Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledové srdce 4. kapitola

12.11.2009 (15:30) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6143×

4. kapitola

Cítil jsem se strašně. Nedokázal jsem už vydržet v mezi těmi čtyřmi stěnami. Vyběhl jsem na chodbu a bezcílně bloumal chodbami Voltery. Chlad a ticho tohoto sídla uklidňovaly mou ztrhanou mysl.

Po nějaké době ke mě dorazily tlumené zvuky. Zvědavost ve mě nakonec převážila a já se vydal za hlukem, který stále zesiloval. Dovedl mě až do galerie vedoucí kolem prostorného sálu.

Znaveně jsem se opřel o zábradlí a shlížel dolů na dva upíry, kteří mezi sebou zápasili. Toužebně jsem přivřel oči a představoval si, kdyby se mi tam podařilo dostat Marina. Jistě, byl mnohem větší a zřejmě i silnější, ale nic z toho nemohlo obstát proti mému vzteku. Nevěděl jsem kde se ve mě bere ta jistota, ale dostat ho do rukou zbyl by z něj jen prach pod náporem mých pěstí.

Sevřel jsem ruce v pěst, jak mě to pohltilo. Mou lákavou představu, jak z toho šmejda vymlátím chuť se mé Belly ještě někdy dotknout, přerušila známá omamná vůně. Rozevřel jsem oči a stočil se tím směrem.

Pohled se mi střetl s upřeným pohledem rudých očí. Neschopen jakékoliv reakce jsem se zachytil v Belliných očích. Celý svět se mi smrskl do tohoto pohledu, všechno okolo bylo bezvýznamné. Všechno kromě jediného. Vedle Belly se něco pohnulo. S neblahým pocitem jsem se ohlédl tím směrem.

Značný kus nad Bellinou hlavou mě přimhouřeně pozoroval další pár rudých očí. Mírně jsem se přikrčil pod touhou po něm skočit. Mé tělo se napjalo, což u něj vyvolalo potěšený úšklebek. Sice neměl ponětí o co tu jde, ale asi neměl nic proti tomu si se mnou trochu zkrátit dlouhou chvíli.

„Edwarde.“

Probudil mě hedvábný hlas. Jeho melodie jako by hladila mé srdce. Pod jeho zvukem jsem se znovu napřímil a obrátil svou tvář k ní. Na čele jí vyvstala nesouhlasná vráska. Měl jsem chuť vztáhnout ruku a jemně ji prsty přejet. Vyhladit ji a zapudit to co ji vyvolalo. Sevřel jsem ruku, abych odolal pokušení.

„Proč tohle děláš?“ vyklouzlo mi ze rtů.

Nechápavě zavrtěla hlavou. Já to však nedokázal říct nahlas a tak jsem jen kývl k tomu hromotlukovi za ní. Hlava jí mírně cukla, jak se chtěla obrátit tím směrem. Předtím jí však došlo co jsem měl na mysli. Přes tvář jí přejelo podráždění.

„Myslím, že tobě do toho nic není.“

„Tobě tohle stačí?“ nechápavě jsem sledoval její chladný pohled očí.

„A co bych měla chtít, lásku a oddanost až za hrob? Z toho jsem už dávno vyléčená.“

Zíral jsem na ni a nevěděl co jí na tohle odpovědět. Říkala to s takovým chladem. Ona to tak opravdu cítila. Jako by všechny své city pohřbila současně s posledním úderem svého srdce.

Její omamnou vůní překryla jiná, dobře známá. Ve chvilce už vedle vedle mě stála Alice a zářivě se na mě zubila. Ani jsem se na ni nepodíval. To jí trochu zkazilo náladu a tak sledovala směr mého pohledu a úsměv jí ztuhl na rtech.

„Bello,“ vydralo se jí šeptem ze rtů.

Chytila si ruce za zády jako malé dítě. Tak toužila ji obejmout, držet při sobě znovu svou sestřičku. Tahle Bella však byla jiná a ona to velmi dobře cítila. Přesto se jí nemohla jen tak vzdát.

„Chtějí uspořádat příští týden ples. Půjdeš taky?“

Zatím, co se jí váhavě ptala. Objevili se jí za zády i Jasper, Emmett a Rosalie. Zaraženě sledovali Bellu a hlavně její reakci. Měl jsem chuť do nich praštit. Zírali na ní jako na exponát v muzeu.

Bella pouze přikývla. Alici to však stačilo. Její tvář se nadšeně rozzářila a jako by se jí v hlavě protrhla přehrada nápadů.

„Mohla bys s námi jít na nákupy. Vybereme ti krásné šaty a...“

„Já už šaty mám,“ přerušila ji klidně. „Jestli mě teď omluvíte.“

Alice za ní zůstala koukat ještě s otevřenou pusou, jak ji utla uprostřed věty. Tvář se jí zas zachmuřila. Doufala, tak moc si přála...

Jasper ji zezadu objal a políbil konejšivě do vlasů. Sledovali jsem jak se i s mlčícím Marinem přesunuli dolů do sálu. Teprve nyní jsem si všiml, že předchozí trénink už skončil a plocha byla volná.

