Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledové peklo - 6. kapitola

the break dawn


Ledové peklo - 6. kapitola „Víš přece, že nemůžeš přestat,“ připomněl mi a já se na něj konečně podíval. V ruce svíral stříkačku, která by stačila na několik dní. Byla plná a já najednou pocítil jakési teplo, které mě donutilo zvednout ruku a natáhnout se k tomu, co jsem potřeboval. Vzápětí jsem si vzpomněl na slib, který jsem dal sám sobě a odvrátil tvář. „Chceš to. Nemůžeš bez toho být, tak proč otálíš? Slyšel jsem, že ti dal Marcus nějakej hnus. Neboj, už jsem se o něj postaral,“ pronesl tím svým hlubokým hlasem, který jsem znal až moc dobře. Znamenalo to, že je Marcus buď mrtvý, nebo k tomu nemá moc daleko. Věděl jsem, jak to chodí. Zabiješ jednoho, padnou další tři, říkával, když jsem byl ještě na začátku. Měl jsem z toho srandu, ale až teď jsem pochopil, jak vážné to je.

Seděl jsem v parku a pozoroval nebe. Ostatně jako každou noc. Nevím proč, ale nebe mě fascinovalo. Jako kdyby každý hvězda měla svůj příběh. Příběh, který se podobal těm, které prožíváme my. Obdivoval jsem velké žhnoucí kotouče, které osvětlovaly tmavé nebe a dodávaly mu tu dokonalou majestátnost.

„Maxíčku,“ ozvalo se za mnou a já se otřásl. Ten hlas jsem znal. Dealer, který vládl všem tady. Byla to hlava všeho. Každá droga prošla jeho rukama. To on ji poslal dál a nechal nás, abychom si mohli trochu užít.

„Mluvil jsem s Peterem,“ vydechl, když se posadil vedle mě. Nepodíval jsem se na něj. Dál jsem pozoroval nebe a usmíval se na hvězdu, kterou jsem moc dobře znal. Zářil a dodávala mi sílu. Když mi bylo nejhůř, obracel jsem k ní s prosbou o pomoc. Jako kdyby mě slyšela, ale nemohla mi nabídnout nic, co by mě zachránilo. Trápila se stejně jako já.

„Víš přece, že nemůžeš přestat,“ připomněl mi a já se na něj konečně podíval. V ruce svíral stříkačku, která by stačila na několik dní. Byla plná a já najednou pocítil jakési teplo, které mě donutilo zvednout ruku a natáhnout se k tomu, co jsem potřeboval. Vzápětí jsem si vzpomněl na slib, který jsem dal sám sobě a odvrátil tvář.

„Chceš to. Nemůžeš bez toho být, tak proč otálíš? Slyšel jsem, že ti dal Marcus nějakej hnus. Neboj, už jsem se o něj postaral,“ pronesl tím svým hlubokým hlasem, který jsem znal až moc dobře. Znamenalo to, že je Marcus buď mrtvý, nebo k tomu nemá moc daleko. Věděl jsem, jak to chodí. Zabiješ jednoho, padnou další tři, říkával, když jsem byl ještě na začátku. Měl jsem z toho srandu, ale až teď jsem pochopil, jak vážné to je.

„Já nechci,“ vydechl jsem z posledních sil a podíval se na něj. Usmál se, poplácal mě po rameni a podíval se na nebe.

„Nikdy jsem nechápal, proč na to nebe pořád zíráš. Jo, je to pěkný, ale ty ho studuješ pořád,“ polemizoval a já se podíval na stříkačku. Pohrával si s ní. Svíral ji a zase pouštěl. Všiml si mého pohledu a usmál se.

„Nebude ti vadit, když si píchnu? Já nemám tolik odvahy jako ty,“ přiznal na oko zanedbaně a já kývl hlavou. Pozoroval jsem ho, jak si vyhrnuje rukáv a zabodává si stříkačku pod kůži. Stačil píst a zavřel oči. Zajel do půlky a pak jehlu vyndal. Usmál se a zhluboka se nadechl.

„Paráda,“ zasmál se a já nevěděl, co dělat. Všechno ve mně se sevřelo v křeči, která potřebovala to, co měl on. Mé druhé já mi našeptávalo, že znovu zklamu sám sebe. Znovu udělám to, co jsem si slíbil, že už nechci. Mé tělo se otřáslo a já se natáhl po stříkačce. Dřív než jsem si to mohl rozmyslet, jsem jehlu vrazil pod kůži a bylo mi jedno, že jsem se netrefil do žíly. Stlačil jsem píst až dolů a vydechl. Ach, to je ono. Zase létám. Zase je mi všechno jedno. Leo se spokojeně usmál a zvedl se. Jeho práce je u konce. Splnil to, co si zamanul. Jeho plán vyšel.

Ve vteřině na mě dolehlo, co jsem vlastně provedl. Porušil jsem slib, který jsem dal sám sobě. Chtěl jsem vidět maminku dřív, než bude pozdě. Chtěl jsem ji obejmout, ale teď můžu jen sedět a blbě se usmívat. Rozhlédl jsem se kolem sebe, najednou bylo všechno rozmazané. V dálce jsem uviděl telefonní budku. Zvedl jsem se, přidržel se lavičky a vydal se na cestu. Kdybych byl v pohodě, zvádl bych to bez jakýchkoliv problémů, ale já nebyl v pohodě. Byl jsem zfetovaný. Pod palbou. Musel jsem kontrolovat každý krok, každý pohyb. Po pěti minutách jsem došel k budce a otevřel dveře. Ucítil jsem moč a krev. Nezajímalo mě, co se tu stalo, potřeboval jsem telefon. Z kapsy jsem vyndal drobné, které mi zbyly z peněz, které mi dala sestřička, a vložil je do fochu. Vytočil jsem číslo, které mi dala, a přiložil si sluchátko k uchu. Zvedl se mi žaludek, ale musel jsem to vydržet.

„Halo?“ ozvalo se na druhé straně a já se nadechl.

„Udělal jsem to znovu. Znovu jsem si šlehl,“ přiznal jsem potichu a poslouchal tupé ticho, které mě tížilo snad víc než pocit vinny.

„Kde jste?“ zeptala se a já se rozhlédl kolem sebe.

„Kenedyho park,“ vydechl jsem.

„Zůstaňte tam, přijedu pro vás,“ řekla a zavěsila. Nevěřil svým uším. Opravdu mu chtěla pomoct? Jemu? Feťákovi, na kterého si každý ukazuje? Posadil jsem se na ledovou zem a zavřel oči. Slyšel jsem přijet auto, ale neměl jsem sílu cokoliv udělat.

Když jsem začal přicházet k sobě, byla mi zima. Hrozná zima. Bolela mě hlava, záda a žaludek. Jako kdyby mi někdo píchal do všech vnitřností a bavil se tím. Chtěl jsem se otočit na druhou stranu, ale někdo mi v tom zabránil. Otevřel jsem oči a podíval se do očí sestřičky, které jsem volal. Opravdu pro mě přijela, opravdu mi chce pomoct. Vedle ní se objevil doktor, který mě ošetřoval v nemocnici a ještě další muž, kterého jsem neznal. Podíval jsem se po místnosti, kde jsem ležel a bylo mi jasné, že nejsem v nemocnici.

„Tak se zase setkáváme,“ pronesla sestřička tenkým hláskem a já se na ni podíval.

„Proč mi pomáháte?“ zeptal jsem se a trochu si odkašlal. Cítil jsem, jak ten pohyb rozpoutal hotové peklo v mém těle, ale nedával jsem na sobě nic znát. Nadával jsem v duchu a snažil se, abych to nevinné stvoření nějak nevyděsil.

„Maxi, pamatujete si na mě?“ zajímal se blonďatý muž, který mě ošetřoval. Kývl jsem hlavou.

„Musel jsem vám znovu vypumpovat žaludek a zavést výživu. Kam se ztratilo to vaše odhodlání? V nemocnici jsem na vás viděl, jak moc chcete přestat, tak proč jste zklamal sám sebe?“ ptal se mě a já raději odvrátil tvář. Bylo mi ze sebe zle. Hrozně zle. Porušil jsem to, co jsem si slíbil. Bylo to poprvé, co jsem cítil alespoň malou naději, že to dokážu. Viděl jsem veselou maminčinu tvář a udělalo se mi špatně. Zklamal jsem ji. Znovu.

„Nevím,“ odpověděl jsem a díval se z okna. Byla noc. Krásná noc, kterou jsem tam miloval.

„To opravdu chcete dopadnout jako troska, která nakonec zemře sama a v zapomnění?“ zeptal se muž, kterého jsem neznal.

„Co je vám do toho? Vy víte prd o tom, jaký jsem a co cítím,“ vyjel jsem na něj a spaloval ho nenávistným pohledem. Tohle jsem fakt miloval. Promluvy do duše. Jako kdybych byl zase doma a poslouchal tátu, jak se mě snaží napravit.

„To máš pravdu. Nevím o tobě nic. Tedy kromě toho, co mi řekla vaše matka,“ vydechl a já se na něj překvapeně podíval. Co to řekl?

„Byla za vámi, když jste ležel v nemocnici. Chtěl jsem ji za vámi pustit, ale odmítla to. Jen se ptala na to, jak vám je. Nakonec jsme odešli do mé kanceláře a já se tak dozvěděl vše ostatní, co nebylo napsané ve vaší kartě,“ prozradil mi a já se usmál. Byla za mnou. Nechtěla mě vidět, ale ptala se na mě.

„Opravdu přišla?“ zeptal jsem se ho a on kývl hlavou. U srdce jsem pocítil jakési teplo, které tam nebylo několik let. Jen když jsem si fetnul, cítil jsem chabou napodobeninu toho, co mě naplňovalo teď. Měla o mě starost. Nejsem pro ni mrtvý.

„Maxi, já vím, že jsou to od nás jen řeči, ale co když je i jiná cesta než tahle? Co kdybyste se uzdravil a mohl být s ní?“ nabídl mi blonďatý doktor a já se na něj podíval.

„Jak vidíte, nedokážu to,“ ukázal jsem na sebe a raději zavřel oči.

„Měl bych takový návrh,“ začal a zvedl se. Zmateně jsem ho pozoroval a nechápal, proč tak sleduje toho muže, kterého jsem neznal. Ten kývl hlavou, odešel z místnosti a já tu zůstal jen s doktorem a sestřičkou. Jenže ta se také zvedla a odcházela. Chtěl jsem ji zastavit, potřeboval jsem ji u sebe, ale ona se na mě jen usmála a zavřela za sebou dveře. Podíval jsem se z okna a čekal, s čím přijde.

„Nedávno jsem ošetřoval podobného pacienta, jako jste vy. Také s tím chtěl skoncovat, jenže kdykoliv opustil nemocnici, zase do toho spadl. Chtěl jsem na něm vyzkoušet nový způsob léčby, ale odmítl to. Byl moc slabý a já jsem ho seznámil s riziky, takže raději odešel a nakonec stejně zemřel. Proto nabízím vám, jestli byste nechtěl podstoupit léčbu, která ještě není legální,“ pověděl mi a já se na něj překvapeně podíval. On nabízel feťákovi nelegální způsob léčby? Tak to je gól.

„Nelegální léčbu? Co tím myslíte?“ zeptal jsem se ho.

„Jde o látku, která ještě není známá. Vytvořil jsem ji se svým synem a chtěli bychom ji vyzkoušet. Je tu riziko, že se to nepovede, ale také šance, že se z toho dostanete,“ prozradil mi a já sledoval jeho oči. Žhnuly. Byly rozpálené a mně bylo jasné, jak moc si přeje, abych souhlasil. Jenže co když to nevyjde? Co když dopadnu ještě hůř, než jsem na tom teď?

„O co přesně jde?“ vyzvídal jsem a doktor se posadil vedle mě.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ledové peklo - 6. kapitola :

 1
25.06.2012 [17:58]

Emma02 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.06.2012 [20:53]

Petulka01Jdalsi .. potrebuju dalsi :) je to krasne napsane :) pokracko :) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. UV
24.06.2012 [11:10]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.06.2012 [11:01]

ada1987max vie, ze carlisle je upír? prepáč, ale nejako som nezbadala, ze by mu to povedal.(ak vôbec vie o existencií upírov). inak pekná cast.

24.06.2012 [11:01]

BellaSwanMasenCullenWow, že by jed? Těším se na další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.06.2012 [11:00]

Squirl45Tak to je dobrý, bude ho dopovat jedem Emoticon ? Akorát mám jednu drobnou připomínku - cca v první polovině, hned když se probudil, označil Carlislea jako upíra, což je trochu blbost, když to ještě neví.
Ale to je fakt jenom maličkost, jinak usilovně tleskám: Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.06.2012 [10:17]

NeyimissAhoj, článek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na níže uvedené chyby. Také neměň velikost písma, vždy nechávej tu základní. Děkuji. =)

* Špatně dělená slova;
* čárky;
* slovesné třídy;
* ji/jí;
* mě/mně;
* překlepy;
* chybějící písmena.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!