Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledové srdce 5. kapitola

n/a


Ledové srdce 5. kapitolaKonečně se dostáváme přes takový ten úvod, kdy se dozvídáme kdo je kdo. Edwardovi dochází, že Marin byl jen nepatrná překážka mezi ním a Bellou v porovnání s Viktorem. Upírem, který vegetariány nenávidí víc než je celé Cullenovic rodině zdrávo.

 5. kapitola

 

 Volterský sál se proměnil v galerii soch. Všichni nehnutě hleděli k těm dvěma a já mezi nimi. Před Bellou stál vyšší upír s platinově blonďatými vlasy až na ramena. Jeho lidský věk jsem odhadoval na čtyřicet let. Z celého jeho držení těla sálala povýšenost a jeho nelidskou tvář hyzdil vztek.

Propaloval Bellu pohledem a stále se k ní blížil. Jeho myšlenky pro mě byly naprosto nedostupné. Proč mi tohle Bello děláš. Zavil jsem v mysli.

Sice na ní nešla vidět ani špetka strachu, ale to jak se k ní vztekle blížil mě drtivě svíralo. Čekal jsem na jedinou známku obavy na její tváři připravený se před ni vrhnout.

Ten, kterému řekla Viktor došel až k ní. Bella bez jediného pohledu ke svým nohám, kde stále leželo to co z Marina zbylo vzhlédla k němu.

„Byla ho škoda,“ proťal její hedvábný hlas místnost. Mluvila tiše, ale v tom nastálém tichu se to neslo celou rozlehnou místností.

„Co jiného jsi ode mě očekávala,“ zasyčel vztekle.

Rty se mi bezhlesně pohybovaly, jak jsem ji se strachem přemlouval. Bylo na něm vidět jaký mu dělá problém ovládat se a ona ho sledovala netečným pohledem. Prosím, prosím neprovokuj ho. Nevěděl jsem kde jsem vzal tu jistotu, ale on patřil mezi ty, které není dobré rozlítit, a to on určitě již byl.

Neposlechla.

„Rozhodně jsem tedy nečekala, že přijedeš.“

Jeho oči se ještě více přivřely a ruka mi vystřelila k její ruce. Sledoval jsem jak drtivě svírá její drobnou nahou paži.

Na nic jsem nečekal a začal si prorážet cestu k nim stále s pohledem přišpendleným k ní.

Viktor se k ní sklonil a zasyčel vztekle do její tváře. „Nezapomínej, Isabello, kdo jsi.“

Pohledem přelétla jeho ruku a pak svůj pohled stočila vzhůru, kde se střetli pohledy. Její rudé oči se přimhouřili a upřely se na něj s ledovým očekáváním.

Pohled se mu se vzteklého v momentě změnil na bolestivý. Se zasyčením ucukl rukou, kterou ji držel. Protáhl si prsty a sevřel ji v pěst. Stál vedle ní a s povzdechem ji sledoval. Jeho vztek polevil. S nově nalezeným ledovým klidem, který jako by byl stvořen právě pro jeho tvář, konečně začal vnímat i své okolí.

Překvapeně jsem se výměnou jeho nálad zastavil na místě. Přesto se mi podařilo už upoutat jeho pozornost. Přejel očima můj výraz, na kterém určitě ještě byl poznat mé odhodlání.

S pohledem do mých očí se mu rty zvlnily do posměšného šklebu.

„Chtěl jsi něco?“

Jeho opovržlivý tón mi z hrdla vyloudil tiché vrčení. Svůj pohled jsem stále upíral na Bellu. Hledal jsem jediný náznak toho co se tu děje. Viktor si toho všiml s pobavením všiml. Otočil se celým tělem ke mě, skryl tak Bellu částečně za svým ramenem.

„Na slabocha, který se svou přecitlivělostí nedokáže ani pít lidskou krev si opravdu troufáš,“ pronesl s těžko přehlédnutelným zhnusením, pak se jeho rty protáhly v krutém úsměvu. „Možná bych ti to mohl ulehčit, aby ses zbytečně netrápil.“

Pohnul se mírně ke mě, než ho zastavila ruka na jeho rameni. Stále ještě s tím pobaveným a zároveň vražedným výrazem se otočil k Belle.

„Raději bychom měli jít za Volturiovými. Není vhodné je tak dlouho přehlížet a ještě tu způsobovat takový rozruch.“

Pod jejím pohledem po chvíli souhlasně přikývl. Vrhl po mě poslední pohled a společně s mojí Bellou zamířili pryč. Stále mlčky se zaťatými pěstmi jsem pozoroval jeho dlaň položenou na jejích holých bedrech.

Kolem mě se opět začali rojit ostatní upíři a probírat co se tu vlastně stalo. Já mezi nimi stále ještě stál s pohledem upřeným do míst kam zmizeli. Někdo do mě narazil a začal se omlouvat. Nevnímal jsem vůbec po koho jde. Rozešel jsem se za nimi.

Sledoval jsem její vůni, která se teď odporně mísila s jeho. Nevěděl jsem jak je to možné, ale Bella stále přitahovala riziko a nebezpečí jako když byla člověkem. Ačkoliv nyní byla upír a stále jsem cítil potřebu ji chránit. Stále se kolem ní pohybovali ti nejhorší z nás.

Konečně jsem ji opět zahlídl. Prodral jsem se nenápadně davem až k ní. Jen se zatlou čelistí jsem odolal pokušení strhnout jeho bledou ruku z jejích hebkých zad. Stáli před Volturiovými. Viktor je s tichým skloněním hlavy pozdravil. Přesto z jeho tváře nezmizela ani špetka toho jeho povýšeného výrazu.

„Viktore, takové příjemné překvapení,“ stočil k němu svůj pohled Aro. Carius s Marcusem mu jen pokynuli. Z jeho příjezdu evidentně radost neměli a nesnažili se ani předstírat opak tak jako Aro.

„Děkuji Aro.“

Jeho ruka se na jejích zádech přesunula, aby si ji přitáhl blíže k sobě. „Jsem však trochu zklamaný jak mi dohlížíš na manželku.“

Aro se stále stejně zářivým společenským úsměvem zaměřil svou pozornost k Belle.

„Sám přece moc dobře víš jak je těžké jí cokoliv odepřít.“

 

Zíral jsem stále jejich směrem. Neslyšel jsem o čem se dál baví a nevnímal co se přede mnou děje. Přece nemůže být... Nemohla si ho vzít. Prosím.

Marně jsem se zkoušel přesvědčit, že jsem slyšel špatně. Po nějaké době jsem ucítil jak někdo položil ruku na mé rameno a sevřel mi ho. Neměl jsem sílu vzhlédnout. Má mysl byla tak plná, že jsem nedokázal ani vnímat ostatní.

Civěl jsem na koberec před svýma nohama, když jsem zmateně zamrkal. V sále žádné koberce přece nejsou. Překvapeně jsem se rozhlédl po chodbě a Carlislovi, který stál vedle mě opřený zády o zeď a zamyšleně se mračil.

Můj pohyb ho probudil a ustaraně si mě prohlédl.

„Tohle není dobré.“ prolomil dusivé ticho nepřítomným hlasem a dál se zaobíral vlastními myšlenkami.

„Kdo to je?“ zašeptal jsem.

Můj hlas byl tak jiný až jsem se ho téměř lekl. Zaznívalo v něm vše co jsem nyní cítil.

„Viktor. Kdysi se snažil sesadit Volturiovy, ale nakonec uzavřeli příměří. Měli kolem sebe příliš příznivců, tak se smířil jen s východní Evropou. Už pár století z Bulharska dohlíží na dodržování zákonů v té části.“

Upřel na mě s obavou oči.

„Od té doby se upnul na svou druhou zálibu, zničit všechny slabé články našeho druhu a podle něj jsou vegetariáni ostudou toho čím jsme.“

Příliš mě to nepřekvapovalo, šlo to cítit z každého pohledu a slova, které ke mě pronesl. Proč se probůh upnula právě k tomu, který nás ze srdce nenáviděl a chtěl zničit. S děsem jsem zvažoval, zda nás po tom všem taky tak nenávidí.

Když byla ještě člověk nemohl jsem s ní být, protože jsem byl upír a teď když ji nějaká zrůda přeměnila se mnou odmítá být k vůli tomuhle? Ptal jsem se sám sebe. Náhle mi projela hlavou úděsná myšlenka. Možná to byl přímo on kdo ji změnil, kdo z mé nevinné Belly udělal tohle ledové stvoření. Třeba to je ten důvod proč je s ním.

„Edwarde!“ probudil mě Carlislův hlas. Počkal až mu budu konečně věnovat svou pozornost a s roztěkanou trpělivostí mi začal zřejmě opakovat to, co už před chvílí řekl aniž bych to postřehl.

„Odjíždíme, nehodlám riskovat bezpečí své rodiny. Půjdu to Arovi vysvětlit a ty běž za ostatními ať se začnou balit.“

Vyděšeně jsem sledoval jak se rozhodně otočil a zamířil pryč. Bez rozmýšlení jsem za ním vyrazil. Nemohl jsem pryč. Ne teď, když jsem ji znovu našel.

 

<<          >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ledové srdce 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!