Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Kapky lásky - 3. kapitola

17.04.2012 (08:15) • AfroditaAliceCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2055×

„Ahoj Bello!“ zaječel hned Mike a chtěl mě obejmout, jenže pak si všiml Jessicy a okamžitě toho nechal. Trochu mě to pobavilo, ale potěšilo mě, že se nakonec dali dohromady.

„Ahoj všichni,“ pozdravila jsem je, protože mořit se s tím, kdo se jak jmenuje, to bych asi opravdu nezvládla.

„Ahojík,“ pozdravila mě jedna odbarvená blondýna s falešným úsměvem. „Asi si mě nepamatuješ, ale jmenuji se Lauren.“

Jen jsem přikývla, takhle podobně to proběhlo u všech, u kterých jsem neznala jméno.

Potom jsem už mlčela, o většinu konverzace se stejně postarala Jessica s novými drby.

Když jsme vstávali od stolu, Mike se mě ještě zeptal, co mám za další hodinu.

Pracně jsem vyhrabala rozvrh hodin.

„Teď mám… tělák,“ řekla jsem a po tváři se mi rozlil úsměv, protože to znamenalo hodinu s trenérem Turnerem.

 Jak ho znám, okamžitě, jak mě uvidí, rozhodne, že se jde plavat.

„Jé, tak to máš hodinu s celou Cullenovic famílií,“ zasmál se Mike. Já jsem po něm hodila jen nechápavý pohled. Akorát jsme šli kolem stolu, kde ještě seděla Rosalie s Emmettem a ti další dva. Mike kývl směrem k jejich stolu a pokračoval v chůzi, o pár metrů dál se zastavil, asi aby ho neslyšeli.

„To jsou všichni Cullenovi, teda chybí Edward.“ Při jeho jméně se tak nenávistně zašklebil, až jsem se ho lekla. „Ale toho vlastně už znáš, co?“ zeptal se, drcnul do mě loktem a zasmál se.

Jeho narážku na náš malý incident s Cullenem na parkovišti jsem přešla.

„Oni jsou všichni sourozenci?“ zeptala jsem se akorát v moment, kdy ten blonďák políbil tu malou brunetku. A pak jsem si vzpomněla na to, jak Rose říkala, že jsou všichni adoptovaní, takže jsem si svou otázku vysvětlila rychleji, než se Mike stačil nadechnout. „Kolik jich ještě je?“

Mike se zasmál na moji otázku.

„Cullenových je celkem sedm, teda i s Carlislem a s Esmé. To jsou jejich adoptivní rodiče. Carlisle pracuje v nemocnici, takže bych řekl, že ho brzy potkáš, ne?“ zeptal se mě se smíchem.

„Hele!“ vypískla jsem naštvaně a bacila ho do ramene. „Já už jsem náhodou šikovnější než předtím.“

„Dobře. O tomhle se s tebou radši nebudu hádat a navíc musím už taky na hodinu, tak čau, Bello,“ ukončil Mike.

„Ahoj!“ stačila jsem za ním ještě zakřičet, když se ztrácel za rohem.

Když jsem došla do šaten, bylo tam už hodně dívek. Pár z nich jsem poznala a opětovala jim jejich pozdravy.

„Čau Bello,“ ozval se za mnou zvonečkový hlas doprovázený ještě jedním hladkým, jemným, zdobným a plynulým.

Otočila jsem se a spatřila jsem Rosalie s její sestrou.

„Ahoj holky,“ pozdravila jsem je.

„Ještě jsem se ti nestačila představit,“ řekla ta brunetka, „asi jsi příliš slavná,“ zasmála se a já zčervenala. Je pravda, že jsem si připadala jako nějaká hvězda. Brunetka ke mně natáhla ruku. „Jsem Alice.“

Potřásla jsem si s ní.

„Bella. Ráda tě poznávám.“

„Asi bychom se měly převléct,“ připomněla Rosalie.

„Stejně budeme plavat,“ řekla jsem potěšeně.

„Co? Jak to víš?“ ptala se naštvaně Rosalie. Zřejmě nebyla nadšená, že se bude plavat.

„No, jen si pamatuji, že vždycky, když mě Turner viděl, tak nás nechal plavat. Ví, že mě to baví.“

„Bella má pravdu,“ přisvědčila mi Alice, i když nevím, kde bere tu jistotu.

„Hm, tak to bude mít Edward radost,“ dodala ještě Rosalie, i když nechápu, proč to řekla.

Sice jsme si oblékly plavky, ale stejně jsme si na ně vzaly cvičební úbor, i když Alice pořád tvrdila, že stejně budeme plavat.

Všechny jsme společně došly do tělocvičny, kde už čekalo i pánské osazenstvo. Turner pískl a všichni jsme se seřadili, až pak si mě všiml.

„No ne!“ vykřikl a po tváři se mu rozlil nadšený úsměv. „Isabella Swanová! Myslel jsem, že to není pravda, ale ty ses opravdu vrátila!“

„Ano, vrátila jsem se,“ přiznala jsem s úsměvem a ihned zčervenala z přílišné pozornosti.

„To mám vážně radost. Stejně jsem věděl, že se k nám vrátíš.“

Usmála jsem se.

„No, tak, dámy a pánové, co kdybychom si dneska trochu zaplavali?“ zeptal se.

V davu to nesouhlasně zašumělo, ale já jsem jen nadšeně kývala hlavou.

„Dobře, takže nikdo nemá připomínky, takže máte pět minut na převlečení. A teď jděte k bazénu,“ prohlásil Turner.

Všichni se naštvaně rozprchli, jenom já a Cullenovi jsme se rovnou přesunuli do haly.

U holek chápu, že byly převlečené, ale jak to věděli kluci? To mi nějak nedocházelo.

Ani Cullenovi nebyli nijak nadšení z toho, že se jde do bazénu, tedy přesněji řečeno všichni až na Edwarda. Ten se usmíval od ucha k uchu. Musím přiznat, že když nemluví, tak není tak otravný.

Jakmile jsem na to však pomyslela, jeho potěšený úsměv se změnil v jeho klasický egoistický úšklebek.

Když jsme se všichni shromáždili na kraji bazénu, trenér řekl, že si uděláme malé závody, což mě samozřejmě potěšilo.

Postupně vybíral dvojice, většinou kluka s klukem nebo holku s holkou.

Už jsem myslela, že se ani nedostanu do vody. Na začátku dráhy už jsem stála jenom já a Cullen.

Všimla jsem si Cullena, jak se na mě dívá.

„Nečum na mě!“ vyštěkla jsem po něm potichu, aby nás ti na druhé straně bazénu neslyšeli.

„Promiň, ale nečekal jsem to.“

„Co?“ zeptala jsem se.

„Máš fakt hezký tělo, což jsem tak trochu hodně očekával.“ Zrudla jsem studem a pomyslela na to, že on má taky opravdu skvělou postavu, o které by každá holka snila. On však zase nadhodil svůj povýšenecký úšklebek. „Ale je mi divné, že plaveš… v tomhle,“ ukázal na moje jednodílné plavky.

„Mám je ráda,“ obhajovala jsem se, „vyhrála jsem s nimi spoustu soutěží, mám je pro štěstí.“

„No, je to na nich vidět.“

„Jak to myslíš?“ Ani nechápu, co mě štvalo víc – jestli to, že Cullen uráží moje plavky pro štěstí, nebo že mi to vadí.

„Bello!“ zakřičel trenér z druhé strany bazénu, otočila jsem se směrem k němu. „Budeš plavat s Edwardem, chci vás vidět spolu,“ řekl ledabyle a začal si něco poznamenávat do desek.

„A to jako proč?“ zeptala jsem se podrážděně. Nechtělo se mi vedle něho ani stát, natož s ním být ve vodě.

Trenér jen nevěřícně nadzvedl obočí. Nebyl zvyklý na to, že bych se takhle chovala, ostatně já taky ne. Obyčejně jsem mlčela a stačilo mi pouze být ve vodě.

„Prosím?“ zeptal se trenér nevěřícně.

„Proč musím zrovna s ním?“ zeptala jsem se naštvaně a skoro si i dupla. Navíc jsem na sobě cítila pohled Cullena a jenom tohle mě už dost štvalo. Stačí, že se bude koukat, ještě abych s ním soutěžila a potom prohrála, to by bylo teprve děsné.

„Tak zaprvé, Bello, co se ti to, ksakru, v tom Seattlu stalo?“ zeptal se trenér, ale nenechal mě ani odpovědět a mluvil dál. „A zadruhé, s Edwardem poplaveš, protože mě zajímá, kdo z vás je lepší, ale hlavně jste už jediní, kdo ještě neplaval,“ ukončil trenér, ale já se nenechala potlačit.

„Co je to za otázku? Kdo z nás je lepší?“ zeptala jsem se naštvaně.

„Nepodceňuj mě,“ řekl nahlas Cullen vedle mě. „Když chci, umím být vážně rychlý,“ zašeptal potichu konec a mrknul na mě.

„To je pravda a navíc Edward umí být až neuvěřitelně rychlý,“ zopakoval Turner Cullena.

„Vzdej to. Budeš se mnou plavat, ať chceš nebo ne,“ zašeptal posměšně Cullen.

„Tak nedělej fóry, Bello, a dělej. Nikdy ses nevzpouzela, když jsi měla jít do vody.“

„Dobře,“ zašeptala jsem smířeně. Cullenovi se na tváři rozprostřel zvláštní úsměv a zničehonic vykřikl na trenéra:

„Myslím, že princezna už přistoupila na to, že se pokusí plavat.“

Po jeho větě jsem na něj jenom nenávistně zavrčela, ale tak, aby to neslyšel, i když se mi zdálo, že to bylo právě naopak a moje vrčení u něj vyvolalo ještě větší úsměv.

Až teď jsem si všimla nadšené třídy, která stála kolem bazénu, a pozorovala každý náš pohyb. Na mě se soustředily pohledy převážně pánského osazenstva a na Cullena zase většina holek. I když jsem si všimla Cullenových, kteří se očividně mezi sebou sázeli a pokukovali po nás po obou.

„Tak, děcka,“ řekl trenér a připravil si píšťalku. S Cullenem jsme se zatím připravili ke skoku do vody. „Tři, dva… jedna!“ zakřičel trenér a hlasitě pískl na svou píšťalku.

Tak jak se vám to dneska líbilo? Děkuji všem za minulé komentáře, strašně mě potěšily, a doufám, že se u této kapitoly objeví alespoň poloviční počet, protože uznávám, že dnešní díl není nic moc.

Autor: AfroditaAliceCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Kapky lásky - 3. kapitola: