Takže jsem i přes spáry nemoci napsala další díl. U Billyho a Jaka doma bylo veselo a... mokro. No, nebudu vám to tu vyprávět, prostě si to přečtěte, jestli máte zájem a jestli si to opravdu přečtete, tak, prosím, zanechte komentář. Opravdu by stačil i jeden smajlík. Samozřejmě bych byla i velice vděčná za kritiku. No, tak to je asi všechno, takže přeji příjemné čtení, Kacennnka.
20.09.2010 (20:45) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2531×
3. kapitola
… ven, kde touto dobou vydatně pršelo. Snažila se mi vykroutit, ale zkuste přeprat vlkodlaka. Zasmál jsem se sám sobě. Ale je divné, že si nestěžovala na mou teplotu, ale tím líp. Vystrčil jsem ji ze dveří, zabouchl za ní a opřel se o dveře. K mému štěstí pršelo i k nám na verandu, takže by Bella musela oběhnout celý dům, aby na ni nepršelo.
Bella tloukla do dveří a Charlie s Billym na mě vyjeveně koukali.
„Jacobe Blacku!“ křičela Bella. „Nepřej si mě, až se k tobě dostanu!“ Zasmál jsem se.
„Hodila mi utěrku na hlavu,“ odpovídal jsem na nevyřčenou otázku Billyho a Charlieho. To jim jako vysvětlení stačilo a otočili se zpátky k zápasu. Že by to nějak podobně vypadalo, když jsme byli malí?
„Vyřiď Belle, že zápas končí za půl hodiny,“ usmál se Charlie.
„Bello?“ křičel jsem přes dveře.
„Ty na mě nemluv!“ zavrčela.
„Mám ti vyřídit, že západ končí za půl hodiny.“ Neodpověděla. Asi za minutu to vzdala a přestala bouchat do dveří. Využil jsem toho a potichu jsem se šel posadit na židli ke stolu. Asi po pěti minutách vzala za kliku a otevřela dveře. Široce jsem se na ni usmál.
„Co jsi dělala venku v tom dešti?“ ptal jsem se a potlačoval smích.
„Ty!“ zavrčela a šla ke mně. Byla úplně promočená, ještě víc než včera. Skapávaly z ní kapky vody a na rukách jí naskakovala husí kůže, protože neměla bundu. Vypadalo to, že mi chce dát facku, ale to bych jí nedoporučoval, protože by si mohla ublížit. Nakonec se usmála a přibližovala se ke mně pomalým krokem. Až teď jsem si všiml, že má jednu ruku za zády.
„Překvapení!“ křikla vesele a na hlavu mi vylila kýbl studené dešťové vody. Rychle jsem se zvedl ze židle a stál tam s otevřenou pusou. Billy s Charliem málem umřeli smíchy na sedačce.
„Ty malá!“ zakřičel jsem na ni. Zase jsem ji popadl do náruče a tentokrát jsem ji odnesl do koupelny. Dal jsem ji do vany a pustil na ni proud ledové vody. Snažila se mi sebrat tu sprchu a nějakou náhodou jsem se také polil. Pak už jsme se jenom smáli.
„A kdo to jako bude vytírat Jaku?“ ptal se Billy otcovským tónem, když jsme se s Bellou vrátili převlečení. Půjčil jsem jí moje kalhoty, které si musela alespoň 5kát ohrnout, aby si po nich nešlapala. Místo trička si vzala svou mikinu.
„To ona si začala!“ ukazoval jsem na Bellu, která na mě zasyčela. „Dobře, dobře. Já to vytřu.“ Šel jsem neochotně pro hadr a kýbl, když jsem viděl, jak se Billy tváří.
„Pomůžu ti, alespoň s tím v předsíni,“ nabídla se Bella.
„Jaku, tak povídej, přeháněj,“ kecal mi do hlavy Quil, když jsme měli ještě ve stejný den v noci hlídku. Už jsem to vzdal a všechno mu přeříkal.
„Takže jste se usmířili?“ ptal se.
„Hm,“ zamyslel jsem se, „tak trochu.“
„A kdy se s ní zase uvidíš?“ stále vyzvídal. Začínal mi lézt na nervy.
„Nevím, ale má u mě oblečení.“
„Oblečení? Co jste spolu proboha vyváděli?“ Jo, o tom jsem se mu zapomněl zmínit.
„Hodila mi na hlavu utěrku, tak jsem ji strčil na déšť. A ona mě pak zlila.“ Quil se málem zakuckal smíchy.
„Pořád jako malí,“ stále se smál. Nedalo mi to a také jsem se začal v duchu usmívat. Měl pravdu, stále jako malí, akorát jsem jí stále nedokázal úplně odpustit a mé city k ní se změnily.
„Nechte tam toho kecání a běhejte na hlídce!“ křičel na nás Sam.
„Jasný, alfo!“ křikli jsme unisono s Quilem a začali obcházet hlídku.
Au! Sakra! Nadával jsem v duchu, když jsem přišel k ránu domů a zakopl o židli. Probudil jsem Billyho.
„Ježíš, Jaku! Když už nemůžeš bejt doma přes noc, tak mě alespoň nebuď!“
„Jasný, jasný. Brou noc.“ Opatrně jsem se dostával do pokoje a nevydal sebehlasitější zvuk.
„Spíš brý ráno!“ nesouhlasil Billy.
„Jasný, jasný.“
Ani jsem se nenamáhal převléct se, nebo se jít umýt. Udělám to, až se vzbudím. Jen jsem si lehl do postele a hned usnul a zdál se mi divný sen. Byl jsem v lese, někde za hranicemi a sledoval Bellu. Šla za těmi pijavicemi. Vylezla z náklaďáčku a Cullen ji vítal a... pak jsem se probudil. Sakra, co to bylo? Ptal jsem se sám sebe. Podíval jsem se a budík. A sakra! Mám hlídku.
Neměl jsem čas. Neslyšel jsem budík. Musím si doplnit ty hlídky, které jsem včera kvůli Belle musel odložit. Takhle rychle jsem ještě nikdy neběžel. Při první možné příležitosti jsem se svlékl a uvázal si oblečení na nohu. Pak už jsem se jen přeměnil a rychle běžel na západ.
„Jdeš pozdě!“ nadával mi Sam.
„Já vím. Fakt sorry, zaspal jsem. Neslyšel jsem budík,“ omlouval jsem se chabě.
„No dobře, ale je to naposled. Bella ti nemůže lézt do povinností.“
„Jasně, jasně.“ Ani nápad.
„Pořád tě slyším Jaku!“ zase Sam.
„Sorry!“ Běhal jsem asi šest hodin. Nevyspalý. Spal jsem asi jen tři hodiny. Byl jsem celkem rád vlkem, ale Sam mi někdy opravdu lezl na nervy. Pořád to jeho dneska: máš hlídku, jdeš pozdě… Fakt mi to začínalo lézt na nervy, ale v těchto ohledech hold nemám moc na výběr. Buď bejt Samova loutka, nebo alfa. Ale bejt alfou je ještě horší.
„Jaku, do zítra máš volno. Pořádně se prospi. A dneska žádná Bella, jasný?“ Prý žádná Bella? Dělá si srandu? Nemůže mi rozhodovat o mém osobním životě.
„To nemůžu, ale musím rozhodovat o tom, co je pro smečku nejlepší.“
„No jo, furt.“ To je ta nejotravnější věc na vlcích. Nemáme hlavu pro sebe. Všechno hned ví. Alespoň, že nějací vlci nemají pak potřebu se vyptávat, což není případ Quila.
Jen co jsem se dostal domů, zalehl jsem. Zase ses neumyl, ty prase! Nadával jsem si, přemohl se a vlezl do vany. Rychle jsem se umyl a zase zalehl. Snad nikdo nebude potřebovat alespoň dalších dvanáct hodin mě vidět. Zase se mi opakoval ten sen. Zase jsem byl v lese za hranicemi, ale tentokrát v lidské podobě. Viděl jsem Bellu přijíždět náklaďáčkem a Cullen na ni čekal dole u schodů. Jen co zastavila, otevřel jí dveře a pomohl jí z auta, pak jsem se zase probudil. Kruci!
„Jaku, telefon!“ volal na mě Billy.
„Už jdu!“ Šnečím krokem jsem se sunul k telefonu. „Haló?“
„Ahoj, Jaku. Tady Charlie. Potřebuji pomoct. Právě mi volala Bella. Nejede jí náklaďáček a potřebovala by dopravit domů. Říkala, abych to zavolal, abys pro ni přijel,“ prosil mě.
„No jo, ale já nemám řidičák,“ namítal jsem. Přece je Charlie policajt. Auto ale už mám. Když jsme s Embrym doopravili náklaďáček, dali jsme dohromady Rabbita.
„To jedno. Fakt prosila, abys pro ni přijel ty,“ škemral.
„Jasně, jasně. Už tam skoro jsem,“ řekl jsem a zavěsil.
Kacennnka
Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Nemiluji tě, Bello! - 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!