Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kde jsi, Isabello? II - 9. kapitola


Kde jsi, Isabello? II - 9. kapitolaPokračování naší napjaté situace... Díky vašim skvělým komentářům je tady kapča dřív. Pokochejte se. :) Vaše Veubella

„Zůstanu tady místo své dcery…“

Jen těchto pět slov mohlo změnit celý můj život. Mohla mě čekat smrt… Nebo cokoliv jiného. A já byla připravená to přijmout. Kvůli své rodině bych se obětovala všeho. Klidně bych se zřekla své svobodné vůle, svobody a života… Teď jsem tam stála a hleděla do spokojených krvavých očí, které mi už předem napověděly, že mé nabídce bude vyhověno.

„Přijímám tvou nabídku, drahá Isabello… Máš ještě nějaké zvláštní požadavky?“ Myslí mi proběhly obrazy obličejů mého zbytku rodiny a smečky z La Push. Musela jsem jim všem zajistit bezpečí.

„Ano…“ vydechla jsem a odmlčela se. „Chci, abyste mi odpřísáhli, že se mé rodině nic nestane a že nic neuděláte vlkodlakům z La Push – to jsou mé podmínky…“ Zpříma jsem se na něj zadívala a tak si všimla změny výrazu jeho tváře, když jsem vyslovila slovo vlkodlak.

„Vlkodlaci?!“ ozvalo se vyděšeně a zároveň dost naštvaně za mými zády. Otočila jsem se tím směrem a spatřila jednoho ze zbývajících vládců, jak se vymrštil na nohy a znepokojeně si nás prohlížel.

„Ale Caiusi, přeci by ses nerozčiloval kvůli malé smečce zablešených psů...“ chlácholil ho Aro. Rychle jsem potlačila nutkání se uchechtnout.

„Ale jsou to nepřátelé – a oni se s nimi přátelí! To musíme zatrhnout a...“ dál se vztekal Caius.

„Slyšel jsi, co si přála Isabella?! Její podmínkou je, že musí její rodina zůstat v bezpečí!“ vyjel na něj Aro a bylo vidět, že se přestává ovládat. Za chvíli by jistě vykřikl něco ve smyslu: Ale nemůžeš pořád hledat záminky, jak je zničit! Já ji chci! Jo, přesně tak by to nějak vypadalo…

Caius stáhl ústa do nuceného úsměvu a bez dalšího slova se posadil zpátky na trůn. Třetí vládce to pozoroval s nezájmem a bylo vidět, že nemá v plánu se do toho vměšovat.

Pak se zase Aro otočil na mě. Bohužel…

„Takže tvé podmínky přijímáme…“ Zářivě se na mě usmál.

Já neměla v plánu mu jeho „úsměv“ opětovat. Už jsem toho tady měla plné zuby. Ale znovu jsem si musela v duchu připomenout, pro koho to dělám.

V tu chvíli se znovu otevřely dveře a dovnitř vpochodovala další upírka a vedla za ručičku mou holčičku, která byla převlečená do bílých bavlněných šatiček a tváře jí již nezdobila špína. Hned se na mě usmála a chtěla se ke mně rozběhnout. Upírka ji zadržela, ale nebylo to hrubě. Bylo to jen takové upozornění, že nesmí překročit danou mez. Rozhodně mi to přišlo divné… Proč by si Volturiovi drželi takovou lidskou upírku? Říkala jsem si, že se odpověď asi v životě nedozvím. Vždyť jak jsem předpokládala, za chvíli zemřu…

„Maminko!“ vykřikla Elizabeth a znovu se pokusila upírce vyškubnout - a ta se k mému překvapení a možná i zděšení na Eli usmála a pustila ji. Moje zlatíčko ke mně hned přiběhlo a stulilo se mi do náruče. Silně jsem ji objala a šeptala jí do ouška láskyplná slovíčka. Přitom jsem ji kolébala ze strany na stranu, jako malé miminko. Nechtěla jsem se s ní rozloučit, ale budu to muset stejně dřív nebo později udělat. Musí se vrátit domů, aby se sem Edward nepokusil vtrhnout a nevzít si násilím to, co mu patří.

„Lásko, teď se s tebou budu muset na chviličku rozloučit. Ale určitě se zase brzo setkáme. Toho se neboj. Já si tě najdu…“ zašeptala jsem jí do ouška a doufala, že náš soukromý rozhovor nikdo neposlouchá. Ale nemohla jsem si tím být jistá. Po vyslovení posledního slova se mi sevřelo hrdlo. Něco podobného jsem řekla víc než před sto lety Edwardovi. Vlastně neřekla… Napsala… Tu mě napadlo, že mu pořád jenom píšu dopisy a neustále mu lámu srdce. Mám mu i tentokrát poslat nějaké poslední rozloučení? Nebo bych mu tím zasadila ještě hlubší ránu a on by se trápil ještě víc?

Políbila jsem Eli na líčko a odtáhla se od ní. Držela se mě jako klíště, a tak to šlo velmi špatně. Zadívala jsem se do jejích uslzených očiček a znovu a znovu mi pukalo srdce žalem. Jsem tak hrozná matka…

„Maminko, ne! Maminko, já od tebe nechci! Maminko!“ křičela Elizabeth a po tvářích jí tekly další a další slzy.

Rychle jsem vstala a vzala ji naposled do náruče. Pak jsem přistoupila k té „lidské“ upírce a dala jí svou jedinou dceru do náruče. Eli se bránila zuby nehty, ale nakonec ji upírka sevřela a Eli už neměla jedinou šanci.

„Řekni tatínkovi, že ho miluju, Elizabeth... A tebe taky moc miluju!“ řekla jsem Eli a pak se otočila na Ara. Už jsem déle nemohla snášet ten pohled své dcery, který na mě křičel, že jsem zrádce a špatná matka.

„Ať se v pořádku vrátí domů, nechci, aby bylo komukoli ublíženo!“ řekla jsem pevným hlasem i přesto, že mi po tvářích tekly slzy.

Aro se znovu zvedl z trůnu a pak řekl něco, za co jsem ho ještě dlouhou dobu poté proklínala.

„Eriku! Odvedeš tady slečnu Cullenovou k jejímu otci… Slyšel jsi, že nechtějí žádné oběti…“ Ten zrádce! Pošle mou dceru s tou krvežíznivou bestií?! Tak za to ho jednou zabiju!

„Ano, pane…“ uslyšela jsem bleskovou odpověď. Samozřejmě, ten… ach… Jak já nenávidím upíry!

Pak jsem uslyšela ryk mého zlatíčka, když si ji Erik bral do náruče, na tu upírku si už zvykla, ale Erikovy karmínové oči ji asi dost děsily. Ta upírka si vzala aspoň čočky…

Málem jsem si musela zacpat uši, jak moc mi to rvalo uši, srdce i duši…

Pak najednou všechno ztichlo. Bylo slyšet jen poslední zaklapnutí dveří a já byla odsouzena… K smrti nebo na věčnost s těmito zrůdami. Pomalu jsem otevřela oči a zahleděla se do Arových oči, které si mě znovu z hrozné blízkosti prohlížely. Rychle jsem o krok uskočila a trochu moc vyděšeně vykvikla.

„Amiro, drahoušku, odveď našeho nového člena rodiny do jejích komnat. Musí se na zítra dobře vyspat – čeká ji ceremoniál a pak přísaha, aby konečně mohla patřit k nám. Stane se z ní princezna volterrská…“

Ona upírka vystoupila z řady a já si ji mohla prohlédnout – byla naprosto dokonalá! Tak nádhernou upírku jsem ještě neviděla, ale nutno poznamenat, že já ještě moc upírek neviděla, ani upírů…

Pokynula mi hlavou a já se pomalu vydala za ní ze sálu. Nemohla jsem si přitom nepovšimnout jejího úšklebku a zazáření v očích, ale nedala jsem nic znát a dál jsem upírala své oči do jejího pláště, který byl té nejtemnější černi…

 


 Fadia - Je to upírka, která nosí hnědé kontaktní čočky a chová se jako človek. Její jméno v arabštině znamená: Ta, která obětuje svůj život pro záchranu jiných.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kde jsi, Isabello? II - 9. kapitola:

 1
8. Jana S
01.09.2014 [12:55]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Agule99
13.01.2012 [18:29]

Suprová povídka!!! Komentáře většinou nepíšu (promiň) protože jsem do toho tak začtená...! Emoticon prostě nádhera!!! Hlavně pokračuj!!!

6. mňamka
02.12.2011 [14:14]

To nemyslíš vážně že? Emoticon Ona se nemůže stát součástí volttery!!! Emoticon prostě ne! Emoticon Doufám, že Edward ji příjde zachránit. Bože já mám takový dovný pocit, že to dopadne špatně a budou oběti Emoticon Emoticon Tohle mi nesmíš dělat Emoticon Jak já teď budu moct spát? boože xD a chudák Elli Emoticon skoro jsem se rozbrečela Emoticon no, jinak vážně skvělý a honem dalšíí, ať vím jak to bude dál Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.12.2011 [21:34]

BellaSwanCullen8ďakujem za venovanie Emoticon
cííí tak táto kapitolka bola fakt super Emoticon Emoticon Emoticon ale chudak Bells aj malá Eli Emoticon ako mi je ich ľúto...
no dúfam že by Faida mohla pomôcť nejako Bells Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
no šup rýchlo píš ďalšiu kapču Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon teším sa strašne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.12.2011 [20:10]

SemiskaNO, jsem zvědavá, jestli Elli dorazila v pořádku domů. Těším se na příště. Emoticon Emoticon Emoticon

01.12.2011 [19:57]

monacullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.12.2011 [18:24]

marcellenějak se nám to zamotává Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

01.12.2011 [16:07]

NeyimissČlánek jsem ti opravila, ale příště si dej větší pozor na:
* čárky;
* přímou řeč;
* překlepy;
* slovosled;
* malá/velká písmena;
* uvozovky;
* je Volterra, ne Voltera.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!