Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 33. kapitola

07.01.2012 (12:45) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 2535×

Jen jedno objetí – 33. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější

Nechala jsem se odnést zpět do postele, kde si ke mně lehl Edward a objal mě pevně kolem pasu. Schoulila jsem se do klubíčka a užívala si jeho přítomnost. V ten moment mi bylo jedno, že se mi hlava bolestí rozskočí, anebo že se mi žaludek převrací. Byl tady on.

„Jsem ráda, že tě znovu vidím,“ přiznala jsem po minutě ticha a snažila se nevnímat hořící tváře, které musel vidět i on. Potichu se zasmál.

„Možná že mi to neuvěříš, ale já jsem radši,“ zašeptal mi těsně vedle ucha a políbil mě na tvář. „A zároveň bych se ti chtěl omluvit.“ Jedno obočí mi vystřelilo až do nebes a zvědavě jsem se na něj podívala.

„Nějak mi uniká za co.“

Hluboce si povzdychl. „Za to, že jsem tu nebyl, i když jsem ti to slíbil. Mrzí mě, že jsem nemohl vidět tvůj krásný úsměv ve chvíli, kdy jsi vyšla ze třídy s dobrým pocitem, že jsi složila zkoušky. Omlouvám se a doufám, že to budu moc odčinit.“ Naslouchala jsem jeho hlasu a chvíli nevnímala ani význam slov. Bylo neuvěřitelné, jak na mě působil. Vzrušenost. Blaženost. Radost. Zoufalost. To všechno se ve mně mísilo a já nevěděla, který pocit z nich byl nejsilnější.

Zvedla jsem paži a pohladila jej po tváři. „Nemusíš se omlouvat, není to tvoje povinnost. Teď jsi tady a já jsem ráda, že tě vidím zdravého a…“ Pak jsem se zasekla. Chtěla jsem říct ‚svobodného‘, ale uvědomila jsem si význam slova. Není vhodné, abych si Edwarda přivlastňovala, vždyť já na to nemám právo.

„A?“ dorážel na mě a použil účinnou taktiku. Zmocnil se mých rtů. Rázem jsem zapomněla na to, že jsem něco chtěla říct, a pevně jej objala. Přitáhla jsem si ho blíž k sobě a náruživě si brala jeho rty. A vůbec jsem nemyslela na to, že mě na ruce tíží prstýnek manželství, nebo že někde tisíce mil ode mě je můj zákonný manžel. Byla jsem v náruči Edwarda a byla jsem šťastná. I on cítil to napětí a jiskření mezi námi.

„Vím to,“ zamumlal mezi polibky. Nakrčila jsem obočí a mírně se odtáhla. Stále jsem křečovitě svírala jeho košili v prstech a nechtěla ji pustit.

„Co?“ Pohladil mě po tváři. Jeho dlaně byly tak hladké a na dotek příjemné. Přivřela jsem oči a nechala se rozmazlovat. Přejížděl přes oči, nos, čelo, až se zastavil na rtech. Jemně jsem ho skousla a pak se na něj podívala. Vypadal roztomile a… najednou jsem před očima měla toho zlého Edwarda z mého snu. Z mé noční můry. V duchu jsem porovnávala, jak si jsou podobní. Můj Edward, ten, co mě objímal, měl zlaté, hřejivé oči. Krásný úsměv na rtech a už vůbec ne tu mrtvolně vypadající kůži, na rozdíl od toho, co mě dnešní nocí provázel.

„Když se tě dotýkám.“ Chytil mě za paži a motýlími polibky mě hladil. „Celá se třeseš. Vidím ti na očích, že mě chceš. Že v sobě uzavíráš chtíč a touhu, který se dere na povrch. Je to tak?“ dožadoval se odpovědi. Celá červená a studeným potem politá jsem sklopila hlavu. Nedokázala jsem se mu dívat do očí, zatímco on odhaloval pocity, které jsem před ním, ale i před sebou skrývala. „Máš mě ráda. Tvoje srdce mě má rádo,“ konstatoval s klidem. Donutil mě, abych se mu podívala do očí, jež se na mě usmívaly.

„Já -“ Nebyla jsem schopná slova. Absolutně mě odzbrojil. Usmíval se jako měsíček na hnoji a přitom si užíval mého rozpoložení. Nejbolestivější bylo přiznat si, že mám Edwarda opravdu ráda. Ba co víc. Já se zamilovala… podruhé. Nedržela jsem slib, který jsem Eathenovi v den svatby dala, a nejhorší na tom, že mě to nemrzelo. Nezaznamenala jsem žádné výčitky svědomí ani nic podobného.

Obávala jsem se jen jedné věci. Já se Edwardovi přiznám, otevřu mu své srdci a on mě jednoduše zradí. Moc dobře jsem znala Edwardovu pověst, a ačkoli mi moje hlava ze začátku radila, abych se jej držela dál, neposlechla jsem.

„Bojím se,“ přiznala jsem nakonec rozklepaným hlasem. Jeho objetí zesílilo. Bylo natolik silné, abych věděla, že je tu se mnou, a dal mi pocit jistoty, že když budu padat, on mě kdykoli zachytí. Ať už se pod slupkou krásného a neodolatelného anděla skrývá cokoli. Políbil mě na spánek a začal mě kolébat jako miminko, které se snaží uspat.

„Nemáš se čeho bát. Slibuju, a tentokrát ti to odpřísáhnu, že nezmizím ani neuteču nikam, aniž bych ti nedal vědět. Už minule jsem ti řekl, že se pokusím získat si tvé srdci, a jestli jsem na správné cestě, pak se budu snažit ještě více. Miluju tě, Bello, a vím, že tohle není falešný pocit, který bych ze sebe nucením dostával. Jsou to slova pravdy.“ Oči mě mi v tu chvíli zalily slzami. Nedokázala jsem potlačit překvapení. Jeho slova mě neuvěřitelnou tíhou zasáhla do srdce; byla to jako rána, jenž přichází jasným zábleskem naděje.

„Co-s… cos ře-kl?“ vykoktala jsem stěží a snažila se nezkolabovat. Jeho úsměv se ještě více rozšířil, jakmile moje srdce začalo sprintem uhánět kamsi daleko od nás. Musela jsem si jednu dlaň přiložit na hruď, abych zmírnila maratón. Nepamatuju si, že bych se v Eathenově přítomnosti po vyznání cítila taková nesvá. Byla jsem nadmíru šťastná, ale teď? To se nedalo ani popsat.

„Slyšíš dobře, zamiloval jsem se do tebe,“ řekl to ještě jednou a já si plnými doušky vychutnávala dokonalou chvilku. Na tváři mi vykouzlilo úsměv Edwardovo objetí a jeho studené čelo, které se opřelo o to mé.

- O pár dní později -

Seděl jsem na barové židličce v naší kuchyni a popoháněl jsem očima hodiny na stěně. Chybělo ještě třicet pět minut, teď už třicet čtyři, než bych zaklepal na Belliny dveře, sevřel ji v náruči a doprovodil ji do restaurace v centru města. Těšil jsem se na naše setkání jako malé dítě a to jsem ji viděl před třemi hodinami ve škole a v noci jsem ji pozoroval, jak klidně oddechuje. Připadal jsem si jako úchyl, který ji neustále sleduje, ale uklidňoval jsem se faktem, že to Belle nevadí a ovšem věděla. I o mých nočních návštěvách a oceňoval jsem na ní, že se nikdy na nic nevyptávala.

„Jdeš za Bellou?“ zeptal se mě Jasper a chytil mě za rameno. Jeho těžká ruka mi spočinula na saku a já se nevesele zatvářil. Požádal jsem Alice, aby mi vybrala ten nejlepší oblek, který jsem měl, a nestál jsem o to, aby mi ho Jasper skrčil. Pochopil a se smíchem ruku stáhl k sobě. „Můžu?“ Ukázal prstem na židličku vedle mě a já automaticky přikývl, alespoň mi ten čas uteče mnohem rychleji a nebudu se zabírat kravinami.

Usadil se a přejel si rukama po stehnech. Takhle napjatého jsem Jaspera dlouho neviděl. Myšlenky měl přede mnou uzavřený a výraz ve tváři nečitelný. Podle toho jsem usoudil, že se mnou chce mluvit o důležité věci. A ne jen tak ledajaké. „Máš pravdu,“ pronesl nakonec. Poposedl si. „Chci s tebou mluvit.“

Rozepnul jsem si dva knoflíčky u košile a rozhalil ji. Z ničeho nic mi bylo vedro. „Do toho, víš, že bude lepší, když si to povíme všechno narovinu,“ domlouval jsem mu. Jasper přikývl. Vypadal stále napjatě, jako by před sebou měl těžký úkol, ke kterému se neměl.

„Byl jsi donucen, co?“ utahoval jsem si z něj a sledoval, jak se nuceně usmívá. Jasně. Tak to by mě zajímalo, co má moje rodina za lubem. „Tak mluv, ať to máme za sebou,“ dodával jsem mu odvahu. Poškrábal se na týlu, jako by ho tam něco svědilo, a zamračil se. Na čele mu vyvstala znatelná vráska.

„Víš, blíží se Vánoce a společně jsme přemýšleli, co bychom ti dali za dárek.“ Vytřeštil jsem oči. Vánoční svátky jsem já osobně nijak neprožíval, a jelikož jsem byl opravdu velký kluk na dárky, nic jsem od nich nevyžadoval. Co jsem chtěl, to jsem měl a nečekal jsem na čtyřiadvacátého.

„Já ale nic nepotřebuju, nemusíte si kvůli mně lámat hlavu,“ informoval jsem je. Jasper pokrčil rameny. Sáhl si pod bundu a z přihrádky vytáhl bílou obálku, skrz kterou nebylo vidět. Nechápavě jsem se zatvářil. „Co to je?“ vypadlo ze mě.

„Je to letenka na Korsiku.“ Otevřela jsem pusu. „Není to jen dárek pro tebe, je to hlavně pro Bellu, ke které jsem se nechoval zrovna vřele.“ Znovu se podrbal na hlavě. „Víš, nedokázal jsem snést to, že by ses zapletl s vdanou ženskou, je to absurdní, ale… Já vidím, jak ti svítí oči, když se o ní zmíníme, jak natěšeně vyčkáváš a popoháníš čas, jen abys mohl být s ní, a jak nedočkavě čekáš, až projeví stejnou náklonnost i ona tobě.“ Vše, co mi právě řekl, byla naprostá pravda, byť jsem si to ze začátku nechtěl přiznat. Připadal jsem si jako narkoman, co potřebuje další dávku své drogy. Byl jsem zlomený, na dně. Tentokrát jsem to byl já, kdo byl schopen kleknout si na zem a prosit o milost, a z plných doušků jsem ochutnával, jaké je to být na druhé straně břehu. Nebyl to zrovna pocit, po kterém bych toužil a vítal jej s otevřenou náručí. Dokázal jsem si teprve teď uvědomit, jak se cítily ony, když jsem od nich odcházel a nechával je prosit. Jak jsem se smál jejich hlouposti a naivitě. A hlavně... byly mi pro smích jejich city.

Uchechtl jsem se. „Sám víš, že Bella Eathena miluje natolik, že je skoro nemožné, aby mi nakonec řekla to, co bych si přál.“ Na tváři mi pohrával úsměv, ale uvnitř jsem cítil, jak moje srdce drtí ohromná bolest. Jako by jej svírala v dlani a stlačovala víc a víc. Jasper se na mě podíval se soucitem v očích. Odvrátil jsem pohled a zvedl se ze židle a zamířil ke dveřím. Nesnesl jsem soucit, který mi je stejně k ničemu.

„Edwarde, počkej!“ Chytil mě za rameno a otočil k sobě.

„Co? Chceš, abych poslouchal falešné naděje, nebo dokonce přesvědčování, o kterém víš, že to stejně není pravda?“ Ironicky jsem si ho změřil. „Jaspere, ty sám víš, jak to mezi mnou, Bellou a Eathenem je. A není to nijak světlé, že?“ Neodpověděl. Já na odpověď ani nečekal. Vytrhl jsem se mu ze sevření a upravil si košili.

„Vím,“ přitakal po chvíli a vložil mi obálku do ruky, „ale taky vím, co dělá Eathen několik mílí od Belly. Nejsi blbej, Edwarde, určitě víš, že i muž má své potřeba, a Eathen není výjimkou.“ Tušil jsem, co má na mysli, ale nechtěl jsem tomu z části uvěřit. „Eathen Belle zahnul a ne jen jednou,“ dořekl. Dokonce i pro mě to byla rána do nosu. Překvapeně jsem zamrkal.

„Jak tohle všechno víš?“ nedokázala jsem si odpustit.

Pokrčil rameny. „Partnerské vztahy. Už několikrát mě tahal, abych si šel také užít, ale sám víš, že bych to Alice nemohl udělat, na to ji moc miluju -“

„Zřejmě mnohem víc jak Hunt Bellu, hajzl jeden,“ ulevil jsem si a odplivl si na zem. Jak dlouho jí lhal? Jak dlouho jí do očí tvrdil velkou lež? Neustále jí opakoval, jak ji miluje, že pro ni žije, a nakonec jí zahne s nějakou jinou. „Tohle Bella musí vědět! Musím jí říct, jak se věci mají,“ křikl jsem celý vzrušení z toho, že mám nakonec pravdu. Rozeběhl jsem se ke dveřím, ale Jasper mi zatarasil cestu.

Záporně zakroutil hlavou a já z toho byl jelen. „Proč?“

„Nemůžeš jít před Bellu a říct jí ‚Tvůj manžel tě podvádí za tvými zády‘, nevěřila by ti.“ Z počátku jsem si myslel své a byl toho názoru, že má Bella svou hlavu, ale pak, když jsem si nechal vše rozležet v hlavě, tak jsem došel k názoru, že má Jasper pravdu. Je moc tvrdohlavá. „Pokavaď jej nepřistihne ona sama, ty se do toho nepleť,“ radil mi.

„A jak ji mám teda zachránit před tím, aby jí nezlomil srdce, hm?“ Můj hlas nabral podivný hrubý tón. Měl jsem sto chutí najít Hunta a podříznout ho jak králíka. Dát mu co proto za jeho nestydaté lži.

„Odpověď je tady,“ ukázal na obálku, načež já byl opět mimo dění, „kdybych nevěděl, co se v Belle odehrával, zanevřel bych nad vaším románkem hned, ale je tam něco, čeho by se dalo využít. Ty nesmíš Belle říct, jak se věci doopravdy mají, musíš ji přimět k tomu, aby se do tebe bláznivě zamilovala a nakonec podlehla tomu, že ty budeš první, za kým půjde, když jí bude smutno. Vím, že je tady naděje, kterou bys mohl vyhrát, kdybys o to hodně stál. Když bude zamilovaná do tebe a Eathen šlápne vedle, nebude ji to tolika bolet, protože tu budeš ty.“

„Jak víš, že šlápne vedle, dělá to dost dlouho na to, aby v tom uměl chodit,“ zeptal jsem se ohromeně. Jestli jsem považoval nějakého člověka za dobrého lháře a podvodníka, pak on byl tím prvním.

Poklepal si na hlavu. „Už pár let jsem s ním obchodní partner, nebude trvat dlouho a i jeho kariéra půjde k ledu, ale ještě musím chvíli vyčkat.“ Schoval mi obálku do kapsy saka a poklepal mi na hruď. „Hlavní otázkou teď ale je, jestli jsi schopen podstoupit takovou oběť. Pamatuj si, Edwarde, jestli se do tebe Bella zamiluje, budeš nucen s ní žít, a jestli jsou tvoje city k ní opravdu pravé, tak je tu otázka proměny.“ Hlasitě jsem polkl knedlík v krku. 

» 34. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 33. kapitola: