Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kéž bys věděla, co cítím - 1. kapitola

knihy


Kéž bys věděla, co cítím - 1. kapitolaBella se přestěhovala do Forks, kapitola proto začíná jejím příchodem na školu ve Forks. Jelikož ji Alice spatřila ve svých představách, chce se o ní dozvědět víc. Kým je a co tu vlastně pohledává.

EDIT: Článek neprošel korekcí. 

1. kapitola

Alice

Na školním parkovišti, kde pozvolna a bez zvláštního účelu postávalo pár studentů, rázně zabrzdilo červené auto, které vypadalo na nějaký starší model. Nebylo sic oprýskané nebo odřené, celkově ani škrábanec nezastínil jeho vzhled, ale působilo, že už má nějaký kilometr najeto. Motor byl navíc hlasitější, než si řidič zjevně přál. Nejprve jej nebylo možné úplně zahlédnout přes hlouček, jež se usídlil v blízkosti přístroje. Přestože byl všude rachot bavících se chlapců a chichotajících děvčat, auto je všechny zkušeně přehlušilo a když se konečně motor zastavil a otevřely se dveře, které málem vypadly z pantů, vylezla ven osoba, která autu doposud šéfovala. Rozhovory i smích se soustředily jejím směrem. Dívka si nervózně a se studem vepsaným ve tvářích prohrábla rukou své kaštanové vlasy. Stála jsem od ní bůhví kolik metrů, nemohla mne proto spatřit. Nepovšimnuta jsem nosem nasála okolní vzduch prosycený všemi možnými vůněmi. Její vůně ovšem vyčnívala nad všemi ostatními a hladila mě něžně přes nos – jako okvětní plátky růží a rozmarýn. Její krev divoce pulzovala pod povrchem jejího těla – čišela z ní nervozita a měla poněkud zrychlený tep. Zabouchla tedy dveře svého dopravního prostředku a s batohem přes rameno opustila místo činu. Klopila hlavu do papírku, na němž měla pravděpodobně zaznamenány informace k vyzvednutí učebnic, klíče od skříňky a rozvrhu, podle nějž se bude muset odteď tady ve Forks orientovat.

Pohlédla jsem rozmrzele na rozvrh hodin, který stále třímal v mojí ruce jako obyčejný a pomačkaný kus papíru. Následující hodinou měla být biologie, kterou jsem rozhodně neměla příliš v lásce stejně jako profesorku, co onen předmět vyučovala. Páchla nepříjemně po rybách a nosila nevkusné kostýmky šedivé barvy. Její krátké mikádo barvené na blond bylo často rozcuchané jako ptačí hnízdo, už jen ptáček by mohl přiletět a nastěhovat se i se svou partnerkou. Zblízka si každý mohl všimnout, že už na několika místech dokonce šediví – vždyť už není nejmladší. Lidé přeci stárnou, to jen my vypadáme pořád stejně. Zmáčkla jsem rozvrh silněji v ruce, z níž se stala pevná pěst, rozdrtila bych teď kohokoli. Jeden křivý pohled a pošlu tě na onen svět. Studenti se již hrnuli dovnitř, ze zamračeného nebe se snášely dešťové kapky velikosti hrášku. I já odkráčela rezignovaně na hodinu profesorky Mitlochowové.

***

Edward

Zachytil jsem něčí vůni tak výraznou, že mne nenechala chladného. Rozhodně to nebyla jen tak obvyklá vůně člověka, protože žádnou takovou jsem ještě nikdy nepocítil. Nevoněla jako žádný běžně dostupný parfém, její vůně se dala jen těžko popsat slovy. Byla neuvěřitelně něžná jako okvětní plátky růží a jemně dráždila mé nozdry jako rozmarýn, který jsem měl tu čest ucítit několikrát ve školní jídelně. Kuchařky připravovaly jednoduše zpracovatelná jídla, žádné mistrovské kousky, na nichž by se dalo vskutku pochutnat, ale my naštěstí neholdovali těmto pokrmům, to jsme se raději v lese zakousli do veverky nebo nějakého většího zvířete. Ale vůni krve jsme se jen těžko bránili, pokud byla v našem dosahu. A já nyní toužil, toužil jsem po doteku jejího ladného krku. Rty bych ji pošimral v blízkosti tepny a hladově se zakousl a sál její lahodnou krev, co by chutnala líp než jiná, co jsem měl tu možnost doteď okusit. Potkat ji nějaký labužník, jistě ji namouduši ocení.

Zrovna když jsme probírali nějaké složité chemické vzorce, které jsem zvládal levou zadní, otevřely se dveře a dovnitř vstoupila dívka. Majitelka oné zvláštní vůně, co mne tiše a mlčky trýznila. Profesor Kruczinski si ji prohlédl od hlavy až k patě, zběžně ji představil jménem a nezaujatě ji pobídl, aby se posadila na nějaké volné místo. Jenomže poslední volné místo bylo přímo vedle mne a ona tedy samozřejmě učinila tak, jak jí profesor poručil. Nemotornou chůzí se přemístila až k místu, kde bylo dosud bezpečně usídleno mé tělo bez možnosti toho, že někdo ohrožoval můj osobní prostor. Možná i jediný můj nepatrný pohyb by ji mohl vyvést z míry. Mohla by se snadno zaleknout, kdyby věděla, kým ve skutečnosti, pod rouškou bledé kůže, vlastně jsem. Sotva se pohodlně usadila vedle mne, neznající mé pocity ani identitu, vytáhla s lehkým úsměvem na tváři z batohu notes a pero a snažila se o nějaký smysluplný zápis chemických vzorců, který svým nevzhledným rukopisem zdobil poněkud starou tabuli, na niž se stále ještě psalo bílou křídou. Nebyl mi vůbec jasný důvod, proč se musela ocitnout právě nyní v tomto městě, na této škole a přímo vedle mojí maličkosti. Přitom moji pochmurnou duši daleko víc trápilo spíš to, jak nevýslovně po ní mé tesáky toužily.

***

Alice

Ještě nikdy za tu dobu, co studuji na nejrozmanitějších školách, mi hodina biologie nepřišla tak vyčerpávající a nesmyslná jako právě toho dne, kdy se zničehonic vynořila ta dívka s vůní růží a rozmarýnu. Vlastně bych si troufla říct, že to bylo úplně poprvé, co jsem v nějakém předmětu ani nedávala pozor, ne snad, že by si toho někdo ráčil všimnout, protože studenti i profesoři mají na starosti mnohem důležitější věci než sledovat, zda jsem nejpilnější žačkou ze třídy či zda jsem se přidala do klubu výtržníků. Ve třídě plné dívek, co si nadšeně dopisují mezi sebou nebo s pár málo kluky, moc jich tu tedy není, musím uznat, s nimiž budou mít odpoledne schůzku, mi bylo jasné, že já jim budu lhostejnější víc než předmět samotný. I přesto, že jsem Cullenová, co se smí prohánět v drahých autech a bydlí v ještě dražší vile i se svými stejně bohatými sourozenci. Naštěstí byla pro obyčejné smrtelníky právě doba oběda a já se mohla tak setkat s ostatními Cullenovými, jelikož já i mí adoptivní sourozenci navštěvujeme tuto školu ve Forks.

U stolu seděla Rosalie ve společnosti svého přítele Emmetta. Jasper se díval s požitkem z okna a pozoroval naše spolužáky, kteří se přišli najíst v doprovodu svých kručících žaludků do školní jídelny plné stolů po pěti židlích, jiní zase odcházely ven, kde panoval skoro stejný rozruch jako zde vevnitř. Tohle mají asi všechny školy naprosto stejné. Jasper byl do své činnosti tak ponořený, že téměř nepocítil moji přítomnost. Jen s sebou lehce škubl, když jsem zaujala místo po jeho pravici na volné židli vyrobené z kovu a s plastovým sedátkem i opěradlem. Rosalie něco s úsměvem špitala Emmettovi do ucha a já zaníceně odvrátila pohled od těch švitořících holubiček. Edward musí dorazit každou chvíli a jistě nepřijde s prázdnou, ale s plnou náručí novinek o té tajemné dívce, znám ji totiž jen ze svých vidění a to bohužel nestačí na to, aby mi byl objasněn její původ. V mojí mysli se vždy rýsoval její bledý obličej s menším nosem, ten by jí mohlo závidět mnoho zdejších děvčat. Oči měla jako dva rozteklé čokoládové bonbony, co dostanete na polštář v luxusních hotelech. Vlasy kaštanově hnědé barvy světlejšími odlesky a poměrně dlouhé jí dle mého názoru moc slušely, když je nosila ledabyle rozpuštěné, což se nedělo sporadicky.

Edward přikvačil do jídelny jako zápasník z ringu, co právě prožil neobvykle těžký zápas s nemírumilovným protivníkem, co ho nenechal jen tak snadno odejít. Vypadal dosti vyčerpaně a zdrceně. Jeho kruhy pod očima byly ještě tmavší než obvykle a rty se mu vztekle třásly, zuby tiskl pevně k sobě, div si je zlostí nevylámal. Smutně jsem mu opětovala pohled a snažila se z něj nějakým způsobem vymanit to, po čem jsem celou dobu dychtila.

„Bella. Jmenuje se Bella. A na nic dalšího se mě už neptej, já sám o ní nic dalšího ani vědět nechci.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kéž bys věděla, co cítím - 1. kapitola:

 1
12.09.2016 [8:07]

Alice1CHmmm. Velmi neotřelý námět. Obrovská slovní zásoba. Skvělé slovní obraty. To všechno dohromady dává dokonalou povídku. Těším se nadalší kapitolku! Emoticon

7. Hula
26.04.2016 [18:18]

Emoticon Emoticon Emoticon

6. Paes
08.04.2016 [13:04]

Zajímavý. Emoticon Kdy plánuješ další díl? Emoticon

03.04.2016 [13:05]

RoodeleUž z první kapitoly cítím možnou (a hrozně zajímavou) zápletku. Snad nejsem daleko od pravdy. Pokračuj, překvap nás. Emoticon Emoticon

29.03.2016 [22:00]

akchak Emoticon Emoticon Emoticon

27.03.2016 [0:11]

VerengliaPrvní kapitola vypadá vážně dobře! Emoticon Čekala jsem možná, že tam bude trochu méně Edwarda - však ten všivák, co ho tak nemám ráda, zabral skoro půlku kapitoly - ale tak co se dá dělat, zrzoun je členem Cullenovic rodinky stejně jako skříteček Alice, tak co se dá dělat, musím si asi zvykat, pokud chci tohle číst. Emoticon Vlastně si na něj musím zvykat i v celé Twilight sáze jako takové, což je pro mne strašný problém. Emoticon Emoticon
Já vlastně ani nevím, jak je možné, že mi začal tak najednou vadit. Když jsem koukala na Stmívko kdysi (četla jsem jen druhý a čtvrtý díl, takže s knihami o TS se na mě moc chodit nemůže... Jo, vlastně ještě Krátký druhý život Bree Tanner, ale to sem nepatří... Emoticon ), Edward mi nějak moc nepřekážel, a vlastně jsem do něj byla v prvním filmu i zamilovaná, jako asi většina fanynek Stmívka. Emoticon Ale jak se teď k TS dostávám po dlouhé době, zjišťuji, že mě ten zrzek strašlivě deptá a že vlastně jediná postava, kterou mám teď fakt ráda, je Jake. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Ne, že bych snad mohla zapomenout na období, kdy jsem šílela z Jaspera, protože to je prostě nejvíc okouzlující Jižan v dějinách, ale zkrátka mi ti Cullenovi nějak přestali lézt pod kůži. Emoticon Alice je ale takové sluníčko, nejde ji ignorovat nebo nemít rád. Emoticon Emoticon Jo, asi je tohle hodně zmatené, promiň! Emoticon (Ještě bych mohla přilít do ohně tím, že nejvíc sexy upír z Twilight ságy je tak jako tak Alistair... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ale o tom zas jindy. Emoticon )
Sákriš, strašně jsem odbočila a měla bych se vrátit k té tvé povídce. Emoticon
Takže, jak už jsem psala, vlastně se mi to líbí. Doufám, že tam bude co nejvíc pohledu Alice... A že se brzy o Bells dozvíme víc. Nebo spíš, že se ona dozví, my víme. Emoticon
Už se moc těším na další kapitolky! Emoticon

Verenglia

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. viktorka
20.03.2016 [19:19]

ahoj stmiani je krasni Emoticon

1. BabčaS.
12.03.2016 [22:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!