Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kde jsi, Isabello? II - 8. kapitola

112533414


Kde jsi, Isabello? II - 8. kapitolaVraťme se zpátky do Volterry za naší ctěnou Isabellou. Ta má v plánu s Arem vyjednávat. Ale půjde vše podle plánu? A je Eli vůbec na hradě? Vše se dozvíte v této kapče - takže neváhejte a čtěte... Veubella. xD

Pohled Isabella

Nakonec jsme došli až na konec chodby a já spatřila další dveře.

Jenže tyhle byly jiné… Byly obrovské, dřevěné a bohatě zdobné. Šel z nich strach…

 

Malá upírka kolem mě bez jediného pohledu prošla a vší silou zatlačila do dveří. Ty se s obrovským skřípotem pomalu otevřely. Upír za mnou mě tvrdě uhodil do zad, čímž mi dal jasně najevo, že mám jít kupředu. A tak jsme v tomto pořadí vkročili do obrovského sálu…

Zavál ke mně ledový vzduch, ze kterého byla cítit smrt. Přejel mi mráz po zádech.

Sál byl kruhovitého tvaru a na vyvýšeném stupínku, který rozhodně nebyl malý, stály naproti nám tři zdobené a jistě hodně staré trůny. Na nich seděli možná ještě o něco starší upíři. Jejich zamlžené karmínové oči si mě se zájmem prohlížely. Kolem nich stál chumel černě oděných postav. Ochranka?

Malá upírka předstoupila před upíra s dlouhými černými vlasy a zhluboka se uklonila. Na tváři jí přitom hrál hrozně falešný úsměv. Divím se, že si toho nikdo nevšimne…

„Můj pane, přivedla jsem vám ji…“

Za mnou se okamžitě ozvalo nespokojivé zavrčení. Druhému upírovi, který mě přivedl, by se očividně nelíbilo, kdyby si to škvrně přivlastnilo všechnu slávu. Chtěl být také pochválen a možná i odměněn. Jen já si nebyla jistá, jestli se hlavní upír k nějaké pochvale vůbec chystá…

A měla jsem pravdu – nechystal. Malé upírce ani velkému hromotlukovi nevěnoval jediný pohled. Rychle se zvedl a za pouhou vteřinu jsem si mohla jeho rudé oči prohlédnout dost zblízka.

„Vítám tě, Isabello…“

Tupě jsem zírala na jeho sněhobílé tesáky. Chtěla jsem pár kroků poodstoupit, ale zkameněla jsem na místě. Nebyla jsem schopná se pohnout – natož promluvit.

„Jsem Aro a tohle je má garda…“ řekl a rozpřáhl ruce. Ze stínu sloupů se vynořilo asi dalších patnáct upírů. Fíha…

„A tohle jsou mí bratři – Marcus a Caius,“ poukázal ke dvěma obsazeným trůnům. Oba tito upíři nás pozorovali – až moc upřeně. Znovu mě ovládl třes, ale donutila jsem se myslet na svou dceru a celou svou upíří rodinu. Zaťala jsem prsty a donutila své rty, aby se z nich začala řinout slova…

„Kde je má dcera?!“ pronesla jsem co nejpevnějším hlasem. Nesmím ztratit odvahu, musím myslet na ostatní, které miluju.

„No, myslím, že se začnu ptát ale nejprve já,“ odpověděl Aro klidným a vojevůdcovským hlasem. Pak mi dal možnost znovu obdivovat jeho bělostné tesáky v nevinném úsměvu. Věřte mi, bez toho bych se obešla…

„Ne, tak to teda nezačnete!“ V našem blízkém okolí to zděšeně zašumělo. Asi se ještě nikdy nestalo, že by Arovi někdo odporoval. Ale stalo se. A já se nehodlala vzdát bez boje…

„Dobře, uklidni se spanilá Isabello...“ zašeptal mým směrem, otočil se a luskl prsty na jednoho nevýrazného a jistě nevýznamného upíra, který postával u dveří. Ten hned zmizel do potemnělé chodby.

„Než nám Eric přivede tvou milovanou dceru, můžeš nám objasnit důvod tvé návštěvy?“

„Jdu si ji vzít zpět. Vy jste neměli právo...!“ řekla jsem až moc nahlas, jak jsem si po chvíli uvědomila a podívala se zpříma Arovi do očí. Ten mě propaloval vlastním pohledem a v hlavě mu to muselo hodně šrotovat, jak jsem si domyslela. Ještě chvíli a začne mu z uší stoupat pára…

„Ale co nám za ni nabídneš?“ zeptal se ten bídák a zase se začal šíleně usmívat. Bože, jak mně je z něho blbě!

„Nic!“

„Tak to ji pak ale nebudeme moct propustit…“

„Ale propustíte!“

„Tak to si nemyslím…“

Naši bleskovou a nebezpečnou konverzaci (hlavně pro mě) přerušilo zaskřípění dveří. Hned jsem se otočila tím směrem a málem se mi zastavilo srdce.

Ten upír – Eric za sebou vláčel mou malinkou Eli, která se už sotva držela na nohou. Tváře měla umazané a oblečení taky. Bylo vidět, že hodně plakala.

Právě v tuto chvíli jsem měla chuť trhat všechny upíry v tomto sále na hodně malinkaté kousíčky. Ty zrůdy!

Pak si mě všimla. Tvář se jí rozzářila, ale po chvíli zase pohasla. Musela si uvědomit, že z tohoto vězení není úniku. Byla moc chytrá…

„Mami…“ zašeptala zoufale mým směrem a po tváři jí stekla jedna slza.

Ne! Už se to prostě nedalo vydržet. Musela jsem k ní. Rychle jsem se rozběhla a sevřela ji láskyplně v náručí. Na té chvíli mi nepřišlo nic divného. Až pak jsem si uvědomila, že mě měl někdo zadržet. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Všichni na mě vyděšeně zírali.

Ups… Asi jsem použila svou nejvyšší rychlost, takže i upíři mě viděli jako rozmazanou šmouhu – to muselo dost zranit jejich ego…

„Isabello, konečně ses shledala se svou dcerou, ale teď budeme muset vyjednávat. Já vás totiž obě nenechám jen tak odejít. Budeš mi tu muset něco nechat. Budu muset z toho něco mít...“ řekl ten podrazák Aro a přistoupil blíže k nám. Pak luskl prsty a ten hrozný upír Eric, kterého jsem již z celého svého srdce nenáviděla, popadl Eli, která se začala zuby nehty bránit, a vyběhl ze sálu. Snažila jsem se ho zadržet, ale byl nějaký moc rychlý. Asi měl sváču…

„Dobře…“ vydechla jsem zlomeně a napřímila se.

Aro mi nabídl dlaň a já s nevelkou radostí přijala. Vlastně s žádnou… Hned si mě k sobě přitáhl, ale pak mě najednou pustil, jako kdyby dostal elektrický šok. Třeba jo?

„Hm… velice podivné… Jsi výjimečná, Isabello…“ zašeptal jen tak pro sebe, a pak se na mě znovu zářivě usmál. Bože, já ho fakt nenávidím!

„Tak co bude s tou dohodou?!“ zeptala jsem se opět zprudka a založila si ruce v pase. V tu chvíli se ve dveřích objevil Eric a zděšeně mě pozoroval - on se asi ještě nikdy svému pánovi nevzepřel. Pokud vůbec někdo tady…

„No, milá Isabello, jestli chceš, abychom propustili tvou dceru, tak musíme něco na oplátku získat. Ona je mimořádná – snad jediná svého druhu a já nemůžu dopustit, abych o tuto možnost přišel…“

Ten bastard! Samozřejmě, že o mou dceru nechce přijít, ale já taky ne! Tu mě něco napadlo. Bylo to dost šílené a vlastně i sebevražda, ale jde tu o mou rodinu – a pro tu udělám všechno. I toto…

„Mám návrh…“ vydechla jsem a snažila se, aby můj hlas stále zněl povýšeně, pohrdavě…

„Sem s ním...“ řekl Aro a rozhodil ruce. To bylo divné. Opravdu se chová jako blázen!

„Zůstanu tady místo své dcery…“

  


 Eric


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kde jsi, Isabello? II - 8. kapitola:

 1
7. Jana S
01.09.2014 [12:43]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.11.2011 [22:09]

SemiskaMáma se obětuje za dceru jak by to udělala každá máma. To je tak dojemné... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.11.2011 [20:42]

BellaSwanCullen8och nie! veď ona tam nemôže ostať Emoticon Emoticon a kde sú Cullenovci?? Emoticon ach ty vieš človeka tak napínať Emoticon no dúfam že ďalšia kapitolka bude čo najskôr Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

a ďakujem za venovanie Emoticon Emoticon

4. lelus266
26.11.2011 [15:33]

a to jej nemôže príst na pomoc Edward? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. marcelle
26.11.2011 [13:34]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.11.2011 [12:55]

monacullenNádherný Emoticon Emoticon Emoticon doufam že je propustěj obě Emoticon Emoticon děkuju za věnování Emoticon Emoticon

26.11.2011 [12:14]

swanbellacullenNo, konečně tu vidím další kapitolu Emoticon To ti to trvalo Emoticon a jak jako, že tam zůstane místo ní? Emoticon a co cullenovi, ty jí nepomůžou? Emoticon bože okamžitě chci dalši kapitolu!!!! Emoticon honem dalšííí ja to supééééééééééééééér Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!