Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Na útěku 8

04.02.2010 (19:30) • Eunta • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3732×

8. kapitola

Pohled autora

Dostáváme se k zásadní otázce. Kdo je náš tajemný neznámý? Náš Ben je velice pohledný a velice přitažlivý, ale co může chtít po Belle a Renesmee? Jsou s ním v ohrožení, nebo naopak v nejistém bezpečí?

Na první pohled bychom mu věřili, ale co jeho slova, která byla vyslovena? Touží Bellu využít i s jejím štítem? Jakým způsobem s tím hodlá naložit?

Bella se teď cítí velice ohrožena, hlavně kvůli Renesmee. Musí ji ochránit za každou cenu a byla by schopná za ni položit svůj nesmrtelný život. Pro ni by udělala vše. Ona je její vše. Ale co když zemře? Kdo se o ni postará? Kdo jí dá takovou lásku jako ona?

Bella

,,Ne… od nich radši hodně daleko.“ Odpověděl lehce a snažil se mě zřejmě uklidnit, ale byla jsem k smrti vystrašené a Renesmee taky.

Proč jsem jenom nezůstala na tom nádraží? Teď bych byla i pro ten rozhovor s Edwardem.

V duchu jsem se proklínala a nenáviděla se za to, jakému nebezpečí jsem vystavila naši dceru. Naši? Co to zase plácám? Edward prostě nepatří do našeho života, tak proč teď na něj nedokážu přestat myslet?

Vkrádá se mi pod kůži a to jsem ho viděla pouhých pár vteřin, které mi opět rozházely celý život vzhůru nohama. Jak já ho nenávidím a stejnou měrou miluji!

,,Nemusíš se mě bát, opravdu.“ Přerušil můj tok myšlenek Ben a já se zase vrátila na zem. Remesmee utichla a v jejich pocitech byl pouze strach. Strach a myšlenka na jejího otce. Edwarda.

,,Jak bych ti měla věřit?“ zeptala jsem se na oplátku.

,,Prostě musíš… nemám v plánu ti ubližovat, nebo tě zajmout, nebo něco podobného. Na chvíli tě skryji, tak, jak sis to přála a navrhnu ti dočasné řešení. Nic víc.“ Odpověděl klidným hlasem bez jakékoliv falše.

Ale mohla jsem mu věřit? Opět se do mě vkrádal určitý druh důvěry vůči němu, ale co když je to jeho údajná schopnost? Snaží se mě zmanipulovat?

,,Jaký je tvůj dar!“ vypálila jsem od boku, protože tato otázka mě hodně svrběla na jazyku. Ben se otočil mým směrem a poněkud se usmál. Vypadal opravdu mile, ale nepřítel by se také usmíval. Nepřítel si vás nakloní na svou stranu a potom nepustí.

,,To je jednoduché… možná jsi už o tom slyšela. Dokážu vycítit dary ostatních upírů, proto jsem odhadl, co se v tobě skrývá a to samé tady s malou Renesmee. Dary upírů mě fascinují a nejsem žádný zloduch, to se neboj. Nenechám vás zavřené a podobně. Na to já nejsem.“ Řekl klidným hlasem a znovu na své tváři vykouzlil úsměv.

,,Dobře… takže když ti budu věřit, tak se mi nic nestane a hlavně se nic nestane malé, je to tak?“ hádala jsem, protože už jsem se chytala posledních slov.

Jeho smích se rozléhal po celém autě.

,,Ale Bello… já tě tu opravdu nenutím zůstat, pokud chceš, můžeš si vystoupit.“

,,Nerozumím.“ Odpověděla jsem, protože mi už nic nedávalo smysl.

,,Brzo ti vše vysvětlím... jsme už jenom kousek od mého domu… zde budeš mít pohodlí, jaké si zasloužíš a jaké si zaslouží tvoje dcera.“ Řekl a pohledem naznačil, abych se podívala určitým směrem. Málem mi to vyrazilo dech. Toto nebyl dům, to byl zámek, hrad, vila.

Ben zastavil na prostorném dvoře, kde okolo byly samé květiny. Otevřel dveře a já byla stále v určitém šoku. Dům? Tomuto říká dům? Ani Cullenovi neměli takový dům.

Dům byl obrovský, laděný do světlých barev a vypadal spíše z 18. století, ale přesto měl své určité kouzlo a půvab. Potom mě zaskočila jeho výška. Měl tři patra a ty sahaly skoro do nebes. Neskutečné.

Ben už stál na mé straně auta a otevíral dveře, já ale opět zaváhala. Nebyla jsem si v tuto chvíli jistá vůbec ničím. Ben ale zachránil celou situaci.

,,Bello… opravdu se nemusíš bát. Pokud se ti tu nebude líbit, můžete dobrovolně s malou zase odejít. Nejsem tyran ani něco podobného, abych tu upíry držel pod zámkem. Můžeš mi důvěřovat. Dávám ti své slovo.“ Řekl a nabídl mi svou ruku. Na okamžik jsem opět zaváhala, ale proč bych mu nevěřila, když říká, že mohu kdykoliv odejít?

Opatrně jsem tedy vystoupila z auta, v jedné ruce malou, která nervózně těkala pohledem po rozlehlém ,,panství“ a v druhé svou cestovní tašku.

Ben byl ale gentleman a tašku mi okamžitě vzal.

,,Děkuji.“ Kuňkla jsem a připadala si v tuto chvíli jako malá školačka. Ben vyrazil směrem k domu a já ho následovala.

,,Máš opravdu krásný dům, ale není na tebe samotného trochu velký?“ zeptala jsem se zvědavě, protože nám by stačila desetina toho domu. Ben se usmál a počkal, až ho s malou dojdu.

,,Nejsem v domě sám. Nejsem samotářský typ, jako ostatní upíři. Mám rád společnost a neustále plný dům.“

Nejistě jsem se na něj podívala a pokračovala v naší cestě. Malá se celkem uklidnila, ale stále byla ve střehu, tak jako já.

Ještě jsem mu nemohla důvěřovat, ještě na nějakou důvěru bylo brzy. Znala jsem ho sotva čtvrt hodiny, ale za tu dobu stihnul můj život obrátit vzhůru nohama.

Ben otevřel dveře od svého paláce a mně opět spadla brada údivem.

Vstoupili jsme do obrovské haly, která vypadala jako fotbalové hřiště. Byla laděná do béžové barvy a uprostřed se tyčily obrovské sloupy se schodištěm nahoru.

Okna, kterými proudilo do domu světlo byly monstrózní a po bocích zahaleny závěsy. Podlaha byla jisto jistě z mramoru, protože nic jiného to být nemohlo.

Úžasem jsem vydechla.

,,Líbí?“ řekl s úsměvem na líci Ben a zřejmě si užíval pohled na můj obličej. Renesmee jenom kroutila hlavičkou a snažila se vše zpozorovat.

,,Líbí? To je slabé slovo, je to přímo nádherné.“ Vydechla jsem opět, ale můj nový nádech byl předzvěst něčeho jiného.

Nasála jsem upíří pach, ale ne Benův. V domě bylo mnohem více upírů a dva právě scházely z honosného schodiště.

Edward

,,Edwarde… vůbec jsem ho neviděla. Až poté, co se Bella rozhodla, že nastoupí. Určitě ho nezná. Jediné, co vím, že má strach.  Míří někam na sever, ale nemůžu určit kam.“

Zaklapnul jsem telefon a vydal se zpátky k autu. Kdyby bylo moje srdce živé tlouklo by jako o závod a málem by mi vyskočilo z hrudi, protože ten strach, který mě právě sžíral o dvě osoby mé existence byl neuvěřitelný.

Nesmím dopustit, aby se jim něco stalo. Jestli jim jenom zkřiví jediný vlas, tak ho vlastnoručně roztrhám a spálím. To přísahám.

Nasednul jsem do auta a vydal se na sever. Ale kam? Jak jsem měl poznat, kde je jeho útočiště? Jak jsem měl poznat kde je Bella a Renesmee? Jediné, co vím je, že přede mnou utekly a nedaly mi tu možnost mluvit.

Shrnutí povídek

Předchozí díl

Další díl

Autor: Eunta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Na útěku 8: