biologie a pak si to budu muset promyslet."

„Tak to bude problém," řekla Alice.

„Proč?" podívala jsem se na ni.

„On má tu hodinu biologie s tebou," dodala.

„To snad ne,“ řekla jsem nešťastně.

„Alice?“ Odevzdaně jsem se na ni podívala. Soustředila se.

„Bello, nikdo dnes nezemře,“ řekla.

„Díky, Alice. Jdu na hodinu. Nějak to dopadne. Nechci se kvůli němu vyhýbat škole," řekla jsem ostatním. Jejich výraz mi moc odvahy nedodal.

„Při nejhorším ho prostě zabiješ," řekl se smíchem Emmett.

„Fakt vtipné, Emmette," řekla jsem mu a zatvářila se tak, že se okamžitě zklidnil.

Nechala jsem je tam stát a šla na hodinu.

Pohled Edwarda.

Ráno mi zazvonil budík. Nechtělo se mi vstávat, ale ani jsem nechtěl přijít první den pozdě do školy.

Jsme ve Forks už týden. Kate je pořád ještě nemocná, takže do školy zatím nepůjde. Budu to muset zvládnout sám. Ani jsem si ještě nestihl prohlédnout tohle malé městečko, ale na to je dost času. Na jednu stranu se mi z Phoenixu nechtělo, měl jsem tam pár dobrých přátel, ale na druhou stranu... aspoň se mi podaří lépe zapomenout na Victorii a na to, co mi provedla. Už se na ni ani nezlobím, ale kdybych ji měl potkávat ve škole, tak by mi to asi vadilo. A na Jamese. Vicky mě podvedla s Jamesem. Mým nejlepším kamarádem. Když měla potřebu to udělat, tak měla aspoň počkat, až odjedu. Radši nad tím už nebudu přemýšlet. Teď jsem tady, na novém místě, kde bude spousta nových lidí.

Sešel jsem po schodech dolů, abych si dal něco k snídani. Naši seděli u stolu a pili kafe. Ségra snídala cereálie a trochu smutně na mě koukala s šátkem kolem krku.

„Škoda, že jsem ještě nemocná, Edwarde. Ráda bych jela do školy s tebou," řekla moje malá sestřička, která nevím proč, milovala školu a učení.

„Však se dočkáš. Ale taky bych byl radši, kdybychom jeli do školy společně. Je to malé město, tak předpokládám, že pro ně budu něco jako atrakce. Ale za týden, až si mě lidé ve škole přestanou všímat, tam nakráčíš a budeš pro ně ta nejzajímavější ty," řekl jsem a zasmál se tomu. Všichni u stolu se zasmáli spolu se mnou. Dojedl jsem, vzal tašku, mávl na rodinu a šel ke svému autu.

Přijel jsem ke škole. Moc aut tam ještě nebylo, asi jsem přijel brzo. Nevadí. Šel jsem si pro rozvrh do kanceláře.

Dopoledne uběhlo celkem rychle.

Na angličtině jsem se seznámil s Mikem a Ericem. S nimi jsem šel do jídelny na oběd.

Sedli jsme si společně ke stolu. Přidaly se k nám ještě dvě holky. Ani nevím, jak se jmenovaly.

Kluci o něčem diskutovali s holkama.

Rozhlédl jsem se po jídelně. Na jejím druhém konci seděla na první pohled zvláštní skupinka lidí. Moc jsem tam nechtěl civět, ale nedalo mi to. Tři holky, tři kluci. Všichni vypadali moc dobře. A něčím si byli podobní. Všichni měli ve tváři takovou bílou nezdravou barvu. Asi nemají rádi sluníčko, napadlo mě. Vypadali, jako kdyby tvořili tři páry. Blondýna, fakt krásná se lehce tulila k velkému klukovi s tmavými vlasy. Vypadal namakaně, asi posiloval. Ta menší holka měla tmavé krátké vlasy. Byla také krásná, ale jinak než ta blondýna. Hned vedle ní seděl kluk, který měl světlé vlasy. A pak tam byla holka, menší, hnědé dlouhé vlasy, nádherná v obličeji. Vedle ní seděl kluk. Měl světlé hnědé vlasy. Myslím, že jsem ho potkal na tělocviku. Otočil jsem hlavu zase k tácu s jídlem.

Chvíli jsem poslouchal, o čem se baví ostatní u našeho stolu. Ale nepřišlo mi to nijak zajímavé.

Cítil jsem na sobě pohledy snad všech lidí z jídelny. Nebylo mi to moc příjemné. Věnoval jsem se jídlu a snažil se na ně nemyslet.

Najednou jsem si všiml, že uličkou ke koši prošla ta krásná holka s hnědými dlouhými vlasy. Měla pěknou štíhlou postavu. Její chůze byla tak ladná. Několik lidí se po ní podívalo. Vzpomněl jsem si na Victorii. Ne, Vicky nebyla ani zdaleka tak hezká jako tahle holka. Sklonil jsem oči k jídlu. Ale nedalo mi to a podíval jsem se na ni znovu. Blížila se ladnou pomalou chůzí k našemu stolu. Byla fakt krásná. A koukala na mě. Usmál jsem se na ni, když míjela náš stůl a sklopil jsem oči, abych nevypadal jako pitomec, že na ni tak čumím. Napadlo mě, jestli se s ní potkám na nějaké hodině. Dojedl jsem a koukl se do rozvrhu, co mám ještě dneska za hodiny. Další hodinu mám biologii.

Shrnutí - Kapitola 2. - Biologie

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neobyčejný příběh lásky - Kapitola 1. - Jídelna: