Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska mezi námi - 13. kapitola

22.03.2012 (21:00) • enchantress, IsabellaMarieLilyVolturi • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 4104×

13. kapitola - Nesnáším tu bezmoc! 

„Možná i roky,“ zašeptal ve dveřích známý mužský hlas a mně se postavily všechny chlupy na těle. Nevěděl jsem, jak může vědět, nad čím přemýšlím, když se mě ani nedotkl a popravdě mě to děsilo. Děsil mě fakt, že ví, na co zrovna myslím a ještě víc mě děsil fakt, že moje láska může být v tomto stavu i roky.

 „Jak to víš?“ zeptal jsem se s obavami v hlase a on přešel místnost a sedl si na druhou židli, která byla na druhé straně postele. Podíval se na mě, na Bellu a pak zase na mě. Začínalo mě to štvát, ale on byl vládce a dole v obývacím pokoji seděla celá jeho povedená garda. Proč tohle nemůže probíhat v klidu? Vždyť jde o naši Bellu a ne o ně!

 „Jaspere, já chodím po světě spoustu let a potkal jsem spoustu lidí v různých situacích. Poznám to,“ odpověděl mi a já si oddechl. Jeden čtenář myšlenek mi bohatě stačil a vyklubal se z něho pěkný grázl. Sice není Aro svatoušek, ale určitě by mi nesvedl manželku, jako to udělal on.

 „Hm.“ Lepší odpověď jsem opravdu nenašel. Co mu na to říct? Nic.

 „Přemýšlel jsem a nechceš se přidat k nám?“ zeptal se sebevědomě a já začal vidět červeně. Jak se na to může ptát? Vždyť Bella je nemocná a nikdo neví, co se s ní děje a on se mě ptá, jestli se přidám do jeho povedené gardy.

 „Jdi do prdele!“ vykřikl jsem a vtom se rozrazily dveře. Stál tam Carlisle a za ním stálo pár členů gardy.

 „Děje se něco?“ zeptal se Carlisle a mně uniklo zavrčení. Jak se může tak blbě ptát?

 „Příteli, nic se neděje. Jenom jsme se s Jasperem nepohodli,“ odpověděl mu Aro a odešel z místnosti.  Nepohodli? To je slabá odpověď. Já ho chtěl zabít!

 „Jaspere, měl bys jít na lov a za Nessie,“ řekl mi Carlisle a já se na něj podíval. Nemohl jsem odporovat, protože měl pravdu. On ji má vždycky a já bych měl poslechnout. Aspoň pro tentokrát. Ani jsem se neobtěžoval něco říct a vyskočil otevřeným oknem ven.

 Běžel jsem dobrých patnáct minut a u toho myslel na Bellu. Kéž bych tak věděl, co s ní je. Všechno by bylo lehčí. Nessie by se neptala po mámě, já bych byl klidnější a vše by se možná vrátilo do starých kolejí. Volturiovi mi sice nevadí, ale byl bych klidnější, kdyby byli zpátky na hradě. S povzdechem jsem se zastavil a soustředil se na dění v lese. Ucítil jsem mnoho vůní, ale jenom jedna mi zatemnila mozek. Byl tam. Pár metrů ode mě byl medvěd a bude patřit mně! Rozběhl jsem se a za pár vteřin jsem se zakousl do krční tepny. Ta slastná tekutina uhasila mou žízeň a já byl pro dnešek hotový.

 Rozběhl jsem se zpátky k domu a už z dálky slyšel dětský smích malé Nessie. Byl to kouzelný zvuk, protože jsem ji dlouho neslyšel se smát. Když jsem byl před domem, zpomalil jsem a vešel do domu. Voněla tu lidská krev a mně teprve teď došlo, proč jsem musel na lov. Na jednu stranu jsem byl rád, ale na tu druhou mě to zasáhlo. Proč mi stále nevěří? Už je to pár let, co jsem se neudržel a to jsem byl ještě zastaven.

 „Tatí!“ vypískla Renesmé a já se na ni usmál. Rozpřáhl jsem náruč a Nessie do ní vběhla. Až příliš rychle jsem si zvykl na tohle oslovení, i když její pravý otec o toho malého andílka ztratil zájem a ona se na něho ani jednou nevzpomněla. Možná to bylo pro všechny dobře, protože nikdo z nás by nesnesl pohled na smutnou Nessie.

 „Jaspere!“ vykřikl mně tolik známý hlas. Chtě nechtě jsem Nessie dal Esme a upíří rychlostí jsem se vydal do pokoje, kde ležela má láska.

 „Bello, jsem tady s tebou,“ uklidnil jsem ji, ale ona stále nehybně ležela. Žádná změna, jen kruhy pod očima trochu vybledly, ale stále tam byly. Kdybych aspoň věděl, jestli trpí. 

 „Jaspere, zůstanu u ní, jestli bude změna, zavolám tě,“ sdělil mi Carlisle a soucitně se na mě usmál. K čemu je mi soucit? K ničemu! Proč se muselo všechno pokazit? Jedna rána za druhou a mé mrtvé srdce to přestává zvládat.

 Vyšel jsem z pokoje a sednul si na vrchní schod. Hlavu jsem si položil do dlaní a naplno se rozvzlykal. Bylo mi jedno, že mě každý uslyší, protože já už jsem dál nemohl. Budu za slabocha, ale já za to nemůžu. Emoce ve mně explodovaly a nepřidávají mi na klidu ani emoce ostatních. Všude byl strach a zákeřný pocit, který si říká láska.

 „Jaspere,“ promluvila na mě má sestřička Rose. Možná na pohled působila jako ledová královna, ale ve skutečnosti byla hodná a odhodlaná zemřít pro svou rodinu. Podíval jsem se na ni a ona si sedla vedle mě.

 „Bude v pořádku,“ zašeptala tak, abych to slyšel jenom já.

 „Co když ne?“ zeptal jsem se a ona se na mě povzbudivě usmála.

 „Zvládla toho mnoho a ty si běž odpočinout,“ přikázala mi. Na jednu stranu měla pravdu, ale na tu druhou jsem musel být u Belly. Nemůžu na chvíli vypnout, když je Bella v tom stavu.

 „Má pravdu, Jaspere,“ řekl mužský hlad, od kterého jsem to ani v nejmenším nečekal. Emmett stál dole na schodech a podporoval Rose. Jestli se k ní přidal Emmett – nemá cenu odporovat. Povzdechl jsem si a zamířil do svého pokoje, kde jsem se natáhl na postel. Všechno mi tu připomínalo Alici, která mě zradila a utekla s vlastním bratrem. Nechápal jsem to a mnohokrát jsem chtěl utéct a zabít Edwarda, ale vždy mi v tom zabránila ona. To ona mi byla velkou podporou a nikdy se na mě nezlobila…

 Stála tam a na všechny se dívala. Nedivil jsem se, že začala u Alice, protože ona podporovala Bellu v tom, aby se stala upírkou. Vlastně já taky. Všechno by bylo jednoduší a mé sebeovládání by nedostávalo každý den těžkou zkoušku.

 „Jaspere, co ty si myslíš o mé přeměně?“ zeptala se mě a já na sucho polknul. Možná bude Edward zuřit, ale cokoliv udělá má Alice, udělám i já.

 „Bello, budu rád, když se staneš členkou naší rodiny se vším všudy,“ odpověděl jsem a sklopil zrak k zemi. Každý v místnosti věděl, jaké mi to dělá problémy, když je tu Bella.

 „Jaspere, já se nezlobím… To se může stát každému,“ promluvila na mě ještě Bella a já se na ni usmál. Měla pravdu…

  Povzdechl jsem si a vstal z postele. Některé vzpomínky opravdu bolely, ale já musím žít přítomností. Kdyby mě nepodvedla, nepoznal bych svou doopravdovou lásku. Neříkám, že to s Alicí bylo pobláznění, protože jsem ji doopravdy miloval, ale Bella je úplně jiná.

 Z mého přemýšlení mě vyrušila osoba, která stála ve dveřích a dívala se na mě…

 Nezabíjejte mě za ten otevřený konec, protože všechno má své důvody. Minule to byl sice Aro, ale tentokrát to může být úplně někdo jiný. Vím, že si to Jasper nezaslouží, ale musíte doufat, že jednou bude šťastný…

 No… Já už toho napsala dost. Teď je řada na vás. Vaše Enchantress a IsabellaMarieLilyVolturi. 

-Povídky od enchantress-

-Povídky od IsabellaMarieLilyVolturi-

Autor: enchantress (Shrnutí povídek), IsabellaMarieLilyVolturi, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska mezi námi - 13. kapitola: