Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 14. kapitola

12.12.2011 (20:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2836×

Bella

Uběhl už týden od mé nehody a já se cítila skvěle. Břicho mě nebolelo a prst na noze se hojil dobře. S kolenem to bylo horší, pořád mě bolelo a několikrát za den jsem brečela bolestí. Jacob byl dokonalý ošetřovatel. Kdykoliv jsem něco potřebovala, byl okamžitě u mě a pomáhal mi. Vařil, uklízel, chodil na hlídky, navštěvoval školu a věnoval se mi každou volnou chvíli.

Když byl ale pryč, všechno na mě padalo. Paulův odjezd, bolest kolene a samota, která mě sužovala, kdykoliv jsem byla jen na chvilku opuštěná. Přesně v tyhle chvíle mi pomáhala Emily. Přišla ke mně, četla mi, nebo mě doučovala věci ze školy. Již týden a dva dny jsem nebyla ve škole, takže budu mít co dohánět.

Doktor Cullen mě přišel dvakrát navštívit, aby mě prohlédl a přinesl mi léky. Vlci z toho neměli radost, ale věděli, že nikdo jiný mi teď nepomůže. Během několika dní se u mě vystřídala snad celá smečka. Vyprávěli mi vtipy, svěřovali se mi, nebo mi prostě jen četli a odpočívali.

„Zlato, jsem tady,“ zakřičel do domu Jacob a Emily se zvedla k odchodu.

„Emily, děkuju, že jsi tu dneska zůstala tak dlouho. V pondělí už půjdu do školy, tak budeš mít o starost míň,“ řekla jsem a ona se usmála.

„Nemáš zač. Kdykoliv budeš něco potřebovat, jsem tu pro tebe,“ zašeptala, objala se s Jacobem a odešla. Když Jake vešel do pokoje, ucítila jsem vůni číny, květin a čokolády.

„Ahoj, miláčku,“ zapředl a sklonil se ke mně, aby mě mohl políbit. Polibky jsem mu vracela se stejnou vášní, ale po chvíli se odtáhl. Nesouhlasně jsem zabručela, ale on se jen usmál.

„Vím, že jsem tě tu nechával dlouho samotnou, ale mám pro tebe malé překvapení,“ zašeptal, políbil mě na tvář a z kapsy své bundy vytáhl černý šátek.

„Jé, ten je hezký,“ prohlížela jsem si ho a divila se tomu, proč dělal kvůli šátku takové drahoty.

„To není to překvapení,“ zakroutil očima a já se zasmála. Vzal mi šátek z rukou, zavázal mi s ním oči a řekl mi, ať se nehýbu. Slyšela jsem tiché šustění z kuchyně, ale nedokázala jsem identifikovat, co tam dělá. Vůně číny byla intenzivnější a já se mlsně olízla. Čekala jsem ještě několik minut a poté ke mně Jacob přišel. Pohladil mě po tváři, líbl mě na tvář, ale šátek kolem očí mi pořád nechal.

„Miláčku, sundej mi ten šátek,“ zaprosila jsem, ale nic se nestalo. Jacobova teplá ruka se dotkla mého obnaženého stehna a pomalu se sunula nahoru. Pohladil můj bok, bříško a nakonec se dotkl mého hrudníku. Tiše jsem zavzdychala a jeho ruka se dotkla mé tváře.

„Ještě chvilku vydrž,“ pošeptal mi do ucha a vzal mě do náruče. Když se dotkl mého zraněného kolene, sykla jsem bolestí, protože mnou projela velká vlna bolesti.

„Promiň,“ omlouval se mi Jake, ale já se jen usmála a snažila se na tu bolest nemyslet. Než jsem napočítala do deseti, seděla jsem se židli a cítila jsem zvláštní vůni růží, číny a čokolády. Cítila jsem Jacobův dech na své tváři a zachvěla se, když jemně políbil mé rty. Chtěla jsem náš polibek prohloubit, ale on se ode mě odtáhl.

„Překvapení,“ zašeptal a sundal mi z očí šátek. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zalapala po dechu. Na stole přede mnou byly dvě svíčky, které jemně osvětlovaly místnost a dodávaly jí romantiku. Na talířích, které jsem nepoznávala, byla naservírovaná čína a vypadala opravdu dokonale. Podívala jsem se na Jacoba a usmála se. Měl na sobě černé kalhoty a bílou košili, která obepínala jeho svalnatou hruď a kontrastovala s jeho tmavou pokožkou. Seděl naproti mně a v jeho očích bylo tolik lásky, až se ty mé zaplnily slzami.

„Tohle je jen první část, pak mám ještě jedno překvapení,“ svěřil mi a usmál se.

„Kdybych věděla, co se bude dít, lépe bych se oblékla,“ zašeptala jsme a podívala se na své oblečení. Černé tepláky, modré triko a hnědé ponožky nebyly zrovna ideální k takovéhle večeři.

„Jsi dokonalá,“ řekl mi a já v jeho hlase slyšela touhu. Několik vteřin jsme se jeden druhému dívali do očí, ale můj žaludek dal o sobě vědět, takže jsme se pustili do jídla. Když jsem na jazyku ucítila chuť té dobroty, která byla naservírovaná na talíři, mlsně jsem vzdychla. Talíř, který byl plný, se stal během několika minut prázdným a já se přemáhala, abych ho nevylízala.

„Jestli chceš, přidám ti,“ nabídl se, ale já zakroutila hlavou.

„Ne, děkuju. Sice to bylo výborné, ale nechci, aby se ze mě stala koule,“ zasmála jsem a pozorovala svého dokonalého přítele, jak dojídá. V jeho tmavých očích se odrážel plamínek svíčky a vypadal jako ďábel. Zasmála jsem se své myšlence a setkala se s jeho zmateným pohledem.

„Vypadáš jako ďábel,“ řekla jsem mu a on se usmál.

„Počkej si na třetí část překvapení. Pak budeš mít právo mi tak říkat,“ řekl tichým, vzrušeným hlasem a já se zatřásla. Strčil si do pusy poslední sousto, vzal můj i svůj talíř a hned ho umyl. Seděla jsem na židli a pozorovala ho. V těch černých kalhotách, které mu obepínaly vypracovaný zadek, vypadal dokonale.

„Přestaň mě okukovat a zavři oči,“ rozkázal mi s úsměvem na tváři a já ho poslechla. Měla jsem zavřené oči a napínala uši, jestli něco neuslyším. Nic kromě tření látky jeho kalhot, když se pohyboval, jsem neslyšela. Chtěla jsem otevřít oči, abych se podívala, co se děje, ale jeho ruka na mé tváři mě donutila nechat víčka zavřená.

„Už je můžeš otevřít,“ zašeptal mi do ucha a já jsem ho celá natěšená poslechla. Podívala jsem se na stůl, kde ležely tři papíry. Na jednom byl obrázek menšího domku se zahrádkou. Na druhém byl název města a několik informací o něm a na třetím byla smlouva, kde byly dvě kolonky na podpisy.

„Co to je?“ zajímala jsem se a podívala se na obrázek domku. Byl bílý s modrými okenicemi a verandou. Přesně takový jsem si vždycky přála.

„Pokud budeš souhlasit, tak náš budoucí domov,“ odpověděl mi a já se na něj zmateně podívala.

„Jaku, je to krásný, ale nemůžeme si to dovolit. Za pár měsíců odmaturujeme a jsme bez peněz,“ připomněla jsem mu, ale on se jen usmíval a hladil mě po vlasech.

„Ten dům nám chtějí koupit naši otcové. Mluvil jsem s Billym a prý by nám oběma prospělo, abychom na nějakou dobu odjeli. Týden po maturitě bychom se sbalili a odjeli. Charlie by nám nějaké peníze půjčil a zbytek bych uhradil ze svého studijního fondu,“ plánoval si růžovou budoucnost, ale já si nebyla jistá, zda to chci. Narodila jsem se tu a nevěděla jsem, jestli dokážu všechno opustit. Jacob v mých očích viděl nejistotu a pokračoval v plánování.

„Podívej se na ten dům. Je přesně takový, jaký sis vždycky přála. Modré okenice a veranda. Je to v malém městě, kde je obchod, škola, školka a dokonce je nedaleko vysoká, kam bych mohl nastoupit. Bello, vím, že nám bude teprve osmnáct, ale chci odjet. Tady se toho stalo tolik, že si potřebujeme odpočinout. Co když je to místo, kde se vezmeme a založíme rodinu?“ Jeho otázka mě překvapila. Je pravda, že nám za pár měsíců bude osmnáct a milovala jsem ho. Jenže tu byl problém.  Můj táta a jeho otec by nás nevídali tak často a Jacob by musel opustit kmen.

„Je to krásný,“ řekla jsem zasněně a představovala si, jak tak spolu žijeme. Sedíme na verandě, popíjíme čaj a kolem nás běhají naše malé děti.

„Tak to podepiš,“ poprosil mě a já se na něj podívala. Když jsem pohlédla do jeho očí, všechno jsem to viděla. Paul, útěk ke Cullenovým, moje zranění a všechno dohromady. Podívala jsem se na obrázek domku, zpátky na svého přítele a vzala tužku do ruky. Podepsala jsem se na kolonku, která náležela mému podpisu, a dostavil se zvláštní pocit. Byla jsem taková lehčí, bezstarostnější.

„Miluju tě,“ zakřičel Jacob, vzal mě do náruče a několikrát se se mnou zatočil. Koleno, které se během toho pohybu dostalo do nepřirozené polohy, mě bolelo, ale byla jsem šťastná.

„Ani nevíš, jakou si mi udělala radost. Vážně jsem si myslel, že řekneš ne,“ svěřil se mi a položil mě na zem.

„Pokud jsem dobře rozuměla, tak má tohle překvapení ještě třetí část,“ řekla jsem mu a Jacob se usmál. Pomalu se ke mně sklonil a rty se dotkl těch mých. Jeho ruce se obtočily kolem mého těla a já potichu vzdychla. Než jsem se nadála, bral mě do ložnice a u toho mě i sebe svlékal.

Jacob

Ležel jsem v posteli a sledoval ji. Pod hlavou měla pravou ruku a levou mě objímala kolem pasu. Na tváři jí hrál spokojený úsměv a vlasy měla rozházené kolem obličeje. Byl jsem šťastný a hrozně jsem se těšil, až odmaturujeme.

Před očima jsem si představoval náš budoucí společný život. Já a ona v domku, kde budeme sami a spolu. Za pár let se vezmeme, založíme rodinu a nakonec odejdeme tam, kde spolu budeme navždy. Maloval jsem si dokonalou budoucnost, ale věděl jsem, že se stejně něco zkazí. Vždycky se něco stane a překazí to tak mé plány. Byl jsem hrozně vděčný svému otci i tátovi Belly. Když jsem jim řekl o svém plánu, neměli moc radost, ale oba chtěli, abychom byli šťastní.

„Když bude moje holčička spokojená a šťastná, je mi jedno, kde bude,“ řekl mi Charlie a já věděl, že Bella bude víc než spokojená.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 14. kapitola :