Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kouzelný advent - 4. kapitola


Kouzelný advent - 4. kapitola

Další kapitola do Vánoční kapitolové soutěže.

Strach, pár šťastných setkání a chvíle odpuštění. To všechno nás čeká v další kapitole. Kdo komu ale bude odpouštět a kdo se s kým setká?

http://www.stmivani.eu/gallery/kouzeln%C3%BD%20advent1.jpg

4. kapitola - Čtvrtý adventní týden

Bella:

„Bello? Co se děje?“ ozvalo se za mými zády přibližně deset minut od mého telefonátu. Otočila jsem se a naléhavě se na něj podívala.

„Byla jsem s Ness nakupovat a nevím, kde je,“ řekla jsem a hlas se mi strachem třásl.

„Kde jsi ji nechala?“ zeptal se okamžitě.

„Ve frontě na Santa Clause. Nikdy by s někým cizím neodešla, to vím naprosto jistě,“ řekla jsem pevně, i když můj hlas tomu neodpovídal.

„To určitě ne. Byla jsi už hledat po městě?“

„Ne, moje auto je v háji. Myslím, že se v něm někdo hrabal,“ řekla jsem.

„Podívám se na to,“ řekl Edward a zvedl kapotu. Témeř okamžitě se zamračil.

„Tak hele, Bells. Myslím, že je na čase si pořídit nové auto. Možná že se v tom někdo i hrabal, ale především se ti totálně sesypal motor. Kdy jsi naposledy byla u automechanika?“ zeptal se a zvednul jedno obočí.

„Edwarde! Nech toho! Teď mi je auto úplně ukradený! Chci najít Nessie!“ okřikla jsem ho nervózně.

„Já vím, Bells,“ řekl soucitně. „Musíš být celá promrzlá, vlez si do mého auta a pojedeme ji hledat,“ řekl a otevřel mi dveře. Sedla jsem si na místo spolujezdce a on ihned pustil topení.

„Víš, že mi vlastně vůbec není zima?“ odfrkla jsem si, když si sedl vedle mě.

„Cože?“ zeptal se nechápavě a nastartoval.

„Tohle je ta moje upíří část, víš? Žádná zima,“ pokrčila jsem rameny. Edward nepatrně potřásl hlavou a vydal se na silnici.

„Takže, kde bys ji hledala jako první?“ zeptal se.

„Na hřišti. V té nové italské cukrárně a pak taky v hračkárně,“ řekla jsem a zamyslela se. „A pak v parku. Na tyhle místa bych se asi podívala nejdřív.“ A tak jsme jeli a projížděli všechna možná i nemožná místa, ale nikde ani stopy. Když jsme se rozhodli projet ulice okolních čtvrtí, opřela jsem se o Edwardovo rameno a on dal kolem mě paži.

„Co když ji nenajdeme, Edwarde?“ zamumlala jsem. „Na poloupíří díte přeci nemůžu volat policii.“

„My ji najdeme, Bells. Věř mi,“ zašeptal a fouknul mi do vlasů.

„Děkuju,“ zašeptala jsem téměř nesrozumitelně.

„Za co?“

„Kdybys tu nebyl, neměla bych jediného člověka, kterému bych mohla zavolat,“ přiznala jsem svou bezradnost. „Vážně jsi sem nepřišel, protože jsem tu já?“

„Přijel jsem za svojí rodinou,“ snažil se mě ubezpečit.

„Škoda,“ povzdechla jsem si.

„Já se v tobě vůbec nevyznám, Bello,“ uchechtl se tiše. „Nejdřív mě nechceš vidět v okruhu deseti kilometrů, pak jsi milá, pak se zlobíš a teď říkáš škoda?“ zasmál se nepatrně.

„Chyběl jsi mi, Edwarde, každý den, co jsi byl pryč. Ale dělám to, co je správné. Nessie si zaslouží normální život,“ řekla jsem.

„Možná to ale není to nejlepší ani pro jednu,“ zašeptal.

„Já v to doufám, protože jinak bych všechno ztratila zbytečně,“ zamumlala jsem.

„Mě bys nikdy neztratila,“ řekl a pak se odmlčel. „Ne znovu,“ dodal a lehce mě políbil do vlasů. Na ten okamžik – na tu setinu vteřiny –, když to udělal, jsem zase měla ten pocit, co jsem cítila dřív, když jsem byla s ním. Pocit nekonečného štěstí a jistoty. Vzpomínka na Renesmé mě ale vrhla zpátky do reality. Nebyla jsem si jistá, jestli to ještě někdy pocítím.

 

Asi po třech hodinách marného hledání jsem rozhodla, že zajedeme ke mně domů a zavoláme policii.

„Pojď dovnitř,“ řekla jsem Edwardovi, který nejistě přešlapoval za mými zády. Otevřela jsem dveře a vlezla dovnitř. Chtěla jsem jít do kuchyně, když jsem se v půli kroku zastavila. Z prvního patra jsem slyšela dětský smích a hned nato hlubší mužský hlas. Jak nejrychleji jsem mohla, jsem se dala do běhu a téměř přeskočila schody. Dveře do dětského pokoje byly otevřené a tam jsem viděla Nessie, jak se natahuje na polici pro plyšového králíčka.

„Nessie!“ zakřičela jsem okamžitě. Její tvář se rozzářila a okamžitě mi vyběhla vstříc.

„Maminko!“ zvolala a vrhla se mi kolem krku. Pevně jsem ji stiskla a děkovala Bohu, že je Nessie v pořádku.

„Renesmé! Kam jsi to zmizela?“ řekla jsem naštvaně a vyčítavě.

„Potkala jsem dědečka, mami,“ zajásala radostně. To mě zmátlo. Zvedla jsem oči k dětskému pokoji a tam ve dveřích opravdu stál...

„Tati?“ oslovila jsem ho překvapeně. Vypadal pořád stejně, i když na něm byly vidět ty roky, co jsem byla pryč.

„Zlatíčko,“ usmál se na mě a vrásky kolem očí se roztáhly do vějířků, které byly hlubší, než jsem si pamatovala. Naposledy jsem ho viděla den před Štědrým dnem před sedmi lety, když jsem se vypařila z domu.

„Co děláte doma?“ zeptala jsem se s téměř hysterickým smíchem.

„Renesmé říkala, že to nevadí,“ řekl zmateně a těkal očima mezi mnou a Ness.

„Nessie?!“ otočila jsem se na ni rozzlobeně.

„Mělo to být překvapení, maminko,“ vzdychla nešťastně Ness. „Volala jsem ti potom na telefon, co jsi mi napsala, ale nedovolala jsem se.“ Hrábla jsem do kapsy a podívala se. Vybitá baterie. Zamračila jsem se.

„Hledala jsem tě čtyři hodiny!“ řekla jsem rozzlobeně. Ona se zatvářila tak provinile, jak jen mohla. Nenechala jsem se oblomit. „Bála jsem se. A ty jsi mě neposlechla, takže víš co to znamená.“

„Žádná televize?“ povzdechla si.

„Žádná televize,“ potvrdila jsem jí. Zatvářila se jak kyselý citron, ale nic nenamítala. Ještě jednou jsem ji vzala do náručí a opět ji pevně stiskla. „Tohle už nikdy neuděláš!“ zašeptala jsem jí do ucha. Ona kývla. Pustila jsem ji a narovnala se, abych se mohla vzpříma podívat na Charlieho.

„Tati, co se vlastně stalo?“ pokusila jsem si to urovnat.

„To je na dlouhé vyprávění,“ pokrčil na mě s úsměvem rameny. „Tak rád tě vidím zdravou,“ řekl najednou a objal mě. To na něj bylo opravdu nezvyklé. Ale i tak jsem mu objetí oplatila.

„Bello?“ ozvalo se za mnou. Edward se patrně rozhodl, že vyjde schody a zjistí, co se děje. I když vlastně všechno mohl pozorovat přes Nessiiny a Charlieho myšlenky. „Charlie,“ kývnul na něj zdvořile.

„No, myslím, že bude nejlepší jít dolů a uvařit kafe,“ vzdychla jsem. Byla jsem dost mimo. Sice jsem byla nesmírně ráda, že je Ness v pořádku a doma, ale na druhou stranu... čekalo mě dost vysvětlování.

 

Seděli jsme v kruhu kolem mého jídelního stolu, já a Charlie s hrnkem kávy, Ness s hrnkem kakaa. Edward seděl nejdál od nás a neustále těkal očima mezi námi.

„Jak jsi nás našel, tati?“ promlomila jsem jako první to ticho. On si nervózně poposedl a zdráhavě se dal do řeči.

„Posílala jsi mi ty vánoční dárky. Každý rok jsi mi poslala přání. Koukal jsem na poštovní razítka, ale Seattle je tak veliký. Projížděl jsem celé město, v každé volné chvíli. A pak jsem byl nakupovat dárky a poznal jsem Renesmé z fotografií,“ vysvětloval spletitě. Dalo mi zabrat, abych ho pochopila, ale znala jsem ho dost dlouho na to, abych to pochopila. Od chvíle, co jsem utekla, jsem mu posílala vánoční přání s nějakým drobným dárkem. A od chvíle, kdy se Ness narodila, jsem mu posílala její fotky. Chtěla jsem, aby věděl, proč jsem odešla.

„Já poznala dědu z fotky, co máš na stole,“ pochlubila se Renesmé pyšně a foukla do kouře, co vycházel z hrnku.

„Nemuseli jste odcházet,“ řekl napůl ke mně a napůl k Edwardovi. Zmateně jsem zatěkala očima.

„My?“ zeptala jsem se zmateně.

„Ty a Edward,“ řekl a při Edwardově jméně jsem slyšela trochu té záště, kterou k němu choval, protože si myslel, že mě odvedl on.

„Já ale odešla sama,“ odpověděla jsem mu a on se zatvářil trochu šokovaně.

„Počkat, cože?“ zeptal se teď zase zmatený on.

„Edward ode mě odešel těsně předtím, než jsem odešla,“ řekla jsem trochu nespokojeně. Pořád mě ty chvíle žraly.

„A co tady dělá teď?“ řekl opravdu hodně nepříjemně.

„On je tady vlastně čistě náhodou,“ řekla jsem a odolala nutkání se na Edwarda podívat.

„Myslím, že vás raději nechám samotné,“ řekl najednou Edward, snad si něco přečetl v Charlieho myšlenkách, nebo nevím. „Jsem hrozně rád, že je Nessie v pořádku,“ dodal a rychle odešel. Bylo mi jasné, že se ještě vrátí. Když zmizel, Charlie se otočil na mě.

„On je její otec?“ řekl a bradou pokynul k Ness. Obě jsme naráz kývly.

„A stejně tě nechal samotnou?“

„Nessie, nechceš si jít hrát vedle?“ navrhla jsem, abych mohla s Charliem mluvit na rovinu. Netvářila se zrovna spokojeně, ale odešla. Když jsem si byla jistá, že je z doslechu, žačala jsem zase mluvit. „Nevěděl, že čekám Nessie. A já jsem odešla, protože jsem měla velmi dobrý důvod,“ řekla jsem tiše.

„Mohli jsme to vyřešit společně,“ řekl naléhavě.

„Ne, tohle jsem musela vyřešit sama,“ řekla jsem. Nemohla jsem mu říct, že jsem nevěděla, co bude z dítěte, jehož otcem je upír. Nikdo nemohl tušit, co z ní bude.

„Neměla jsi odcházet,“ prohlásil znovu. A takhle jsme spolu seděli a povídali si ještě dlouho a já cítila ten pocit, když se po dlouhé době vidíte s rodinou a máte pocit, že v ten moment je všechno v pořádku. Zároveň jsem ale věděla, že ho budu muset zase opustit, protože jsem nestárla a bála jsem se, aby se nedozvěděl o upírech, protože to by pro něj znamenalo smrt ve spárech Volturiových. Na ten druhý pocit jsem ale nedbala a raději jsem čerpala sílu z toho prvního. Možná letošní Vánoce jsou to nejlepší, co mě mohlo potkat.

Charlie zůstal na oběd i večeři, ale přespat u nás odmítal. Prozradil mi, že si vzal Sue z rezervace poté, co zemřel Harry a že asi zešílí, jestli se nevrátí domů. Nechala jsem Nessie spát v pokoji a doprovodila Charlieho k autu.

„Jsem rád, že jsi v pořádku, Bello,“ řekl a opět mě překvapil svou otevřeností. Rozhodla jsem se ho obejmout a on mě pevně stisknul.

„Mám tě ráda, tati,“ zašeptala jsem do jeho košile. Pak jsme se rozloučili a on odjel zpět do Forks. Došlo mi, že zjistil, kde teď jsem, a já se budu muset co nejdříve odstěhovat co nejdál. Jenže tím jsem si teď nechtěla kazit náladu. Vrátila jsem se zpátky do domu a sotva jsem vstoupila do chodby, už tam stál Edward. Nechala jsem se od něj obejmout, protože to bylo přesně to, co jsem potřebovala.

„Chyběla jsi mu,“ řekl mi tiše.

„Už neodcházej, prosím,“ řekla jsem najednou, až mě to samotnou překvapilo.

„Nikdy bych už neodešel,“ řekl mi. Šli jsme do obýváku a já pustila nějaký typicky vánoční film, ani nevím, o čem byl, ale to nebylo podstatné. Ležela jsem na pohovce, opřená o Edwardovu hruď, on mě objímal a všechno bylo pro tu chvíli tak jako dřív.

„Mluvil jsem s Nessie,“ řekl mi, když jsem byla v příjemném polospánku.

„Ona s tebou mluvila?“ zeptala jsem se překvapeně.

„No, chvíli to trvalo, ale myslím, že to vzala docela dobře,“ připustil. Naklonila jsem hlavu tak, abych se mohla podívat do jeho očí. Pořád plály tím ohnivým zlatem, které bylo až hypnotizující. Tolik jsem ty oči milovala. No, a tak jsem se nechala políbit. Byl to dlouhý a překrásný polibek, který by neměl nikdy skončit, ale mně došel dech.

„O tomhle by se Renesmé neměla dozvědět, alespoň prozatím,“ dodala jsem s úsměvem a opět ho políbila. To bylo jako ve snu.

 

Edward:

Bella se rozhodla mi dát další šanci a já ji rozhodně nehodlám promarnit. Tolik jsem toužil ji znovu vidět. Každý den od mého odchodu. Ale nikdy jsem nedoufal v tohle.

U Belly jsem zůstal téměř celý týden, přes den jsem byl s ní a s Renesmé, pomáhal s přípravou Vánoc a tak vůbec a v noci jsem se vrátil za Bellou, tak jak jsem to dělal dřív. Doufal jsem, že všechno bude dobré a s Nessie jsme se opět stali přáteli.

Jednou jsem seděl já a Ness u stolu a Bella právě něco řešila po telefonu opřená o pult kousek od nás. Nessie byla pořád plná nadšení ze setkání s Charliem a stejně tomu bylo naopak. A ona o tom pořád radostně vyprávěla. Pokaždé jsem ji poslouchal a mezitím jsem sledoval Belliny nohy, jak jsou ladně překřížené a jak se její zadeček opírá o pult...

„Řekni to ještě jednou,“ vyhrkl jsem najednou na Ness. Ona na mě překvapeně zamrkala a Bella se na nás zmateně podívala. Stál tam nějaký muž, byl to upír, to jsem poznala,“ zopakovala tu větu. Pohrabal jsem se v jejích myšlenkách, ale nedokázala si vzpomenout na to, jak vypadal. Byl jen jako opar v mlze.

„Co se děje, Edwarde?“ zeptala se Bella.

„Máš to moc pěkné, Renesmé,“ pochválil jsem Ness obrázek a zvednul se ze židle. „Bello, můžu s tebou mluvit?“ řekl jsem okamžitě a lehce ji dostrkal do obýváku.

„Co se děje?“ zeptala se tiše.

„Nessie říkala, že ji sledoval nějaký upír,“ odpověděl jsem.

„Víš, kdo to byl?” ptala se dál. Zavrtěl jsem hlavou.

„Ne. Jenže Renesmé je jediné poloupíří dítě na světě. Je vzácná a jedinečná. Bojím se, že si ji někdo vyhlídnul.”



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kouzelný advent - 4. kapitola:

 1
25.12.2013 [22:24]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. Lucka
25.12.2013 [19:02]

skvělé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. PCullen
24.12.2013 [23:00]

Moc pěkný díl! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Velice se těším na příští.

24.12.2013 [20:58]

SarahBellE.C.M.: A kde se píše, že je to poslední kapitola? Ještě zbývá jedna soutěžní kapitola a tam se všichni dočkáme zdárného konce... :)

2. BabčaS
24.12.2013 [15:33]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. E.C.M.
24.12.2013 [15:22]

Počkej a to je konec??!!! Ne, musí být pokračování!!!!! Emoticon [.eiTakhle nemůže zkončit žádná povídka..]smile25.gif" alt="Emoticon" /> Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!