Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jen jedno objetí - 4. kapitola

08.07.2011 (08:15) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 3611×

Jen jedno objetí - 4. kapitola

Samota je horší než smrt, neboť samota smrt činí bolestivější

S přimhouřeným obočím jsem se zašklebila a vytrhla jsem se dotyčnému, aby na mě nesahal. Najednou mě přepadla vlna zuřivosti, kdybych nebyla na školním parkovišti, rozkřičela bych se a byla by práce, aby mě někdo zastavil.

„Prosím, jen chvíli.“ Podívala jsem se na hodinky a snažila se uklidnit. Dýchala jsem zhluboka, nádech, výdech, nádech, výdech, opakovala jsem si neustále dokola a s údivem jsem pozorovala, jak ze mě veškerý vztek odchází. Postavila jsem se vzpřímeně, nasadila jsem si kabelku, pevněji jsem stiskla klíče od auta a pohledem střelila na osobu přede mnou.

„Co chceš?“ řekla jsem poněkud podrážděným tónem. Nikdy jsem nebyla tak zlá a podrážděná, obzvlášť ne na osoby, které jsou v mém životě už od dětství, ale její chování mě natolik vyvedlo z míry, že jsem jinak nemohla.

„Chtěla bych se ti omluvit,“ zašeptala a sklopila zrak. Do obličeje se jí nahnala krev a její bílé tváře se rázem staly červenými. Vypadala přesně jako maličká holčička, která prosí o odpuštění. Nemohla jsem jinak, než povytáhnout koutky a nepatrně se usmát.

„Bello, omlouvám se, že jsem ti to tak nařídila, ale…“ Na chvíli se zastavila a podívala se mi do očí. Nevím, co v nich viděla. Možná odevzdanost, vztek, zoufalství, ale jako bych ji zbavila slov a ona nevěděla jak dál.

„Pokračuj,“ pobídla jsem ji vyrovnaným hlasem. Překřížila jsem si ruce na prsou a čekala, co z ní vyleze. Pohrávala si s prsty a vypalovala díru do země.

„No tak, Lucy, když něco načnu, tak je slušností to dolouskat, zastavila si mě na parkovišti, tak do toho,“ připomněla jsem jí a pohledem autority jsem jí pobídla k opětovnému pokračování. Chvíli váhala, ale nakonec spustila.

„Nechci, abys byla doma sama a užírala se bolestí z toho, že tvůj manžel není s tebou. Mám tě ráda jako vlastní sestru a chci, abys opět poznala večerní život, trochu se odreagovala a zapomněla na problémy kolem. Doufám, že mě dokážeš pochopit, protože už jinak nevím, jak bych ti to vysvětlila.“ Zahanbeně se na mě podívala. V očích jí plály jiskřičky, které jsem vždy obdivovala.

Ačkoli jsem chápala její snažení, nemohla jsem se na ni nezlobit.

„Lucy, jistěže tě chápu, ale nařídit mi, abych se tam objevila, to bylo, jako bys mi brala mé svobodné slovo. Víš, že odmalička nemám ráda rozkazování a autoritativní příkazy. Pokud já na tu party nechci, tak se tam ani neobjevím, ať už si hlavu postavíš nebo ne.“ Odmlčela jsem se. „Navíc mi vadí ten nafoukaný týpek, se kterým jsem se nedopatřením potkala dnes ráno.“ Při vzpomínce na dnešní ráno jsem se zachmuřila a odvrátila pohled.

Samozřejmě jsem si také vzpomněla na to, jak jsem pozorovala odhalený kousek jeho hrudě, zatímco on mě hltal pohledem. Za tohle bych se měla jako vdaná žena stydět, a taky že ano. Měla jsem na sebe zlost za to, že se opovážím podívat na jiného muže.

„Myslíš Edwarda?“ zeptala se pochybovačně.

„Cullena,“ zaskřípala jsem zuby, když jsem jej spatřila, jak vychází ze školy. Všude, kam jeho nohy zavadily, vzdychaly dívky údivem, div neslintaly. Co je na něm tak krásného, že se okolo něj každá točí? zajímalo mě. Přitom tam, kde se mihne jeho stín, už dlouho tráva neroste.

„Takže vidím, že jsi poznala playboye naší školy,“ zazubila se. Nahlas jsem si odfrkla, aby poznala, že si myslím pravý opak. Jediným, kdo pro mě byl krásný, přitažlivý a svůdně sexy, byl Eathen, ať už byl se mnou, nebo tisíc mil ode mě.

„Nemyslím si,“ zachraptěla jsem zastřeně. Zvedla jsem hlavu a střetla jsem se s jeho pohledem. Zlaté kameny mi vypalovaly svou stopu do obličeje a obličej mi jako na povel začal hořet. Motýlci mi v břiše začali poletovat a nohy ztrácely rovnováhu. Jako by se v tu chvíli čas zastavil a mezi našimi pohledy proudila intenzita a žár, kterému jsem ani já nedokázala poručit.

Stále jsem tam jako opařená s kabelkou na rameni, tvářila jsem se zasněně a pohledem tkvěla na jeho obličeji. Lícní kosti, oči, rty, nos… to všechno bylo krásné a odporně svůdné. Rychle jsem zatřepala hlavou, protože jsem začínala myslet jinak, než bych si kdy dovolila. K čertu s tebou, Cullene! pomyslela jsem si a zatvářila se nepřístupně.

„Děje se s tebou něco?“ zeptala se Lucy starostlivě a přiložila mi ruku na čelo. Nevnímajíc její dotyk, naposledy jsem se na něj podívala, když odtrhl svůj pohled, ovinul svou svalnatou paži jedné blondýnce okolo pasu a nesl si ji k autu. Musela jsem uznat, že měl velmi dobrý vkus – ať už v autech, nebo v ženách.

„Koho tak upjatě sleduješ?“ Lucy byla velice zvědavá a já naopak podrážděná a naštvaná na sebe.

„Nikoho, už bych ráda jela domů, nějak mi není dobře.“ Zahrála jsem scénku a přiložila si ruku k čelu. Lucy se na mě podezíravě podívala, jako by mi vyčítala, že chci odtud prchnout. Otočila jsem se k ní zády a otevřela si dveře u řidiče. Na ruce jsem ucítila její stisk a otočila se k ní s povzdechem. Do očí mě uhodila psí očka a na chvíli jsem stála netknutá jako sloup. Na její nevyřčenou otázku jsem zakroutila záporně hlavou.

„Prosím,“ zakuňkala prosebně. „Alespoň na chvíli, vždyť vysoká je jen jednou za život a také by ses mohla trochu odreagovat. Slibuju, že se nebudu snažit ti někoho sehnat, nebo tě někomu dohazovat.“ Podívala jsem se na ni pohoršeně.

„Ještě, abys toho byla schopná, Lucy, však ty víš, jak chutná moje rána, že ano?“ Usmála se na mě a skočila mi kolem krku. Výskala radostí nad tím, že jsem souhlasila, byť pod nátlakem, slibovala, jak bude party úžasná, jak se bude chovat slušně a nebude mě nutit do tancování, za což jsem jí byla vděčná.

„Mohla bych přijít k tobě domů?“ zeptala se po chvíli a ďábelskými jiskrami v očích. Přikývla jsem na souhlas, ale s vynuceným úsměvem. Ačkoli se to zdálo jako zábava, neměla jsem absolutně náladu na nějaké uvítací večírky. To bude zas nálada na dvě věci.

„Lucy,“ zastavila jsem ji mávnutím ruky, „já bych se také ráda dostala domů. Myslím, že jsi dosáhla toho, čeho jsi chtěla, budu se snažit, abych přišla, ale neručím za to. A upozorňuji tě dopředu, jakmile se dozvím, že něco kuješ, nepřej si mě!“ Výhružně jsem na ni zvedla prst a zamávala jím před nosem. Cvrnkla jsem ji do nosu, letmo políbila na tvář a nasedla jsem do auta. Dříve nebo později by se na mě zas vrhla s tím, co bych si měla vzít na sebe, což byl další zádrhel.

Mávla jsem na ni a vycouvala ze svého místa, když jsem prudce zabrzdila a hrudníkem narazila na volant. Parkovištěm se s v tu ránu nesl rozruch, hlasité šumění studentů a hlasité výkřiky. Přistihla jsem se, jak křečovitě svírám volant, brzdím, seč mi síly stačí, a chvílemi přivírám očka. Přitiskla jsem si dlaň na hrudník a zalapal po dechu. Na levé straně mě píchlo, až jsem zatajila dech a z hrdla mi unikl přidušený vzlyk.

Sakra Bello, přeci tu nebudeš plakat, jsi pořádná žena, to vydržíš, zažilas horší věci, nabádala jsem se a snažila se nad svým tělem převzít kontrolu. Náhle mi svitlo, že se mohl stát něco mému miláčkovi a ihned jsem šlehla pohledem po autě, které mi vjelo do cesty. Popravdě mě ani nepřekvapil. Zuřivě jsem sevřela oči, až jsem viděla skrz uzounkou štěrbinu a naježila jsem se.

Stáhla jsem okénko a z plna hrdla jsem na něj začala řvát.

„Neumíš si, zatraceně, dávat pozor? To auto nestojí deset korun jako tvoje pitomá hlava,“ křičela jsem smyslů zbavená. Opět mě uhranuly ty zlaté oči a já jsem ztratila řeč. Dívala jsem se do jeho očí, ve kterých plála škodolibost, a jeho úsměv svědčil o tom, že se náramně baví. Zatnula jsem ruce v pěsti a cukala jimi.

„Co si o sobě sakra myslíš?“ vyjela jsem znovu. Prohodil ležérně hlavou a vystrčil hlavu z okénka.

„Říkalas něco?“ Rudla jsem vzteky a on to moc dobře věděl, nejhorší na tom bylo, že mě zradilo moje vlastní tělo. Zatímco si ze mě utahoval, jeho pohled tkvěl na mém obličeji a dokonce bych si troufla říct, že i kousek dál. A jako každá jiná jsem z toho byla naměkko, neboť mi to lichotilo, avšak zastavila jsem se v tu pravou chvíli, než jsem mu pohled opětovala.

„Být tebou, dávám si hodně velký pozor na to, jak se se mnou bavíš. Nejsem jako každá jiná, to si moc dobře pamatuj,“ řekla jsem mu výhružně a zpražila ho pohledem.

Nečekala jsem ani na odezvu. Nasedla jsem do auta, popadla jsem klíčky a snažila se nastartovat. Po celou dobu se mi klepaly ruce, ale snažila jsem si zachovat chladnou hlavu. Přeci mě nerozhodí něco tak arogantního, jako je on. Lidé na parkovišti pozorovali naši potyčku se zájmem a bylo znát zjevné zklamání z toho, že mezi námi proběhla jen mírně ostrá debata. Já mu ještě ukážu, řekla jsem si pro sebe a z parkoviště jsem smykem vyjela.

Horké kapky stékaly po bronzové pokožce a dopadaly do horké vody. Mlžný opar vody halil zrcadlo a zplihlé vlasy jsem měla nalepené po těle. Po příjezdu jsem si napustila plnou vanu s pěnou, ponořila jsem se do ní před hodinou a ještě stále tu ležím a přemýšlím. Chtěla jsem si dopřát trochu relaxace a klidu, abych mohla přemýšlet.

V podstatě jsem došla k závěru, že bych si od všeho měla dát pauzu, odjet na dovolenou, jet někam, kde budu jen já a Eathen, abychom se zas sblížili, a našli si k sobě cestu. Takhle mi to připadá, jako bychom se od sebe vzdalovali. Jsme manželé, měli bychom držet při sobě v dobrém i ve zlém. Myslím, že je čas na to, abych si svého manžela přitáhla opět domů.

Podívala jsem se na mobil a přemýšlela jsem, zda bych mu měla zavolat. Ráno mi to zavěsil, aniž by počkal, možná na mě už bude mít čas. Zvedla jsem mobil a vytočila jsem jeho číslo. Okamžitě mi začala po obrazovce běhat jeho fotka s úsměvem a na chvíli jsem se zastavila nad těma očima. Jeho modré, azurové oči se na mě dívaly skrz mobil a jako obyčejně mě zbavovaly slov.

Tolik jsem toužila dotýkat se ho, mazlit se s ním, milovat se s ním. Cítit jeho ruce na svém těle, cítit to mužské aromatické pižma, které z něho vždy vyzařuje, ale to bych s ním musela být. Musela bych cítit jeho přítomnost, abych byla spokojená.

„Prosím,“ ozvalo se z telefonu. Dychtivě jsem si jej přiložila k uchu a po tváři se mi rozlil úsměv.

„Ahoj lásko,“ zašvitořila jsem vesele. „Chtěla jsem slyšet tvůj hlas, proto jsem ti volala. Neruším?“ Slyšela jsem přerývaný dech a hlasité funění do telefonu. Odtáhla jsem si mobil od ucha a znovu si jej přitáhla.

„Popravdě trochu ano, máme schůzi, musel jsem oznámit, že mám velice důležitý hovor.“ Poklesl mi úsměv na tváři. Jeho hlas… nezněl moc nadšeně a ani se mu nelíbilo, že mu volám. Vůbec nebyl nadšený a mě to bolelo. Oči se mi zalily slzami a měla jsem co dělat, abych nezačala vzlykat do telefonu.

„Volala jsi mi, jen abys slyšela můj hlas? Proboha, Bello, jsi jako malá. Nemůžeš beze mě vydržet ani den, aniž bys mě neotravovala?“ vyjel na mě a já jen němě koukala s otevřenou pusou dokořán. Ruka se mi nekontrolovatelně začala třást a po tvářích mi tekly slzy.

„Příště by sis mohla alespoň připravit nějakou důležitější výmluvu, tohle bylo absurdní.“ Naslouchala jsem jeho hněvu a tiše vzlykala.

Už jsem ani neměla odvahu, abych mu pověděla o návrhu na dovolenou. Zřejmě by mě seřval jako malou holku, že je pro něj práce důležitější. Tak moc to bolelo a nejhorší na tom bylo, že na to nebyl žádný lék.

„Stačí ti to, nebo se se mnou chceš vykecávat ještě dlouho? Jessica s ostatními tam na mě stále čekají, už bych se měl vrátit.“ Najednou jsem pocítila takovou vlnu žárlivosti, až zaskřípal telefon. Žárlila jsem na jeho práci, která mu byla přednější než ona, žárlila jsem na Jessicu, které věnoval více pozornosti než mně, žárlila jsem na jeho společníky, kteří si ho vždy ukradnou, když potřebují. Já jsem jeho zákonitá manželka a nemá z něj absolutně nic.

„Ne, nic už nepotřebuju,“ zakuňkala jsem chraplavě a začala jsem si otírat slzy. Eathen nečekal ani na mou odpověď, dořekla jsem poslední slovo a už mi operátor hlásil, že je volaný dočasně nedostupný.

Mému manželovi bylo zatěžko zvednout mobil a zeptat se mě, jak se vlastně mám? Vynadal mi jen proto, že jsem chtěla slyšet jeho hlas? Myslela jsem si, že jsem tady já ta svině, která chce za zády svého manžela odejít na večírek, ale to on se mnou zacházel jako s hadrem. Hněv mi zatemnil mozek, před očima se mi objevila červená clona a v ruce jsem tiskla mobil co největší silou.

„Já ti ukážu, kdo za kým bude běhat, Eathene,“ zašeptala jsem si sama pro sebe a pomalu začala vylézat z vany. Je na čase, abych se připravila na dnešní party. Já si hrdlo ani ruce svazovat nenechám!

Po menší pauze další kapitola. Musela jsem chytit tu správnou múzu, ale ujištuji vás, že jsem si něco napsala dopředu, takže toho můžete zatím využít, dokud mám co nabízet.

Děkuji za komentáře k minulé kapitole, uvidíme, jak se vyjádříte v této k Eathenovi - asi jsem mu neudělala moc dobrou vizitku, ale ještě se uvidí, kdo je tady vlastně vinen a kdo se bude smát naposledy. Otázkou je, co se stane v příští kapitole. Kdo Bellu navštíví a co se mezi nimi stane? Byla bych ráda, kdybyste mi dali najevo vaše názory, byť smajlíkem, ale alespoň něco. Předem děkuji, KQC. 

» 5. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jen jedno objetí - 4. kapitola :