Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 15. kapitola

18.12.2011 (21:00) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2280×

Bella

Než jsem se nadála, byly tu Vánoce. Všechna moje zranění byla vyléčena a jediné, co mi dělalo starosti, bylo mé koleno, které mě čas od času bolelo. Tak moc jsem se těšila, až odmaturujeme a odjedeme. Sice mi bude chybět táta, kamarádky ze školy, rodina, ale byla jsem spokojená.

„Bello,“ zakřičel někdo od dveří a já se zvedla z postele. Pomalu jsem našlapovala na nemocnou nohu a dávala pozor na cestu. Když jsem byla na místě, podívala jsem se, kdo za mnou přišel.

„Tati,“ zakřičela jsem radostí a nevnímaje bolest v noze jsem se k němu rozběhla. Skočila jsem mu do náruče a smála se. Připadala jsem si zase jako malá holčička, která každý den vítala svého tátu doma. Dala jsem mu pusu na tvář a odtáhla se od něj. Neviděla jsem ho již několik dní a přišlo mi to jako roky. Při představě, že ho opustím, se mi stáhlo hrdlo.

„Ahoj, holčičko,“ řekl a pohladil mě po tváři.

„Jak tak koukám, už jsi v pořádku,“ konstatoval a podíval se na mě. Kromě malé modřiny na břiše a kolene už mě nic netrápilo. Nic, co by se týkalo mého těla.

„Ano, už se cítím lépe,“ odpověděla jsem mu a viděla na něm, jak si oddychl. Podívala jsem se na jeho ruce a viděla v nich dva balíčky zabalené ve fialovém papíře. Ach ne, dárky.

„Tati, neměl si utrácet,“ řekla jsem a on se usmál.

„Jsou to první Vánoce, kdy nebudeš doma, tak se nezlob, že ti chci něco dát,“ ospravedlňoval se a dárky, které měl v rukou, položil pod stromek, který včera přinesl Jacob. Zdobili jsme ho spolu celou noc a moc jsme se bavili. Nakonec jsem skončila nahá v posteli se stříbrným vánočním řetězem kolem rukou.

„Je to něco, co vám pomůže v novém domově,“ zašeptal a já viděla, jak se lehce třese. Přešla jsem k němu a slyšela tiché vzlyky.

„Tati,“ zašeptala jsem a sklonila se k němu. Otočil na mě svou ustaranou tvář a já viděla pár slz, které mu stékaly po tváři.

„Budeš mi chybět,“ zašeptal a objal mě. Objetí jsem mu oplácela a po tváři mi stekla slza. Taky mi bude chybět, ale nemohla jsem tu zůstat. Bylo toho tolik, co tu na mě padalo.

„Taky mi budeš chybět,“ zašeptala jsem a povzdychla si. To pro něj bylo znamení, že jsme si moc blízko. Odtáhl se ode mě, utřel si tváře a zasmál se.

„Jestli někomu řekneš, že jsem brečel, popřu to,“ řekl mi a já se zasmála.

„Neboj, vezmu si to do hrobu,“ slíbila jsem a pozvala ho na večeři. S radostí přijal a prožili jsme spolu dokonalý večer. Jacob se k nám nepřidal, protože musel na hlídku. Vadilo mi to, ale zanedlouho už budeme daleko od povinností a kmene.

„Tak já už půjdu. Děkuju za příjemný večer a zase někdy,“ rozloučil se se mnou táta a pospíchal do svého auta. Dívala jsem se, jak zatáčí a mizí na lesní cestě a usmívala jsem se. Když odešla máma, zůstal mi jen on. Můj milovaný táta. Zavřela jsem dveře a šla do pokoje. Měla jsem nakoupeno tolik dárků a ještě ani jeden nebyl zabalený.

Seděla jsem na zemi, balila dárek pro Jacoba, když někdo zazvonil. Nevěděla jsem, kdo to je, takže jsem se začala trochu bát. Zvedla jsem se a co nejtišeji jsem došla ke dveřím. Odtáhla jsem záclonku a spatřila poslíčka s balíkem v ruce. Odemkla jsem dveře a usmála se.

„Jste Isabella Swanová?“ Jeho hlas byl zmatený a lehce podrážděný. Přikývla jsem a čekala, s čím přišel.

„To jsem rád, nemohl jsem vás tu najít. Tady máte balíček a sem,“ ukázal na kolonku v papíře, který držel, „se mi podepište,“ rozkázal mi a já ho poslechla. Poděkovala jsem a vrátila se zpátky do tepla domova. Venku sice nebyla taková zima, ale nechtěla jsem nastydnout. Prošla jsem kolem špinavého nádobí v kuchyni a sedla si na pohovku, která stála u okna. Vzala jsem balík do rukou a hledala nějaký vzkaz, ale nic jsem nenašla. Rozbalila jsem hnědý obal a hleděla na bílou krabici. Když jsem se podívala pozorněji, na víku jsem uviděla obálku. Rychle jsem ji rozbalila a začetla se.

Musel jsem utéct. Nesnesl jsem ten hrozný pocit viny, který mě sžíral. Doufám, že jsi v pořádku a nezlobíš se na mě. Jsem teď na nějakou dobu u sestry v LA, ale zanedlouho odjedu pryč. Chci cestovat a pokusit se na tebe zapomenout. Emily mi říkala, že se prý budete s Jacobem stěhovat, tak jsem vám něco koupil. Doufám, že se vám to bude hodit a odpustíte mi. Pozdravuj Jacoba a vyřiď mu, aby na tebe dával pozor.

Navždy tě budu milovat, tvůj Paul.

Četla jsem si vzkaz několikrát a pořád nemohla uvěřit tomu, že je od Paula. Od té doby, co jsem se zranila, jsem ho neviděla. Měla jsem o něj strach, ale všichni mě uklidňovali, že je v pořádku. Hodila jsem vzkaz na stůl a rozbalila krabici. Když jsem odkryla víko, uviděla jsem kávovar. Černý kávovar se zlatými proužky, po kterém toužila od doby, co jsem ho zahlédla v jednom obchodě v Seattlu. Nikdy jsem mu o něm neříkala. Prohlížela jsem si ho a radovala se. Nejen, že se mi Paul ozval, ale dal mi něco, po čem jsem toužila.

Jacob

Běžel jsem zrovna kolem staré boudy, kde se Bella zranila, když jsem uslyšel kroky. Nebyly to vlčí tlapy, ale lidské nohy, které se dotýkaly zmrzlé půdy. Otočil jsem se a uviděl Sama, jak se ke mně blíží s hromádkou oblečení a dárkem zabaleným ve žlutém papíře.

„Jdi domů,“ řekl mi a hodil na zem oblečení. Vzal jsem ho do tlamy a odběhl za strom, kde jsem se přeměnil a oblékl. Zhluboka jsem se nadechl a přešel k Samovi.

„Veselé Vánoce,“ řekl a podal mi dárek. Vzal jsem si ho od něj a poděkoval mu. Zaplavil mě takový zvláštní pocit, že jsem mu nic nekoupil, ale věřil jsem, že Bella nezapomněla. Otočil jsem se a pospíchal za svojí dokonalou přítelkyní. Když jsem byl u domu, zastavil jsem se. Z okna v obýváku se linula tichá hudba a jemné světlo, které zářilo do temného lesa. Usmál jsem se a nedočkavě vyšel vstříc dokonalému večeru. Když jsem otevíral dveře, uslyšel jsem Bellin dokonalý hlas, jak zpívá píseň, která vycházela z přehrávače. Sundal jsem si boty, sundal si mikinu a pověsil ji na věšák. Potichu jsem vešel do obýváku a musel se usmát. Bella stála uprostřed pokoje, v ruce držela kartáč na vlasy a zpívala. Píseň prožívala a její pohyby způsobily, že jsem se vzrušeně otřásl. Cítil jsem tolik lásky a štěstí, až jsem málem vzlykal. Přešel jsem ke stromečku, dal pod něj dárek a šel k ní. Zrovna, když se otáčela, jsem ji chytil kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Neotevřela oči, jen se usmála a našpulila rty. Pochopil jsem a hned se k ní sklonil. Svými rty jsem se dotkl těch jejích a užíval si ten dokonalý pocit. Když jsem se od ní odtáhl, její tvář zdobil dokonalý úsměv.

„Nech oči zavřené,“ zašeptal jsem a odešel do pokoje. Otevřel jsem skříň, vyndal dárky a vzal je do ruky. Když jsem se otáčel, všiml jsem si zabalených dárků na posteli. Vzal jsem je do druhé ruky a položil je pod stromeček. Když jsem je naaranžoval, otočil jsem se na svou lásku a chytil ji kolem pasu.

„Neotevírej oči a pojď se mnou,“ rozkázal jsem jí a vzal ji za ruku. Beze slova mě následovala a já ji dovedl do ložnice. Když jsme se zastavili, otevřela oči a usmála se.

„Pojď spát, ráno si rozbalíme dárky,“ pošeptala mi do ucha a vlezla si do postele. Nenechal jsem se dlouho přemlouvat a vlezl si za ní.

Bella

Seděla jsem u stromečku, v ruce držela horkou čokoládu a čekala, až se Jacob vzbudí. Včerejší noc byla dokonalá. Nemilovali jsme se, jen jsme si povídali, hladili se a vyznávali si lásku. Byla jsem spokojená.

„Koukám, že je tu někdo pořádně zvědavý,“ slyšela jsem za zády a polekané sebou trhla. Ruku, kterou jsem se dotýkala dárků, jsem stáhla a otočila se. Položila jsem hrnek na stůl, sedla si na pohovku a čekala. Pochopil, co chci, a vzal do ruky největší dárek. Na tváři se mi objevil úsměv a natáhla jsem ruce, abych si dárek mohla vzít. Deset vteřin od doteku mých rukou a balíčku jsem se radovala nad novým nádobím. Bylo modré s malými kytičkami.

Během několika minut byly všechny dárky rozbaleny a ve vzduchu jsem cítila radost a spokojenost. Chtěla jsem přitulit k Jacobovi, ale on se odtáhl a vstal. Zmateně jsem se na něj podívala, ale on se jen usmál a zmizel v ložnici. Když se vracel, v ruce držel malou krabičku. Posadil se, podal mi ji a čekal. Otevřela jsem krabičku a zalapala po dechu. V krabičce se blýskal stříbrný řetízek s přívěskem. Půlka srdce a na ní bylo malé B. Než jsem se stihla vzpamatovat, vedle mé půlky srdce se objevila druhá, kterou zdobilo písmeno J.

„Budeme spolu, navždy,“ zašeptal a já z neznámého důvodu měla pocit, že nemá pravdu.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 15. kapitola :