Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nemůžeš nám bránit, Rose! - Epilog

23.09.2011 (14:15) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 3862×

Epilog

(pohled Belly)

Seděla jsem na verandě našeho nového domu a koukala na finskou krajinu kolem mě. Byli jsme tu dva týdny a mně se tady moc líbilo. Daleko víc než v Americe. Evropa měla něco do sebe.

Vtom jsem ucítila na rameni něčí ruku.

„Stýská se ti?“ zeptal se Edward, políbil mě a sedl si do křesla vedle mě.

„Ne, vlastně se mi tu moc líbí.“

„Mně taky,“ usmál se na mě a podíval se do dálky.

„Tak co, vy hrdličky, obdivujete přírodu?“ ozval se další hlas za mou hlavou.

„Tati,“ povzdechla jsem si. „Musíš si z nás neustále utahovat?“ dodala jsem a zabodla jsem do něj svůj pohled, když si sedal naproti nám.

„Musím,“ zasmál se.

„Ty ses to ještě nenaučila ignorovat?“ zasmála se mamka, která se zničehonic objevila vedle táty. Lekla jsem se a nadskočila na židli.

„Rose, neděs ji!“ zavrčel na ni Edward a máma na něj udělala obličej.

„Ty jsi ještě horší než ona!“ zasmála se máma a sedla si tátovi na klín. Musela jsem se usmát.

„Máma má pravdu, tolik strachovat by ses o –“

„Jak to dopadlo naposledy, když jsi mi tohle říkala?“ přerušil mě a vzal mě za ruku. Zmlkla jsem a vybavila si tu hnusnou Volterru. Otřásla jsem se. To jsem neměla dělat.

„Je ti zima? Ihned ti jdu pro deku!“ zamumlal Edward a už byl pryč. Znova jsem si povzdechla. Máma se zahihňala.

„To byl táta taky takový?“ zavrčela jsem víc nahlas, aby mě slyšel i Edward.

„Horší,“ usmála se máma. Zakroutila jsem hlavou. Vtom se za mnou ozval zvonivý hlásek Alice a já znovu nadskočila na židli. Táta dostal výbuch smíchu.

„Gia píše! Gia píše!“ opakovala Alice pořád dokola, oběhla stůl a sedla si do židle. Za ní se hnal Jasper s vyčítavým výrazem ve tváři. Zvláštní bylo, že Gia nerada používala mobily nebo počítače. Mnohem radši posílala dopisy.

„Tak nám to přečti,“ řekla babička, která se hned objevila vedle ní a málem mi přivodila infarkt. Sedla si vedle ní na židli -  k dědovi na klín -  a ten se tu zjevil taky docela nečekaně. Jasper stál nad Alicí a snažil se jí upravit šálu, ale Alice se s ním prala.

„Mně není zima! Mami, ať mě nechá!“ stěžovala si Alice, když Jasper vyhrál. Máma s tátou se ale docela slušně bavili.

Sama jsem zavrčela, když mi na klíně přistála deka. Radši jsem to nijak nekomentovala a pobídla Alici ke čtení. Ta si konečně rozmotala uzel na šále a dala se do čtení:

Milá Alice a Bello,

dostali jsme váš dopis a velmi nás potěšil. Tedy alespoň mě a Draga. Ty to ještě nevíš, ale mojí mamce se už kompletně obnovila paměť, a tak se rozhodla cestovat. Možná taky chtěla nechat soukromí tetě Margaret a strejdovi Charlesovi. Ti momentálně bydlí v San Francisku a moc se jim tam líbí. Teta Magaret vystudovala veterinu. Miluje totiž zvířata. Dělá ošetřovatelku v Zoo. Strejda Charles se jí to snažil vymluvit, ale ona se nedala. Ale strejda Charles se velice rád stěhuje, tak si koupili domy všude možně po světě, takže teta přijde do styku snad se všemi možnými druhy zvířat. Samozřejmě, že teta z toho má radost. Nevím proč, ale nejvíce ze všech zvířat miluje žirafy. Proto od té doby, co se narodila v té zoo, kde dělá jedna malá žirafka, tráví u ní skoro všechen svůj pracovní čas, pokud se nemusí starat o jiná zvířata…

V San Francisku se zřejmě zalíbilo i Steph, protože když jsem s ní mluvila naposledy, svěřila se mi, že tam pojede na zimní prázdniny a později i o letních. Zůstali totiž s Demetrim ve Francii, kde jim mamka koupila dům. Teda spíš hotel, ale to je jedno. Stále jsou jak na líbánkách, není radno jim přijít do cesty. Jsou z nich přímo dva zamilovaní blázni. Mezi námi, myslím, že před mámou se hodně krotili.

Jak už jsem říkala, mamka cestuje, ale ne sama. Cestují společně s tetou Hannah a právě by měly být někde v Anglii. Myslím, že pobývají v jedné z vilek tety Margaret a strejdy Charlese. Obě říkaly, že až se dostanou do Finska, určitě se u vás zastaví. Možná  ale nepřijdou samy, mamka něco naznačovala, že snad obě na někoho narazily, ale víc zatím nevím.

Tetě Hannah se splnil sen procestovat Evropu. Nejvíc se jí zatím líbilo asi v Rumunsku. Možná v Transylvánii? Nevím, teta má strašně ráda všechny lidské pověry o upírech. Přijdou jí strašně legrační. Vsadím se, že donutila mámu, aby tam s ní jela. Že by právě tam na někoho narazily? Kdo ví.

Já s Dragem jsem momentálně ve Španělsku, plním si svůj sen, vždy jsem sem chtěla jet. Narazili jsme tu s Dragem na toulavého psa. Moc bych si ho chtěla nechat, ale Drago tvrdí, že je to šílenství. Však já ho nějak přesvědčím. Když to dokázala Steph s kocourem, tak proč já bych nemohla mí psa, ne? Je to fenka a chtěla bych jí říkat Casei. Stephaniin kocour se jmenuje Sailem. Pravděpodobně se jí až moc zalíbil jeden seriál o čarodějce. Myslím, že se jmenovala Sabrina…

A co vy? Jak se máte? Líbí se ti nový domov? Tvoje poslední zprávy mě opravdu moc potěšily, určitě se u tebe pak stavíme. Těšíte se? Ale to je asi jasné. Moc vám to přeju. Pozdravujte doma všechny,

vaše Gia.

„Vidím, že se jim splnil sen. Gia mi vyprávělo o tom, že chce cestovat,“ vzpomínala Alice, když dočetla.

„Jo. Doufám, že se jí podaří přemluvit Draga ohledně toho psa,“ zasmála jsem se.

„Taky bych chtěla psa,“ fňukla schválně Alice.

„Se psem jsou starosti, lásko,“ odporoval Jazz.

„A s miminkem ne?“ povytáhla obočí. Na to mu došly argumenty a já se rozesmála. Položila jsem si ruce na své zvětšující se bříško a vzpomínala.

Je možné, že už je to třicet let, co nás všichni zachránili z Volterry? A že už jsem pět let neviděla ani Giu, ani Stephanii? Je možné, že už je to tolik let, co jsem myslela, že se mi zhroutil svět? Nebo tolik let od té doby, kdy máma s tátou konečně začali brát Edward jako mého opravdového manžela? Vzpomínám si na ten rozvor dost jasně.

„Takže… bude ze mě teda babička?“ zeptala se máma druhý den ráno potom, co jsme přijeli domů. V hlase nebyly znát žádné známy naštvání, ale ani radosti a já nevěděla, jestli je to dobře nebo ne.

„Mami, ehm… ono to všechno vlastně dělala Kaira. Doopravdy nejsme těhotné,“ zašeptala jsem a provrtávala pohledem moji snídani. Alice málem slítla ze schodů, když uslyšela náš rozhovor.

„Škoda,“ povzdechla si a já na ni vykulila oči.

„Škoda?“

„Ano… když jste byly pryč, o všem jsem přemýšlela. Neříkám, že bych byla zrovna nadšená, kdybyste už teď měly děti, ale na druhou stranu aspoň by vás to konečně donutilo dospět,“ usmála se mamka.

„A navíc… vždy jsem chtěla být babičkou,“ dodala a mně spadla brada.

„Ty… ty na nás nejsi naštvaná?“ zeptala se Alice, která dosedla na barovou stoličku vedle mě.

„Jsem… ale jak jsem řekla. Jsem na vás naštvaná za to, že jste nám lhaly. Dřív nebo později byste si stejně někoho našly. A kdyby se z Damiana s Thomasem nevybarvili takoví hajzlové, udělaly byste to stejně a oni mi vás ještě odvedli. Neříkám, že jsem nadšená,“ shrnula to máma a zabodla pohled do Edwarda, který si mi stoupnul za záda, stejně jako Jazz k Alici.

„Ale alespoň zůstanete doma,“ pousmála se nakonec. Na nic jsem nečekala a skočila jí kolem krku. Netrvalo dlouho a nebyla jsem jediná, kdo jí vysel na krku. No, řekněte, má někdo lepší mámu, než já?

„Ale bacha na tátu, ten se s tím ještě tak úplně nesmířil,“ varovala nás ještě máma, než se vytratila z kuchyně a nechala nás v klidu sníst snídani.

„Lásko?“ strkal do mě Edward.

„Je mimo,“ smála se Alice.

„Proč nevnímá?“ divila se máma.

„Bello?“ volal na mě jménem děda a já se konečně vrátila do přítomnosti.

„Ano?“

„Máš tady to kakao, jak jsi chtěla,“ usmála se na mě Esmé a já jí poděkovala.

„Neměli bychom už jít dovnitř?“ přešlapoval na místě Jazz.

„Ale no tak, holky nejsou z cukru,“ dobírala si ho máma.

„Jo, ale tady nejde jen o ně,“ podpořil ho Edward.

„Tak fajn, pro váš klid!“ zavrčela jsem a zvedla se. Najednou se mi zamotala hlava. Edward mě naštěstí chytil.

„Bello!“

„Je mi fajn, tohle k tomu patří!“ zavrčela jsem, když mě bral do náručí. „A chodit ještě umím!“ dodala jsem vztekle a nechala se usadit na pohovku.

„Rose se hlava netočila,“ trval si na svém.

„Jo, ale máma byla člověk a čekala nás s upírem. Bylo to zrychlené! Kdežto my s Alicí prožíváme vlastně normální těhotenství, tak se o nás přestaňte bát, laskavě,“ zasyčela jsem a přetáhla si deku přes hlavu. Bože, vždyť jsem byla jen ve čtvrtém měsíci, co bude dělat pak?! Alice byla v šestém, a taky už toho měla dost. Zajímavé bylo, že překvapivě se o nás nebáli máma s tátou. Táta už se těšil, až bude vnoučky učit hrát baseball. Byl přesvědčen o tom, že bude mít vnuky. Já trvala na tom, že budu mít holku. Vlastně už jsem měla vybrané i jméno. Renesmee.

Nevím, jak mě to napadlo, ale přišlo mi to vhodné. To jméno bylo krásné a unikátní, přesně jako pro moji holčičku.

Alice naproti tomu tátovi neodporovala a jednou se mi svěřila, že si myslí, že bude mít syna. Řekla mi, že neví, proč si to myslí, ale prostě to ví. Já to také věděla i bez ultrazvuku. Budu mít krásnou dceru Renesmee Lily Cullenovou. A Alice bude mít krásného syna Joshuu  Cullena. Druhé jméno ještě vymyšlené neměla.

„No, já jdu napsat odpověď Gie,“ řekla Alice a klidila se pryč, než jí Jasper zase stihne něco zakázat. Vykoukla jsem zpod peřiny a viděla jsem akorát její mizící záda a hned za ní naštvaného Jaspera. Jo, hoši to s námi nikdy nebudou mít zrovna lehké.