Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Knihovnice - 12. kapitola

11.02.2012 (17:15) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 28× • zobrazeno 2281×

Sice s malou pomocí, ale přeci jenom se Edward seznámil s dívkou z přehlídky – Anabell. Po módní přehlídce zašli do malé, ale útulné kavárničky a povídali si o všem, o ničem. Měla jsem z těch dvou opravdu dobrý pocit, avšak ten mě opustil, jakmile se rozpovídala…

Kniha – Edward Anthony Masen Cullen

Jejich smích se rozléhal místností. Byla znát veselá a přátelská nálada. Bylo podivuhodné, že ačkoliv Edward nebyl zvyklý komunikovat se ženami, nikdy za dobu, co spolu byli, nenastala trapná chvilka ticha, pořád bylo o něčem mluvit.

„A kde vlastně bydlíš?“ zeptal se ji.

„V Anglii. Tady jsem jen na dovolené.“ Její mysl byl tak… čistá. Žádné nemístné myšlenky, žádná chtivost, sobeckost… I svou krásou mu připomínala anděla.

„A sama?“ nechápal. Vždyť nikdo nejezdí na dovolenou sám rád.

„Ne,“ zasmála se. „Jsem tu s…“ Zadrhla se. Její úsměv se ještě víc rozšířil, zvedla se a začala na někoho mávat. Edward se zmateně otočil a opět pocítil vlnu zklamání.

Hlupáku! létalo mu hlavou. Mohlo mu dojít, že hezká, chytrá a hodná dívka jako je Bella bude jistě zadaná.

„Ahoj.“ Její oči se rozzářily jako hvězdičky a jednu ruku natáhla směrem k muži, který k nim právě došel.

„Ahoj, lásko,“ zašeptal a přitiskl své rty na ty její.

„Kevine, chtěla bych ti představit Edwarda. Edwarde, toto je Kevin, můj snoubenec…“

„Ne!“ zanaříkala jsem. Takovou smůlu může mít jen on. Zrovna ona, pro něj dokonalá! Prožívala jsem to mnohem víc, než Edward. Ten si z toho nic nedělal. Ve svých myšlenkách to okomentoval stylem: „Bylo jasné, že bych potkal někoho, kdo by o mě stál,“ a dál se tím nezabýval.

„Co je to za holku?“ zeptala se mě Agnes. To už se mnou mluví? Přešlo ji to docela rychle…

„Jakou myslíš?“

„Tu, se kterou Edward odešel. Alice měla vizi, jak na ni kouká jako na zjevení.“

„To bude možná tím, že je zasnoubená,“ odpověděla jsem naštvaně. Dál jsem jí popsala, co je zač a i když jsem to slyšet nechtěla, dozvěděla jsem se, co mezitím dělala Alice. Možná za to mohl Jasminin příběh, ale tuto knihovnici jsem přestávala mít ráda. Sice byla milé, ale poznávala jsem, že jí záleží hlavně na sobě. Pokaždé, když mi něco vyprávěla, se chlubila svými činy a naopak mně stále připomínala, že jsem skoro ani nezačala.

Během chvilky za námi přišla Nancy a naši konverzaci převedla jinam. Bavily jsme se o jejich ještě lidských životech, vyprávěly různé trapasy, zážitky s knihami… Bylo to úplně jiné, než předtím. Žádné poučování, jak se mám chovat nebo co mám dělat. Začala jsem uvažovat, jestli Jasmin mluvila pravdu, nebo ne.

„A kdo má vaše knihy?“ začala jsem nenápadně.

„Každá máme svoji,“ vyhrkla Nancy téměř okamžitě. „Proč?“

„Opravdu?“ hrála jsem překvapenou. „A proč máš mou? Neměla bych ji mít u sebe jako vy?“

Obě dvě knihovnice si vyměnily nechápavé a překvapené pohledy, ale ani jedna mi neposkytla odpověď na mou otázku.

„No… Jsi má svěřenkyně, tak jsem na tebe musela dávat pozor. Musela jsem o tobě něco vědět, abych zjistila, jestli jsi vyvolená a taky jak tě sem dostat.“

„Ale teď už to nepotřebuji, nebo se mýlím? Já… Já bych se do ní chtěla podívat. I když vlastně… To já nemůžu, ne? Když už jsi do ní něco připsala…“ Jsem husa! Vůbec mi nedošlo, že je kniha její.

„Můžeš – je to tvá kniha, a to ona pozná. S tím nic nemůže udělat ani její vlastník. A na co přesně se chceš podívat?“ Její hlas se podivně třásl.

„Nevím… Připomenout si své zážitky? Své dětství si moc nepamatuji, tak by mě to docela zajímalo,“ vymýšlela jsem si a byla jsem opravdu dobrá a podle výrazu v obličeji, který má opatrovnice nasadila, mi ani nezčervenaly tváře. Bello, Bello… Z tebe se stává lhářka…

„Dobrá. Potom ti ji donesu, ano?“ Jako odpověď se jí dostalo pouhé přikývnutí a dál se to neřešilo. Raději jsem se opět ponořila do mé nejoblíbenější knihy…

Kniha – Edward Anthony Masen Cullen

„No tak, Edwarde… Nemůžeš tu sedět jako hromádka neštěstí. Takové věci se prostě stávají…“ snažila se ho utěšit jeho sestra Alice.

„A mně extrémně často, nemyslíš? To mi souzeno být do konce své věčnosti sám?“ Hlavu si složil do dlaní, aby nebylo vidět jeho zoufalství, i když na jeho hlase bylo dost znát.

„Bratříčku můj jediný…“ začala.

„A co Emmett?“ uchechtl se Edward.

„Ou… Bratříčku můj nejmilovanější. Slib mi, že mé přeřeknutí zůstane jen mezi námi.“ I když původně chtěla říct něco jiného, toto mu dokonale zvedlo náladu. Nadevše ji miloval, věděl, že se na ni může kdykoli spolehnout.

Na výstavu aut se ani jednou nechtělo, proto se rozhodli, že se vrátí domů. Největší oříšek byl pro ně odvoz domů. Edward musel koupit ještě nějaké auto, protože do jeho nového Astona se bohužel všechny tašky s nakoupenými věcmi nevešly.

Toho Edward samozřejmě využil a jako pokaždé přemýšlel o svém prázdném ledovém kamenném srdci a chybějící duši. Představoval si dívku, které by nevadilo to, čím je. Byl by to anděl seslaný z nebes, nebo by to byl sám ďábel v dívčím těle? Tyto úvahy se postaraly o celou jeho cestu, takže se ani chvilku nenudil.

„Alice…“ zašeptala překvapeně Esmé, když viděla naše dvě auta přímo přecpaná taškami.

„No co? Přeci jsem nemohla přijet s prázdnou… Lásko?“ usmála se na Jaspera. „Odneseš, prosím, tašky do skříně? Emmette, ty mu pomůžeš!“ rozkázala a někam odcupitala.

Edward se rozhodl odklidit ze scény, než se někdo obrátí na něj, a utekl do lesa. Trošku čerstvé a teplé zvířecí krve mu uškodit nemůže. Jakmile zahlédl pod stromem pumu stočenou do klubíčka, probudily se v něm instinkty lovce. Už… Už se chtěl na ni vrhnout, když ho do nosu uhodila známá a ta nejlahodnější vůně krve. Přesně taková, jakou si pamatoval, když zabíjel lidské zrůdy.

Jeho hlava se prudce otočila směrem ke zdroji vůně. Normální člověk by nic nespatřil, ale on… Největší predátor modré planety za křovím, na lesní cestičce, viděl stařenku. Podle jejích myšlenek poznal, že se ztratila a neví, jak ven. Taky se dozvěděl, že žije sama, takže by ji nikdo nehledal…

To nesmí! Nemůže se opět vrátit k jeho přirozené stravě. Návrat ke zvířatům by byl mnohem těžší a kdo ví, jestli by ho Cullenovi chtěli zpět. Poprvé ano, ale podruhé? Nemůžu to jen tak dovolit. Musím rychle něco udělat, ale co? Co by ho přimělo, aby to neudělal?

Můj zápis by ho mohl ovlivnit, ale… Co mám připsat? Nikdo z jeho členů v okolí není, a kdyby se tam náhle objevili, vypadalo by to, že ho sledují. Že bych ovlivnila jeho mysl? Jenže nevím, jak moc bych ho poznamenala. Mohlo by to dopadnout jako s Jasmin.

Možná bych mohla něco udělat se stařenkou. Bylo by hodně podezřelé, kdybych ji nechala zmizet? Možná by si myslel, že zešílel, ale jelikož by u toho nikdo nebyl… Možná by jen mávl rukou a nechal by to být. Už vím! Budu muset…

Hola hou!

Prázdniny tu jsou...

Na vaše komentáře se moc těším,

však svou zprávou vás nepotěším.

Prázky mám rozplánované - času moc nebude.

Nevím, kdy další kapitola přibude.

Takže... Záleží jen na vás, kdy tu bude další.

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Knihovnice - 12. kapitola: