Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Němý pláč III - 1. kapitola

09.02.2011 (18:30) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 10810×

2. série

III – 1. kapitola

Přistoupil ke mně a donutil mě vyndat ruku schovanou za zády. Chvíli koukal na těhotenský test v mé dlani, pak se z mého obličeje přesunul na mé břicho a na sucho polkl. Pak natáhl ruku a matně ho pohladil, jako by nevěřil, že by se to mohlo stát. Moje tajemství bylo prozrazeno. Styděla jsem se a nevěděla, jak to mám vysvětlit.

„Promiň,“ zablekotal a byl úplně vyvedený z míry. Nikdy jsem ho takového neviděla. Zvedla jsem se a chtěla odejít, ale on mě chytil do své náruče a šťastně se mnou zatočil.

„Edwarde,“ snažila jsem se ho zastavit. Ten pohyb mi nedělal dobře. Postavil mě na nohy a ty se podlomily.

„Promiň,“ omlouval se Edward zděšeně, „vím, že teď budu muset být na tebe opatrnější.“ Vzal mě do náruče a posadil na postel v mém pokoji. Štěstí z něj jen sálalo a netrpělivě mi vzal test z ruky. „Jak ještě dlouho?“

„Zbývá ještě asi minuta,“ odpověděla jsem mu a chtěla si vzít zpátky svůj test. Ucukl a hypnoticky čekal na výsledek. Nemá náhodou matka vědět první, že je dítě na cestě, a ne otec? Copak si neuvědomuje, že to může být třeba jen mýlka? Nedala jsem se a znovu se natáhla po testu. Tentokrát Edward nebyl tolik rychlý a já tak hbitá, abych mu test vyškubla. Místo toho jsme ho zlomili a každému zůstal v ruce kus umělé hmoty. Zděšeně jsme se na sebe podívali.

„Už se začínal zbarvovat,“ vyčetl mi Edward a hledal papírek s výsledkem. Neměl ho a já taky ne. Test se zlomil přesně v té části, kde byl výsledek a ten papírek vypadl. Oba jsme ho začali jako na povel hledat. „Máš ho?“ ptal se mě Edward, když jsme prohledali snad každý kout v pokoji.

„Ne. A ty?“

„Ne,“ zavrčel nešťastně. Posadil se na zem a přitáhl si mě k sobě. „Proč jsi mi to neřekla?“

„Co?“

„Že jsi těhotná?“

„Já to nevím jistě, Edwarde. Podle mě i doktora je to nemožné a na druhou stranu by to vysvětlovalo ty moje závratě.“

„A nevolnosti,“ doplnil mě Edward. Předevčírem jsem mu málem pozvracela auto, naštěstí to jen schytal obrubník u silnice, přesto jsem tím Edwarda dost vyděsila. Bál se, jestli nejsem nemocná. „Cítila ses tak, když jsi čekala Nessie?“ zajímal se a políbil mě do vlasů.

„Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou. „Když jsem ji čekala, tak jsem o ní skoro nevěděla. Snad jen dvakrát se mi při čištění zubů zvednul žaludek. Kdyby mě gynekolog neupozornil na preventivní prohlídce, že jsem těhotná, nevěděla bych to. Citelně hýbat se začala až v šestém měsíci, předtím mi spíš přišlo, že mám v břiše žábu než dítě,“ zasmála jsem se, „ale ona si to zase vynahradila v posledních měsících. Před porodem se ve mně tak mlela, že když jsem ležela na boku, tak jsem mohla pozorovat její ručičky a nožičky, jak mi putují pod kůží. Bylo to děsivý, jako z vetřelců,“ rozvyprávěla jsem se smíchem a spatřila v Edwardových očích lítost, že o to přišel, přesto i radost, že mu o tom vyprávím a dělím se s ním o zážitky.

„Bello, uvažovala jsi někdy, že bys Nessie dala pryč?“ Jeho otázka mě zaskočila a já se na něj překvapeně podívala.

„Ne. To mě nikdy nenapadlo. Byla to jediné, co jsi mi tu nechal. Jediné, co mi dokazovalo, že jsi doopravdy existoval, abych se z toho nezbláznila. Milovala jsem ji, hned jak jsem se o ní dozvěděla, jen jsem se bála…“

„Čeho?“ zeptal se Edward opatrně.

„Že neuvěříš tomu, že je tvoje.“ Sklopila jsem hlavu.

„Ty jsi věděla, že budeme mít dítě, když jsem byl ještě ve Forks?“ zeptal se zaskočeně Edward a přestal dýchat.

„Dozvěděla jsem se to pár dní předtím, než jsi odešel. Chtěla jsem ti to říct, až budeme sami v tom lese, dlouho jsem na to sbírala odvahu…“ vzlykla jsem při vzpomínce, že vše dopadlo úplně jinak, než jsem předpokládala.

„Panebože, Bello!“ Přivinul si mě do náruče. „Měla jsi mi to říct, zakřičet na mě a nenechat mě odejít,“ vyčítal mi.

„Nevěřil bys mi. Myslel by sis, že lžu, nebo že jsem tě podvedla a dala ti tím jen podnět k odchodu.“ Věděl, že mám pravdu. Odešel by s tím, že jsem hysterka, která ho podvedla.

Seděli jsme na zemi a ani jeden z nás notnou dobu nepromluvil. Jen jsem mu tak ležela v náručí a přemýšlela nad vším možným.

„Edwarde, kde jsi nechal Nessie?“ zeptala jsem se ho nejistě.

„No, myslím, že teď je s Esmé na procházce, když je tak venku hezky. Nejspíš se k nim přidala i Rose s Emmettem, jak je znám.“

„A neměl jsi s ní být teď venku ty?“ Nadzdvihla jsem obočí a čekala, co z něj vypadne.

„Zapomněl jsem tady pro ni hračku a já nechtěl, aby jí chyběla,“ zaculil se na mě. Tak zapomněl? Proč jen mu to nevěřím? „A navíc jsem si přišel ukrást i jeden polibek od své krásné ženy,“ pokračoval a snažil se mě odzbrojit svým rošťáckým úsměvem. Oba jsme moc dobře věděli, že by u jednoho polibku nezůstalo…

„A dostanu ho?“ Začervenala jsem se a Edward se o mě otřel nosem a spojil naše rty. Toužila jsem po něm, dlaní přejela po jeho svalech a chtěla ho vyvléct z jeho svetru. Odtrhl se ode mě a já jen na něj zůstala zírat.

„Musím jít do lékárny dřív, než se na tebe vrhnu,“ oznámil mi a byl pryč.

Chvíli jsem tam zůstala sedět s otevřenou pusou a snažila se to vstřebat. Vůbec mi nedošlo, proč šel do lékárny, dokud přede mě nevysypal taštičku plnou těhotenských testů. To si ze mě dělá srandu?

Jeden mi dal ruky, a než jsem se nadála, tak mě zavřel na záchodě. Slyšela jsem, jak pochoduje nervózně za dveřmi a to mi moc klidu nedodalo.

„Hmm… Edwarde?“ snažila jsem se na něj jít opatrně.

„Už jsi hotová?“ zajímal se Edward netrpělivě.

Pomalu jsem otevřela dveře a se svěšenou hlavou mu oznámila, že se mi zrovna teď nechce.

„Jak nechce?!“ ztuhl Edward. „Jako že se ti teď nechce dělat test, nebo se ti nechce čůrat?“

„Byla jsem čůrat, než jsi přišel,“ práskla jsem na sebe a nedokázala se mu podívat do očí.

„To nevadí,“ snažil se mě uklidnit, „času máme dost.“ Objal mě. „A nemáš žízeň, nechceš limonádu?“ Upřel nadějně na mě své zlaté oči. Copak bych mu to mohla udělat? Byl tak nervózní a já nevěděla, jestli se mu mám smát, anebo se vztekat.

„Trochu bych si dala.“ Vrátila jsem mu naději a jeho oči se rozzářily.

„Dobře, pro nějakou skočím do kuchyně a ty se mezitím posaď, nezvedej nic těžkého, nelez na štafle, nerozčiluj se a tak dále, dokud si nebudeme jisti, jak na tom jsme,“ poučoval mě a já si musela skousnout rty, abych se nad tou jeho starostí nerozesmála na celé kolo, i když mi to na druhou stranu bylo líto. Tohle jsem chtěla prožívat i s Nessie.

Edward se vrátil s plnou půllitrovou sklenicí a s dalšími dvěma lahvemi. Prý pro jistotu, kdybych měla žízeň. Musela jsem ho uklidnit, že všechno chce svůj čas a my musíme být trpěliví. Přesto byl z toho všeho strašně nervózní, nikdy jsem ho takového neviděla. Chodil po místnosti sem a tam. Každou chvíli po mně přejel pohledem, vždy se zastavil na mém břichu.

„Edwarde, uklidni se a posaď se vedle mě,“ vybízela jsem ho a on zakroutil hlavou.

„My budeme mít dítě, jak jen můžeš být tak klidná?“ vytkl mi a máchal rukama, jako by nevěděl, co s nimi. „Ne, vlastně se nerozrušuj, to není dobré pro dítě a ani pro tebe,“ odvolal to.

„Edwarde, nic není jisté, třeba je to jen planý poplach. Proto jsem ti to nechtěla říct.“

Posadil se vedle mě a vzal mě za dlaně. „Stejně už máme Nessie. Co na tom záleží…,“ řekl ledabyle, ale stejně pořád jako by si tu možnost nepřipouštěl. „Už jde,“ oznámil mi. A doopravdy, za pár vteřin se ozvalo zaťukání na dveře.

„Ahoj,“ přivítala jsem je a pozvala dál Esmé s Rose. „A co ty moje, srdíčko?“ Vzala jsem si svojí holčičku z kočárku. „Ty máš ale studené tvářičky. Stýskalo se ti po mně stejně jako mně po tobě?“ Pusinkovala jsem jí nosánek.

„Určitě.“ Objal mě zezadu Edward s úsměvem.

„Nezlobila jsi doufám babičku,“ vyzvídala jsem dál a Esmé se rozesmála. Přišlo mi, jako by nás tak ráda viděla. Mě a Edwarda jak za starých časů.

„Byla jako andílek,“ chválila ji, „ale my už půjdeme, necháme vám trochu soukromí,“ usmála se na nás Esmé a než jsem se nadála, byly s Rose pryč.

Nechápavě jsem se podívala na Edwarda. „To je kvůli Rosalii. V parku ji jedna žena pochválila, že má hezkou dceru, trochu ji to sebralo,“ vysvětlil mi. Ne, že by mi jí nebylo líto, ale co na to říct?

„Ukaž, vysvleču ji,“ nabídl se a já jí šla udělat něco k snědku. A dopadlo to jako vždy. Jídlo bylo všude okolo, jen ne v její pusince.

„Měli bychom ty příkrmy odložit a nechat ji jenom na mateřském mléce,“ smál se Edward, „očividně jí to nechutná a kojení je stejně pro ni nejlepší.“

Zamračila jsem se. Nessie nemůže být přeci jenom pořád na mléce a krvi.

„Anebo by to mohla být přeci jen pravda,“ zauvažoval Edward, „Carlisle měl myšlenku, že Nessie bude přeci jen víc po mně než po tobě. Je možnost, že nebude moci pozřít lidské jídlo…“

Překvapeně jsem se podívala na Edwarda. „Ale já taky jím lidské jídlo,“ nechápala jsem a tím narážela na svou změnu – sílu, rychlost, požívání krve stejně jako upír.

„Ano. Ale ty jsi se tak změnila díky těhotenství, zato Renesmé se tak narodila. Je možné, že až tě Nessie nebude potřebovat, tak se ti vše vrátí do normálních hodnot a ty budeš zase lidská jako dříve,“ řekl s potěšením Edward. Trochu mě to zarazilo, ale je to přeci jen teorie, uklidňovala jsem se. Ale možná, že kdybych byla zase člověk, tak by mě Edward mohl proměnit v plnohodnotného upíra a já bych konečně přestala stárnout a stala se mu rovnocennou partnerkou.

„A tím pádem,“ doplnila jsem ho, „by Nessie stačilo dokrmování krví,“ uzavřela jsem jeho teorii.

„Přesně,“ potvrdil mi Edward a podal mi flaštičku s teplou krví. Nessie dopapkala a toužila po naší pozornosti. Zbožňovala jsem, když si s ní Edward hrál, povídal si s ní, ukazoval jí svět a já je mohla jen tak pozorovat.

„Podívej, tady máme maminku.“ Přistoupil ke mně s naší malou v náručí. „Teď na ni budeme muset být hodně hodní a nezlobit ji,“ poučoval ji něžně, „bude teď potřebovat klid stejně jako miminko v jejím bříšku.“ Pohladil ji po bronzové hlavičce a políbil na čelíčko.

„Edwarde!“ okřikla jsem ho tiše. Svými slovy mě zaháněl do kouta. Znervózňovalo mě, jak bral tuhle situaci s klidem a nadšením, jako by si byl tím vším jistý. Ale já ne, vůbec jsem nevěděla, co chci. A dokud nebudu mít jistotu, že to tak je, nechtěla jsem se tím zabývat.

„Lásko.“ Podal mi Nessie a přitáhl si nás obě do klína. „Carlisle tě potom bude muset vyšetřit a udělat pár testů, aby zjistil, že jste v pořádku. Poslední dobou ti nebylo moc dobře a já nechci nic zanedbat.“ Políbil mě do vlasů.

„Edwarde, už jsem ti řekla, že si tím nejsem jistá, je to jen má domněnka!“

„Krásná domněnka,“ doplnil mě Edward a nenápadně zajel rukou na mé břicho a jemně ho pohladil. V tu chvíli jsem si připadala jako zatlačená do zdi. Nevěděla jsem, co je horší, být těhotná či ne? A začínala se toho bát.

„Taky budeme muset odložit hledání domu,“ poznamenal a já se na něj překvapeně podívala.

„Proč?“

„Budu klidnější, když budeme na blízku Carlisleovi, kdyby nastaly nějaké komplikace. U nás doma budeš mít nejlepší péči, jaká může být. Budou nám pomáhat s Nessie. Nechci tě nechávat samotnou, kdybych musel odejít, nebo jít lovit...“

Stěží jsem zadržovala slzy. Moje plány se hroutily jako domečky z karet. Sen o klidné rodině, kde bych byla jen já, Edward a naše maličká. Ne že bych jeho rodinu neměla ráda. Milovala jsem je všechny, jen Rosalie mě děsila. To jakým způsobem se dívala na moje dítě…

„Edwarde, prosím, podržíš malou? Já si musím odskočit.“ Zvedla jsem se z jeho klína a podala mu malou. Nechtěla jsem, aby viděl, jak moc mě to mrzí. Ale on se zvedl a šel hned za mnou. Zaskočil mě a já se na něj s otázkou v očích podívala.

„Chci být u toho,“ vydechl. On si myslí, že si jdu udělat test? Ale proč ne? Trochu se mi chtělo na záchod a aspoň to budu mít za sebou. Ten nápor se nedal vydržet. Edward mě povzbudivě stiskl za ruku a podal mi jednu krabičku z lékárny do ruky. „My tu na tebe budeme čekat,“ řekl a netrpělivě se koukl na hodinky, jako by nevěděl, kolik je hodin, i když v té své upíří hlavince měl časovač.

Zavřela jsem za sebou dveře a posadila se na poklop od záchodu. Pořád se mi chtělo plakat, taková obyčejná věc a představovala pro mě tolik emocí a stresu.

„Nemusíš pospíchat, klidně si dej času, kolik potřebuješ,“ slyšela jsem ještě říkat Edwarda.

Bylo mi to tolik líto. Vidět tu jeho radost, nadšení a já ji s ním nemohla sdílet, za chvíli se rozhodne o mém budoucím životě. Zda si splním své plány, za které jsem tolik bojovala, nebo vše shoří jako z papíru.

Pomalu jsem s chvějícími prsty otevřela krabičku, vyndala kus plastu, nikterak se nezdržovala čtením návodu a pokřtila vyznačenou část. Zhluboka se nadechla a vydala se za Edwardem do ložnice. Nessie byla v ohrádce a zase cupovala nějakou ze svých hraček na kousky, ještě že jich má tolik. Edward netrpělivě přecházel po pokoji. Jen co jsem vyšla ze dveří, byl u mě a objímal mě.

„Tolik ti tluče srdce,“ zašeptal mi. Odtáhl se a podíval se na umělou tyčinku v mé ruce. Teď nezbývalo nic jiného než čekat.

Posadili jsme se na postel. Edward mě jemně hladil po ruce, snad mě to mělo uklidnit, ale vůbec to nepomáhalo. Mlčeli jsme. Celé tři minuty nikdo z nás neřekl ani slovo, jen Nessie se něco snažila žvatlat a já se snažila uklidnit pohledem na ni.

„Bello, už je čas,“ připomněl mi Edward a já si uvědomila, že test pevně svírám v ruce a není vidět výsledek. Povolila jsem dlaň a rozevřela pěst…

„Je-je negativní!“ vydechl Edward a nevěřil svým očím, „to není možné…“

shrnutí --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Němý pláč III - 1. kapitola: