Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Naposled... Epilog

13.06.2010 (14:30) • Arii • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 4283×

Mladá dívka ležela pod tělem rudo-hnědého vlka. I přes to, že už od ní nehrozilo žádné nebezpečí, byl Jacob ostražitý; nechtěl udělat sebemenší chybu, která by mohla mít čistě náhodou za důsledek její obživnutí. V mysli se zachechtal, ale zvuk, vycházející z jeho tlamy, připomínal spíše obranné vrčení. Ostražitě se zvedl z oné dívky a odběhl do křoví, aby se mohl přeměnit a následně zapálit oheň. Zlato-rudé plamínky poskakovaly na suchých kouscích dřeva, jakoby sdílely chlapcův úspěch a na jeho počest tančily.

Bleskurychle posbíral poslední údy mladé upírky a naházel je do ohně. Ani okem přitom nezavadil o další postavu, krčící se u kmene mohutného stromu. Její přítomnost prozradil až smrad. Ten nechutně, sladce vonící zápach. Odfrkl si. Jakmile se na ni podíval, srdce se mu téměř zastavilo. Stála tam, tak jiná, ale přesto stejná, jak před několika lety. Nechápal, jak před ním utajila svou přítomnost tady.

Hlavou mu okamžitě problesklo těch několik málo sekund, kdy ji spatřil poprvé jako batole. Poprvé a naposledy. Renée přijela na krátkou chvíli ukázat své nové miminko Belle a jejímu otci. A právě Charlie trval na tom, že Billy chce Alexinu matku opět vidět. Mladý Black z toho nebyl nadšený, byl téměř přesvědčený, že k ní bude cítit stejnou zášť, jako k její sestře.

K jeho překvapení se ale v moment, kdy malou Alexandr spatřil, rozhořel oheň jeho života. Konečně poznal tak dlouho očekávaný střed vesmíru, který měl za úkol hlídat. Bohužel Renée si malou opět odvezla. Nemohl jet jednoduše s ní, co by si o něm její matka pomyslela? Ale slíbil jí, že jednou ji najde.

Byla teď ještě krásnější a Jake cítil, jak se jeho láska prohlubuje. Rozrůstá se jako plíseň do každého koutku jeho těla. Byl fascinován, ale zároveň i znechucen.

„Tak tebe také dostaly...“ zahučel, ale pohled z ní nestáhl.

To, co udělala ho šokovalo. Trans, který ji věznil byl najednou ta tam. Prudce pohodila hlavou a napřímila se do bojovné pozice.

„Nevím, odkud mě znáš,“ zavrčela, „ale zabil jsi mou sestru.“ Krásný hlas měla naplněný hněvem. Byla rozhodnutá bojovat; chtěla pomstít svoji dávno ztracenou sestru, kterou před pár dny opět našla. A on? Ten zmetek jí ji opět vzal. Nikdy jí už nepoděkuje za mládí, které jí Bella obětovala. Nedozví se nic, co měla Alexandra na jazyku.

Její tělo se napjalo, ale přes toto všechno se vlkodlak nehnul z místa. Otisk je přece oboustranný, ne? Nemůže mu nic udělat; alespoň si to myslel.

„Jsem tak rád, že jsem tě zase našel,“ zašeptal a to ji ještě více rozčílilo.

Vyrazila rychlostí, za kterou by se nemusel stydět ani jeden z nejrychlejších upírů. Jacob byl stále mladou Alex tak okouzlen, že ani nepostřehl její výpad. Ucítil pouze ostré proříznutí kůže na krku a následující bolest. Bylo to něco příšerného, jakoby uvnitř něho vybuchla atomová bomba, ale ne tak silná, aby ho zabila. Musel snášet všechny následky ničivé exploze. Mohutné nohy se mu podlomily a on se v neuvěřitelných mukách skácel k zemi. Nevěděl, co se s ním děje, toužil pouze zemřít.

Jeho přání bylo vyslyšeno o několik desítek minut později. Jako mladého vlkodlaka do vždy zajímalo, co se stane, když vás dostane upír; nyní to zažíval na vlastní kůži. Ani v tom nejděsivějším snu by ho nenapadlo, že jed smíchaný s vlčími geny způsobí pouze mučící a velmi pomalou smrt.

***

V tu samou chvíli, na druhé straně státu Washington seděl další člen smečky na krásné, rozkvetlé louce. Jedna z mála vlkodlačích slečen jménem Veronica. Společnost jí dělal jedna bytost, která znamenala pro Isabellu vše. Edward jí šeptal něžné slova lásky a na tu, která si pro něj tolik vytrpěla ani nepomyslel. Vlkodlačí otisk je mocný pán.

***

Rodina Cullenova se z tohoto otřesu nikdy nevzpamatovala. Alexandra od nich odešla a okusila život nomáda. Bohužel jejím koníčkem se stalo provokování vyšších upírů. Už neměla pro co žít, jen doslova čekala, až někomu přetečou nervy.

Alice s Jasperem se přidaly k Volturiovým. Nevěděli co se svými životy. Věděli, že už nikdy nebude nic takové, jako to bylo dřív. Už nikdy to nebude velká šťastná rodina. Ani jeden z nich nevěděl, co je do Itálie přivedlo. Pár desetiletí jiskřili v Arově sbírce, po té se odstěhovaly na Sibiř do Ruska. Už nikdy mezi nimi nebude tak silné pouto jako tehdy, kdy Edward přivedl Bellu k nim domů.

Rosalie a Emmett odjeli spolu s Carlisleem a Esme do země vycházejícího slunce, do Japonska. I přes snahy zapomenout a znovu žít se jim to nepodařilo. Každý den pouze přežívají a navždy budou.

Edward se spolu s Veronicou poděli neznámo kam. Nikdo je už nespatřil.

Je konec. Abych se přiznala, tak je nesnáším. Ale až při psaní Epilogu jsem si uvědomila, že mám tuto povídku ráda. Vložila jsem do ní kousek sebe. I přesto, že jsem těchto pár pitomých kapitol psala něco přes půl roku a často při tom nadávala, nikdy na ni nezapomenu.

Přesně si pamatuju, jak jsem začala. Byla jsem přesvědčená, že z toho bude originální jednorázovka. Nevím, jestli to bylo originální, ale budiž. Měla jsem radost z komentářů, které jste mi tam nechali a chtěla jsem udělat ještě nějakou malou radost, tak jsem udělala asi největší chybu, co jsem mohla. Prohlásila jsem, že budu pokračovat a to už nebylo cesty zpět. I když jsem prvně skřípala zuby při pomyšlení na ni, N. mi hodně pomohla. Popravdě vždy, když jsem se cítila mizerně, tak jsem otevřela soubor s názvem Naposled a psala jsem. Je až neuvěřitelné, jaké to mělo účinky.

A teď už konečně. Chci poděkovat všem věrným čtenářům, kteří trpělivě (nebo i netrpělivě) čekali dlouhou dobu, než se tu objeví další díl. Také všem adminům. Holky, díky, že jste měly ty nervy a kontrolovaly a vydávaly. Sama jsem si to zkusila, takže vím, jakou to dá práci. Děkuju!

Autor: Arii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Naposled... Epilog: