Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kdo to bude - 9. kapitola


Kdo to bude - 9. kapitolaPo dlouhé době je tady další kapitolka. Edward se svěřuje Belle se svými pocity z Danuty a jejich rande. Ale potom najednou Bella nesmyslně zavěsí. Co se stalo, a co Edward zjistí, když ji další den přijde navštívit a zjistit, co se vlastně stalo? Proč zavěsila?
Příjemné sledování KTB Vám přejí Slecinka a Blotik. :)

9. kapitola

„Ale no tak, příště to vyjde,“ utěšovala mě Bella, když jsem jí po telefonu vyprávěl, co se celý večer dělo. Stěžoval jsem si na to, jak to byla fajn holka kromě jejího zlozvyku.

„No jo, já vím. Jsem zvědavý, jestli ty ostatní budou lepší. Třeba už nebudou kouřit, takže to bude rozhodně lepší,“ povzbuzoval jsem sám sebe. Ani nevím proč.

„Jo, určitě. Však to byl to teprve první pokus. A kdybychom ji odnaučili kouřit?“ zkoušela to ještě Bella. Nebo se aspoň chtěla jenom ujistit.

„Myslím, že ne. Jsem raději, když můžu mít rád lidi takové, jací jsou. To znamená, že se můžou chovat přirozeně. A odnaučování kouření rozhodně přirozené není, ne?“ odporoval jsem jí.

„Asi ne, máš pravdu. Tak se příště podíváme po další adeptce, souhlas?“ zeptala se.
„Jasně, souhlasím. A ty už jsi nějakou vyhlédla, že říkáš další adeptce?“

„No, tak trochu. Pár jsem už kontrolovala ze seznamu. Jen pro jistotu. Kdyby to s Danutou nevyšlo, víš? Nezlobíš se?“ zeptala se. A proč bych se měl zlobit? Přece jen… je to náš seznam. Náš znamená, že se na tom podílíme oba. Sice v tomhle případě každý trochu jiným způsobem. Já testuju holky, Bella je vybírá.

„Ne, to nevadí. Vůbec se nezlobím. A jak ses dneska vůbec měla ty?“ zeptal jsem se, abychom trochu odbočili od tématu.

„Ale jo, šlo to.“ Nic víc nedodala. To by mě zajímalo, jestli se s Bicepsákem chytli. Poslední dobou to jde s jejich vztahem z kopce. Nebo spíš, jednou nahoru a jednou dolů. Nevím, proč mám pocit, že za to můžu já.

„Tak dobrou a zítra ve škole,“ dodala rychle a típla mi to. Nevěřil jsem vlastním očím. Ona mi to típla. To bylo poprvé v životě a určitě to nebylo nechtěně. Dlouho jsem čekal, jestli mi třeba ještě nenapíše sms, ve které vysvětlí, proč mi to vypnula a taky napíše, co se stalo, ale nic. Přitom čekání jsem uvažoval, co se jí mohlo stát. Rozhodl jsem se, že zítra z ní dostanu, co se stalo. Lépe řečeno, co jí zase ten Jacob udělal, protože ať nad tím uvažuji, jak chci, o nikom jiném by mi nic nezatajovala.

Až teď mi došlo, že je dneska pátek. Takže to z ní zítra nijak nevytáhnu. Co takhle, kdybych za ní zítra zajel. U ní holky ze školy určitě nebudou, takže nebudeme muset být od sebe, aby měly šanci. Žádná holka, rovná se klid na rozhovor.

Sešel jsem dolů, abych si dal ještě něco na večeři. Ten popcorn a večeře před kinem mi moc nestačila. Navíc jsem byl hladový ze zklamání. Šel jsem do ledničky a vytáhl si něco k jídlu. Zavřel jsem od ní dvířka a za nimi stála máma.

„Ahoj,“ pozdravil jsem ji s „velkým“ nadšením.

„Ahoj, brloučku,“ zapletl se jí jazyk. Jo, zase byla opilá. Raději jsem jí popřál dobrou noc a šel. Nechtěl jsem s ní trávit čas. Jedině, až by se umoudřila a rozhodla se seknout s chlastem.

„Počkej. Neměl bys nějaké ty drobné? Pru, teda pro maminku?“ zapletl se jí znovu jazyk. Vypadalo, že už měla víc než dost a víc, než obvykle. Možná slavili v práci. Divím se, že ji ještě nevyhodili. Vlastně, ona byla šéfem. Takže jinak. Divím se, že ještě nedali výpověď. Pracovat pod touhle osobou musí být horor.

„Nemám,“ odsekl jsem a s úlovkem běžel nahoru. Tak jestli jsem byl zklamaný z Danuty a rozrušený z Belly, tak máma to teda dorazila. Sednul jsem si do židle a dal se do jídla. Přitom jsem opět přemýšlel, co se Belle mohlo stát, že mi to zavěsila.


Bella:


„Tak dobrou a zítra ve škole,“ dodala jsem rychle a zavěsila mu mobil. Nemusí vědět, co se stalo tak před deseti minutami. Ani vlastně nevím, kdy přesně. Nedívala jsem se na hodinky. Ale vím, že to bylo chvíli po tom záchranném telefonátu. Jacob přišel.

„Ahoj, lásko,“ dýchl na mě alkoholový opar, když jsem mu otevřela dveře. Byla jsem ráda, že je tady, ale trošku mě zarazilo, že je za bílého dne opilý. Dobře, tak už byla tma, nebyl to bílý den, ale i tak.

„Ahoj, proč jsi v takovém stavu?“ zeptala jsem se ho na rovinu.

„Ale, jen jsem něco slavil,“ zasmál se.

„Tak tě prosím, odejdi. Já jsem už celkem unavená,“ usmála jsem se na něho falešným úsměvem. Vím, co dokázal, když byl opilý. A mít z pokoje továrnu na třísky jsem opravdu nechtěla.

„Ale kotě, copak je?“ zeptal se.

„Nic, jen jsem unavená,“ odpověděla jsem mu, jakoby nic, a na důkaz zívla.

„Cože?“ rozčílil se. Ale nevěděla jsem proč. Co jsem řekla špatně?

„To si děláš srandu, ne?“ rozkřikl se a já stále nevěděla, co tím myslí.

„Takže na zrzouna máš čas a na mě ne, jo? Co si to dovoluješ? Jsem tvůj kluk, mám být pro tebe přednější,“ začala hulákat ještě víc, tak jsem ho vtáhla dovnitř.

„Nekřič tak, já tě slyším a nechtěla bych vyrušovat sousedy,“ mírnila jsem ho. Ale copak to jde, když je opilý? Když je opilý, není to můj hodný Jacob, ten, kterého miluju. Je to někdo úplně jiný.

„Takže teď se zajímáš ještě o sousedy. Jsi sobecká mrcha. Jen mě využíváš!“ rozkřičel se a najednou prásk! Dal mi facku. Ruka mi automaticky v obraném gestu vyletěla na bolavé místo. Jen jsem na něj zůstala zírat. On mě uhodil! Ale když on je opilý.

Jen stěží jsem zadržovala slzy, které se draly ven.

„Jacobe, přijď, až budeš střízlivý. Pak si o tom můžeme promluvit.“ Dostrkala jsem ho ven a zabouchla mu dveře před nosem. Zabouchal a za dveřmi dodal něco ve smyslu, že si chtěl přijít popovídat a užít. To mě ještě víc rozesmutnilo a tak jsem běžela do pokoje.

Sedla jsem si na postel a dala průchod svým slzám. Byla jsem v šoku. Můj Jacob mě zbil! Co udělá příště? Slzy mi stékaly a pálily na obličeji. Po chvíli jsem vzala zrcátko a podívala se do něho. Na tváři jsem měla červený otisk jeho ruky. Vždyť byl tak svalnatý… Navíc v tomhle stavu nekontroloval svou sílu. Blbý alkohol. Nicméně to půjde hodně těžko zakrýt. Super, takže celý víkend nebudu moct vytáhnout nohy z pokoje, aby se máma nevyptávala.

Potom zavolal Edward a zlepšil mi náladu, ale když se zeptal, nemohla jsem o tom mluvit.
Tohle jsem mu přece nemohla říct. Ještě by mu Jacob v tomhle stavu taky ublížil. Edward by to totiž určitě nenechal jen tak. A přesně to jsem nechtěla. Nemohla bych do toho zatáhnout i mého nejlepšího kamaráda.

„Bože!“ zajíkla jsem se a na obličeji mě začaly pálit další slzy. Znovu jsem zkontrolovala stav mého obličeje, rudý otisk Jacobovy ruky zmizel tak rychle, jak se tam objevil, místo něho se mi tam ale začala rýsovat veliká modřina.

„Sakra!“ zanadávala jsem si jen tak pro sebe a běžela pro něco zmraženého do mrazáku. Že mě to nenapadlo dříve, tímhle aspoň zmírním otok a možná i bolest.

