Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Naděje budoucích dnů - 5. kapitola

Co s novorozeným, když je v domě člověk a poloupír? Rose má řešení. A zbyde nám i trocha času na romantiku. :)

Edit: Článek neprošel korekcí.

 5. kapitola

Zastavila jsem svůj krok uprostřed pokoje a znovu lehce naklonila hlavu ke dveřím, abych něco uslyšela. Zasyčela jsem, když nebylo slyšet nic. Carlisle společně s Esme nechali udělat nějaké speciální dveře, aby radovánky ostatním z rodiny až tak nerušily nás ostatní.

Znovu jsem se rozešla, tentokrát ale ke dveřím s odhodláním, že zjistím, co se vlastně děje.

Než jsem stačila kliku stáhnout dolů, otevřely se dveře a dovnitř strčila hlavu Esme.

„Děje se něco, drahoušku?“ zeptala se starostlivě a lehce se pousmála.

Zamračila jsem se a řekla, že chci vědět, co se vlastně stalo. A co se děje teď, v tom patře pode mnou. Protože když jsem se konečně probrala, ležela jsem ve své posteli a z domu se ozývaly dost nepěkné zvuky.

„Ehm, teď se zrovna nic neděje, jen… Edward trochu vyvádí.“ Nejistě se pousmála a zbaběle zmizela za dveřmi.

Zaťala jsem čelist, vykašlala se na všechny jejich pokyny Ani se odtud nehni!, a vydala se chodbou do obýváku.

Byla jsem sotva v půlce schodiště, když jsem zaslechla uširvoucí zařvání a z rohu, kde stál Edward, odletěla jedna starožitná lampa. Rose ji stačila zachytit dřív, než rozbila okno.

„Vždyť se zas tak moc nestalo,“ bránila se chabě. Kousla se do rtu a lehce přikrčila. Do pokoje vešel Jasper a Alice. Edward se hystericky uchechtl.

„Mohla jsi jí ublížit. Nebo já. Nebo ten podělanej medvěd, co se tam –“ při nádechu zjistil, že už nejsou tak sami, jak si mysleli. Očima hned našel mě, jak se vyděšeně krčím na schodišti, prsty na ruce zaryté v zábradlí.

Znovu podivně zaryčel a rozhodil pažemi. „Jo, jasně. Zase se mě bojí. Jsi úžasná, Rosei!“

Otevřela jsem úžasem pusu. Cože to právě říkal?

Jenže Edward toho měl dneska zřejmě dost, protože bez jediného dalšího slova vyběhl z domu a zamířil do lesa.

Pohled jsem stočila zpátky na Rose a Jaspera, který teď stál vedle ní.

„Co se děje?“ zašeptala jsem. Nohy mě neunesly a já se zhroutila na schod. Rose se pomalu vydala ke mně a zastavila se až u paty schodiště, abych na ni dobře viděla.

„Pamatuješ na toho kluka v lese?“ Přikývla jsem. „Tak… on umíral a já nevěděla, jak ho… zachránit, a tak –“

„Jsi ho kousla.“ Nadechla jsem se a schovala obličej do dlaní. Hlavně nebreč, buď statečná, Bello! nabádala jsem se v duchu. „Co bude dál? Jak to bude, až se přemění?“

Rose se zarazila a podívala se na Jaspera, jako by u něj hledala odpověď. Ten jen překvapeně zvedl obočí a přitáhl si Alici blíž k boku. Esme se objevila nahoře na schodišti a pomalu sešla schody.

Uchechtla jsem se. „To jako vážně nikoho z vás nenapadlo to řešit?“ Když se mi nedostalo žádné odpovědi, pokračovala jsem. „V tomhle domě je jeden člověk a poloupír. Moc toho sice o upírech nevím, ale nově zrození upíři asi nebudou zlatíčka, co?“

„To nebudou,“ ozvalo se ode dveří. Edward vešel dovnitř a teprve až pak pokračoval. „Náš druh je nejnebezpečnější v novorozeneckém období. Neovládají se, řídí se zvířecími instinkty, jednají pudově.“

„Aha. Takže buď my, nebo on, co?“ uchechtla jsem se. Jasper střelil pohledem na mě a zamračil se.

„Ty s Alicí rozhodně nikam nepůjdete,“ ujistila mě Esme a posadila se na schod vedle mě. Paži mi položila na ramena. V místnosti se objevil Carlisle. Nevím, kde teď přechovávali nového příbuzného, ale rozhodně to nebylo v kuchyni.

„Musíme to nějak vyřešit.“

Carlisle se podíval na Edwarda a přikývl. Rosalie sklonila hlavu a vzdychla. Tentokrát se Edward podíval na ni a vypadalo to, že ho veškerá předchozí špatná nálada přešla.

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad, Rosalie,“ zamumlal a zamračil se.

Alice se nervózně ošila a stoupla si vedle Jaspera, aby na ni bylo lépe vidět. „Bylo by fajn, kdybyste se podělili i s námi ostatními.“

Edward se jí podíval do očí a promluvil: „Rose se s ním chce někam odstěhovat, abyste vy dvě nemuseli odcházet od rodiny.“ Pak se jeho oči zaměřily do mých.

Jo, tohle byla ta chvíle, kdy jsem se chtěla propadnout do tmy. Nechtěla jsem, aby Rose musela z domu jen proto, že je tady někdo, jehož krev je prostě sladší a lákavější, než všech ostatních. Za to, aby se rozpadla rodina, která tady byla daleko dřív než my s Alicí, jsem nestála.

„Ty za to rozhodně stojíš!“ ozval se Jasper. Dokonce na mě i zvýšil hlas.

Chvíli bylo ticho. Využila jsem ho k tomu, abych se v závěsu s Esme dostala ze schodů dolů k ostatním. Protože tam na schodech jsem si připadala děsně odstrčená – i když jsem tu situaci rozhodně nechtěla řešit.

Než stačil kdokoli pokračovat, ozvalo se podivné zaúpění odněkud z domu.

Rose se tam rozběhla hned, Carlislemu a Esme to chvilku trvalo, ale nakonec tam někde zmizeli taky.

„Kde je… ten kluk?“ Nesnášela jsem, když se mi klepal hlas. Ale teď, když jsem toho o novorozených věděla víc, nějak nešlo se cítit tak úplně v klidu.

„Ve sklepě.“

„My máme sklep?“ Alice se zasmála mému údivu. No tak promiň, že o něm nevím!

„Jak to teda bude?“ zašeptala jsem se skloněnou hlavou. Ne, zrovna teď jsem se nedokázala někomu dívat do očí.

„Přeměna v upíra trvá zhruba tři dny, takže ještě den a něco máme čas.“ Fajn, dobře. To je dost času, ne?

Povzdechla jsem si a sedla si na sedačku. Alice s Jasperem mě napodobili. Edward si sedl k piánu a otevřel jeho víko.

Natáhla jsem se pro deku, která ležela na opěradle, a zachumlala se do ní. V tu chvíli se objevila v obýváku Esme, usmála se na nás a zmizela za dveřmi kuchyně. Když mi došlo, že jsme dneska ještě nevečeřely a já bych si s chutí něco dala, uslyšela jsem otevírání ledničky. Jsi úžasná, Esme!

Pohodlně jsem se opřela a střelila očima na Alici s Jasperem. Ta mu seděla na klíně a upřeně hleděla do jeho očí. Pak se usmála a zamrkala. Alice zamrkala? Společně se zvedli a zmizeli někde v patře.

Ne, nejspíš jsem se tomu neměla divit. Moje sestřička už byla dospělá. Tedy fyzicky. Ale ani u ní čas nehrál tak nějak roli, už nestárla. Navždy bude taková, jaká je teď.

Zavřela jsem oči a poslouchala, co Edward hraje. Tichá, líbezná a romantická melodie. Nemohla jsem nechat oči zavřené, protože ty obrazy, co se mi promítaly na víčkách, nebyly hezké.

Místo toho jsem sledovala jeho, když hrál. Jak soustředěně u toho vypadal, jak se zlehka dotýkal kláves. S úsměvem na rtech.

Nikdy jsem si nevšimla, jak jeho tvář vypadá hezky, když se usmívá.

Aniž bych to stačila zaregistrovat, jeho oči našly ty moje. Pořád se usmíval, ale tentokrát nějak jinak. Zvláštně.

Odvrátila jsem od něj obličej a podívala se na svoje ruce. I přesto mi bylo jasné, že ten ruměnec, co jsem měla na tváři, on vidí.

 

 


 

< >



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Naděje budoucích dnů - 5. kapitola:

 1
3. Rock
13.02.2012 [9:57]

RockÁÁÁ..! Vím, že jsem posledných pár týdnů (no možná měsíců) na tuhle povídku kašlala, a omluvám se!
Naprosto úžasná kapitola, vážně jsem zvědavá, jak vyřešíš novorozeného Emmetta (no, ale necháme se překvapit).
A na konci Edward a Bella - úžasný.. Ty pohledy co na sebe vrhaj.. Emoticon
Mizím na pokráčko.. Emoticon

30.10.2011 [13:39]

FaireDoufám, že brzy bude další pokračování. Emoticon

1. marcela
29.10.2011 [17:22]

Vůbec netuším,jak mi mohla Tvoje povídka,takhle utéct.Nezlob se,že nenechám komentář,pod každou kapitolou.Už mi to přijde zbytečné.Je to opravdu moc hezký. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!