Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lost heart 5. kapitola

23.03.2012 (19:00) • x0kubicmar0x • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1308×

5. kapitola

Jak úžasné, když se vám do cesty plete ten nejúžasnější kluk pod sluncem a vy ho stejně nemůžete mít. Nebo můžete?

Seděla jsem v pohodlném křesle v kinosálu a svůj pohled jsem upírala na Edwarda. Díval se na plátno a nevěnoval mi ani jeden pohled. Kdežto já na něho zírala po celou dobu filmu. Sem tam se usmál, ale nic neříkal. Najednou zvednul svoji ruku a položil ji na tu moji, kterou jsem měla položenou na opěrce. Jeho pohled se upřel na naše ruce a poté se podíval do mých očí. Já jsem ruce propletla a usmála se. Sklonil se a věnoval mi letmou pusu na líčko. Začervenala jsem se a svůj pohled sklopila.

Film skončil. To jsem poznala podle toho, že se Edward začal zvedat. Jemně naše ruce rozpletl a naposledy se na mě usmál. Potom jsem se podívala na Jess.

„Vážně se ti nelíbí?“ zeptala se mě a v očích jsem jí viděla značnou zvědavost.

„Možná. Trochu,“ odpověděla jsem a opět se mi hnala červeň do obličeje.

„Jo, tu trochu jsem viděla. O čem byl vlastně ten film? Vnímáš dvě věci najednou?“ To by nebyla Jess, kdyby si z něčeho nedělala srandu. „Vidím to na tobě. Úplně po něm prahneš. Máš to vepsané v očích.“ To na mně bylo tak strašně vidět? Tváře mi hořely.

„To není fér! To je psychické vydírání!“ zařvala jsem na Jessicu. Usmála jsem se a pobídla Jess, aby už vyšla z kina. Nasedly jsme do auta a jely k ní domů.

Osprchovala jsem se a oblékla si staré tričko. Bylo mi horko, takže jsem se s kalhotami moc neobtěžovala. Lehla jsem si vedle Jess a zavřela oči. Mohlo mě napadnout, že Jessica ještě neusnula.

„Sluší vám to spolu,“ řekla mi.

„Ale mezi námi nic není.“

„Dal ti pusu,“ připomněla mi.

„To ale neznamená, že spolu chodíme,“ oponovala jsem jí.

„Myslím, že na tobě hodně vidí. Viděla jsi vůbec, jak na tebe zírá? Tak zamilovaně, jako kdyby tě chtěl před každým chránit.“ Skoro jsem slyšela, jak se u toho usmála.

„Dobrou noc, Jess,“ utnula jsem ji.

„Ale je…“

„Dobrou noc!“ řekla jsem nevrle.

Možná ještě něco řekla, ale já jsem jí nevěnovala pozornost. Moc jsem si přála, aby dnes byla bezesná noc. Nechtěla jsem, aby se mi zase zdálo o něčem takovém jako minule. Jenomže ani tentokrát jsem se jednomu snu nevyhnula.

Stála jsem opřená o zeď jedné z nejtmavších uliček ve Forks a čekala. Ani nevím na co. Dech jsem měla nepravidelný a moje srdce bilo jako splašené.

Dech už se mi pomalu uklidňoval a já jsem se posadila na mokrou zem. Zavřela jsem oči. Možná jsem i usínala. Někdo mě vzal za ruce a vytáhl na nohy. Nenamáhala jsem se otevřít oči, byl by to nadlidský úkon. Ta osoba mě vzala do náručí. Byla to otázka sekund, když jsem pod sebou ucítila měkkou postel.

„Spi sladce,“ řekl hlas. Zajímavé. Ten hlas byl podobný Edwardovu a zároveň tomu z minulého snu. Otevřela jsem oči a párkrát zamrkala. A taky že to byl Edward. Skláněl se nade mnou. Měl na sobě černý plášť, který se vlnil až k zemi. Byl přesně takový, jako měl ten upír v minulém snu. Moment. Je Edward upír? Teď je to jedno. Zavřela jsem oči a otočila se na pravý bok.

Otevřela jsem oči a tupě zírala na bílý strop. Edward se okamžitě vkrádal do mých myšlenek. Bylo šest. Tak akorát vstát z postele. Jessica ještě spala. Nebudila jsem ji. Zapadla jsem do koupelny a pustila na sebe proud teplé vody. Nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale Jess už mi klepala na dveře.

„Bello? Pusť mě dovnitř. Jdu si umýt zuby,“ křikla přes zavřené dveře. Rychle jsem vypnula vodu a přehodila přes sebe ručník. Otočila jsem klíčem a pustila Jessicu dovnitř. Byla celá zelená a zakrývala si pusu. Rychle přeběhla k záchodu a vyzvracela se.

„Jess, jsi v pohodě?“ zeptala jsem se a přiklekla k ní.

