Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krása není vše - 9. kapitola

22.03.2012 (14:30) • nicolecullenhale • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1795×

Emmett
Nic jsem nechápal. Ve všem byl zmatek. Blondýna se ztratila, ředitel byl upír. Já jsem zamilovaný. Kurva, co je tohle zač? To není život, tohle je velký chaos. Pomalu jsme se usadili v obýváku. Carlisle byl šťastný jak blecha, ale sakra šťastná blecha. Dokonce tu byl i Edward a Bella. Ve všem byl zmatek. Ošklivka nebyla ošklivka, ale bohyně, a bohyně byla dcera mé manželky a má manželka byla dávná přítelkyně mého ředitele, a ten je otec Rosalie. Jo, už vím její jméno. Vsadím se, o co chcete, že teď každému šrotovalo v hlavě, že jsem se právě stal otcem. Jo, mám sakra sexy dceru. Nevlastní! Já ji nechci. A navíc je víc sexy než její máma a přece nemůžu spát s… mou nevlastní dcerou? Bože, že já se vůbec ženil. Mám za to potřebí? Ne, nemám.
„Takže vy znáte Pamelu?“ houkl Alan. Carlisle přikývl.
„Ano, je to má žena. Právě si dáváme oddych. Trošku jsme se chytli, tak před třiceti lety, a máme pauzu. Ale ona má dceru?“
„Ano, je to na delší vyprávění, prostě ona se jí vzdala a teď ji chce zpět - nebo já nevím, co chce, ale musím Rose dostat zpět. Pomohli byste mi?“ Edward zas vypadal jako pan vědec a Jasper už určitě vymýšlel nějakou strategii. Vlastně, co bych já pomáhal? Já se té mrchy zbavil, a tak do deseti let ji nechci vidět, pak by to možná šlo. Zvedl jsem se. Všichni na mě koukli.
„Emmette, kam jdeš?“ houkl Carlisle.
„Promiň, ale nebudu se účastnit honu na mou ženu, ať je součastná nebo ne, ať ji nenávidím sebevíc, já ji nezabiji, a navíc mám pocit, že ona nestojí o svoje dítě. Jdu pryč.“ Vzal jsem si bundu. Nedokázal jsem myslet na to, že ona by ji zabila, anebo třeba se s ní jen chtěla sblížit. Ona taková není a nikdy nebyla. Neměla ráda děti. To proto jsme byli spolu. Žádné děti a bláznivý život. To jsme oba chtěli. A měli jsme to. Nedokázal bych se rozhodnout, jestli mám zabít Pam anebo Rose. Nedokázal bych se znova oddělit od mé rodiny. Přestat štvát Edwarda a Ness učit to špatné. Zranit Esme.
„Emmette, je to tvá dcera,“ ozval se Edward. Otočil jsem se na něj.
„Ty mi chceš říct, že holka, se kterou jsem se chtěl vyspat, je má dcera? Že já se mám stát otcem? Neznamená, že když jsem něco měl s Pam, tak ona je má dcera! Ne, to ne!“ vyjel jsem na něj. Stoupnul si a vypadal, že se klidně bude i prát. Bože, to se nic nenaučil? Nakopal bych mu ten jeho zadek ani ne za pět vteřin. Zavrčel na mě. Jasně, pan čtenář myšlenek. Koukl jsem na Carlislea a pak na Esme. Je to rodina.

„Dobře, ale ona zůstane naživu, jediný, kdo bude mít právo ji zabít, budu já. Je vám to jasný?“ houkl jsem na ně.
„Hele, já s ní taky spal,“ ozval se Alan.
„Tak to se máš čím chlubit,“ houkl jsem na něj. Sedl jsem si zpět na gauč. Jasper nám začal vysvětlovat strategii. Všechno jsem mu zamítl. Pořádně už pěnil. Já za to nemůžu, nefungovala by. Vážně.
„Emmette! Už jsi zavrhnul všechny naše nápady, můžeš mi říct, o co ti jde?“ vyjel na mě. Ten, že ovládá emoce?
„Nebude to fungovat, jestli nechce, abychom se k ní dostali, tak se nedostaneme. A navíc, jestli vězní bloncku...“
„Rosalii,“ opravil mě Alan.
„Jestli vězní Rosalii, tak bude mít hodně, ale hodně upírů kolem sebe. Je to psychopatická mrcha, která je sakra chytrá. To je na ní tak sexy, víte?“ usmál jsem se. Vsadím se, že Jasper s jeho strategiemi je v háji. Jo, to je neučili, jak jít proti vypočítavým mrchám. Naštěstí mají mě.
„Zjistíme, kolik je v okolí upírů, a když jich bude málo, zlikvidujeme je, a já se dostanu dovnitř, promluvím s Pam a donesu vám Rosalii.“ Carlisle začal kývat hlavou a Alan taky.
„Nenechám tě tam jít samotného.“ Mateřsky na mě Esme upínala ty její očka.
„Dobře, zná někdo tak dobře Pam jako já? Byl s ní někdo dvacet let jako manžel? Ne! Takže mám pocit, že to zvládnu, postarejte se o to ostatní.“ Nevím, na co jsem se těšil víc, jak vmetu do tváře Rose pravdu, anebo na setkání s mou ženou. Rodina se nezapře. Ale to si nevychutnám Rosaliinu potupu. Ona ze mě udělala pako, tak proč ne já z ní?
„Ještě něco. Neříkejte Rosalii, že vím, že je ošklivka,“ usmál jsme se na ně. Musí to být překvápko a já jí to musím dát sežrat. Náš zvonek u dveří se taky hlásil o slovo. Nebo o cinknutí? Otevřel jsem. Stála tam ve své plné kráse. Jak já tuhle holku miluji. Usmál jsem se na ni.
„Lexi!“   

Rosalie

Očekávala bych chatku v lesích, kde bude zima a budu tam připoutaná v okovech, a né luxusní vilu v horách, kde budu mít teplý pokoj s dost dobrým jídlem. Pravda, nemůžu ven a nevím pořád, co po mně chce má matka, ale nevadí. Zatím se mi daří dobře. Ale táta by už mohl pohnout zadnicí. Znovu se otevřely dveře. Tentokrát tam stála sama ona. Má matka. Byla mi podobná. Teda vzhledem, já bych nikdy neunesla své dítě.
„Víš, kde jsi?“ Už jsem chtěla odpovědět. Ukázala, ať mlčím. Tak proč se mě ptá, když nechce odpověď?
„Jsi na chatě Emmetta Cullena. Ano, to je jeho chata, koupil ji na naše výročí. Och, já zapomněla, vdala jsem se za sexy upíra, ale hádáme se, že mu neříkám pravdu, už vše ví. Tvůj otec šel určitě pro pomoc ke Cullenům. Carlisle je jeho dlouhodobý kamarád. Emmett po mně chtěl pravdu a já mu ji neřekla. Styděla jsem se za tebe. Jsi jen přece dítě. Ale teď sem přijde a já budu mít zas vše. Mou dceru a sexy manžílka. A mimochodem, na tu postel bych si moc nelehala, ta toho zažila.“ Zasmála se poslední větě. Hned jsem se zvedla. Počkat, takže Cullen je můj otec? Emmett, ke kterému něco cítím, je můj otec?! Může poloupír dostat infarkt? Nejspíš ano. Ona chce rodinu a já zas klid. Chci to, jak to bylo, zas si chci hrát na tu ošklivku a tajně něco, ať to je cokoliv, cítit k tomu paku. Jen nechci mou matku. Kdysi dávno jsem ji chtěla poznat, ale žádné dítě nenadchne matka, která se za vás stydí. No tak, tati, pohni si, prosím.

Prosím zas o nějaký ten koment. Děkuji.

Autor: nicolecullenhale (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Krása není vše - 9. kapitola: