Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 3. kapitola

03.07.2011 (20:30) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 3434×

Jen jedno objetí - 3. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější

Ačkoli žiju v New Yorku už nějakou dobu, konkrétně čtyři roky, co jsem si Eathena vzala, nevyznala jsem se tu ani na krok. Musela jsem zastavit a zeptat se jedné paní, kde bych našla Empire State College. Samozřejmě, že jsem byla na špatné cestě, takže jsem se s úsměvem omluvila za obtěžování a vyjela jsem druhou stranou.

Do toho mi zazvonil mobil a já jsem začala štrachat telefon v kabelce. Čekala jsem jedině jeho, nikdo jiný by mě tak nepřekvapil. A na tohle jsem měla čuch. Když mi volal on, najednou se mi rozbušilo srdce a měla jsem pocit, že mi vyletí z hrudě. Rozklepala se mi ruka a pohlédla jsem na displej, kde svítila jeho fotka.

Rozsvítily se mi oči a telefon jsem si hned přiložila k uchu.

„Prosím,“ zašeptala jsem do telefonu až velice vzrušeným hlasem.

„Ahoj lásko, doufám, že jsem tě stihl ještě před školou,“ ozval se jeho hlas a já jsem nemohla popadnout dech, jak jsem se těšila. Usmála jsem se a moje srdce zaplesalo radostí.

„Ne, ještě tam nejsem, s mým orientačním smyslem to je krapet delší,“ přiznala jsem se s nachovou barvou.

„Zlatíčko, na co jsem ti koupil tu GPSku, vždyť ti má pomoc, aby ses v New Yorku orientovala lépe.“ Ano, ale to bys mi musel vysvětlit, jak s ní zacházet, a ne mi před nos hodit návod a říct mi „Přečti si ho, pomůže ti!“, pomyslela jsem si nabručeně, ale mou radost z jeho telefonátu to nezkazilo.

„Víš, že na takové vymoženosti nemám mozek,“ řekla jsem sklesle. Jeho drsný smích se mi zařezával do uší a po těle se mi objevilo mravenčení. Zrovna se na semaforu objevila červená, a tak jsem musela rychle sešlápnout brzdu, abych nenajela do zdi vysoké budovy. Dech se mi zrychlil a zhluboka jsem dýchala, abych se probrala.

„Miláčku, děje se něco?“ ozvalo se z telefonu.

„Nic se neděje, jen jsem přibrzdila zprudka… Eathene, počkej, asi mám společnost,“ zašeptala jsem do telefonu, když se ke mně blížil policista s úsměvem přes celý obličej. Povzdychla jsem si, to mi tak scházelo. Zaklepal na okénko a já jsem jej poslušně stáhla.

„Dobré ráno, jak vám mohu pomoci?“ zeptala jsem se zdvořile a odtáhla telefon od ucha, protože Eathenův smích mi moc nepomáhal.

„Dobré ráno, slečno -“

„Paní, když už,“ přerušila jsem jej s úsměvem. I když vypadám mladě, vdaná už jsem.

„Takže paní, určitě víte, že jste za jízdy telefonovala a málem jste narazila do zdi, kdybyste to neubrzdila,“ začal mi vysvětlovat mé přestupky. Jen jsem kývala hlavou a čekala, až skončí.

„Omlouvám se, že jsem vám přidělala tolik práce, ale telefon je velice důležitý a zabrzdit jsem stihla.“ Zamračil se na mě a nakrčil obočí. Bylo mi jasné, že dohadovat se zdejšími policisty je nesmyslné a vůbec ne dobré v můj prospěch. Usmála jsem se, abych ukázala řadu bělostných perliček a mrkla jsem na něj.

„Váš řidičský průkaz, prosím,“ řekl stroze, odložila jsem mobil na palubní desku a začala lovit řidičák. Hlasité staccato, které mi vyťukával u hlavy, se mi ani náhodou nelíbilo a čím víc ťukala, tím víc jsem měla nervy. Vložila jsem mu do ruky doklady i s technickým papírem a podívala se na něj zamračeně.

„Paní Huntová, překročila jste rychlost a o tom telefonu s vámi nebudu mluvit. Copak s vámi uděláme?“ zeptal se mě a stále pozoroval moje doklady.

„Co třeba pokuta?“ zkusila jsem laškovaně. Policista – Hugh – se na mě usmál a pokýval hlavou.

„Čtete mi myšlenky, mladá dámo.“ Z náprsní kapsy si vytáhl pozlacenou tužku, bloček a začal do něj opisovat moje osobní údaje. Nafoukla jsem se jako bublina a z peněženky jsem vytahovala peníze. Sice jsem nevěděla, kolik přesně budu platit, ale hrubou představu jsem měla.

„Výborně, dělá to sto dvacet pět dolarů,“ prohlásil hlasitě, neboť si nebyl jistý, jestli ho přes provoz na silnici slyším. Položila jsem mu sto padesát dolarů na ruku, vzala jsem si od něj lísteček a přívětivě se na něj usmála.

„Děkuji strážníku, teď jsem o sto padesát dolarů lehčí,“ mrkla jsem na něj a šlápla jsem na plyn.

Ve zpětném zrcátku jsem se podívala na jeho překvapenou tvář, když se za mnou jen kouřilo. Milovala jsem ten pocit. Od srdce jsem se zasmála a pohled mi spadl na mobil. Eathen…

Rychle jsem sáhla po telefonu a začala jsem horlivě povídat. „Miláčku, ani nevíš, jak jsem s teď pobavila se strážníkem. Můj úplně první přestupek a já z něho mám takovou radost, no vidíš to?“ radostně jsem žvatlalo do telefonu, ale pouhou odpovědí mi bylo hluché tutání. Zamračila jsem se na mobil a pak jsem s ním třískla o sedadlo. Položil mi to! Jsi naivní kráva, nadávala jsem si v duchu, když jsem mu volala zpět a jeho záznamník mi odpověděl: „Volaný účastník je dočasně nedostupný, opakujte prosím volání později, nebo zanechte zprávu ve schránce, později si ji vyzvedne.“

„K čertu s tebou,“ zařvala jsem vzteky a dupla na plyn.

Nechala jsem si stáhnuté okénko, když jsem dojela na parkoviště, vlasy jsem měla zelektrizované a v očích jsem cítila průvan. Zaparkovala jsem na jediné volné místo mezi žluté Porsche a mohutný Jeep. Celkem slušná auta, pomyslela jsem si, když jsem auto sjela pohledem od shora dolů. Podívala jsem se do zpětného zrcátka, abych si utřela zaschlé slzy.

„Sakra,“ zaklela jsem nahlas, když jsem spatřila červené bělmo. Vyhrabala jsem si kapky a nakapala si do očí. Než jsem odešla z auta, podívala jsem se na mobil a zklamaně jsem si povzdechla. Nestojím mu ani za jeden telefon? pomyslela jsem si zklamaně. Najednou jsem nadskočila a vylekaně se podívala na dotyčného s přilepeným obličejem na skle.

„Zatraceně, kdo to je?“ vyjekla jsem a sáhla na kliku. Jen co jsem otevřela dveře, muž se zlatými oči se na mě usmál. Chvíli jsem jej pozorovala a mhouřila oči. Nelíbil se mi jeho pohled, jako by mě svlékal, nebo mě chtěl na místě sníst.

„Kdo jste?“ vyjela jsem na něj zostra a zkřížila si ruce na prsou. Skousl si horní ret a opřel se o dveře. Měl rozepnutou košili do poloviny, tmavé chloupky mu vylézaly a jeho bílý krk byl zdobený zlatým řetízkem. Připomínal mi takový, který má moje matka. Musím přiznat, že dnešní doba se jen mění, dlouho jsem neviděla muže s madonkou na krku. Když si všiml, že jej pozoruju, schoval si řetízek pod košili a znovu na mě upřel pronikavý pohled.

„Jen jsem tě chtěl upozornit, že jsi zaparkovala na moje místo,“ řekl mi svůdným hlasem. Neměla jsem náladu, abych se tu s nějakým frajírkem hádala, nervy jsem měla napnuté a nechybělo moc k tomu, abych se s někým porvala. Ať už s ním, nebo s někým jiným.

„Co mi tím chcete naznačit? Abych odjela z vašeho místa?“ zeptala jsem se podezíravě. Zakroutil hlavou a mile se usmál. Jeho pohled mi nedovoloval, abych mu začala tykat. Moje ústa, jako by zmrzla.

„Jen chci, abys to věděla. Ale mohla bys něco udělat…“ Při svých slovech se tiskl více ke mně, až jsem byla nalepená na kapotě auta. Dech se mi zrychlil a očima jsem těkala po jeho těle, konkrétně po mužných pažích.

„Abychom si to vyjasnili, nevzpomínám si, že bych vám dovolila, abyste mi tykal, tak si to laskavě nechte, prosím. A nemám, co bych odčinila. Nemáte tu nikdy ceduli, že by to místo bylo vaše,“ vytkla jsem mu a ukázala na parkovací místo prstem. S pobaveným úsměvem natisklo své tělo na mé a vdechl do sebe mou vůni.

„Nedovolila, ale je to samozřejmost,“ šeptl mi svůdně. „A co se týče toho místa…“ Svými dlouhými prsty mi začal hladit pravou ruku. „Mohla bys mě políbit, pak bych tě tu mohl nechat.“ Červená clona se mi začala objevovat před očima a ruce mě svrběly, abych je nezvedla. Nahnul se ke mně a pohladil mi čelist.

Zatímco se ke mně nakláněl, sáhla jsem po kabelce a pevně si ji k sobě přitiskla. Už naše rty dělilo jen pár centimetrů, když jsem zvedla ruku a udeřila jej do obličeje. Nečekanost mého činu upoutala všechnu pozornost na mě. Myslela jsem si, že každodenní ruch v New Yorku je zvyklý na takové situace. Chvíli na mě ublíženě koukal, ale pak se ode mě odtáhl a třel si načervenalou tvář.

„Máš sakra ránu,“ pochválil mě s úsměvem. Zato já jsem se tvářila jako čert. Pohoršovala mě jen představa, že bylo jeho tělo nalepené na mé, natož aby se naše rty setkaly. Na čele mi vyrašily kapky potu a dlaně jsem měla také zpocené. Přiblížila jsem se obličejem k němu a zpražila ho pohledem.

„Už nikdy se ke mně takhle nepřibližujte, garantuji vám, že teď to byla pouhá facka, příště to bude o hodně horší. Nemám ani zájem, takže bych ocenila, kdybyste si situaci nestěžoval.“ Naposledy jsem se podívala do jeho očí, zamknula jsem auto a vydala se svižným krokem k velké budově s nápisem ‚Empire State College‘. Ani nechci vědět, co by se stalo, kdyby se o tomhle dozvěděl Eathen. Cítím se trapně – jsem tu první den a už jsem měla potyčku s celkem svůdným mužem. V duchu jsem doufala, že nebude navštěvovat stejné přednášky jako já.

Bloudila jsem úzkými chodbami a prohlížela si úžasné plakáty zdejší školy. Moje nezajímavost mi v tomto směru vyhovovala, nebyla jsem zde atrakcí, ačkoli se stalo, že se za mnou na přednášce otočila polovina třídy, jakmile slyšeli mé příjmení… Huntová.

Někdy přemýšlím nad tím, zda jsem neměla přijmout ponuku na soukromého učitele, ale chtěla jsem být normální jako každý jiný, ne být ženuška bohatého podnikatele, který se na svůj věk zdá být velice nezkušený, ale zdání mnohdy klame.

Byla jsem tak zaneprázdněná, že jsem si nevšimla zvýšeného schodu. Moje orientace a rovnováha jsou na mizerné úrovni a nikdy si na to nedávám pozor. Podívala jsem se do strany, kde se míhaly jen rozmazané šmouhy zdi. Najednou se mi zdálo, jako bych padala ve zpomaleném filmu. Instinktivně jsem si přiložila ruce na obličej, abych zmírnila pád, ale stále jsem nenacházela zem.

Na pasu jsem cítila studené objetí a blízko ucha přerývaný dech. Srdce začalo nepříčetnou rychlostí nabírat na běhu a já jsem jen civěla do prázdna. Jako by se všechen čas v místnosti zastavil. V ruce jsem držela papír s učebnicemi, přes rameno jsem měla kabelku a ve tváři vepsaná strach. V tu chvíli jsem byla dezorientovaná a nevěděla jsem, která bije.

„Tak krásná a nešikovná?“ zapěl mi něžný hlas do ucha a jeho teplá dech mi ovál obličej. Moje tělo na to instinktivně zareagovalo, až mě jeho reakce děsila. Ten hlas mi byl velice povědomý. Kolena mi začala vypovídat službu a nebyla jsem schopná vymyslet kloudnou odpověď. Na sucho jsem otevírala pusu, ale nevycházela ze mě ani hláska.

„Nic říkat nemusíš,“ zašeptal mi do ucha vroucným hlasem, pod kterým jsem se zachvěla, „ale pokud bys chtěla nějak odčinit svůj pád, věděl bych jak,“ dodal ve stejné tónině. Neměla jsem ani sílu na to, abych odstrčila jeho velké tělo a utekla z jeho náruče, neboť jsem měla ruce jako z olova a ne a ne je rozhoupat. Doslova a do písmene přimrzly k tělu.

Jeho vytesaný obličej z kamene se začal přibližovat k mému. Náhle jsem nabrala nachovou barvu a jeho pobavený smích tomu dodal krásný podtón. Čím blíže byl, tím více jsem se zakláněla dozadu. Povolil sevření a na chvíli mě pustil, jako by chtěl hodit na zem. Hlasitě jsem vyjekla, až se na nás podívali všichni okolo, a zas si mě přitáhl zpět do náruče.

„Lekla ses?“ zazubil se na mě a naše pohledy se střetly. Obličeji jsme byli těsně u sebe a stejně tak i těly. Dívala jsem se do těch zlatých studánek a studovala každý sebemenší zajímavost, která by mě uchvátila, a že jich bylo opravdu dost… jeho nos, krásné čelo bez jakýchkoli vrásek, smyslné rty, jež volají po polibku, a ze všeho nejvíc mě upoutaly jeho oči. Nemohla jsem se od nich odtrhnout. Topila jsem se v té zlaté spršce.

„Ráno jsem se nestihl představit, měl bych to napravit, nemyslíš?“ Zamyšlenost v jeho očích byla tak… jak dokáže být protivný. „Jsem Edward Cullen,“ představil se s úsměvem a neopomněl po mně hodit jeho uhrančivý pohled.

Intimní chvilku mezi námi přerušil melodický hlas a hlučné poskakování. Hbitě jsem se otočila v jeho náruče a podívala se jejím směrem. Vedle nás stála mně dosti známá osoba a popravdě, netušila jsem, že zrovna ona by se tu mohla objevit, ale jsem jí vděčná za to, že toho grázla dokáže zastavit, to si s ním ještě musím vyřídit.

„Bello!“ vykřikla nadšeně a taktně si odkašlala. „Jsem tak ráda, že tě tu vidím. Nečekala jsem, že budeš chodit zrovna sem, když jsi mluvila o vysoké škole,“ šveholila Lucy dál a já jsem jen přimhouřila očka. Jeho objetí se mi sice provinilo, ale na druhou stranu se mi z něj nijak nechtělo.

„Nepředstavíš mě svému příteli?“ zeptala se mě a svůdně mrkla. Vzepjala jsem se proti Edwardovi, odstrčila jej a nemotorně se postavila na nohy, přičemž mě musel ještě přidržet, abych neupadla. Neobtěžovala jsem se ani poděkováním. Stáhla jsem si tílko, upravila sukýnku a vražedným pohledem zpražila Lucy.

„Není to můj přítel,“ sykla jsem podrážděně, „a pokud se s panem Cullenem chceš seznámit, máš jedinečnou příležitost, se mnou to nemá nic společného,“ dodala jsem naštvaně. Ranní výstup, při kterém jsem byla každému na očích, mi stačil a určitě jsem nestála o další. Lucy úsměv nepohasl, ba naopak se ještě zvětšil. V ruce držela lesklé letáčky a mávala mi jimi před obličejem.

„No tak, Bello, není třeba, abys byla naštvaná. Narazila jsem na vás náhodou, ale jsem ráda, že jste mi přišli do rány.“  Při těchto sloves významně pozvedla obočí. „Pořádám uvítací párty na zahájení letošního roku a byla bych moc ráda, kdyby většina školy přišla.“ Podala nám letáčky a nemohla jsem si nevšimnout, jak se při doteku Edwarda mírně zachvěla. Nevím proč, ale když se na ni usmál a ona mu koketným úsměvem odpověděla, zvedla se ve mně vlna žárlivosti. Rychle jsem zatřepala hlavou, abych takové myšlenky vyplodila z mysli. Jsi vdaná, tak se podle toho chovej! křikla jsem na sebe v duchu.

„Bello,“ zvedla ukazováček a výhružně mi jím zamávala před nosem, „tebe tam čekám určitě! Jako host budeš mít VIP místo, tak mě, prosím, nezklam, ano? Myslím, že by sis tady s Edwardem mohla dobře rozumět,“ uličnicky na mě mrkla a udělala na mě psí očka a můj pohled zjihl. Nenáviděla jsem její metody na přesvědčování. Už jako kamarádky jsme na sebe používaly psí očka a Lucy vždy vyhrála.

Odvrátila jsem od ní pohled a propalovala si špičky bot. Do obličeje se mi hnala krev a uši jsem měla horké, jako bych je právě vyndala z trouby. Edward si odkašlal, ale já jsem hlavu nezvedla. Nechtěla jsem se setkat s jeho pohledem, ačkoli ten okamžik mezi námi byl neobyčejný.

„Mladé dámy, myslím, že bych měl jít,“ vmísil se do rozhovoru jakoby nic.

„To byste měl!“ sykla jsem podrážděně. Vzal do ruky Lucynu ruku a políbil ji na hřbet. Lucy mu odpověděla slastným vzdychnutím a vášnivým pohledem. Náhle se otočil na mě a chtěl i mou ruku políbit, ale já jsem se mu vytrhla a nehezky jsem se na něj zadívala.

„Nestojím o vaše zdvořilé loučení. Myslím, že my jsme se potkali více než osobněji a není třeba, abychom mezi sebou udržovali jakýkoli vztah. Nemůžu říct, že mě těšilo, lhala bych. Doufám, že tohle je naše poslední setkání,“ řekla jsem ostře, chytla jsem si pevněji kabelku a odkráčela z chodby. Cítila jsem na sobě jeho pohled, který mi vypaloval díru do zad, ale neměla jsem tolik odvahy, abych se otočila a pěkně od plic mu řekla, co si myslím.

Přidala jsem do kroku, abych byla co nejrychleji u svého auta. Domů jsem se těšila jako dítě na sladké, potřebovala jsem klid a věděla jsem, že mě dokáže opět probrat jeho hlas. Slyšet jeho slova lásky a hlavně vědět, že na druhé straně telefonu je můj manžel, který mě miluje. Bouřkový mrak plný vzteku a zoufalství z ranního telefonátu odplul a nezbylo po něm ani památky.

Sáhla jsem do kabelky, abych našla klíče od auta, ale než jsem je stačila vylovit, za zápěstí mě někdo pevně stiskl. Okamžitě jsem zbystřila a podívala se na osobu za mnou. Když jsem ji spatřila, oči mi potemněly vztekem.

Většina z vás si myslela - věděla -, že to bude Edward. Ale nikdo zřejmě netušil, že se naší Belle tolik nezalíbí. A proč? Kdo Bellu uchopil za ruku? A proč chtěla na dotyčného/dotyčnou řvát? Vše a ještě více v další kapitole. A samozřejmě děkuji za komentáře, směle doufám, že i tady se dočkám nějakých názorů, ať už pozitivních či negativních, KQC. 

» 4. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 3. kapitola :