Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 10. kapitola

22.11.2011 (13:00) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2776×

Jacob

Miluju Bellu, pomyslel si Paul a já se na něj překvapeně podíval. Měl zavřené oči a lehce se třásl. Měl jsem cítit vztek, měl jsem ho napadnout, ale já neměl sílu. Byl jsem tak nešťastný a na dně, že jsem nemohl udělat nic.

Je mi to líto, Jacobe. Zamiloval jsem se do ní již v dětství a vydrželo mi to až doteď. Je mi jasné, že mě nikdy nebude chtít, ale musel jsem to zkusit, říkal mi v myšlenkách a já to všechno viděl z jeho pohledu. Díval se na naše štěstí a trápil se nešťastnou láskou. To proto se z něj stal takový klu, kterým je teď. Navenek vypadal tvrdě, ale uvnitř byl jen zamilovaný chlapec toužící po lásce a pochopení.

To jsem nevěděl. Už je to ale stejně jedno, nikdy se nevrátí, pomyslel jsem si a nešťastně si povzdychl.

Dnes tu byla, pomyslel si a já na něj překvapeně pohlédl. Přehrál si v mysli celé jejich setkání a ve mně se vzedmula vlna vzteku. Chtěla krev pro toho upířího zmetka. Měl jsem sto chutí okamžitě běžet do rezervace a všem to říct, ale pak jsem v Paulových myšlenkách uviděl obličej mé Belly. Mastné vlasy, kruhy pod očima a rty bez barvy. Její oči byly polomrtvé, neměly v sobě žádný život. Vypadala přesně jako já. Utrápená a zoufalá.

Na záchranu té malé holky se tolik upnula, protože má pocit, že už nikam nepatří. Je pro ni důležitý jen život toho dítěte, protože přišla o tebe a o domov, pomyslel si Paul a já musel uznat, že má nejspíš pravdu. Kvůli tomu dítěti opustila celý svůj život, a proto se snaží ho zachránit.

Chci, aby se vrátila. Život bez ní pro mě nemá cenu, poslal jsem mu v myšlenkách a on se na mě smutně usmál.

Vrátí se, slíbil mi a já se na něj usmál.

Bella

Seděla jsem na židli vedle postele, ve které ležela Anna, a nechala slzy, které mi tekly z očí, pomalu dopadat na své ruce složené v klíně. Kvůli této malé holčičce jsem opustila Jacoba a celý můj život. Dokonce jsem použila krev jednoho vlka k záchraně upíra. Sice jen polovičního, ale pořád upíra. Jestli Anna nebude žít, všechno bylo k ničemu. Zrovna jsem přemýšlela, kam bych šla, kdyby to špatně dopadlo, když jsem to ucítila. Někdo mě pohladil po ruce a já překvapeně hleděla do modrých očí holčičky na lůžku. Zmateně na mě hleděla a já se na ni usmála.

„Pojďte sem,“ zašeptala jsem a bylo jsem si jistá, že mě slyšeli. No jo, upíří sluch je dokonalý. Během několika vteřin se do pokoje dostavili všichni členové rodiny a překvapeně hleděli na to dítko, které se na ně usmívalo. Carmen k ní přišla a pevně ji objala. Matt vzlykal štěstím a obě ženy objal. Všichni v místnosti byli překvapení, šťastní a dojatí.

„Miláčku, jak se cítíš?“ ptal se jí Carlisle a ona se na něj podívala. Na chvíli zavřela oči a poté se usmála.

„Bolí mě hlava a noha, ale jinak je to super,“ řekla tichým hláskem a všichni se zasmáli, když to uslyšeli. Nechtěla jsem jim kazit dokonalou chvilku, a proto jsem se zvedla, že odejdu. Procházela jsem zrovna kolem Edwarda, když mě chytil za ruku.

„Kam si myslíš, že jdeš? To ty jsi ji zachránila, musíš tu být,“ řekl mi a Carmen ke mně přišla blíž. Pohladila mě po tváři a objala mě.

„Jsme ti vážně vděční. Díky tobě naše dcera žije. Co pro tebe můžeme na oplátku udělat?“ zajímal se Matt a mně se před očima objevila Jacobova tvář.

„Chci domů,“ pověděla jsem mu a vzlykla.

Jacob

Stál jsem v lese nedaleko domu, ve kterém jsem ještě nedávno bydlel s Bellou, a díval se na Sama. Celá smečka stála kolem jeho hnědého těla a čekala, co řekne. Bál jsem se toho nejhoršího.

„Cullenovi s námi chtějí mluvit,“ prozradil nám a já se uvnitř tetelil blahem. Uvidím ji. Uvidím svoji Bellu.

„Prý nám chtějí vysvětlit situaci a omluvit se nám,“ doplnil a podíval se na mě. Kývl jsem hlavou a na jeho tváři se objevil strach.

„Mám strach o kmen, co když je to léčka?“ Povzdychl si a já tiše zavrčel.

„Bella by nikdy nedovolila, aby na nás zaútočili. Kdy a kde se chtějí sejít?“ plivl jsem po něm.

„Asi máš pravdu. Za hodinu na louce u Forks,“ řekl nahlas a vlci se rozešli do svých domovů. Já jsem zůstal stát a sledoval Emily, jak přišla k Samovi, vzala ho za ruku a věnovala mu polibek plný lásky. Vrátí se Bella? Když ano, bude mezi námi všechno dobré? Přijme ji kmen?

„Same,“ zakřičel jsem a jmenovaný se na mě otočil.

„Když se vrátí, zapomeneme na všechno a necháme ji vrátit se domů?“ Emily se na mě smutně podívala a pohladila Sama po ruce. Ten se na ni jen podíval, povzdychl si a kývl hlavou. Na mé tváři se za posledních pár dní objevil úsměv a já viděl, jak si Emily oddychla. No jo, vlčí máma. Když zmizeli z dohledu, sedl jsem si na zem a vzpomínal na její dokonalou tvář.

Bella

Ležela jsem na pohovce a netrpělivě odpočítávala vteřiny, které zbývaly do setkání s Jacobem. Edward se dohodl s vlky na schůzce a já tak konečně uvidím svoji rodinu.

„Bello, uklidni se. Za chvilku ho uvidíš,“ řekla mi Alice a já se na ni podívala. V ruce držela talíř se sendvičem a sklenici s vodou. Vděčně jsem se na ni usmála a vrhla se do jídla. Malá Anna již nebyla napojená na přístrojích, ale spala v Alicině pokoji a její rodiče byli s ní. Na setkání s vlky nepůjdou, chtějí být s dcerou. Chápala jsem je.

„Za chvilku vyrážíme,“ zavelel Edward a já rychle dojedla a dopila. Než jsem stihla cokoliv udělat, talíř i sklenice zmizely a já se tak mohla jít obout. Byla jsem tak nervózní, že jsem si spletla boty a upíří rodinka na mě musela čekat.

„Koukám, že je tu někdo pořádně nervózní,“ rýpl si Emmett a já ho dloubla do žeber. Nemohl nic cítit, ale mně to udělalo dobře. Alice si mě hodila na záda a rozběhla se se mnou. Tuhle situaci už jsem prožila dvakrát, ale tohle bylo nejlepší ze všech těch běhů. Nebylo to ani moc pomalé a ani moc rychlé. Než jsem se nadála, Alice mě postavila na zem a já hleděla na prázdný les před sebou. Podle Alice by tu měli být za pár minut. Netrpělivě jsem ždímala cíp mikiny, kterou jsem měla na sobě, a snažila se uklidnit splašený tep mého srdce. Dlaně se mi potily, celá jsem se třásla, ale byla jsem štěstím bez sebe. Konečně ho uvidím. Zrovna když jsem se chtěla zeptat, kdy už konečně přijdou, listí na zemi se pohnulo a já je uviděla. Tři vlci a čtyři muži. Ve vlčí podobě byl nejspíš Embry, Quil a Paul. Jako lidé přišel Sam, Emily a Jacob. Jeho tvář byla unavená a ztrápená, ale když mě uviděl, jeho oči se rozsvítily. Po celém těle se mi rozlil pocit štěstí a radosti. Téměř jsem cítila, jak zářím štěstím. Chtěla jsem za ním běžet, ale nemohla jsem. Držela nás od sebe neviditelná hranice.

„Děkujeme, že jste přišli,“ promluvil Carlisle a já se stále dívala na Jacoba. Udržovali jsme oční kontakt, který ani jeden z nás nechtěl přerušit.

„Je to i v našem zájmu,“ promluvil Sam a podíval se na mě. Na pár vteřin jsem svůj zrak přemístila na něj a on se na mě s nadějí usmál.

„Chtěli jsme vám vysvětlit, proč k nám Bella přišla a proč jsme ji potřebovali,“ ujal se slova Edward a udělal několik kroků dopředu, aby byl vidět.

„Jasper Bellu seznámil s naší situací a poprosil ji, aby vás přemluvila, aby vám zabránila napadnout nás. Ona to udělala a na parkovišti školy se zhroutila. Odvezli jsme ji k nám a seznámili ji s tím, proč nás vlastně chránila. Anna je dcera dvou mých přátel a je to poloupírka. Je malá a roste, ale jednoho dne se její růst zastaví a ona bude nesmrtelná. Nepředstavuje žádné nebezpečí a už vůbec vám nechce ublížit. Potřebovali jsme jen lék, který nám Bella přinesla, a my tak zachránili to malé děvče. Chceme se vám omluvit za to, co jsme způsobili, a přišli jsme vás poprosit, aby se Bella mohla vrátit domů,“ dopověděl Edward a já se podívala na Sama. Ten se podíval na mě, na Edwarda a na Jacoba. Ten mu nevěnoval ani jeden pohled, jen mě dál sledoval a po tváři mu stekla slza. Vůdce smečky se otočil na vlky a pár vteřin se na ně díval. Když se otočil, chytil Emily za ruku a podíval se na Cullenovi.

„Omluvu přijímáme, ale měli jste nás upozornit dříve, než nastala tato situace. Co se týká Belly, může se vrátit domů a být zase s rodinou,“ odpověděl a já se šťastně usmála. Podívala jsem se na Cullenovy a poděkovala jim. Alice mě objala a já překročila pomyslnou hranici. Na malý okamžik jsem se zastavila a poté se rozběhla ke svému Jacobovi. Ten mi vyběhl naproti, a když jsme byli u sebe, vyhoupl si mě do náruče a šťastně se smál. Několikrát se se mnou zatočil a nakonec mě položil na zem. Jeho tvář zdobil úsměv a slzy stékající z jeho očí. Také jsem brečela a zároveň se usmívala.

„Chyběla si mi,“ zašeptal a pohladil mě po tváři.

„Ty mě taky, odpusť mi to,“ poprosila jsem ho a on kývl hlavou na znamení souhlasu. Pomalu se ke mně sklonil a věnoval mi vášnivý polibek.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 10. kapitola: