Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Matka, dcera - Kterou miluji? - 6. kapitola

The Host

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Matka, dcera - Kterou miluji? - 6. kapitolaA je tu pokráčko. Bells nemůže zůstat sama doma. Jaké řešení pro její situaci najde doktor Cullen? Čtěte...

14.04.2010 (07:15) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3074×

6. kapitola

„Jak už víte, váš otec byl postřelen, ale nemusíte se obávat, je mimo nebezpečí,“ dodal a já si alespoň trochu mohla oddychnout.

„Byl to čistý průstřel, kulka sice byla mířena na hrudník, ale naštěstí minula všechny životně důležité orgány,“ pokračoval v popisování Charlieho zranění, ovšem já ho moc nevnímala. Pro mě bylo hlavní, že je v pořádku a jeho stav stabilizovaný.

Najedou se zastavil před bílými dveřmi - no, nebyla to nejlepší specifikace, protože všechny dveře tu byly bílé, ale nic jiného se říci nedalo. Otevřel je a nakoukl dovnitř. Snažila jsem se mu koukat přes rameno, ale moc mi to nešlo. Chvíli tam něco zkoumal a potom se na mě otočil.

„Isabello, můžeš k němu jít, ale jen na pět minut. Byl to pro něj velmi těžký den.“ Přikývla jsem.

„A ještě něco - až půjdeš, prosím, stav se u mě v pracovně - nejvyšší patro, dveře úplně na konci chodby. Rád bych s tebou něco probral.“ Opět jsem přikývla a nedočkavě se natáhla po klice od Charlieho pokoje.

Doktor Cullen svraštil čelo, významně se na mě podíval a odešel. Nechápala jsme, co to znamenalo, ale nechal jsem to být. Vzala jsem za kliku a vešla do pokoje. Můj pohled ihned střelil k posteli, která byla u zdi ve prostředku stěny a na ní ležel Charli. Měl na sobě bíle povlečenou deku. Všude kolem smrděla desinfekce. Nemám ráda nemocniční prostředí, ale nějak se mu nedokážu vyhýbat. Je to smutné, ale bohužel tak.

V úrovni Charliho hlavy byly rozmístěny kolem postele různě velké přístroje, které podle mě ukazovaly funkce důležitých orgánů. V tomhle jsem ale byla vážně neznalá. Pomalu a potichu jsem přistoupila k němu. Nehnutě ležel na jednom místě, hrudník se mu mírně zvedal.

Pohled na něj mi vehnal do očí slzy. Proč se to děje zrovna mně? A proč zrovna jemu? Co jsme komu udělali? Opatrně jsem jednu jeho ruku uchopila mezi svě a lehce ji pohladila. Trhavě se nadechl, ale jinak jeho tělo nic neprozradilo. Povzdechla jsem si a nechala pár slz, aby smáčely mé tváře.

Takhle to přeci nemá být. Život by neměl být takový, ne?

Jestě chvíli jsem jen stála a pozorovala ho. Vypadal tak bezbranně, tak osamněle. Než jsem se z toho ale stačila složit, odešla jsem z jeho pokoje, a až na chodbě se konečně nadechla. Bylo to všechno strašně zvláštní. Jak malá chvilka stačí na to, aby změnila váš život? Aby celkově změnila váš postoj k němu...

Rozhlédla jsem se kolem. Na konci chodby byly vidět schody a tak jsem se k nim vydala. Ten doktor říkal, že je jeho pravovna je úplně nahoře, na konci chodby? Dobře, je čas na malou návštěvu. I když absolutně nechápu, proč bych tam měla jít. Jako by toho na mě dnes už tak nebylo dost.

Lehce udýchaná, ale v rámci možností šťastná, že jsem našla doktorovu kancelář, jsem zaklepala na dveře.

„Dále,“ ozvalo se a já neváhala a vešla.

„Ah, Isabello, to jsi ty.“ Mírně se usmál a pokynul mi ke křeslu naproti tomu jeho. „Rád bych s tebou projednal jednu věc a sice,“ zadíval se na mě zase tím zadumaným pohledem, který mě tak rozptyloval. Jako by nevěštil nic dobrého. Co se děje? Lhal mi snad o Charlieho stavu?

„Jak jistě víš, ještě ti není osmnáct, a jelikož tvoje matka bydlí na Floridě, musíš u někoho zůstat. Když sem tvého otce přivezli, byl při vědomí a poprosil mě, abych se o tebe postaral,“ řekl a já na něj jen tupě zírala. Já mám být u Cullenů? U těch podivínů? Cože?

„Ale, já... Totiž... No, nemusíte si se mnou dělat starosti, pane Cullene -“

„Prosím, říkej mi Carlisle.“

„Carlisle,“ zopakovala jsem po něm, i když mi to tykání přišlo zvláštní. „Je mi sedmnáct, dokážu se o sebe postarat.“

„To jistě ano, Isabello.“

„Bello,“ opravila jsme ho, když už jsme byli u těch jmen. Mírně se usmál.

„Bello. Ovšem musíš pochopit, že i když se o sebe dokážeš postarat sama, někdo za tebe musí ručit. Já to Charliemu slíbil a já své sliby držím. Ovšem pokud chceš jít k někomu jinému, není problém,“ řekl.

„Ale to ne,“ začala jsem se obhajovat, „já vás jenom nechci obtěžovat.“

„Skvělé,“ usmál se. „To znamená, že u nás chceš být, když nemůžeš být doma. A nám rozhodně vadit nebudeš, Esme bude ráda.“

„Esme?“

„Moje žena.“

,,Aha," odpověděla jsem přihlouple a podívala se stranou. Nevěděla jsem, o čem s ním mám dál mluvit a tak jsem radši dělala zaujatou jeho stolem.

,,Dobře, takže teď jeď domů, sbal si potřebné věci a já tě ráno vyzvednu, ano?" zeptal se a v jeho hlase byl slyšet úsměv. Tenhle muž byl milý a hodný. Škoda jen, že jeho děti nebyly taky takové. Už jen při pomyšlění, že s nimi budu teď nějaký čas bydlet, se mi stáhlo hrdlo strachem.

Ale musela jsem to udělat. Pokud slíbil otci, že se o mě postará, je potřeba, aby svůj slib dodržel, že?

Takže jsem na jeho otázku jen přikývla a s poděkováním a rozloučením se vydala nemocnicí ke svému autu.

Cesta domů trvala jen chvilku. Nejspíš to bylo tím, že jsem celou cestu přemýšlela, co se teď  bude dít. Jak mě se nikam nechtělo. Jako bych nebyla dost stará a nemohla těch pár dní, které bude Charli v nemocnici, přečkat sama doma. Stěhovat se do domu lidí, které sotva znám. Tak to je vážně gól.

Domů jsem dojela kolem desáté, sbalila si nějaké věci do kufru a zalezla do postele. Ostatně starosti s novým domovem můžu řešit až zítra.

Jen se moje hlava dotkla polštáře, usnula jsem. Vzbudil mě až domovní zvonek...

 

 

 

 

Doba je zlá a všichni krutí... Pokračování bude jen s počtem alespoň deseti komentářů.

 

 

 

 

martisek <<< shrnutí >>> Rock

 

5. kapitola - 7. kapitola

Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Matka, dcera - Kterou miluji? - 6. kapitola:

 1
2. terezie
31.01.2016 [15:18]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Janie55
10.08.2013 [22:00]

Janie55hezká povídka, jen bych tě chtěla upozornit, že to je Charlie a ne Charli Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře