Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj vlastní svět - 2. kapitola

09.04.2011 (08:00) • twimaja • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1088×

Po čtyřech předmětech, na kterých jsem se stala středem pozornosti, zvlášť proto, že pan učitel Myner mě zdržel ve třídě, aby se mě zeptal, jak vydání knihy funguje, jsem se chystala na oběd. Na oběd jsem se celou dobu těšila. Byla to jediná část dne, kdy jsem měla možnost vidět všechny studenty a studentky školy. Jediné, co mi trochu vadilo, bylo, že mě Erik uvedl jako „svou Bellu".

U stolu jsem se seznámila s Jessikou Stenlyovou a Angelou Webberovou. Kluk jménem Mike Newton mi nabídl doprovod na další hodinu. Nevěděla jsem, jestli je to kvůli tomu, že jsem po vydání mé knihy slavná spisovatelka, nebo jestli ho vážně tolik přitahuji. A tehdy jsem je poprvé zahlédla. Seděli v nejvzdálenějším rohu místnosti. Nejedli, nepili, přestože měli před sebou tác s jídlem a pitím. Chvíli jsem se na ně dívala, dokud se jeden z nich na mě neotočil. Měl bronzové vlasy a medově zlaté oči.
„Kdo to je?" Mírně jsem šťouchla do Jessiky, abych upoutala její pozornost.

Otočila se na mě, aby zjistila, kam koukám. „To jsou Cullenovi."
Podívala jsem se na ní nevěřícně.

„Cullenovi, jo? A nejmenují se náhodou Edward, Emmett, Jasper, Rosalie a Alice?" Začala jsem se smát, ale když jsem se podívala na Jessiku, úsměv mi zmrzl na rtech.

„Ano, jmenují," řekla zmateně. „Ty je znáš?" Trochu natočila hlavu a pozorovala je.

Opřela jsem si loket o stůl a podepřela jsem si hlavu rukou. S vykulenýma očima jsem je pozorovala. Opravdu by mohli existovat Cullenovi z mé knihy? Zavrtěla jsem hlavou a sledovala každý jejich pohyb. Pak jsem si uvědomila, že Jessika čeká na moji odpověď.

„Ne, neznám," usmála jsem se. „Já jen, že jsou to hlavní hrdinové z mé knihy, víš?! Četla jsi ji?"
Jessika se začala smát. „Ne. To fakt ne." Překvapila mě její reakce, ale už jsem si jí dál nevšímala.
Znovu jsem se na ně podívala a v duchu si přehrála jejich jména. Vysoká, krásná blodnýna se jmenuje Rosalie Haleová. Její přítel je Emmett Cullen. Bratr Emmetta je Edward Cullen, to je ten s bronzovými vlasy. Jeho sestra se jmenuje Alice Cullenová, poznala jsem ji podle černých krátkých vlasů a drobné postavy. Její přítel a bratr Rosalie má jméno Jasper Hale. Všechny jsem je poznala. Stále jsem však nemohla uvěřit, že jsou nějak moc povědomí mým postavám.

„Co na ně tak zíráš?" zeptala se mě Jessika. Vrať se na zem, Bello! okřikla jsem se v duchu. Jediné, co mají společného s mými hrdiny, jsou jména a trochu taky barva vlasů. Mají medově zlaté oči jako mé postavy, ale není možné, aby to byli ti samí. Moji jsou totiž upíři a to oni rozhodně nejsou. Na chvíli jsem v duchu zalitovala, že jsem vůbec něco takového napsala.
„Nezírám," odpověděla jsem a zavrtěla hlavou. „Já jen..."

„Edward je pěkný, viď?!" Ušklíbla se, pak se na mě usmála a já jí úsměv oplatila. Když se potom otočila na Angelu, sledovala jsem tentokrát ji. Z její věty jsem pochopila, že s Edwardem něco měla. A podle toho úšklebku jsem usoudila, že ji odmítl. V tom zazvonilo a já rychle odtrhla oči od Jessičiných zad. Odnesla jsem tác a vydala jsem se hledat učebnu biologie, kde mám příští hodinu. Hned, jak jsem vešla do třídy, jsem si ho všimla.

Edward seděl sám v lavici a hrál si se svým prstenem. Podívala jsem se po třídě a došlo mi, že jediné volné místo je právě u něj. Převzala jsem učebnici od pana Masona a sedla si ostýchavě vedle Edwarda.
Nemohla jsem si nevšimnout, jak zvážněl, když jsem se posadila. Pohodila jsem vlasy a nechala si je spadnout přes obličej, aby na mě neviděl. Přes vlasy jsem zahlédla, že mě pozoruje. Ale nebyl to pohled, který by nějak naznačoval, že se mu líbím. Byl to pohled, která jasně naznačoval, že mě nenávidí, ačkoli jsem mu nic neudělala a nedokázala jsem si to vysvětlit.
V průběhu hodiny jsem si odhrnula vlasy a doufala, že už na mě nezírá. A mýlila jsem se - zíral pořád.

Nechápala jsem, co jsem mu udělala. A v tom jsem se zarazila. Přesně tohle se stalo Belle v mé knize. Že bych si napsala život? Mračila jsem se do té doby, než mě zahlédl pan Mason a vyvolal mě. Toto učivo už jsme brali, takže jsem neměla problém správně odpovědět, ale rozrušoval mě Edward.

„Pane Cullene," zavolal na něj pan Mason. „Mohl byste být tak laskav a přestal zírat na Bellu?"
Třídou se ozvalo šeptání a vrzání židlí, jak se po nás spolužáci otáčeli.
„Jistě," řekl Edward, ale bylo vidět, že vymýšlí nějakou výmluvu. „Já jen... Ona tady něco má." Napřáhl ruku a sáhl mi do vlasů. Opravdu jsem tam měla drobek, ale byla jsem si jistá, že to nebyl důvod, proč na mě tolik zíral.

Pan Mason obrátil oči v sloup a zamumlal si pro sebe: „Ti mladí..."
Třída se samozřejmě začala smát a já bych se v tu chvíli raději propadla. Tentokrát jsem si shrnula vlasy z obou stran do obličeje a snažila se, opravdu jsem se snažila zůstat klidná. Všimla jsem si, že na mě Edward už nezírá a byla jsem trochu klidnější. Slyšela jsem, jak Jessika přede mnou zašeptala Angele něco o tom, že se mě na tenhle malý incident potom zeptá. Nezbývalo mi nic jiného, než si v duchu připravit řeč pro Jessiku. Musela to být taková, z které bychom byli obě spokojené, což bude těžké.

Po zazvonění jsem si rychle sbalila své věci a pádila ze třídy, abych se s ním už nesetkala, ale zjistila jsem, že on už byl pryč. Prostě zmizel. Cítila jsem se hrozně. Udělala jsem mu něco, o čem nevím. Nebo... Ne, to není možné. Zavrtěla jsem hlavou, abych odehnala špatné myšlenky. Nasedla jsem do Fabi a s posledním pohledem na stříbrné Volvo a červený kabriolet, kde seděla rodina Cullenových, jsem odjela.

1.kapitola • 3.kapitola

Autor: twimaja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj vlastní svět - 2. kapitola: