Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Navždy Ty a Já - 14. kapitola

Wall by Ranya 2


Navždy Ty a Já - 14. kapitolaDalší dílek. Omlouvám se za delší čekání, ale mohu vás ujistit, že příště už se to nestane, jelikož další dílek už mám napsaný. :) Ale zpátky k dnešnímu dílku. Nic velkého v něm nečekejte, Edward se v něm bude akorát snažit Belle vysvětlit jeho chování. Doufám, že se vám díl bude líbit a předem děkuji za komentky. Přeji příjemné čtení, vaše simi1918.

14. kapitola

Bella:

„Bello, mrzí mě, že jsem se ti ráno vyhýbal a že jsem na tebe byl hrubý. Moc mě to mrzí, doopravdy. A byl bych moc rád, kdybychom na to oba zapomněli a dělali, jako by se nic nestalo,“ upíral na mě svůj zlatý pohled.

„Dobře, dejme tomu, že bych na to zapomněla, ale pořád tu je ta věc, která tě tíží. Můžeš se snažit jakkoliv zapírat, ale v očích to neskryješ. Víš přeci, že mně můžeš říct cokoliv,“ přisedla jsem si k němu blíže a přitulila se k jeho boku. Pevně mě objal a dal pusu do vlasů.

„Vím to, Bello, ale toto nemohu. Je to něco, s čím se musím vypořádat já sám a ty mi v tom nemůžeš jakkoliv pomoci. Ale i přes to ti moc děkuji, že tu pro mě jsi,“ šeptal mi u ouška a zesílil objetí.

„Mám tě moc ráda,“ fňukla jsem ani nevím proč a hlavu si schovala do košile na jeho hrudi.

„Já tebe taky, sluníčko,“ líbl mě znova do vlasů. Chvíli jsme se tam ještě objímali a pak se začali normálně bavit. Povídali jsme si o úplných hloupostech, ale mně to vůbec nevadilo. Nakonec jsme otevřeli téma Kirsten a moje pomsta.

„Tak co, kdy začneme s plánem svržení slepice aneb konec královny střední školy?“ zasmála jsem se.

„Co takhle už zítra? Dnes na tebe nic neměla, ale v hlavě jí kolovaly ne moc hezké myšlenky. Potřebovala by, aby jí někdo konečně vysvětlil, jak se věci doopravdy mají,“ šibalsky se na mě usmíval.

„Tak dobře, ale čím začít…“ zapřemýšlela jsem a v hlavě si při tom představovala různé scénky, ve kterých Kirsten hraje oběť. Zrovna jsem si představovala, jak vypadá, když v tašce najde mrtvou myš a tato myšlenka vyhrála. Dáme jí do kabelky mrtvou myš,“ řekla jsem nahlas a Edward se rozesmál.

„No co?“ ohradila jsem se a dělala uraženou.

„Nic, jen si představuji, jak se bude tvářit,“ vyblekotal při záchvatu smíchu a já se musela zasmát taky. Ta představa je naprosto boží. V tom mi zazvonil mobil v kapse od kalhot. Vytáhla jsem ho a zadívala se na displej. Alice, copak asi viděla.

„Ahoj, Alice,“ přijala jsem hovor.

„Ahoj, Bello, řeknu ti, je to výborný nápad. Mrtvá krysa obarvená na růžovo s obojkem, na kterém je její jméno. Už jsem poslala Emmetta pro barvu a ten obojek. Holka, jsi fakt borec,“ chválila mě a já vůbec nevěděla, o čem to mluví.

„Alice, já jsem žádnou růžovou krysu nevymyslela,“ řekla jsem zmateně.

„Ale vymyslela bys to, a já to do té doby nemohla vydržet, musela jsem ti tvůj plán pochválit hned, i když jsi na něj vlastně ještě nepřišla,“ smála se do telefonu a já si doopravdy připadala jako blázen.

