Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska si svou cestu najde - 16. kapitola

31.07.2012 (10:30) • Marvi • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1479×

16. kapitola

Nákupy s Alice, byla jsem ráda, že jsem je přežila. Jakmile jsem se dostala do svého pokoje, padla jsem vyčerpaně na postel. Po chvíli mě vyrušilo zaklepání na dveře.

„Dále,“ řekla jsem. Do pokoje vešla Esmé.

„Bello, zlatíčko, vidím, že ti mé děti daly zabrat,“ usmívala se.

„Jenom Alice,“ úsměv jsem jí oplatila.

„Jsem ráda, že jsem u toho tentokrát nebyla,“ přiznala mi a mně zacukaly koutky, ona a Carlisle se nákupnímu maratonu Alice vyhnuli. „Mluvila jsem s Renée a zmínila jsem se o tom nábytku, co jste našly s Alice na půdě. Byla nadšená z toho, že bych ho dokázala opravit, takže jsem se přišla zeptat i tebe, co ty na to?“

„Já, proč se ptáš mě, Esmé?“ divila jsem se.

„Je to i tvůj dům přece.“

„Možná,“ odpověděla jsem tiše. „Já bych ti jen mohla pomoct, pokud bys o to stála.“

„To by mě moc potěšilo,“ usmívala se Esmé dál. „Teď už půjdu, ať můžeš odpočívat, málem bych zapomněla, Renée tě moc pozdravuje,“ řekla a odcházela z mého pokoje.

„Děkuji,“ špitla jsem a věděla, že to slyšela.

Konečně jsem mohla zavřít oči a relaxovat, to by mě ovšem nesmělo vyrušit další zaklepání na dveře.

„Dále,“ odpověděla jsem trochu podrážděně.

„Bello,“ šeptal Edward.

„Co je?“ vyštěkla jsem.

„Potřebuji tvou pomoc.“

„Mou pomoc?“ divila jsem se.

„Jo, jde po mně Alice.“

„Nechápu,“ odpověděla jsem mu. Opravdu jsem ho nechápala, jak mu můžu zrovna já pomoct.

„Stačí jenom, když mi dovolíš zůstat pár hodin tady u tebe,“ tvářil se nešťastně.

„To tě zachrání?“ divila jsem se dál.

„Ano, zachrání, alespoň na chvíli,“ povzdechl si a posadil se zády ke mně na postel. Pohled, kterým se na mě podíval přes své rameno, mi prozradil, že přesně zná mé dilema. Jeho oči zněžněly a dívaly se svůdně. „Teď mi přece nedáš košem, že ne?“

Tedy dobrá, snažila jsem se, aby mi mé pocity nezatemnily rozum, zase jsem se ocitla mezi mlýnskými kameny, snažila jsem nepoddat jeho pohledu.

„Co Alice zase vymyslela?“

„Dala si do hlavy, že mě mermomocí s někým seznámí,“ povzdechl si.

„Ach, ty chudáčku,“ rýpla jsem si do něj, až mi koutky zacukaly.

„To vůbec není směšné, Bello!“

„Co já s tím můžu udělat?“ ptala jsem se dál.

„Vždyť víš, cos mi nabídla, nebo si na to už nepamatuješ?“

„Edwarde, to přece…“

„Co přece, tys to nemyslela vážně? Protože já ano.“ Co teď, Bello, mysli, nabádala jsem se.

„Byl to jen takový návrh,“ snažila jsem se mlžit. „Chvilkové pominutí smyslů.“ Edward se začal tvářit dotčeně, to jsem tomu dala. Pak se zvedl a bral za kliku od dveří.

„Počkej,“ vyhrkla jsem.

„Na co?“ hrubě mi odsekl.

„Mělo mi to dojít dřív, už na tom kopci jsi to bral vážně,“ hlesla jsem. Edward se otočil a podíval se mi tvrdě do očí.

„Víš co, nech to plavat,“ řekl tvrdě.

„Ne, Edwarde, něco jsem ti navrhla, tak si také dokážu stát za svými činy. A když už jsi tady, platí stále tvůj návrh s doučováním?“

„Já své sliby plním,“ rýpl si zase on.

„Fajn,“ odsekla jsem, „já taky, dáme se do toho?“

„Milerád,“ pokřiveně se usmál. Jak já ten úsměv zbožňuju.

♥ ♥ ♥

Učili jsme se dlouho do noci, teda „učili“, Edward to nepotřeboval, spíš mi trpělivě vysvětloval to, co jsem ve škole zanedbala. Ano, ty večírky, které jsem se svojí partou absolvovala, si vybraly svou daň. Ve škole jsem polevila. Teď se to budu snažit napravit a Edward mi ochotně pomáhá.

Když jsem se ráno probouzela, lekla jsem se, vedle mě ležel Edward a pozoroval mě.

„Co se stalo?“ divila jsem se rozespale.

„Tentokrát se ke mně nepřitulíš?“ ptal se Edward posmutněle.

„Já, já…“ začala jsem koktat.

„Neboj, Bello, nic se nestalo, jen si u toho učení usnula, tak jsem tě přenesl do postele, a pak se díval, jak spíš. Je to velmi fascinující,“ odpověděl mi měkce.

„Víš, že mluvíš ze spaní?“ ptal se mě.

„Já že mluvím ze spaní?“ divila jsem se. „A co jsem říkala?“

„To nevím, mumlala jsi něco nesrozumitelného,“ povzdechl si posmutněle.

„To je dobře,“ vyskočila jsem z postele. „Dovolil bys, chtěla bych se připravit do školy.“

„Už jdu, sejdeme se dole,“ mrkl na mě při odchodu.

„Mluvím ze spaní…“ mumlala jsem si pod sprchou a přemýšlela o tom, zda mě někdo na to někdy upozornil. Jen jsem doufala, že Edward mluvil pravdu, že mi nebylo rozumět, kdo ví, co by se všechno mohl dozvědět, pak by se určitě naštval a radši ani nedomýšlet.

Už upravená a připravená do školy jsem scházela ze schodů do haly. Dům byl podivně klidný, jen Edward stál a čekal na mě.

„Kde jsou všichni?“ musela jsem se zeptat.

„Carlisle je v práci, Esmé jela na Little Lake. Emmett a Rosali jsou na lovu a Jasper s Alice jeli do školy, zůstali jsme tu jen my a myslím, že už máme zpoždění.“

„Co? To už je tolik?“ vydechla jsem překvapeně a očima vyhledala nejbližší hodiny. „Na co čekáme? Musíme vyrazit,“ popadla jsem Edwarda za ruku a snažila se ho vytáhnout ven k autu.

„Nespěchej, Bello, nejdřív se nasnídej, podívej, co Esmé připravila.“ Nenechal se odbýt.

„Ale pak hned vyrazíme,“ ujišťovala jsem se, „nechci přijít pozdě, když tu školu začínám zase brát vážně.“

„Ano, vyrazíme.“ Rychle jsem se najedla a ještě s plnou pusou popadla Edwarda za ruku, tentokrát neprotestoval, a běželi jsme k autu. Neříkala jsem někdy, že do jeho Volva mě nikdo nedostane? No, časy se mění.

♥ ♥ ♥

„Je čas začít hrát šťastný pár,“ zašeptal mi do ucha.

„Dobře,“ souhlasila jsem a usmála se na něj. On ovinul svou paži kolem mých ramenou a já ho jednou rukou objímala kolem pasu. Druhou jsem mu položila na jeho tvrdé, ploché břišní svaly. A společně jsme kráčeli od auta do školní budovy.

Na chodbách jsme zaslechli povzdechy našich spolužáků, jestli některé byly zklamané nebo překvapené, nevím, každopádně způsobili jsme rozruch. Všichni nám to spolkli i s navijákem. Já i Edward jsme byli spokojení.

A co vlastně bylo předmětem nákupů??? To se dozvíte v příštích kapitolkách, pokud zanecháte nějaký komentík, budu za něj ráda.

Autor: Marvi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska si svou cestu najde - 16. kapitola: