Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kapky Lásky - 9. kapitola

23.01.2013 (20:15) • AfroditaAliceCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2040×

Nakonec jsem Cullena neprohodila ničím, i když to pro mě bylo hodně těžké. Ale alespoň se mi ho podařilo vyhodit na chodbu. Sice ještě dlouhou chvíli trvalo, než mi přestal lézt úplně do pokoje, ale nakonec se mi podařilo najít i klíč a úspěšně se tak zamknout. Když jsem si už lehla a chtěla zavřít oči, opět jsem si vzpomněla na všechno, co se dnes stalo, a tak jsem s hrůzou vyletěla do sedu. Teď už jsem nemohla usnout ani náhodou. Ještě dlouho jsem se pokoušela zabrat, ale pokaždé, jakmile jsem zavřela oči, viděla jsem vše nanovo, a tak jsem naštvaně vstala z postele a rozhodla se dát si sprchu, stejně jsem tam chtěla jít, kdyby mě Cullen tak dlouho neotravoval.

Vzala jsem si věci a přeopatrně odemkla dveře pokoje a malinko za ně nahlídla, jestli náhodou nepochoduje na chodbě, o čemž jsem docela pochybovala. Jak jsem si myslela, nikde nebyl, a vzhledem k tomu, že jsem zezdola slyšela zapnutou televizi, tak jsem usoudila, že už snad nebudu mít tu čest ho znova potkat, jenže osud mi vskutku dnes moc nepřál, a tak jakmile jsem otevřela dveře, spatřila jsem Cullenovu nahou hruď, a nejen tu.

„Co tu, k sakru, děláš?!“ vyštěkla jsem po něm okamžitě.

„Hádej, prdelko,“ řekl naprosto suverénně, aniž by se obtěžoval se alespoň otočit nebo zakrýt.

„Nejsi trochu drzej?“ zeptala jsem se už nabroušeně.

„Proč myslíš? To kvůli tomu, že ti říkám prdelko, zlato? To tě to ještě nepřešlo?“

„To jsem zrovna nemyslela, ale ne, ještě mě to nepřešlo a ani nepřejde. Nepřeju si, abys mi tak říkal, ani aby ses v mém domě promenádoval nahý, jako kdyby ti patřil, pořád jsi jenom návštěva, a tak by mělo být pochopitelný -“

„Že mi nebudeš lézt do koupelny, když se sprchuju, nebo jsi po mně chtěla něco specifického, s čím bych ti pomohl jedině já?“ skočil mi do řeči a nechutně po mně mrkl.

„Ne, já se chtěla… Panebože, nemůžeš se aspoň něčím zakrýt?“

„No… Bohem už mě mnohokrát nazývali, ale ještě předtím? Nepředbíhej, prdelko, aby sis nevyčerpala slovník jenom ve sprše.“

„Neboj, ten je nevyčerpatelnej. A už se konečně zakryj,“ řekla jsem pobouřeně a hodila po něm první věc, která mi přišla pod ruku. Bohužel mi nedošlo, že jsem si včera prala prádlo, a tak samozřejmě díky zákonu schválnosti na Cullenovi skončila moje jediná krajková podprsenka. „Dej to sem!“ křikla jsem po něm a natáhla se po tom červeném hnusu, co mi vnutila kamarádka. Jenže se tentokrát opět ukázaly Cullenovy rychlejší pohyby, když mě chytil za zápěstí a strhl k sobě, aby mě uvěznil ve svém mokrém objetí.

„Mám to brát jako nabídku na společnou sprchu? Protože jestli ano, nebráním se ničemu.“

„Ale já jo!“ křikla jsem po něm, chytila podprsenku a jen v ručníku ho vystrčila na chodbu. Rychle jsem přibouchla dveře a po nich se svezla až na zem, kde jsem se rozhihňala jak bláznivá puberťačka. Můj smích nabral na intenzitě, když začal Cullen bušit do dveří.

„Isabello! Otevři ty blbý dveře!“

„Tak už nejsem prdelka, kocourku?“

„Nezahrávej si se mnou, zlato. Taky umím vytasit drápky!“

„No, asi jako každý jiný kocourek, viď, šmudlo?!“ vrátila jsem mu se smíchem. Za chvíli se ozvalo zhruba ve stejné výšce, jako jsem byla já.

„Belli, otevři mi, prosím, jen si vezmu svoje věci a už o mně neuslyšíš… Už budu hodnej. Tak co? Otevřeš?“

„Zkus hádat!“ zařvala jsem přes dveře.

„Jen počkej,“ zašeptal zlostně. „Slyšela jsi to?“ řekl ustrašeně. Okamžitě jsem nastražila uši, kdybych taky něco zaslechla.

„Co?“ zeptala jsem se naštvaně, protože mi bylo jasné, že si ze mě jen utahuje.

„Myslím, že se tvůj táta vrátil domů. A vzhledem k tomu, že tu stojím na chodbě úplně nahý, tak by mě zajímalo, co na to řekne.“

Zamrzla jsem uprostřed pohybu. V hlavě jsem si jen představila ten tátův překvapený výraz, kdyby vyšel nahoru a skutečně spatřil Cullena, jak se nám producíruje po domě jen v ručníku a chvilku po něm vylézám já s jeho věcmi v ruce a podávám mu je. A jelikož tátu moc dobře znám, je mi jasné, jak by si to hned vyložil.

„Kecáš, táta tady ještě nemůže být,“ nalhávala jsem sama sobě.

„No, tak se pojď přesvědčit sama.“

„Chabej pokus, Cullene,“ řekla jsem, jenže odpovědi se mi nedostalo, místo toho jsem slyšela, bouchnutí vchodových dveří. Ksakru! Ksakru! Ksakru! Rychle jsem vyskočila na nohy a opatrně šáhla po klice, na kterou jsem jemně zatlačila, aby nevydala ani hlásku. Opatrně jsem pootevřela dveře, jestli tam nestojí Cullen a neudělal na mě náhodou jen nějakou boudu. Když jsem zjistila, že opravdu nikde není, otevřela jsem dveře dokořán.

„Měla jsi pravdu, asi se mi to jenom zdálo!“ ozvalo se za mnou a já úlekem povyskočila. Cullen stál v koupelně a už si oblékal kalhoty. Bylo mi trochu líto, že už jsem přišla o všechnu srandu, a pak jsem si uvědomila, že kdyby Cullen neměl tak stupidní kecy, nebo spíš kdyby mu vyoperovali ten dementní sexistickej mozek, tak je docela pěknej, no… docela dost. Ksakru, Bellouši! Co to plácáš? Začala jsem si nadávat, když mi došlo, že myslím na Cullenovo nahé tělo. Skoro jsem se začala studem i červenat, ale Cullen na mě hodil jeden z těch svých „svůdných“ pohledů a mně stoupla opět dávka adrenalinu v krvi. Jakmile si dopl pásek a hodil přes sebe košili, nebyla jsem schopna pochopit, jak jsem mohla nad Cullenem takhle přemýšlet. Pak mi došlo, že na mě už hezky dlouho mluví.

„Co?“ Jasně, vždy inteligentní reakce. Cullen se lišácky usmál.

„Nad čím přemýšlíš, že mě nevnímáš, že by sis nás představovala spolu?“

„Ha, ha, to sotva.“

„No, já jen...,“ začal Cullen, ale raději jsem ho přerušila, než by si něco zkusil.

„Zapomeň, tyhle tvoje úchylný představy s tebou rozhodně nesdílím a ani nikdy sdílet nebudu.“

„Jak myslíš, Bellouši,“ řekl a pustil mě do koupelny. Vzhledem k tomu, že šel kolem mě ke dveřím, přirozeně jsem očekávala, že za sebou zavře, ale bohužel Cullen nedosahuje ani průměrné inteligence lidské bytosti, a tak i když jsem si automaticky už sundala tričko, on stále stál ve dveřích a tupě na mě zíral s přiblblým úsměvem na rtech.

„Vypadni, idiote!“ křikla jsem na něj, když se nechtěl hnout, a snad i čekal, že mu tady udělám striptýz.

„V klidu, Bellouši!“

„Neříkej mi Bellouši,“ vykřikla jsem na něj už dopáleně. Vůbec nevím, kde k tomu výrazu vůbec přišel, takhle mi neříká nikdo, jenom já sama sobě, když si v duchu nadávám. A hlavně kvůli tomu, že tohle oslovení nesnáším.

„Promiň, prdelko!“ zakřičel ještě Cullen za dveřmi a pak jsem jen slyšela, jak seběhl schody a pustil televizi. Teď snad od něj už žádné nebezpečí nehrozí, i když jsem se stejně obávala, že mi udělá to samé, jako já předtím jemu. Totiž díky mému starostlivému tatínkovi nemáme od mých dvou let nikde žádné zamykatelné zámky, tedy kromě vchodových dveří, strašně mě prý bavilo zamykat, a tak se musely všechny klíče záhadně ztratit, když jsem byla malá, ale od té doby už se samozřejmě nenašly. Nikdy mi to nijak extra nevadilo, ale teď bych pro zamčené dveře vraždila.

Vím, už vás to musí nudit, čekat na každou kapitolu bezmála čtvrt roku, ale snad přijmete moji hlubokou omluvu. Jsem první rok na střední, ještě k tomu umělecké, a jsem ráda, že mám čas vůbec na spaní, natož ještě na psaní. Kreslení, které bylo přitom vždy mojí největší zábavou a zálibou, se pomalu, ale jistě, začíná stávat mým prokletím. Ale držte mi palce, snad to všechno zvládnu a přežiji první aklimatyzovací rok ve zdraví a neutrpím nějakou silnou dušení poruchu (slabé už mám za sebou =oDD).

Děkuji, že jste vydrželi až do konce a přečetli jste si to, opět bych se vás chtěla zeptat na váš názor...

Ještě jednou díky, AfrAC. =oD

Autor: AfroditaAliceCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kapky Lásky - 9. kapitola: