Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Na útěku 9

Bella & Edwar in NM


Na útěku 9Další kapitolka Vašeho Na útěku... kdo byli dva upíři, se kterými se setkala Bella s Benem... a co je tedy Ben vlastně zač? Trochu zabrousíme do vysvětlování a pomalu budeme odhalovat... Chci vidět komentíky a názory... Vaše eunta

9. kapitola

 

Bella

 

Nasála jsem upíří pach, ale ne Benův. V domě bylo mnohem více upírů a dva právě scházeli z honosného schodiště.

Couvla jsem zpátky, jenom nepatrný kousek a přitiskla si malou více k sobě. Jejich pohledy sice nebyly nebezpečné, ale já jsem byla matka a matka své dítě musí chránit za každou cenu. Ben si mého manévru okamžitě všimnul a snažil se tuto situaci vyřešit.

,,Bello... tohle je Becky a Fred," řekl klidným hlasem a ukázal na dva upíry. Becky byla velmi hezká upírka, dokonce jsem si dovolila pomyslet, že se podobala kráse Rosalii. Její husté vlnité a naprosto blonďaté vlasy byly po její útlý pas. Obličej měla jako bohyně, ale co mě překvapilo, byly její zlatavé oči.

Potom jsem svůj pohled přesunula na druhého upíra. Freda. Jeho oči byly taktéž zlatavé. Jeho krása byla naopak velmi rozdílná. Měl ostře řezané rysy a bledou pokožku, ale krása to nebyla. V něčem mi hodně připomínal Jamese.

Becky se přesunula k nám, Fred naopak zůstal na schodech a z povzdálí nás sledoval. Její pohyby byly okouzlující a pohybovala se jako pravá tanečnice. Šla lidskou rychlostí a bedlivě sledovala můj i Benův obličej. Slova se ale ujal nadále Ben.

,,Becky, dovol mi, abych Ti představil Bellu a její dceru Renesmee," řekl autoritativním, ale přeče klidným a vlídným hlasem, jako by ji na něco chtěl upozornit a varovat. Becky se zastavila kousek přede mnou a mě přímo oslnila její krása. Malinko pozvedla své dokonalé obočí a zarytě mě sledovala.

Podala mi ruku na znamení seznámení. Zprvu jsem zaváhala a toužila se s Renesmee otočit a utíkat co nejdál, ale Becky byla klidná a nevypadala, že nám hrozí v jejím okruhu nebezpečí. Její oči mě uklidnily.

,,Moc mě těší, Bello. Doufám, že tu s námi zůstaneš a bude se ti tu líbit,“ řekla líbezným hlasem podobným Esme a na upíra nezvykle zamrkala svými dlouhými řasemi. Omámila mě, to nemůžu popírat a já nechtěně zamrkala také a otevřela pusu. Renesmee v mém náručí ani nedutala a také sledovala to božské stvoření před námi. Byla jí okouzlená, tak jako já.

Vedle nás se ale spustil obrovský smích. Benův smích, a když jsem pohlédla zpátky ke schodům, i Fredovy koutky se vyšvihly nahoru. Nechápala jsem to a najednou jsem se cítila špatně, ale okamžitý pohled zpátky na Becky mě opět uklidnil.

Ben přešel k nám a chytil Becky za ramena.

,,Jako vždy okouzlující, že Becky?“

,,Snažím se, co to jde, vidíš sám,“ odpověděla mu vesele a opět se na mě podívala.

Jistě, že mě to nenapadlo dříve. To musí být její dar, ale nedalo mi to a musela jsem se zeptat.

,,Becky, to je tvůj dar?“

Ona se pohledem odtrhla od Bena a zpátky ke mně poslala svou vlnu okouzlení. Jistě, zkouší to na mě.

,,Ano Bello, je to fascinující co dokážu udělat s lidmi, a za to můžu jenom a jenom poděkovat tady našemu Benovi,“ řekla a zpátky se otočila na něj a políbila ho nevinně na tvář. Malý polibek, ale u Bena to zřejmě vyvolalo naprosto něco jiného. Zaklepal hlavou a vypadalo to, že se snaží vzpamatovat.

,,Nehraješ fér,“ obořil se na ni.

,,To jsem nikdy neměla v plánu,“ odpověděla mu. Sklonila jsem hlavu a přestala se na ně dívat, tohle byla taková jejich intimní chvilka a já nedokázala snést pohled na tu touhu v jejich očích. Naštěstí mě zachránil Fred. Hlasitě si odkašlal, aby je upozornil, že se tu nachází i ostatní.

,,Oh, jistě… omlouvám se, Bello, teď tě odvedu to vašeho pokoje a můžeš se zeptat na cokoliv. Malá je jistě unavená, takže jí to jenom prospěje,“ řekl a my pomalu opouštěli vstupní halu a šli nahoru po honosném schodišti. V závěsu za námi šli i Becky s Fredem, ale v první chodbě odbočili na druhou stranu.

Připadala jsem si jako v pohádce, protože takový dům neměli ani Cullenovi a ani vlastně nikdo, koho jsem kdy znala. Opět jsem zkontrolovala Renesmee a její očíčka už byla zavřená. Musela být hodně unavená, chudinka moje, dnes se toho tolik stalo a já sama jsem se z toho ještě pořádně nevzpamatovala.

Potřebovala jsem se dostat na klidné a nikým nerušené místo a zabrat se jenom do svých myšlenek. Potřebovala jsem si v tom udělat pořádek. Jak v životě, tak ve všem. To, kde teď jsem a to, jak se vše bude odvíjet dál.