„Tak dobře, Alice, děkuju,“ poděkovala jsem jí nakonec zaraženě. Edward se vedle mě jen culil jako malý kluk.

„Dobře, musím končit. Jaspere, nech toho, ne,“ začala se smát do telefonu. „Zatím ahoj,“ rozloučila se spěšně a típla to. Ještě pořád vyjeveně jsem si mobil dala zpátky do kapsy a zatřepala hlavou, abych se dostala do reality.

„Co budeme dělat teď?“ zeptal se mě Edward a já se smíchem zakroutila hlavou.

Po zbytek dne jsme se dívali u mě doma na televizi. Ležela jsem v jeho náruči přikrytá dekou a užívala si jeho přítomnosti. Večer, když přišel táta domů z práce, jsem se s Edwardem rozloučila a šla připravit večeři. Po jídle jsem se šla osprchovat a už v pyžamu šla dát tátovi dobrou noc.

„Dobrou, tati,“ zavolala jsem na něj ze schodů.

„Dobrou, holčičko,“ houknul na mě a dál se věnoval zápasu. Jen jsem se usmála a vrátila se k sobě do pokoje.

„Sluší ti to,“ ozval se Edwardův hlas v pokoji a já se lekla. Okamžitě jsem svůj pohled zaměřila na postel, odkud jeho hlas vycházel. Ležel rozvalený na mé posteli s jednou rukou pod hlavou a druhou přes břicho.

„Dík,“ začervenala jsem se, když jsem si uvědomila, že mě vidí v mém oblíbeném pyžamu s beruškami.

„Jsi rozkošná,“ zasmál se. Nechápavě jsem zakroutila hlavou, ale dál se tím nezaobírala, svoji toaletní taštičku uklidila na své místo a šla si lehnout k Edwardovi.

„Přeji krásné sny,“ popřál mi, když jsem byla uvelebená na jeho hrudi pod peřinou.

„Tobě taky,“ zamumlala jsem už v polospánku. Ani jsem si neuvědomila, co jsem vyslovila a už se propadala do bezesného spánku. Poslední, co jsem zaslechla, byl zvonivý smích anděla.

„Bello, vstávej,“ budil mě sametový hlas.

„Bells, musíš do školy. Dnes nás čeká první etapa tvé pomsty,“ šeptal mi do ouška. Konečně jsem otevřela oční víčka a mžourala do světla.

„Dobré ráno,“ usmál se na mě kouzelně můj ochránce.

„Dobré,“ protáhla jsem se a zvedla se do sedu. Prohrábla jsem si vlasy a koukala na Edwarda.

„Co je?“ zeptal se zmateně, když jsem se na něj pořád dívala.

„Nic,“ usmála jsem se a začala se zvedat z postele. Ihned mi pomohl a podal berle. Ještě mi rychle obvázal nohu igelitem a podal toaletní taštičku.

„Díky,“ usmála jsem se na něj vděčně.

„Není zač. Zajdu zatím pro auto, ve tři čtvrtě na osm jsem tu,“ oznámil mi a zmizel. Jediná známka jeho přítomnosti byla plápolající záclona a otevřené okno. To jsem ještě zavřela a pak si šla dopřát sprchu. Udělala jsem ranní hygienu, lehce se namalovala, zvýraznila si kulmou své přirozené lokny a šla se obléknout. Dnes jsem si vzala bílou minisukni, lososové tričko, přes to černou koženou bundu a nazula si jednu kozačku. Už hotová jsem se dostala do kuchyně a udělala si snídani.

Přesně ve tři čtvrtě na osm zazvonil zvonek u dveří.

„Ahoj,“ pozdravila jsem culícího Edwarda.

„Ahoj, jsi hotová?“ zeptal se mě a já kývla. „Jen si dojdu pro tašku s učením, mám ji nahoře,“ dodala jsem a chtěla se tam vydat, ale než jsem se pohnula, Edward už stál u mě s kabelkou v ruce.

„Můžeme jít,“ usmál se na mě. S nadzvednutým obočím jsem se k němu otočila zády, ze stolku u dveří vzala klíče a zamkla. Poté jsem došla za Edwardovy pomoci k jeho Volvu a vyjeli jsme ke škole.

„Těšíš se na první část své pomsty?“ zeptal se mě během cesty.

„Ani nevíš jak,“ zasmála jsem se. Po pár minutách jsme dojeli ke škole a zaparkovali hned vedle Emmettova jeepu. Edward mi pomohl vystoupit a podal berle. Udělala jsem ale pouze jeden krok a už jsem kolem krku měla Alice.

„Bello, to je tak geniální nápad. Je vidět, že Emmettova výchova se v tobě nezapře,“ odtáhla se ode mě se smíchem.

„Já věděl, že mé přednášky k něčemu budou,“ bouchnul si pěstí Emmett do dlaně. Jen jsem se uchechtla a otočila se na Edwarda.

„Půjdeme? Do třídy mi to přeci jen trvá trochu déle a nechci přijít pozdě,“ požádala jsem ho.

„Jistě,“ souhlasil Edward a pomalu jsme se vydali ke škole. V půli cestY jsem se však zastavila.

„Máte všechno?“ houkla jsem přes rameno na ostatní.

„Neboj, Bell, vše zařídíme, ty si budeš užívat pouze tu podívanou a pocit, žes to vymyslela ty,“ doběhla nás Alice, líbla mě na tvář a už pádila s Jasperem na svoji hodinu.

S Edwardem jsme pomalu došli do učebny biologie a usadili se v naší lavici poslední u okna. Berle mi Edward opřel o jeho stranu stolu, protože u mě by překážely v uličce.

„Jakou hodinu se to má stát?“ zeptala jsem se ho zvědavě.

„Nech se překvapit,“ zašeptal mi do ouška a jeho studený dech mě šimral na krku.

„No tak, prosím, prozraď mi to,“ dělala jsem na něj psí oči, bohužel marně.

Po příchodu učitele celá třída zmlkla a začala se věnovat jeho výkladu, stejně jako já. Seděla jsem na své židličce opřená o Edwarda, když mi najednou přiletěl zmuchlaný papírek na lavici. Zaraženě jsem ho zvedla a rozbalila ho.

Dnes večer, večeře, kino, jen my dva. V sedm tě vyzvednu. Andrew.

Edward vedle mě zavrčel, protože si to přečetl také. Andrew byl jeden z nejhezčích kluků na škole, tedy když nepočítám Cullenovic rodinku. Každá holka ho chtěla a jeden čas chodil i s Kirsten. Jenže on jí pak dal kopačky a ona začala chodit s Mikem Newtonem. Od té doby střídá jednu holku za druhou.

Papírek, který mi poslal, jsem jednoduše roztrhla a nechala ho na lavici. Po zazvonění a konci hodiny se všichni hrnuli ze třídy a Edward mi jako vždy pomohl. Jenže v půli cesty nás dohonil Andrew.

„Tak co, kotě, půjdeš? Já doufám, že jo, už jsem zarezervoval stůl v Port Angeles,“ mrkl na mě a Edwarda dočista ignoroval.

„Ne, nepůjdu,“ řekla jsem stroze a s Edwardem po boku pokračovala ven ze třídy.

„Jak, nepůjdeš? Co by každá druhá holka dala za to, jít se mnou na rande,“ doběhl nás naštvaně.

„Problém je v tom, že já nejsem každá druhá, navíc, od kdy pak jsem kotě? Mám pocit, že přezdívku „Lůzr“ jsi mi vymyslel ty,“ pokračovala jsem dál v cestě a Edward vedle mě zavrčel. Hodila jsem po něm něžný pohled a Edward zjihl a smutně se pousmál.

„No… ale teď už tak nevypadáš. Konečně si dostala rozum a hodila minulost za hlavu. A vím, že jsi mě vždycky chtěla,“ nalepil se na mě z druhé strany. Šla jsem po chodbě a z každé strany jsem měla jednoho nejkrásnějšího kluka na škole.

„Tak to jsi věděl špatně,“ odsekla jsem mu. Sakra, nikdy by mě nenapadlo, že si toho všimne. Andrew měl černé vlasy až s odlesky tmavě modré, oči připomínající hlubokou černočernou noc a plné rty. Když jsem ho tu uviděla poprvé, jeho oči mi hned připomněly ty Edwardovy, když potřeboval na lov. Líbil se mi, ale nikdy jsem si ani trochu nepřipustila, že bych se já líbila jemu. I když mě ponižoval, pořád se mi v duchu líbil a přála si, aby se ke mně takhle nechoval.

„Ale no tak, tvé tajné přání se ti může splnit,“ usmíval se poťouchle. Dřív bych to jeho pozvání okamžitě přijala, ale teď tu mám Edwarda a už o žádného kluka nestojím, nepotřebuju ho.

„Andrew, řeknu ti to narovinu. Jsi naprostý idiot a debil. Já bych šla na rande pouze s klukem, kterému se líbím nejen kvůli vzhledu. Dřív bych tvoje pozvání přijala, ale teď… Víš co, dej mi pokoj a pozvi nějakou jinou holku, která by za to, jak si řekl, dala cokoliv,“ mluvila jsem naprosto sebejistě a nechala ho tam stát s vyvalenou pusou.

„Páni, pěkně si mu to natřela, ale můžeš mi říct, jak se ti takový blbec může líbit?“ zeptal se mě a neslyšně u toho vrčel.

„Jeho oči mi připomínají tvoje a musíš uznat, že nevypadá špatně,“ prozradila jsem mu pravdu a zčervenala u toho.

„Moje oči?“ pozvedl jeden koutek úst a vykouzlil okouzlující pokřivený úsměv.

„Jo,“ pípla jsem celá rudá. Edward se zasmál, zastavil mě, vzal mi berle a dal je Jasperovi, který se tam najednou zjevil, a se smíchem si mě vyzvedl do náruče.

„Líbí se ti mé černé oči?“ zeptal se mě šibalsky a při tom mu oči začaly černat. Od jeho odchodu jsem milovala noc a tmu. Dokázala jsem v ní snít o tom, že tu Edward se mnou pořád byl. Noc mi připomínala večery, kdy se mnou Edward ležel v postýlce a tajně mi četl pohádky na dobrou noc. Noc mi připomínala jeho oči, které budu navždy milovat.

„Ani nevíš jak,“ vyšlo ze mě a až po chvíli jsem si uvědomila, co jsem řekla. „ Teda, j-j-jako, že se mi líbí ta b-b-barva. Mám ráda černou. Poroto se ti do nich tak ráda dívám.“ Zase jsem se podřekla.

„Kvůli té barvě,“ dodala jsem už naprosto celá červená a nakonec jsem to vzdala a obličej si schovala do jeho košile. Vdechovala jsem jeho omamnou vůni, která mě dokázala naprosto uklidnit.

Edward  se znova zasmál a se mnou v náručí došel na další hodinu, tentokrát angličtinu, kterou jsem měla spolu s Kirsten. Že by přišla chvíle na první část mé pomsty?


 

Zlatíčka, chtěla bych vám poděkovat za vaše komentáře, moc mě potěšily, doopravdy moc děkuji. Proto doufám, že jejich počet takový zůstane. :D  Takže ještě jednou děkuji, vaše simi1918. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Navždy Ty a Já - 14. kapitola:

 1
06.01.2012 [21:14]

Gwendolin Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

06.01.2012 [16:58]

kikuska Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Wera
29.10.2011 [10:59]

Wera Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!