Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Múzou políben


Múzou políbenEdward je upír zapálený do psaní. Co když mu ale dojde inspirace a do jeho života musí zasáhnout múza? A co když tou múzou bude tak trošku švihlá Bella?
Nečekejte nic vážného nebo sáhodlouhého. Prostě další oddechová povídka, u které nemusíte přemýšlet. :)

Naštvaně jsem zmačkal další papír a naslepo hodil ho za sebe – i tak jsem se ale samozřejmě do koše trefil. Rezignovaně jsem zakroutil hlavou a vstal od stolu. Ráznými kroky jsem došel do obývacího pokoje, kde se nacházel zbytek mé rodiny. Nikdo si mého příchodu nevšímal, spíš mě všichni okázale ignorovali.

Opřel jsem se o futra a založil si ruce na hrudi. Nic. Všichni se dál věnovali své činnosti a nebrali mou přítomnost na vědomí. Nechápal jsem proč.

S povzdechem jsem si sedl vedle Emmetta. Sledoval baseball. „Ach jo,“ vypustil jsem vzduch z plic a opřel si hlavu o sedačku. Emmett nereagoval.

Jenom ať si zas nevylívá srdce, mám lepší věci na práci,“ myslel si. Probodl jsem ho očima a dloubl ho do ramene.

„Já to nikdy nenapíšu,“ oznámil jsem mu.

„Mm,“ zabručel a nepřítomně si pohrával s ovladačem v ruce.

Zvedl jsem se a přešel k Alice, která seděla u piana a snažila se s ním splynout. „Ahoj Al,“ pozdravil jsem ji zdrceným hlasem. Nutně jsem potřeboval podpořit. „Já to nedopíšu,“ vzdychl jsem a hodil na ni smutný pohled.

Alice se zhluboka nadechla a vydechla. „Podívej, Edwarde. Máme tě rádi, ale jsi tou knížkou posedlý! Furt jsi jenom zavřený v pokoji a ničíš papíry… Víš, kolik stromů už kvůli tobě umřelo? A když chvilku šetříš přírodu, přijdeš si sem stěžovat. A tak je to už čtyři měsíce!“ zavrčela. Ublíženě jsem se odtáhl a rozhlédl se po ostatních.

„To není pravda. A i kdyby, tak co? Nikoho tím neotavuju,“ bránil jsem se a úspěšně ignoroval myšlenky, co na mě dorážely.

Rosalie přišla k nám. S nadějí v očích jsem se na ni podíval, ale ona jen mě zpražila jedním z jejich nekompromisních pohledů. „Alice má pravdu. Jediný, co jsi nám v posledních pár dnech říkal, bylo: Já to nedopíšu, nezvládnu to,“ napodobovala můj sklíčený hlas. „A když ne to, tak jsi nás posílal, abychom, ti šli do města koupit další propisky.“ Zkřížila si ruce na prsou a nabroušeně mhouřila oči.

Prudce jsem se zvedl a odfrkl si. Když mě nechtějí poslouchat, tak budiž, já je taky nebudu.

„Ale Edwarde,“ přerušila můj dramatický odchod Esmé. „Milujeme tě, ale nesmíš tomu tak podléhat,“ pousmála se a položila mi ruku na rameno. Nevěřícně jsem ji pozoroval. Opravdu si to myslí i ona? Setřásl jsem její ruku a uraženě se s dunivými kroky odpotácel zpět do svého pokoje.

Sedl jsem si na židli a přisunul se ke stolu. Znovu jsem se chtěl vrhnout do psaní, abych jim mohl dokázat, že to zvládnu, když vtom mě vyrušil neznámý hlas.

„Dře to, co?“

Překvapeně jsem se rozhlédl po pokoji a oči mi padly na dívku klidně sedící na posteli. Pořádně jsem si jí neprohlížel, důležitější bylo, jak se, ksakru, dostala do mého pokoje, aniž bych si toho všimnul. Když jsem vcházel do místnosti, ještě tu nebyla. Nebo jsem opravdu tak mimo?

„K-kdo jsi?!“ vyštěkl jsem a vyskočil na nohy.

Nevěděl jsem, co od ní mám čekat, a tak jsem ji jen s napětím pozoroval, připraven k případnému boji. Ne že bych jí chtěl ublížit, na to byla až moc krásná, ale určitě nemohla být jen tak nějaký obyčejný člověk.

„Někdo, kdo ti rozhodně neublíží. Nebuď paranoidní, podívej na mě,“ zvedla ruce v obranném gestu a nevinně zamrkala očima. Podezíravě jsem přimhouřil víčka a stále ve střehu si znova sedl na židli.

Co to tam ten Edward dělá?“

Proč mluví se sebou?“

Zespodu se začaly ozývat zmatené myšlenky.

„Oni tě neslyší?“ ujistil jsem se.

Záporně zakývala hlavou a houpala při tom ve vzduchu nohama. Tak trošku to vypadalo, že na něčem jede – tvářila se šťastně a vypadalo to, že jí vůbec nepřipadá divné, že sedí na cizí posteli v cizím pokoji.

„Co tu děláš? A kdo, sakra, jsi?“ zavrčel jsem. Zvedla ke mně oči, v nichž hrály pobavené jiskřičky, a pokrčila rameny.

„Přišla jsem ti pomoct,“ odvětila a vyhoupla se do stoje. Pomalými kroky přešla ke knihovně. Sledoval jsem ji s pozdviženým obočím. „Mm… Smrt na Nilu,“ vzala knihu do ruky a pohladila ji po hřbetě, „to mi dalo hodně práce,“ poznamenala jen tak mimochodem a knihu vrátila.

„Jak to myslíš?“ zeptal jsem se.

„Tak, jak to říkám,“ odpověděla nevraživě. „Christie se občas vůbec nesnažila, pořád to vzdávala,“ protočila očima. „Víš, kolik mě to stálo energie?“ Nesouhlasně zakroutila hlavou a špulila u toho rty.

Sledoval jsem ji s otevřenou pusou. Až teď jsem si uvědomil, že neslyším její myšlenky, což byla jen poslední kapka, co přispěla k mé naprosté nechápavosti. „Kdo jsi?“ zeptal jsem se už potřetí a vážně moc si přál, aby to konečně vybalila.

Zvedla oči ke stropu a zasmála se.

Je to magor, je to magor, prozrazovalo mi mé skeptické já.

„Přemýšlej,“ řekla smířlivě, jako kdyby mi bylo pět, a ona mi vysvětlovala, proč si nesmím strkat hlínu do pusy. „Řekněme, že už jsem pár takovým jako ty pomohla. A taky jejich rodinám,“ dodala a zacukaly jí koutky. Slyšela, jak mě Rose a Alice dole peskovaly? přemítal jsem a s nakrčil čelo.

„Hele,“ výskl jsem uraženě. „Nemůžeš mi to normálně říct?“

Záporně zakroutila hlavou a s žuchnutím dosedla na postel. Přeložila si přes sebe nohy a trpělivě si položila ruce do klína. „Jdu ti pomoct s tou tvou knížkou…“ napověděla mi a ukázala na papíry ležící na stole.

„Jsi moje múza?“ vypadlo ze mě. Ve skutečnosti mi to připadalo jako pitomost první třídy, ale ona se zatvářila spokojeně.

„No…“ zasmála se, „neřekla bych, že jsem tvoje, a vlastě se ani nejmenuju Múza, ale v podstatě máš pravdu.“ Usmívala se jako měsíček na hnoji a já se nemohl ubránit myšlence, že je vlastně neskutečně roztomilá. Divná, ale roztomilá.

„Takže jsi múza, ale zároveň nejsi. Lhal bych, kdybych tvrdil, že je mi to jasné,“ nakrčil jsem čelo.

„Hm… No jo, je to složité. Naštěstí to nemusím moc často vysvětlovat,“ zazubila se a padla na znak na postel. Nechápavě jsem její počínání pozoroval. „Lidi mě bohudík nevidí,“ vysvětlila a dlaní si podepřela hlavu, aby na mě viděla.

„Proč já ano?“

Pořád mě se zájmem pozorovala, až jsem se ošil. „Edwarde, doufám, že to pro tebe nebude novinka, ale ty jsi upír. Mluvila jsem o lidech,“ pousmála se shovívavě.

„Aha.“ Jak jsem mohl být tak hloupý a nepochopit tvou jasnou, vůbec ne zavádějící narážku? pomyslel jsem si ironicky.

„Ale je fajn si jednou s někým pokecat. Moc upírů se psaní nevěnuje,“ uchechtla se, jako by ji něco pobavilo. „Vím o jednom… Aro, nebo jak se jmenuje. Je s ním sranda – vůbec si nepřipouští neúspěch. I když upřímně,“ zašeptala a naklonila se dopředu, čímž mi nevědomky dala dobrý výhled na své přednosti, „ty jeho básničky nestojí za nic,“ začala se smát. Pousmál jsem se a silou vůle odtrhl oči od jejího hrudníku.

„Hele, nekoukej,“ okřikla mě, když si všimla, kam směřoval můj pohled. Povytáhla si tričko nahoru, ale moc to nepomohlo. „Na mou obhajobu – je to pohodlný a neměla jsem dneska v plánu jít za tebou. Byl jsi ale už hrozně otravný,“ vysvětlila jakoby nic. „Musela jsem změnit plány.“

„Tak to se omlouvám,“ prskl jsem ironicky.

„To je dobrý,“ usmála se.

Sarkasmus ji asi v kurzech pro múzy neučili, povzdechl jsem si v duchu. „Jak dlouho už tohle děláš?“ změnil jsem téma.

„Víš, kdo je Shakespeare?“ zamumlala. S pobaveným úšklebkem jsem přikývl. „Tak po něm jsem začala. Múza, tak se jmenovala ta přede mnou, jím byla tak vyčerpaná, že si dala na pár set let voraz,“ řekla, jako by se vůbec nic nedělo.

„Jasně,“ zasmál jsem se a snažil se dát co nejméně najevo, že si myslím, že má o kolečko navíc.

„To není sranda. Zvládla Homéra, Sofokla, Danteho, ale ten chlápek ji fakt úplně vyždímal…“ Mluvila, jako kdyby si vůbec neuvědomovala, že se tady bavíme o literárních legendách jako o starých známých. 

„Takže to nebylo z jeho hlavy?“ zamračil jsem se a snažil se sám sebe přesvědčit, že povídá úplné hlouposti. Část mého já mě ale nutila jí věřit.

„Ale jasně, že bylo… Ale než to z něj vytloukla,“ protočila očima. „Nedokážeš si představit, kolik drahocenného času s ním ztratila…“

„Ale on je klasik!“ bránil jsem ho.

„Jo?“ Vypadala překvapeně. „Tak to je dobře,“ odmlčela se. „Odpusť,“ řekla, když viděla můj ublížený obličej – Shakespeara jsem miloval, „ale mě literatura moc nebere. Je to vlastně dostnudná práce.“

Zalapal jsem po dechu a přeměřil si ji. „Ty jsi múza, ale literatura tě moc nebere… pochopil jsem správně?“

Kývla hlavou, jako by na tom nebylo nic divného. „Jak říkám, nudím se. Navíc většina spisovatelů jsou,“ otřásla se, „škaredí a líbat je – no nic moc, ti povím,“ nakrčila nos.

„Ty musíš všechny líbat?“ zeptal jsem se stejně znechuceným tónem jako ona. „I ženy?“

Pokrčila rameny. „Co mám dělat?“ povzdechla si. „Šéf mě hlídá,“ namířila ukazováček na strop.

„Bůh?“

„Apollón.“

„Jasně…“

A bylo ticho. Ne že bych neměl na jazyku asi miliardu otázek, ale něco mi bránilo je vyslovit. „Jsem Isabella, mimochodem. Podala bych ti ruku, ale to se u nás moc nenosí.“

Rozhodl jsem se neptat, proč se to u nich nenosí, a jen jsem se usmál. „Isabella – to je vlastně docela slušný jméno pro múzu.“ Nebylo slušné, bylo dokonalé, kdybych měl být úplně upřímný.

„Děkuju,“ kuňkla a začervenala se. Byla nádherná, když se nesnažila být za každou cenu nejchytřejší.

Po krátkém zvažování jsem dodal: „Ale moc bájně nevypadáš,“ sjel jsem pohledem od jejího trika s výstřihem do V, červené kožené bundy se cvoky přes tmavě modré rifle až k vysokým lesklým kozačkám.

„Jdu s dobou,“ vysvětlila a zatvářila se potěšeně. „Asi by sis mě představoval blonďatou, rozevlátou, nejlépe celou v bílým hedvábí, co?“ uchechtla se. „A taky hezčí,“ zamumlala těžko srozumitelně a hodila po mně tázavým pohledem. Takovým tím, který používala Rosalie na Emmetta, když jí dlouho neskládal komplimenty, což se vlastně moc často nestávalo.

„Náhodou,“ usmál jsem se a znovu očima přelétl přes siluetu jejího těla.

S lehkým zarudnutím tváří se zasmála. „Už budu muset jít,“ řekla najednou a zkontrolovala hodinky na levé ruce.

„Ještě ne!“ vyšlo ze mě, aniž bych si to uvědomil. Při pomyšlení, že odejde a já ji už nikdy neuvidím, mě bodlo u mrtvého srdce.

Vstala z postele a dvěma dlouhými kroky přešla ke mně. Zvednul jsem se ze židle a ocitnul se tak ve velmi těsné blízkosti jejího krásného těla. „Máš pravdu,“ zašeptala a já dokázal myslet jen na to, jak moc sexy to znělo, takže význam slov mi úplně unikal, „ještě musím udělat to, kvůli čemu jsem sem přišla,“ usmála se. A pak se natáhla k mým rtům. Rty se nám začaly pohybovat ve stejném rytmu. Přitáhl jsem si ji k sobě ještě blíž a vzal její obličej do dlaní. Ona mi na oplátku vpletla prsty do vlasů.

Doufal jsem, že se takhle nelíbá se všemi pisálky bez inspirace, doufal jsem, že v tomhle je něco víc. Ale pak se odtáhla. Se smutným úsměvem mě pohladila po tváři a potom se rozplynula jako dým.

 

Edward nasadil šťastný úsměv a se sebevědomým držením těla otevřel dveře do knihkupectví. Bylo jedno z největších, co v Seattlu měli, a celé bylo dnes přizpůsobené jemu. Všechny knihy byly odsunuty k zdím, aby uvolnily místo židlím, na kterých teď už byly shromážděných desítky netrpělivých novinářů. Když vstoupil, všichni se na něj v očekávání otočili.

Byla to jeho první beseda a autogramiáda. Nikdo předtím neviděl, jak Edward vypadá, a každý do jednoho byl jeho mladým a krásným zjevem vyveden z míry. Bylo to tak očividné, že jim ani Edward nemusel nahlížet do myšlenek.

Provozní knihkupectví, s níž již měl Edward tu čest, k němu ihned přiběhla a vedla ho k židli za podlouhlým stolem. „Děkuji,“ usmál se Edward a posadil se. Snažil se vypadat a cítit se co nejpokojněji, ale přesto jej pohled do očí novinářů lehce znervózňoval.

Pak se jeden přes druhého začali ptát; Tak mladý? Kde jste bral inspiraci? Byla vám rodina oporou? Je vaše kniha autobiografická? Kladené otázky nebyly záludné, ale přesto byl Edward snad poprvé za život rád za svůj dar. Vše si mohl v klidu přečíst v jejich myšlenkách a dopředu to promyslet.

Po jeho levici seděl sám ředitel vydavatelství. Nebylo obvyklé, aby se tak vysoce postavení zaměstnanci ukazovali na tak obyčejných akcích, ale Edwardova kniha byla až příliš úspěšná. Musel si utrhnout co nejvíce slávy i pro sebe. Na pravé straně seděla editorka Trish. Byl rád, že ji tam má, protože na některé dotazy odpovídala za něj.

Na řadu přišla blonďatá, vzhledem velmi příjemná novinářka. Edward se usmál a pokynul jí, aby položila svou otázku. „Stefanie Silverová, Seattle Times,“ představila se a pohodila vlasy. „Hlavní hrdinka…“ podívala se do papírů, „Isabella – je to jméno vybráno náhodně?“

Vypadalo to, že tato otázka nezaujala jen Edwarda, ale i všechny ostatní. Najednou byly všechny diktafony v pozoru a upřelo se na něj mnoho zaujatých párů očí.

Edward se v mysli vrátit o tři roky zpátky. Nikdy vlastně nebyl schopen přesně říct, jestli to tenkrát byla jen nějaká podivná iluze, nebo jestli tam jeho nádherná múza opravdu byla. Nemohl proto na otázku odpovědět přesně, a tak řekl jen: „Myslím, že mi ho našeptala múza.“

On byl se svou odpovědí spokojen, ale většina novinářů se s povzdychem a poznámkou to už tady bylo mockrát zabořila zpět do plastových židlí. Edward si povzdechl a hodil omluvný pohled na Trish. V myšlenkách jí četl, že mu to sice nevyčítá, ale že si mohl vymyslet o něco lepší a originálnější příběh.

Kdyby jen všichni věděli, jak moc originální jeho vlastní příběh byl.

Následovalo ještě pár dodatečných poznámek a krátké focení. Poté se novináři sbalili a zadním vchodem odešli. Edward si oddychl a doufal, že následující část tohoto propagačního dne bude už příjemnější.

„Připravený?“ usmála se na něj Trish.

Edward se zhluboka nadechl a přikývl.

Ještě než ochranka pustila řadu lidí stojících před knihkupectvím dovnitř, ředitel vydavatelství se s nimi rozloučil s tím, že má ještě moc práce a že už by tu stejně k ničemu dobrý nebyl. Pravdou bylo, že už od začátku tam byl na nic.

„Můžete,“ řekla Trish nahlas a kývnutím hlavy ochrance naznačila, že může lidi vpustit dovnitř.

Probíhalo to v klidu. Vzhledem k tomu, že jeho kniha bylo psychologické drama na zamyšlení, přicházeli si k němu pro autogram převážně starší a přemýšliví lidé. S pár z nich Edward prohodil pár slov a byl hrozně vděčný za tak inteligentní čtenáře. Téměř všem četl v myslích překvapení nad jeho vzhledem, ale byli natolik taktní, že navenek nedali nic znát.

Edward podal asi čtyřicetiletému černovlasému muži podepsanou knihu a s úsměvem se s ním rozloučil.

A vtom ji spatřil. Ji.

Nevěřícně přejížděli očima po jejím obličeji a odolával pokušení dotknout se jí, aby se ujistil, že netrpí přeludy. „Ehm…“ odkašlala si a postrčila svou knihu blíže k němu. Edward zatřepal hlavou a knihu přijal.

„Isabella?“ zašeptal a díval se mladé krásné dívce hluboko do očí. Musela to být ona, jeho múza, protože neslyšel ani její myšlenky.

„Ano,“ odpověděla zaraženě. „Jak to víte?“ Nejistě se mu podívala do očí a začala se v nich topit. Nikdy neviděla nikoho tak krásné a chytrého. Byla zamilovaná do jeho knihy a měla co dělat, aby odolala lásce na první pohled i k němu.

Edward roztřesenými prsty otevřel knihu na prvním dvoustranní, ale stále ji nespouštěl z očí. Bál se, že když uhne, ona zmizí. „Jmenujete se stejně jako ona,“ poznamenal a pokusil se o úsměv.

Bella ukázala prstem na knihu. „Proto jsem si ji koupila. Zaujalo mě jméno hlavní hrdinky,“ zasmála se a trochu u toho zčervenala. Edwarda píchlo u srdce z toho, jak moc podobná jí byla.

Bella se ještě chtěla zmínit o tom, že i popis by na ni seděl, nebýt toho, že ji Edward líčil jako nádhernou, nýbrž Edwardovo počínání jí v tom zabránilo.

Postavil se a natáhl k ní ruku. „Jsem Edward Cullen,“ řekl a okamžitě si začal nadávat, že větší hloupost z pusy vypustit nemohl. Ona přece samozřejmě ví, jak se jmenuje. Je to na obálce knihy, na dveřích knihkupectví a dokonce si byl docela jistý, že za ním visí obrovský plakát s jeho jménem.

„Bella Swanová,“ přijala jeho ruku a pousmála se. Jeho chování ji vyvedlo z míry. Začala se jí točit hlava, motýlci v břiše jí po dlouhé době zase ožili a žaludek se podivně svíral. Jeho dotek byl ledový, ale neucukla, protože ve skutečnosti to bylo příjemné, i když nečekané.

Pár vteřin si navzájem zírali do očí, když se Edward konečně donutil ruku stáhnout. Znovu se usadil a co nejpěkněji napsal své jméno do její knihy. Když jí knížku podával nazpět, dotkli se prsty a zůstali tak zaseklí o něco déle, než bylo nutné.

„Děkuji,“ skousla si spodní ret a přiložila si knihu k hrudi. Užuž se otáčela k odchodu, když ji Edward zachytil za loket a donutil ji tak, aby se k němu ještě vrátila. Belle při tom poskakovalo srdce tak, že se bála, aby ještě někdy mělo normální rytmus.

„Mohl bych vás ještě někdy vidět?“ zeptal se Edward s nadějí.

Bella byla celá ztuhlá, ale povedlo se jí uvolnit mimické svaly natolik, aby se mohla usmát. Pak vzala do ruky propisku, co ležela na stole, a trochu nejistě na Edwardovo sněhově bílé předloktí napsala své telefonní číslo.

A pak šťastná jako nikdy před tím odešla. 


Uvědomuju si, že povídka není nic světoborného, ale o tohle tady nejde, ne? Snad jsem vám zpříjemnila den. :) 

Ehm... komentářem ho zas zpříjemníte vy mně. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Múzou políben:

26.08.2013 [20:35]

to bylo krásné počteníčko Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Emmet a ostatní neměli chybu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. kiki11
26.08.2013 [20:06]

kiki11Ten nápad je geniální. Skvělá povídka, moc se mi líbila její originalita. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. Seb
26.08.2013 [19:03]

Krásně jsem si početla, isabella múza byla bezvadná a moc se těším na pokračován. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Kim
26.08.2013 [18:30]

KimTy vole, Kájouši, to bylo něco! Emoticon
Úžasný, úžasný, úžasný! A prej, že to bude pytlovina... Fakt jsem nadšená. Krásná, milá povídka, kterou si přečtu víc než jen jednou.
Bezvadně zpracovaný nápad, kam na to chodíš, hm? Emoticon Bella jako múza byla skvělá a Edward jako spisovatel.... ach-můj-bože! Emoticon Přesně takovýho Edward miluju a moc ti děkuju, že jsem si ho mohla užít v tvé povídce. Zlato, doufám, že takových dílek napíšeš víc, protože tohle ti jde.
Ach jo, vím, že jsem ti to už říkala, ale stejně ti závidím. A tuhle povídku obzvlášť. Emoticon
Promiň za zmatený komentář, ale jsem z toho celá rozčarovaná. Emoticon Emoticon
Klaním se, slečno spisovatelko, doufám, že i ty jednou budeš mít takovou autogramiádu jako Edward a já budu ta Bella, co si přijde pro podpis, jen náš příběh skončí trochu jinak. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.08.2013 [18:28]

AfroditaAliceCullenjéééé to bylo hezkýý!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.08.2013 [18:28]

RuskaVodka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon


9. Pegi
26.08.2013 [18:09]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. tacenta
26.08.2013 [18:05]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.08.2013 [17:18]

Mispoolano ano ano! zpříjemnila a to hodně! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon doufám, že další díl bude brzo! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.08.2013 [17:07]

KristenPattinsonTwilightWau!Wau!Wau! Emoticon Úplně úžasná povídka. Emoticon Skvělý nápad, originalita a úplně všechno luxusní. Emoticon Moc se mi to líbilo a tvůj styl psaní je... boží? Ano, to je asi správné slovo. Takže prostě - skvělý a mně to rozhodně den zpříjemnilo. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!