Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osud - 16. díl 2/2

chris


Můj osud - 16. díl 2/2Druhá polovina. Moc vás prosím o komentáře, klidně pište i kritiku. Stížnost na to že to moc natahuju beru na vědomí, brzy tam bude něco zajímavého.

 

Z mého přemýšlení mě vytrhlo zazvonění. Hodina skončila a já upalovala do učebny číslo dvacet pět na hodinu španělštiny.

„Ahoj Jaspere." Pronesla jsem udýchaně ještě ve dveřích. Vyběhnout více jak dvacet schodů za míň jak minutu se nikomu bez udýchání ještě nepodařilo. Alespoň o tom nevím.

V učebně byl jen Jasper a zkoumavě se na mě díval. Sedla jsem si vedle něho. „Ty Jaspere? Jedeš do Colorada?" zamrkal očima a zopakoval jméno Colorado. „Ne proč?" zněla jeho jednoduchá odpověď. Ušklíbla jsem se. Alice přede mnou něco tají. O tom Coloradu nikdo neví. „No já jenže tam má škola jet na týden na lyžák." „Na lyžák?" zopakoval. Já jen přikývla. „No alespoň to říkala Alice." Ustrnul mu výraz. „Jo lyžák. Tam ten lyžák. No samozřejmě že tam jedu." Propaloval jsem ho pohledem. „Ty lhát neumíš. Ty o ničem nevíš že?" sklopil zrak a začal se věnovat výkladu učitele, který mezitím začal.

Tak tohle mi Alice vysvětlí. V autě tvrdila, že o tom ví celá škola. Když jsem se ptala Angely, tvářila se jako bych byla praštěná. Jasper o tom taky neměl ani ponětí, až když jsem se zmínila, že to vím od Alice „najednou" si vzpomněl. Tohle mi doopravdy musí vysvětlit. Ihned jakmile skončila hodina, vystartovala jsem z místa velkou rychlostí a navíc popoháněna zvědavostí.

Po vejití do třídy jsem si všimla Alice, která seděla na svém místě a o něčem živě diskutovala s Edwardem, který tu byl také. Sedla jsem si vedle něho a tím způsobila, že konverzace ustala. „Alice?" začala jsem, ona ke mně vzhlédla.

„Včera v autě jsi mi povídala o tom lyžáku. Taky jsi mi tvrdila, že o tom ví celá škola. Když jsem se ale ptala Angely, tvářila se jako bych spadla z višně a Jasper na tom nebyl o nic líp. Tak jak to, že o tom nemá ponětí nikdo jiný než ty?" nyní mě se zájmem pozoroval i Edward. Alice si skoula ret a začala přemýšlet. Za chvíli to vypadala že odpoví. Nadechla se, ale naprázdno sklapla pusu.

Sklopila jsem pohled k oknu, od něhož mezitím začaly klapat kapky začínajícího deště. To ovšem nebylo to, co upoutalo moji pozornost. Zasloužil se o to Edward. Nepřítomně drtil rukama hranu lavice. Vypadal, jako bych mu snad vadila já. „Edwarde?" promluvila jsem a zároveň si uvědomila, že je to poprvé, co jsem vyslovila jeho jméno. Jeho sevření lavice povolilo. „Edwarde to ti tak vadím jí nebo jsi měl jen nějakou křeč?"

Jasper, který nás celou dobu sledoval a poslouchal se snažil udržet vážnou tvář. Nepodařilo se mu to a namísto toho rozesmál mě a Alici.

Ozval se autoritativní hlas učitele. Jednalo se o asi padesátiletého pána s brýlemi jak z minulého století

„Takže jestli slečna Swanová a Cullenovi dovolí, budu pokračovat." Jeho hlas nás všechny vytrhla se smíchu. Ve třídě zavládlo hrobové ticho vyrušované jen výkladem učitele, který ho znal nazpaměť.

Škola v Denveru byla divná. Možná to ale nebylo školou, možná to bylo mnou. To já se s nikým nebavila, to já jsem nevyhledávala kontakty mezi vrstevníky. Díky Alici se hodně věcí změnilo. Tady si připadám veselá, šťastná. Chybí mi tu jen jediné. Moje rodina kterou již nikdy nepatřím. Už nikdy je mrtvá. A tak to také zůstane. Nesmím se hrabat ve svých vzpomínkách. Čím víc to budu dělat, tím míň na ni budu moci zapomenout. Vždyť jsem si slíbila že začnu nový život. Konečně jsem se dočkala. Budovou školy se rozlehlo zvonění oznamující konec hodiny.

Nadskočila jsem ze židličky. Vedle mě se totiž ozvala Alice. „Tak jak jsi se rozhodla? Jedeš tam teda nebo ne?" zůstala jsem na ni civět jako na stvoření z jiného světa. Kam mám sakra jet? „Jo aha ty myslíš na ty hory. Jo asi jedu ale -„ Alice mě ukončila v půlce věty. „Tak to je super, já věděla že pojedeš. A máš oblečení? Lyže? Nebo si vezmeš snowboard?" sakra ta je ale zvědavá. Ale já jí tu radost srazím. Ještě mi neodpověděla na otázku. „To budu řešit až tam pojedem, ty mi ale odpověz. Jak víš o lyžáku o kterým nemá nikdo ani ponětí?" zamyslela se. „No to víš. Já mám na takovíhle věci čuch?" „Jasně čuch. To seš nějaká vědma nebo co?" strnul jí výraz „No řekněme, že Carlisle má jet jako doprovodný lékař a já to všechno vyřizuji s ředitelem. Stačí ti tohle jako odpověď?" pokrčila jsem rameny. Už jsem se těšila že je má kámoška vědma a ono nic. Nevadí.

Edward Cullen (středa ráno,před odjezdem do školy)

Museli jsme na lov. Všichni. Od té doby co chodí Bella do školy sem ve Forks si musíme hlídat oči. Jako jediná z lidí ses námi stýká a asi by jí bylo divné, kdyby nám postupně tmavly oči. Lov se protáhl a mi dojeli ke škole pět minut před zazvoněním. Na parkovišti nikdo nebyl. Teda až na vyjímku - Bellu. Pečlivě pozorovala příjezd a zaparkování každého auta. Poslední jel na motorce Jasper. Ihned jakmile si všiml Belly, zamával jí na pozdrav. Ona jako vždy mu zamáváním odpověděla.

Náhle se ozval její hlas plný křivdy. „Ali? Pojď sem. Prosím."Alici se v hlavě honily různé myšlenky. „Ona na něco přišla, určitě na něco přišla."

Sesedla a vydala se směrem k ní. Jakmile byla v dosahu aby se nemusela vysilovat křičením, spustila na ni. „Proč jsi mi neřekla pravdu? Proč jsi mi lhala?" všichni jsme se na ni podívali. Myšlenky všech byly jasné. Jestli přišla na to co jsme, má to holka spočítaný. Alice se odhodlala. „V čem jsem ti lhala?" „No lhala jsi mi v tom kde bydlíš." Její odpověď nás přesvědčila, že o ničem neví.

Alice se snažila celou věc uklidnit. „A jak jsi na to přišla?"

„Včera jsi si u mě po nákupech zapomněla oblečení. Ráno jsem ti ho chtěla dovézt. Dojela jsem na místo kde jsem tě vyložila a pokračovala dál v cestě. Za chvíli se přede mnou objevilo rozcestí. Jela jsem asi dvacet minut každou z těch dvou cest a pořád nic. Žádný dům, jen les. Hustý, tmavý a nepřístupný. Takže z toho vyplívají dvě věci. První je že tam nebydlíte. Druhá teorie mě vede k závěru že za žádanou cenu nechcete, aby kdokoli věděl kde bydlíte." Všichni jsme zůstali na parkovišti a netrpělivě natahovali uši abychom uslyšeli, co jí odpoví. To děvče mě děsí. Je všímavá, moc všímavá.

Alice pokračovala. „No tak tím pádem ti vyvrátím obě teorie, protože tam bydlíme, a nejsme nepřístupní. Vystoupila jsem tak daleko proto, že se ráda procházím." Zamyslel jsem se. To je pravda, Alice se ráda prochází. Spíš ráda běhá. Užívá si volnost, stejně jako i my.

Zazvonilo. Všichni se vydali do tříd. Bella si ještě pro sebe dodala „Hmm ráda prochází, mě to autem trvá víc jak dvacet minut a na žádný dům nenarazím a ona se ráda prochází." Tomu jsme se všichni potichu zasmáli.

První hodina uběhla v klidu. Biologie,coby jste taky chtěli ne? Druhou hodinu jsem měl mít s Alicí, Jasperem a Isabellou.

Alice již byla ve třídě a tak jsme se bavili o tom, jaké auto by chtěla. „Alice?" přerušila náš rozhovor Bella. „Včera v autě jsi mi povídala o tom lyžáku. Taky jsi mi tvrdila, že o tom ví celá škola. Když jsem se ale ptala Angely, tvářila se jako bych spadla z višně a Jasper na tom nebyl o nic líp. Tak jak to, že o tom nemá ponětí nikdo jiný než ty?" zkoumavě jsem si ji prohlížel. Alice si zkoula ret a vzpomínala, na čem jsme se včera domluvili. „Co jsem jí měla říct. Že... něco s Carlislem. Ale co? Pane bože,jak může mít upír výpadky paměti. To mám Alchajmra nebo co?" náhle si vzpomněla, ale na něco jiného. Byla s Bellou v tělocvičně a Bella se jí zeptala na oči, naše oči!

Bella na mě promluvila „Edwarde to ti tak vadím já, nebo jsi měl jen nějakou křeč?" nyní jsme si uvědomil, že křečovitě svírám hranu lavice, která se pod mým dotykem drolila. Jasper se snažil udržet vážnou tvář. Svým počínáním ale rozesmál Alici i Bellu. Náhlejsem uslyšel něčí myšlenky "Já je snad vyhodím za dveře! Stanová je tunová a hned ruší s těmi nejlepšími studenty na naší škole!" uvědomil jsem si kdo to je, ale už bylo pozdě. Učitel nás okřikl „Takže jestli slečna Swanová a Cullenovi dovolí, budu pokračovat."Zbytek hodiny bylo ve třídě hrobové ticho.

„Tak jak jsi se rozhodla? Jedeš tam teda nebo ne?" Alice promluvila ne Bellu, která leknutím nadskočila ze židličky. Ani si nevšimla, že už odzvonilo konec hodiny. „Jo aha ty myslíš na ty hory. Jo asi jedu ale -„„Tak to je super, já věděla že pojedeš. A máš oblečení? Lyže? Nebo si vezmeš snowboard?" skočila jí Alice do řeči. „To budu řešit až tam pojedem, ty mi ale odpověz. Jak víš o lyžáku o kterým nemá nikdo ani ponětí?" Alice se nadechla. No spíš předstírala že nenadechla. „No to víš. Já mám na takovíhle věci čuch?" „Jasně čuch. To seš nějaká vědma nebo co?" Zůstala se na ni dívat pohledem „A sakra,jak to víš?" Rychle to ale zamluvila „No řekněme, že Carlisle má jet jako doprovodný lékař a já to všechno vyřizuji s ředitelem. Stačí ti tohle jako odpověď?" pokrčila rameny a odešla na další hodinu.

 

<<< Předchozí Následující >>>

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Můj osud - 16. díl 2/2:

 1
01.04.2016 [1:04]

mokasina Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!