Cestu k mému pokoji jsem nevnímala a pozorovala malou, byl to můj malý poklad, který byl tolik podobný Edwardovi. Edwardovi, kterého jsem nechala zoufalého stát na nádraží. Edwardovi, který chtěl vidět naši dceru, dceru, o které do poslední chvíle neměl ani zdání, ani pomyšlení. Odtrhla jsem ji od něj, ale nebyla jiná možnost.

Opustil mě a sám mi řekl, že mě nemiluje. Nemohla bych být s mužem, který ke mně necítí totéž jako já k němu, ani kvůli Renesmee. Zasloužila si svého otce znát, ale budu ji na to muset připravit.

Edward má skutečné právo ji vidět a já mu ho nechci brát, ale já ho vidět nechci.

Ben přede mnou otevřel vyřezávané dveře a já pocítila čerstvý závan vzduchu. Okna v pokoji byla otevřena dokořán a vítr pohyboval s průsvitnými záclonami, které sahaly až k podlaze. Do pokoje vstupovalo denní světlo a na první pohled byl celý laděný do světlejších barev. Působil mile a pohodlně, uprostřed pokoje se tyčila obrovská manželská postel se zlatou pokrývkou, velmi robusní a už na pohled drahá.

Na zemi ležel sametově krémový koberec jako peříčko, po pravé straně byly skříňky na uložení věcí a na levé straně obrovský krb a velké zrcadlo, ve kterém se celý pokoj odrážel.

Úžasem jsem skoro přestala mluvit, byl to dokonalý pokoj.

,,Oh, Bene… je to nádherné, ale na nás až moc přepychové,“ hlesla jsem potichu a bála se, že přeruším to kouzlo, které mnou z dojmu nad krásou pokoje, procházelo. Ben se zasmál, ale potichu, protože si jistě všimnul, že malá usnula a spokojeně oddechovala.

,,Bello… s tímto si vůbec nedělej starosti, tento pokoj je naprosto obyčejný, až se trochu zabydlíte s Renesmee, vezmu vás na prohlídku celého domu.“

,,Dobře, tedy,“ souhlasila jsem a vkročila do té nádhery.

,,Až uložíš Renesmee a vybalíš si nějaké věci, čekám tě na zahradě,“ řekl a položil moje provizorní cestovní tašku na menší skříňku.

Němě jsem přikývla a Ben z pokoje odešel.

Nemohla jsem naprosto ničemu uvěřit, vše se seběhlo tak neuvěřitelně rychle, že až teď jsem si vše dávala dohromady. Alicin telefonát, útěk, Edward, Ben, nový dům, Becky a Fred, nový pokoj a…

Položila jsem Renesmee do obrovské postele a zapřela ji pro jistotu většími polštáři, aby nespadla, kdyby se přetočila. Pohladila jsem ji po jejích bronzových vláskách, políbila na čelo a lehce přikryla. Aby ji nerušilo sluneční světlo, tak jsem zatáhla i závěsy, přes které neproniknul jediný paprsek.

V cestovní tašce jsem našla mobil a zjistila, že padesát hovorů od Alice zřejmě mluví za vše.

,,Uff.“

Vstala jsem a rozhodla se, že jí zavolám po cestě na zahradu, kde jsem se měla sejít s Benem. Opatrně jsem zavřela dveře od pokoje a doufala, že se tam dlouho nezdržím, protože jsem nechtěla nechávat malou dlouho osamotě.

Mezitím jsem vytočila číslo Alice. Nestačilo to ani jednou zazvonit a spustila hysterický řev.

,,Bello… okamžitě mi řekni, zda jsi s malou v pořádku!“ vykřikla jako první do telefonu a já se rozhodla jí odpovídat pouze strohými větami, protože by mě stejně nenechala domluvit.

,,Ano, jsme.“

,,Proč jsi utekla?“

,,O tom se nebudeme bavit, Alice.“

,,Dobře… kde jsi?“

,,Hm… nevím jistě.“

,,Nevíš?“

,,Ne, moc jsem cestu nepozorovala.“

,,Bello, ty jsi tak nezodpovědná, jak jsi mohla nastoupit do úplně cizího auta? Co tě to popadlo?“

,,Lepší, než se setkat s Edwardem,“ konstatovala jsem suše. Alice se na mě ale hned obořila.

,,Takhle nemluv, moc dobře vím, co k němu cítíš, tak si tady něco nenalhávej.“

,,Na lásku musí být dva, Alice.“

,,Jsou, kdybys zbaběle neutekla,“ řekla smutně a já už nic nechtěla slyšet, už jsem to nepotřebovala. Pomalu jsem se blížila k zadní části domu, kde byl průchod na zahradu.

,,Nechci se o tom bavit, mám teď schůzku.“

,,Jakou schůzku? Bello… laskavě mi řekni, kde jsi a my si pro tebe s Edwardem přijedeme…“ říkala, ale já ji už moc neposlouchala, právě jsem vkročila do zahrady, která byla tak rozlehlá, že jsem ani se svým upířím zrakem nedohlédla na konec.

To by ale nebylo to rozrušení, které mě naprosto vykolejilo… na zahradě bylo asi dalších dvacet upírů, ale jenom tři stáli uprostřed v jakémsi imaginárním trojúhelníku a jak na povel všichni tři zvedly svoje ruce, jakoby vysílali nějakou vnitřní sílu. Voda, oheň, země… tři živly, které se odrazily ze samotné země a stoupaly k výšinám. V životě jsem nic takového neviděla…

 

Předchozí díl

Další díl

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Na útěku 9:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!