S ledovým obkladem na obličeji jsem si šla lehnout, původně jsem chtěla usnout, jenže myšlenky v mé hlavě mi to nedovolily. Srdce mi bušilo ještě příliš nahlas a příliš rychle.
Nechápala jsem, proč to udělal, kdy se tak změnil. Nevěděla jsem, co budu dělat já. Tohle by pro někoho možná znamenal jasný konec, jenže já znám Jacobovy světlé stránky, vím, že takový není. Kdybych ho nějak přiměla přestat pít, mohlo by to být jako dřív. Mé hluboké úvahy přerušilo hlasité vyzvánění mého telefonu. Zašmátrala jsem rukou nad sebe a šáhla pro mobil. Na mobilu blikalo jméno Jacoba. Koukla jsem se na hodiny a zjistila, že tu takhle ležím už pěkně dlouho a že už možná vystřízlivěl. Rozhodla jsem se telefon zvednout, byla už jsem klidná a horší věc už by se stát nemohla.

„Ano?“ zeptala jsem se nepříjemně.

„Bellinko, čumáčku. Chci se Ti hrozně moc omluvit, víš, že jsem to nechtěl! Mám teď nějaké problémy a ty se mnou vůbec nejsi. Nemáš na mě čas, chtěl jsem Tě jen vidět, nevím, co to do mě vlítlo!“ spustil a já se najednou začala cítit provinile. Je pravda, že ho zanedbávám? Můžu si za to sama? Asi ano.

„Jacobe, já-,“ hlas se mi opět zadrhl a já mohla pokračovat až po té, co jsem spolkla ten velký knedlík v krku.

„-omlouvám se, nevěděla jsem, že Tě něco trápí. A vím, že jsi to neudělal schválně. Můžeme se zítra vidět?“ zeptala jsem se nakonec. Cítila jsem se hrozně za to, že jsem neviděla, že se trápí. Celou dobu jsem měla v hlavě jen můj a Eddův plán, Jacoba jsem zanedbávala.

„Lásko, ano! Budu rád. Naplánuju nám skvělý den, o nic se nestarej. Jen se těš. Ráno Ti ještě zavolám. Dobrou noc, broučku!“

„Dobrou noc!“ řekla jsem rychle a potom už byl telefon hluchý.

Dneska byl velice náročný den, když si vezmu, co všechno se stalo. Raději jsem rychle zalezla do postele a překulila se na bok.

„Au,“ zasyčela jsem, protože jsem si lehla na špatnou stranu a má tvář se tak dotkla polštáře. Jo, tohle bude veliká modřina. Raději jsem nepřemýšlela nad tím, jak špatně se bude dát zakrýt make-upem a otočila se na druhý bok. Tam už to nebolelo a tak jsem mohla s výčitkami svědomí usnout. Klidně to opravdu nebylo.

Ráno jsem se probudila ještě ospalá a děkovala Bohu, že je sobota a já nemusím do školy. Tohle by mě zabilo, doslova.

Došourala jsem se do koupelny a propláchla si obličej. Potom jsem se prodívala do zrcadla a strnula hrůzou. Modřina, kterou jsem očekávala po Jacobově ráně, se táhla přes celé líce. Vedla od spánku ke rtům, a když jsem se pozorně podívala, šlo poznat jednotlivé prsty Jacobovy ruky. Jenom jsem na to zaraženě koukala a potom jsem rychle běžela do pokoje. Vzala jsem make-up a začala si ho patlat na celou tvář. Tohle se musí zakrýt, jinak mi máma přidá nějakou tu modřinu na zadek, že se nedokážu postavit klukům a že jsem tak pitomá, a ještě s tím klukem chodím. Tohle jsem teď nepotřebovala.

Když jsem tu modřinu jakž-takž zakryla, šla jsem do pokoje a oblékla se. Pyžamo jsem hodila na postel, kterou jsem potom ustlala. Zavadila jsem očima o budík a znovu se zarazila. Tyhle překvapení po ránu mě vážně jednou zabijí. Vždyť už bylo půl jedenácté. Máma už musela být v práci, protože i přes sobotu pracuje, za což jsem byla vděčná.

Sešla jsem dolů a šla si udělat něco dobrého. Zrovna když jsem dojídala, zazvonil zvonek.

Edward:


Ráno jsem se oblékl a zamířil rovnou k Belle. To, že mi včera nechtěla odpovědět a ještě se vymluvila na to, že se přece uvidíme ve škole, i přes to, že je sobota, se mi nelíbilo.
Zazvonil jsem u ní a po chvíli slyšel její kroky.

„Nevěděla jsem, kdy přijdeš, miláčku,“ zazpívala, když otevírala dveře. Jakmile si všimla, že tam stojím já, urychleně mi dveře zabouchla před nosem. Sakra, co se s ní stalo? Proč mi zavírá před nosem a proč je sakra tak zmalovaná, hned po ránu, když se tak nemaluje ani na večerní akce? Proč má proboha tolik make-upu na tváři, když stejně nikam nej…
Teď mi to docvaklo. Sakra, on jí něco udělal?

„Bello, co se stalo?“ zeptal jsem se naštvaně. A zabušil na dveře. Bylo mi jasné, že tohle zabere, Bella byla nerada, když se okolo jejich domu děl nějaký rámus, kvůli nepříjemným sousedům. Věděla, že se nenechám odbít a já věděl, že budu bušit klidně hlasitěji a hlasitěji.

„Nic, jen jsem nečekala tebe,“ ozvala se zpoza dveří.

„Ale to není důvod, abys mi zavírala dveře před nosem, jakmile mě spatříš. A co to máš na tváři?“ zeptal jsem se stále nepříjemným hlasem.

„Nic, co by tě mělo zajímat,“ odfrkla.

„Hele, co ti udělal? Neskrývej to přede mnou. Jsi má kamarádka a tohle bys mu neměla dovolit jen tak. Jako tvůj kamarád ti říkám, aby ses s ním rozešla,“ poradil jsem jí ustaraně. Přece Bicepsák nebude mlátit Bellu. Je to skvělá holka a tohle si nezaslouží.

Najednou otevřela dveře.

„A jak můžeš vědět, že to udělal on? Všechno bys na něj hned sváděl a přitom nic nevíš. A ne! Neříkáš to jako můj kamarád. Říkáš to jako jeho nepřítel. Nemáš ho rád, proto tohle říkáš. Navíc ani nevíš, jak se to stalo, co k tomu vedlo, tak se do toho nemotej. Nemáš náhodou na starosti něco jiného?“ povytáhla rozzlobeně obočí a mírně u toho sykla, protože jí zabolela modřina. Můj pohled na krátký moment zjihl, ale hned na to jsem zase začal zuřit.

„Cože? Děláš si legraci?! To je jedno, za jakých okolností ti to udělal. Prostě si to nesmíš nechat líbit. Pokud to udělal jednou, udělá to zas. A jestli narážíš na tohle. Nezapomínej, že to tys to vymyslela a slíbila, že v tom jedem spolu. Takže bez tebe nikoho vybírat nebudu,“ podíval jsem se na ni rozzlobeně. Copak je vážně tak hloupá?

„Neboj, znovu si to nenechám líbit. A taky se to už nikdy nestane. Sbohem,“ třískla mi znovu dveřmi před nosem.

Byl jsem tak naštvaný. Proč se já blbec vůbec starám o její dobro? Proč? Aby mě za to seřvala jako malého haranta? Ne, to děkuju. Mám toho dost od matky. Tedy, když je jednou za dlouhý čas střízlivá. Hm, jak přemýšlím, poslední dobou se to vlastně nestalo už vůbec. Každý den, každou hodinu, každou minutu má aspoň něco málo alkoholu v krvi.

Šel jsem naštvaně na zastávku. Budu si muset zajít do nějaké cukrárny a tam si dát zmrzlinu na uklidněnou. Normálně tohle dělám s Bellou, ale teď nějak není vhodná doba, abych za ní znovu přišel a řekl jí: „Nechtěla bys se mnou do cukrárny? Naštvalas mě a potřebuju se uklidnit.“

 

Shrnutí Slečinka

Shrnutí blotik



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kdo to bude - 9. kapitola:

 1
04.08.2011 [17:02]

BlotikBude pokráčko. Ovšem jeho datum je zatím v neznámu. Emoticon

30.07.2011 [16:04]

skodovaveraehm-ehm... dneska jsem se dočetla až sem a je to fakt úžasný - bude s touhle povídkou někdo pokračovat? Emoticon

08.06.2011 [15:47]

BlotikMarcela: Bohužel to nezáleží jenom na mě. Slecinka se mi už hooodně dlouhou dobu neozvala a neodpovídá mi. Takže bohužel. Oroduj nejdřív u ní. Emoticon

1. marcela
07.06.2011 [5:51]

Mohla by jsi prosím napsat pokračování? Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!