„Je mi špatně. Dneska asi nepůjdu do školy. Omluvíš mě?“

„Jasně, že tě omluvím,“ odpověděla jsem a zalezla zase zpátky do pokoje. Rychle jsem se převlíkla a sletěla do kuchyně. Nutellou jsem si namazala rohlík a udělala horkou čokoládu.

Nádobí jsem ještě rychle umyla a dala zpátky do skříněk. Na stole jsem nechala pro Jessicu černý čaj a chleba.

„Jessico? Na stole máš snídani. Jdu do školy. Měj se,“ zařvala jsem přes celý dům tak, aby to slyšela, a pádila ze dveří. Z tašky jsem vyhrabala klíče od auta, nasedla a nastartovala. Hurá do školy.

Celá škola se vlekla. Dneska bylo krásně. Divné je, že jsem tady neviděla Edwarda. Ale taky mohl být nemocný jako Jess. Chudák, je doma a trpí. Včera jsem tady byla za hvězdu díky oblečení, které mi nachystala Jessica. Na zítra jsem toho moc neměla a nechtěla jsem rušit Jessicu, tak jsem odjela na náměstí a sedla si do kavárny. Objednala jsem si latté a uvelebila se na pohovce.

Pomalu jsem upíjela kávu a koukala ven z okna. Když jsem dopíjela, zaplatila jsem a šla se projít do lesoparku. Nohy si dělaly, co chtěly, a chodily samy po štěrkové cestičce. Nějak jsem je nezadržovala a vychutnávala si přírodu.

Moje nožky mě dovedly až k jedné louce. Nikdy jsem ji tady neviděla. Byla udělaná do kruhu. Bylo tam mimořádně živo. Všude poletoval kdejaký hmyz a louka byla pěkně zelená a květiny na ní byly rozkvetlé. Došla jsem až doprostřed a na zem položila mikinu, na kterou jsem si lehla. Víčka mi ztěžkla, až se nakonec úplně zavřela. Poslouchala jsem jenom ptačí zpěv a užívala si přírody.

„Hm,“ zamručela jsem, když mě někdo šimral po nose. Jemně jsem odstrčila nějaký předmět, který byl vinen za mé probuzení, a otočila se na bok. Bože, ta zem byla nepohodlná. Nakonec jsem to vzdala a otevřela oči. Všechno jsem měla rozmazané. Záda mě bolela a každá část mého těla se připomínala nepříjemnou bolestí.

„Ahoj, Růženko,“ zašeptal mi do ucha ten nejkrásnější hlas na světě.

„Edwarde!“ křikla jsem na oko naštvaně. To není fér. Tady se mi tak hezky spalo. Promnula jsem si oči a zaostřila na kluka, který se na mě úžasně usmíval a v ruce držel kousek trávy. To bude nejspíš ta věc, která mě probudila. Na louce už byl stín. Kolik je hodin? Rychle jsem začala prohledávat kapsy a hledala mobil.

„Hledáš tohle?“ zeptal se mě Edward a v ruce držel stříbrnou věcičku, která se nazývá mobil.

„A-ano. Jak si k němu přišel?“ Proč mi bral můj mobil?! Vzbudí mě, děsí mě a ještě mi vezme mobil. To je vrchol drzosti.

„Nejspíš ti vypadl z kapsy. Povaloval se kousek od tebe. Snad ti to nevadí. Vrátil bych ho. Jen jsem nechtěl, aby ti ho někdo ukradl,“ řekl s úsměvem a podal mi ho.

„Díky.“ Přijala jsem ten předmět a podívala se na hodiny. Půl šesté. No, to abych si mákla domů. Mám dvanáct zmeškaných hovorů a pět SMS od Jessiky. Musí mít o mě strach. Nedívala jsem se, co mi napsala. Jen jsem vyťukala něco jako: „Už jedu domů.“ A odeslala. Mobil mi opět zapadl do kapsy od kalhot a já se postavila.

„Já už musím jít. Byla jsem tu déle, než jsem měla v plánu. Je to tu pěkné. Nechala jsem se unést.“

„Já tě tady nedržím,“ prohodil a jakoby lišácky se na mě podíval. Podívala jsem se mu do očí. Moje kolena se začala vzpouzet mé váze. Najednou se taky postavil, ale z mých očí zrak nespouštěl. Pořád jsme se dívali do očí toho druhého. Byla mezi námi krátká vzdálenost. V očích se mu zračila touha a jeho duhovky začaly měnit odstín. Z topazové na hnědou. Pomalu začal mezi námi vzdálenost zkracovat. Byla jsem lehce nervózní a to se taky odrazilo v bití mého srdce a v rychlejším dechu. Neuhýbala jsem. Pořád se přibližoval. Milimetr po milimetru. Čím dál, tím blíž. Až jsem jeho dech cítila pár milimetrů od mých rtů.

 4. kapitola - 6. kapitola 

Autor: x0kubicmar0x (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lost heart 5. kapitola: