Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledové srdce 3. kapitola

11.11.2009 (15:15) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6819×

3. kapitola

Následujících pár dnů jako by se po Belle zem slehla. Na chvíli mi problesklo hlavou, že se mi třeba vyhýbá, ale když jsem odblokoval myšlenky ostatních ve Volteře, zjistil jsem, že ji neviděl nikdo z nich a nic o ní neví.

Zklamaně jsem je tedy znovu zablokoval. Cítil jsem se jako závislý, potřeboval jsem ji alespoň vidět, mít ji na blízku. Příští den ve Volteře zavládl rozruch. S nadějí jsem se vydal do hlavního sálu.

Stojíc nenápadně v pozadí jsem pohledem pročesával celou místnost. Před Volturovými stálo několik členů královské gardy. Zahlédl jsem na nich několik čerstvých ještě se hojících ran. Stále však vypadali lépe, než skupinka pěti upírů, které obklopovali, z nichž někteří měli problém udržet se i na nohou.

Kdysi jsem měl tu smůlu a přihlížel podobnému představení. Garda při ničení upírů, kteří se vzbouřili proti zákonům královské rodiny, nechala vždy pár talentovaných na živu. Měli pak možnost volby, přidat se k Volturovým nebo zemřít.

Ještě jsem se zabýval jejich neblahým osudem, když jsem konečně zahlédl Bellu. Stála přímo mezi členy královské gardy. Vyděšeně jsem ji celou přejel pohledem a s ulehčením zjistil, že na rozdíl od ostatních nemá ani škrábanec.

Klidně sledovala Ara, jak dává pětici vyděšených upírů na výběr. Byla to fraška. Jen málokdo odmítl zachránit si svůj krk. Občas se sice i takový blázen našel, ale ten už ze sálu nikdy neodešel.

O vteřinu později jsem jednoho takového blázna mohl spatřit na vlastní oči. V nestřežený okamžik se bleskově protáhl mezi dvěma členy gardy a vyrazil ke dveřím.

Nestihl se k nim dostat a již je blokovali dva upíři. Prudce se tedy stočil v očekávání útoku někoho z gardy.

Byl dokonce vyšší než Emmett a jeho vzteklý výraz všem dokazoval, že svou kůži nedá tak lacino. Se svými světlými vlasy vypadal jako vydrážděný lev v kleci.

Felix se líným krokem vydal k němu. Na rtech mu pohrával smrtící úsměv z nadcházejícího souboje. Ostatní z přítomných začali bezděky ustupovat, aby byli co nejvíce z jejich dosahu.

Felixův úsměv však v momentě pohasl. Stočil svůj pohled na drobnou ruku na své paži. Stejně jako on jsem sledoval Bellu, která si zvědavým pohledem prohlížela světlovlasého obra.

Celý sál ztichl a čekal co se bude dít. Bella po pár vteřinách stočila tázavý pohled k Volturiovým. Atmosféra by se nyní dala krájet. Stačilo by upustit jen špendlík a všichni by nadskočili jak byli napnutí. Konečně ticho prolomil Arův hlas.

„Je tvůj.“

Vyděšeně jsem pohlédl zpět k Belle. Měl jsem chuť ji chytit a držet. Tohle přece nemůže myslet vážně. Bella však už se spokojeným úsměvem, který se však nedotkl jejího ledového pohledu, vykročila k vrčícímu upírovi.

zatím co já zatínal bezmocně ruce, abych ji nestrhl zpátky, ona došla klidně až k němu.

„Pojď za mnou.“

Aniž by se zastavila, prošla kolem něj a stráží u dveří. Hromotluk zaraženě přestal vrčet. Chvíli tam ještě stál v přikrčené pozici, stačil mu ale jen krátký pohled po sále, aby se otočil a rychle vydal za ní.

Ani nevím, který z nás dvou se tvářil víc šokovaně.

Odblokoval jsem jeho myšlenky a se strachem vyběhl ze sálu. Jestli jí zkřiví byť jediný vlásek, bude litovat, že neskončil v Arových rukou.

Jeho myslí zatím jen proudily zmatené myšlenky a úvahy. Neměl sebemenší chuť ani důvod jí ubližovat.

Povolil jsem konečně své stále ještě zatlé pěsti. Stále se mi nelíbilo, že si pro svoji ochranu vybrala někoho tak neovladatelného. Na druhou stranu jsem ale díky němu mohl sledovat svoji Bellu. Nevytvořila kolem něj štít a já tak mohl alespoň částečně být s ní.

Vydal jsem se zpět do našich pokojů, kde právě byla jen Roslaie. Vrtěla s prsty na nohou a zálibně sledovala zasychající lak na nehtech. Mě si ani nevšímala, což mi vyhovovalo. Sledoval jsem svého ledového anděla přes hromotlukovy myšlenky.

Upírala na něj zvídavý pohled.

„Jak se jmenuješ?“ prolomila ticho, které mezi nimi zatím panovalo.

„Marin,“ odpověděl poslušně. Měl před ní respekt, tušil, že nebude jen obyčejná upírka z Voltery.

Měl pravdu na ní nebylo vůbec nic obyčejného, byla dokonalá.

„Ve skříni je nějaké oblečení a vedle koupelna tak si klidně posluš,“ pokývla Bella daným směrem.

Marin toho okamžitě využil a zmizel v koupelně. Potřeboval být chvíli sám a srovnat si to v hlavě. Byl z toho všeho zmatený a její přítomnost ho ještě více znervózňovala.

Po čtvrt hodině se stejně zmatenými myšlenkami jako vešel do koupelny z ní i vyšel. Roztrhané oblečení tam nechal před sprchou na zemi. Nyní na sobě měl jen ručník kolem beder.

Překvapeně zůstal hledět na Bellu. Netušil, že tu ještě je. Stála opřená o zeď se založenýma rukama a sledovala ho upřeným pohledem. Přejela ho od hlavy po paty.

Při tom pohledu už to Marin nevydržel.

„Co tu mám vlastně dělat?“

Nevzrušeně pokrčila rameny aniž by ho přestala sledovat.

„To co budu chtít.“

Její tón ani jednoho nenechal na pochybách. Ona ho nechtěla pro sou ochranu, ale...

Netušil jsem, že jsem v pohybu, dokud jsem nezakopl a nesletěl na podlahu. Rosalie na mě vyděšeně zírala. Byl jsem zřejmě jediný upír, který dokázal zakopnout na rovné zemi. Nevšímavě jsem hned vyrazil z pokoje.

„Kam jdeš!“ zaslechl jsem za sebou Rosaliin hlas v němž zaznívala obava.

Zůstal jsem stát. Měla pravdu. Kam jsem šel? Zabránit tomu co ona sama chtěla? Chtěla toho vzteklého hromotluka a ne mě.

Otočil jsem se a zmizel ve svém pokoji. S hlavou v dlaních jsem bezmocně sledoval jak Marin váhavě přistoupil k Belle a přejel jí po paži. Nedokázal odolat tomu krásnému stvoření, které se mu samo nabízelo.

Byla oproti němu tak drobná, téměř se mu ztrácela v obětí. Opatrně ji k sobě přitiskl, což se jí však příliš nelíbilo.

Přitiskla se k němu těsněji a našla si vlastními rty jeho ústa. Její chuť a vůně ho naprosto zbavila jakékoliv sebekontroly. Hrubě ji sevřel v pažích až ji nadzvedl ze země. Jednou rukou ji k sobě tiskl bedry a druhou sjel až k jejímu zadečku a přitiskl si ji ke svým slabinám.

Prohla se v zádech a při tom pohybu sklouzl ručník k jeho nohám. Marin přestal už brát jakékoliv ohledy, když jedinou překážkou jeho tyčícímu mužství byla jen tenká látka jejích šatů.

Přitiskl tvrdě Bellu zády ke zdi a rukou rozškubl její šaty na rameni. Rty se přisál k její jemné kůži pod krkem až Belle ze rtů unikl vášnivý sten.

Při tom zvuku se ve mě všechno sevřelo. Cítil jsem, jak se mi chvějí ruce touhou toho šmejda od ní odmrštit. Zničit ho na prach, že se jí takhle vůbec dotýká.

Seděl jsem stulený na zemi se srdcem rozervaným na kusy, ale nedokázal jsem přestat. Ačkoliv jsem při tom měl pocit jako bych podruhé umíral, potřeboval jsem to vidět.

Bella měla hlavu zvrácenou dozadu, zatím co Marin znovu trhl za látku jejích šatů, které bezvládně sklouzly na podlahu. Zůstal chvíli fascinovaně zírat na její nahé tělo.

Sevřel jsem pevně víčka. Byla dokonalá, její hebká bledá kůže, jemné křivky a roztoužený výraz ve tváři.

Marin ji prudce přitiskl mezi zeď a své pevné tělo. Hrubě ji líbal na rty a ona mu to vášnivě oplácela. Přejížděla dlaněmi po konturách svalů na jeho zádech. Pomalu provokativně s nimi stále sjížděla níž a níž až se zastavili na jeho hýždích. Přitáhla si ho ke svému klínu.

Marin ji nekontrolovatelně zavrčel do úst. Ruce mu sklouzly až k jejím bokům. S prohnutím zad ho objala stehny kolem pasu. Nepotřeboval ani více pobízet a pronikl do jejího těla. Bella se odtrhla rty a z hrdla se jí vydralo spokojené zasténání.

K uším mi dolehlo bolestivé zavití. Jen částečně jsem vnímal, že vychází z mých vlastních úst.

Bellino a Marinovo tělo se zmítalo v souhře pohybů až se z jeho hrdla ozvalo hluboké táhlé zavrčení a přitáhl si ji prudce na sebe. O okamžik později mu Bellino tělo zůstalo uvolněně ležet na hrudi.

Marinovi konečně zmizela rudá mlha vášně z mysli a se zaváháním povolil svůj stisk kolem jejího těla. Bella ladně sklouzla po jeho hrudi až se opět nohami dotkla podlahy.

Pobaveně se zasmála jeho zmatenému výrazu a naposledy ho políbila. Teprve pak se od něj odtrhla a zamířila do koupelny.

Marinova mysl se pomalu vyjasňovala. Moc dobře si uvědomoval svou zvláštní situaci, ale při pohledu na její nahé tělo, když s ladně houpajícími boky zmizela v koupelně, se nedokázal litovat.

Mě by však stačilo jen pár minut s ním o samotě a začal by litovat, že ji kdy vůbec spatřil. Povolil jsem ztuhlé prsty se zaťatých pěstí. Zhrouceně jsem seděl a nevěděl zda mám nechat oči otevřené či víčka pevně semknout. Stále jsem před sebou viděl její drobné hebké tělo jeho hrubém sevření. Nemohl jsem ten obraz vymazat z mysli.

Z tohoto mučení mě vytrhly až hlučné kroky a cvaknutí kliky.

„Prý si Bella ...“ začal Emmett ještě ve dveřích. Jediný pohled na mě ho však zarazil.

„Snad jsi ji nešmíroval,“ dal si ruce v bok, pak na mě ale mrkl. „Jestli máš takové choutky, mohli bychom si s Rosalií dnes pořádně zařádil, abys nemusel...“

O hlavu se mu roztříštil noční stolek. Třísky se s rachotem rozprskly po celém pokoji.

„Taky by stačilo říct jenom ne,“ protočil oči a šel si najít někoho s lepší náladou. Myslím, že teď by uspěl klidně i u Jane.

<<          >>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledové srdce 3. kapitola: