Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lost heart 6. kapitola

Twilight series wallpaper by Alice


Lost heart 6. kapitolaLouka, Edward. Sny jsou zpátky. Pěkné čtení. :)

6. kapitola

V podstatě není moc co popisovat. Stála jsem a čekala, co se stane. Ovšem to bylo více než jasné. Dívala jsem se do těch nejhezčích očí na světě, které každou chvilkou tmavly. Byl vážně zvláštní. Nikdy jsem neviděla člověka, kterému se mění barva očí.

Už se to nedalo vydržet. Jeho dech mě pomalu, ale jistě, přiváděl k šílenství. Udělala jsem rychlý pohyb směrem k jeho rtům. Nejdřív jsem se jenom opřela a potom jsem cukla. Do tváří se mi hnala červeň. Až teď jsem si všimla, že mám jeho paže kolem pasu. Kdybych chtěla odejít, nemohla bych. Měl k sobě pevně semknutá víčka a skoro jsem cítila jeho dlaně zaťaté v pěst. Pochopila jsem to, jako že ho mrzí, že jsem se rychle odtáhla, a tak jsem se přiblížila k dalšímu polibku. Pouze jsem se lehce opřela a chtěla se hned odtáhnout a jít pryč. Něco studené jsem ucítila na zátylku. Bylo mi jasně, že je to jeho ruka. Tlačil si mě zpátky na jeho rty. Nemohla jsem odmítnout. Podvolila jsem se a rty opět přitiskla k těm jeho. Už to nebylo jenom bezvýznamné něco. Doslova se přisál na mé rty.

Úžasný polibek. Edward byl vyloženě mistr ve svém oboru. O tom jsem nepochybovala. Kolik holek vlastně takhle mohl líbat?

Dech jsem měla rychlý. Dožadovala jsem se polibků a rukama jsem mu vjela do vlasů. Připadalo mi, jako by věděl, kdy přesně se mám nadechnout a ve správnou chvíli se odtáhl. Lapala jsem po dechu. Jeho hruď se zklidňovala a začala se hýbat pomalu a pravidelně. Moje se ke zklidnění ještě neměla.

„Promiň,“ řekl a já se usmála. Přišlo mi to jako blbost. Proč se omlouvá za to, že tak skvěle líbá? Rukama jsem se opřela o jeho hruď. Párkrát jsem se zhluboka nadechla ve snaze se uklidnit.

„Za co se mi omlouváš?“ vydechla jsem v jednom z několika hlubokých nádechů. Pohled mi padl do jeho hnědých očí.

„Měl jsem brát větší ohled na tvůj dech, jak vidím,“ řekl s úsměvem. „Promiň mi ten polibek.“ Zamračila jsem se a rty jsem drze přitiskla na ty jeho. Zapojil se a polibek zjemnil. Rychle jsem se odtáhla.

„Promiň mi ten polibek,“ zopakovala jsem rychle. Snad pochopil. Pochopil. Začal se smát a já s ním. Bylo mi neskutečně krásně. Pořád jsme se smáli a on mě hladil po zádech.

„Asi bych už měla jít,“ řekla jsem smutně. Jeho úsměv taky zmizel. Byla už tma a někde v dálce jsem viděla pouliční lampy.

„Doprovodím tě,“ řekl a věnoval mi jeden z těch jeho úžasných úsměvů.

„Jsem tady autem.“

„Tak tě doprovodím k autu,“ odpověděl prostě.

Držel mě za ruku a vedl mě lesem na náměstí. Tam jsme se zastavili. Nic jsem neříkala a on taky ne. Popošla jsem k mému autu a Edward se táhl neslyšně za mnou. Otočila jsem se čelem k němu. Měl poměrně tmavé oči. Natlačil mě na dveře mého čtyřkolového miláčka svým tělem a svýma rukama mi zatarasil cestu k úniku. Byla jsem dokonale uvězněná.

„Edwarde,“ řekla jsem. Chtěla jsem se s ním políbit na rozloučenou. Vzhledem k mé naprosté neznalosti s rukama, jsem si vedla poměrně dobře. Pomalu se skláněl k mým rtům. Viděla jsem mu skvěle do očí. Vzdálená lampa uprostřed náměstí ozářila jeho černé duhovky. Byl mezi námi ještě odstup, a tak jsem ho sjela pohledem. Vypadal jako moje noční můra. Tmavé oblečení bylo teď mýma očima černé. Plášť až k zemi, s mojí fantazií, si nebylo těžké domyslet.

Začala jsem rozeznávat postavu z mých snů. Popadl mě strach. Najednou jsem ho brala za nepřítele a přestal mi být sympatický. Už byl moc blízko. Ruce jsem mu zapřela do hrudě. Snažila jsem se ho ze sebe dostat. Nebylo to moc jednoduché. Byl silný. Řekla bych, že si toho ani nevšimnul.

„Prosím, nech mě,“ řekla jsem vyděšeně. Ale on se ani nezastavil. „Prosím,“ zavzlykala jsem. Teď už mi dýchal na tvář a mně se po tvářích svezly zoufalé slzy.

Já tady umřu, pomyslela jsem si. Uhnula jsem jeho rtům, které mi daly pusu na líčko. Zmateně se podíval na moje ruce, které jsem měla vší silou zapřené o jeho hruď. Až teď se odtáhnul.

„Co se stalo?“ řekl sametovým hlasem. Byl to ten samý hlas z mých snů. Žila jsem mými sny. Zapomněla jsem na realitu.

„Nech mě žít,“ zavzlykala jsem. „Prosím, nezabíjej mě,“ prosila jsem.



5. kapitola - 7. kapitola 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lost heart 6. kapitola:

 1
3. petr33
13.04.2012 [17:34]

uz se etsim na pokracovani =D

2. petr33
12.04.2012 [19:09]

Emoticon Emoticon
skvělé =D

1. leluš
03.04.2012 [9:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!