Nevěřícně jsem sledoval jak se proti němu postavila. S Alicí námi projela vlna děsu, ostatní jen zvědavě natahovali krky v očekávání co se bude dít, obzvlášť Jasper. Na Marinovi bylo zřetelně vidět, jak váhá na Bellu zaútočit.

Sledoval jsem každý jeho pohyb, jak tam tak stál s rozpačitě sledoval tu osůbku před sebou, která byla sotva poloviční jako on. Prsty jsem pevně objímal okraj zábradlí přichystaný okamžitě seskočit dolů.

Bella už začínala být podrážděná z Marinova neustálého váhání a toho jak ji jen obcházel. Viděl jsem jak se narovnala v zádech. Přejela ho pohrdavým pohledem.

„Vzhledem k tvému chabému výkonu jsem doufala, že budeš použitelný alespoň k tomuhle.“

Šokovaně jsme na ni zůstali zírat. To co řekla a především ten pohrdavý tón hlasu mě přimrazil na místě, na nějaké seskakování jsem se ani nezmohl. Jen jsem sledoval, jak se naštvaný Marin vrhl k ní. Evidentně znala slabinu jeho ega a pořádně tam zabořila svůj jehlový podpatek.

Slepý vztekem se jí snažil složit, ale naprosto bez úspěchu. Bella odrážela útoky a střídavě na něj hbitě zaútočila. V jejích pohybech byl znát potlačovaný vztek, jako by to ze sebe chtěla dostat ven.

S Alicí jsme vedle sebe stáli a vyklonění přes zábradlí sledovali drobnou Bellu jak vymetá s tím obrem celý sál. Za zády se nám ozvaly spěšné kroky. Alice se ani nepokoušela odtrhnout pohled od scenérie pod námi.

„Co se děje?“

„Emmett jí to zcenzuroval, aby se nedejbože něčemu nepřiučila,“ odpověděl jsem jí nevšímavě.

Napnutě jsme všichni tři sledovali každý jejich pohyb, i když bylo naprosto jasné, že ani jeho síla a velikost nemají šanci proti jejímu ledovému klidu a výcviku.

Nadcházející týden ve Volteře probíhal v duchu příprav a Alice se vyžívala víc než kdykoliv před tím. V takové koncentraci upírek musely s Rosalií pečlivě naplánovat své róby, boty, šperky, účes... Kluci jim šly raději z cesty.

Celou dobu jsem Bellu ani nezahlídl. Tedy ne na vlastní oči, jen přes jeho myšlenky. Jak dny plynuly, začínal jsem se na ples těšit víc než Alice. Potřeboval jsem ji vidět a být jí na blízku. Málokdy se mi mi čas tak vlekl jako teď. Téměř jsem odpočítával každou vteřinu než konečně nastal ten vytoužený večer.

„Alice,“ vrazil jsem do jejich pokoje. „Kde mám oblečení!“

„Dostaneš ho na poslední chvíli, protože při tom jak jsi nervózní a pořád pobíháš jak rozzuřený tygr, by z tvého obleku brzy byly jen cáry.“

„Alice, už JE poslední chvíle,“ zavrčel jsem už téměř nepříčetně.

S extrémně pomalým pohybem pohlédla na své hodiny skryté v elegantním náramku a teprve pak mi podala vak s mým oblečením.

„Dík.“

„Není zač,“ usmála se zářivě na mé zavrčení. To jsem už mizel ze dveří.

O pár minut později se konečně celá naše rodina shromáždila připravená přede dveřmi našich pokojů. Alice ještě každého z nás pečlivě zkontrolovala kritickým pohledem. Naštěstí jsme všichni úspěšně prošli.

Jako jedna šťastná krásná rodinka jsme vešli do sálu. Alice s Esme fascinovaně vzdychly nad čímsi v sálu, zřejmě nad výzdobou a podobnými kravinami. Mě zajímalo pouze jediné. Pohledem jsem bloudil pohledem v davu. Stále jsem ji nikdy neviděl.

Teprve po nekonečně dlouhých minutách hledání jsem zahlédl mihnout se světlovlasou hlavu čnějící nad ostatními. Začal jsem si prorážet cestu přímo tím směrem a brzy se mi opravdu rozevřel pohled na Marina a hlavně na to neskutečné stvoření vedle něj.

Ztrnul jsem na místě a sledoval její postavu v temně zelených šatech po zem a ze zapínáním za krk. Celá záda měla holá a spadaly jí na ně zvlněné kadeře až k pasu. Nedokázal jsem si vzpomenout, jak jsem ji vůbec mohl dokázat opustit. Dokázal bych na ni zírat celou věčnost a opájet se její krásou a vůní.

Otočila se až jí zavlály vlasy a donesly ke mě sladkou vůni omamující mé smysly. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil rozruch okolo. Davem se nesl šepot a někteří raději bázlivě ustupovali do pozadí. Úplně jsem se však probudil až se ozvaly vyděšené výkřiky a následně se místností valila nárazová vlna, která roztrhala Marinovo tělo na malé kousky.

Bella stála uprostřed této změti úlomků, které spíše připomínaly kusy rozdrceného kamene než nějaké bytosti.

„Viktore,“ pronesla do nastálého ticha a přimhouřeným pohledem hleděla na rozzuřeného upíra několik metrů od sebe.

<<        >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledové srdce 4. kapitola: