Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jedna rodina? Nesmysl - 6. Nakupovací maratón

ASCHEL


Jedna rodina? Nesmysl - 6. Nakupovací maratón Tak je tu další dílek. Bella a Alice jedou spolu na pořádnou dámskou jízdu do Seattlu. Moc se omlouvám, kapitolka je kratší, ale vážně jich teď bude hodně, takže se na mě snad zlobit nebudete. Přeju krásné počtení a moc prosím, komentík potěší... :))

Alice nezavřela pusu celou dobu až do Seattlu. Vyprávěla mi o všech členech rodiny, o jejich historii. S ní se prostě nešlo nudit. Neměla jsem čas ani přemýšlet o svých trápeních. S ní jsem si připadala jako bláznivá teenagerka, která vyrazila se svou nejlepší kamarádkou na nákupy. Alice je sice nakupovací blázen, ale musím uznat, že jsem si to celé naprosto užívala. Každou chvíli jsme musely dávat věci do auta, protože jsme chodily ověšené taškami jako vánoční stromeček.

Alice mě vždycky zavřela do kabinky a házela mi do ní oblečení, které jsem si chtě nechtě musela vyzkoušet. Nakonec jsem se musela Alici vždy ukázat a ona mi buď daný model schválila, nebo ne. Nevím, k čemu to bylo, když mi stejně každý kus oblečení odsouhlasila. Nejvtipnější bylo, když jsme byly pro spodní prádlo.

Alice mě znovu zavřela do kabinky a přinesla mi nějaké sexy prádélko. Když jsem se v něm uviděla, málem jsem posílala Alici do horoucích pekel.

„Alice, k čemu mi tohle bude?“ zavolala jsem na ni přes závěs.

„Vždycky se to hodí. Tak se mi ukaž,“ opětovala Alice, a než jsem stačila protestovat, odhrnula závěs a povytáhla mě z kabinky ven. Všichni přítomní páni doslova slintali při pohledu na mé tělo. Jedna paní dokonce dala svému manželovi menší facku. Jakmile jsme to všechno s Alicí uviděly, propukly jsme v hrozný smích. Zatáhla jsem ji do kabinky, kde jsme se smály z plna hrdla. Chvíli nám trvalo, než jsme se uklidnily, protože pokaždé, když jsme se na sebe podívaly, začaly jsme se smát na novo.

Když jsme se uklidnily natolik, že jsme byly schopné znovu normálně fungovat, tak jsem se převlékla zpátky do svého oblečení a Alice mi zatím vybrala spousty dalšího spodního prádla, které mi stihla i koupit, takže jsem nemohla protestovat. Jak jsem později zjistila, koupila mi i nějaké saténové košilky na spaní. Mohl by mi někdo vysvětlit, k čemu by mi něco takového mělo být, když stejně nespím? Nicméně jsem to neřešila a znovu se položila do nakupování. Alice mi vybrala nádherné oblečení. Musím říct, že v tomhle se vážně vyzná a má vkus. Nakoupily jsme spousty věcí i pro zbytek našich rodin, ale jak se zdálo, já jsem toho měla nejvíc. Alice se nenechala přesvědčit a musela mi skoupit snad celé obchody. Domů jsem si odvážela snad přes stovku triček, tílek a košil. Desítky nových kalhot a sukní. A nejvíce se vyžila v nakupování bot. Těch jsem si domů vezla asi dvacet párů. Vážně je to blázen. Nedivím se, že s ní nikdo nechtěl chodit nakupovat, ale mě tohle bavilo. Myslím, že kdyby v obchodním domě neměli zavírací dobu, strávily bychom tam celou noc.

Když jsme se konečně dostaly do auta a vyjížděly jsme ze Seatllu, měla jsem pocit, že všechny tašky, které byly naskládané v autě, mi spadnou na hlavu. Konečně jsem najela na dálnici a mohla pořádně sešlápnout plyn a užívat si rychlé jízdy. Asi pětihodinovou cestu jsme zvládly za dvě. Jela jsem rovnou ke Cullenům, aby si mohla Alice vyndat tašky a nemusela je pak od nás nést. Jasper na nás už čekal před domem. Alice vystoupila a ihned běžela Jaspera políbit.

„Ahoj. Moc se mi stýskalo,“ řekla Alice a věnovala Jasperovi zcela zamilovaný výraz, který mé smutné, osamocené srdce trhal na kousky. Jak moc jsem jí záviděla.

„To mně taky. Překonala ses dneska?“

„Myslím, že pokud sečteme všechny tašky dohromady, tak jsme můj rekord pokořily tak o padesát tašek,“ zasmála se vesele Alice. Není divu, vždyť jsme nakupovaly pro osm lidí a mně se Alice rozhodla změnit celý můj šatník. Ještě že s námi nebyla Rose, ta by si v tomhle ohledu s Alicí hodně rozuměla.

„Tak to jste se činily,“ mrknul na mě Jasper.

„Za to může Alice, nedala si říct a musela mi změnit nadobro můj šatník. Je to maniak, ale i tak mě to bavilo. Musíme si to zopakovat, Alice.“

„To neříkej dvakrát. Někdy vyrazíme třeba do Paříže.“ Alici v očích zářily tisíce jiskřiček. Musela jsem se usmát.

„Tak já jedu domů. Pozdravujte Carlislea. Uvidíme se zítra ve škole.“ Schválně jsem jmenovala jen Carlislea, doufala jsem, že to Edward slyšel. Budu na něj stejně protivná jako on na mě. Naposledy jsem jim zamávala, než jsem nasedla do auta a vyrazila k domovu. Městem jsem bohužel nemohla jet tak rychle, jak bych chtěla, ale mohla jsem si to vynahradit na tom kousku dálnice a lesní cestě. Tachometr ukazoval něco přes 150 kilometrů v hodině, když se ze zatáčky vyřítilo stříbrné volvo. Přesně jsem věděla, kdo ho řídí. Edward jel prostředkem, ale těsně před srážkou stihl volant strhnout zpět do svého pruhu. Zatroubila jsem, ale ani jsem se neobtěžovala zastavit a jela jsem dál. Neměla jsem náladu na další hádku s tím… tím.

Sjela jsem na lesní cestu a uháněla co nejrychleji. Zajela jsem do garáže a vypnula motor. Edward mi málem zbořil moje milované autíčko. To si u mě hoch ještě vypije. Nešlo mi o rychlost, já taky jezdím rychle, ale on jel prostředkem! Mohl kohokoliv zabít. Vystoupila jsem z auta, popadla všechny tašky a vyšla z garáže. V obýváku byli všichni. Emmett se díval na nějaký fotbalový zápas, Rose si četla nějaký módní časopis a Esmé upravovala nějaký ze svých návrhů a neustále při tom koukala na hodiny. Asi čekala Carlislea.

„Nazdárek, Bello,“ zahlaholil Emmett. Moje dobrá nálada mě ale přešla.

„Ahoj.“

„To tě Alice tak strhala?“ smál se mi Emmett.

„Ne, s Alicí to bylo skvělé, škoda, že jsi nešla, Rose. Ale Edward mě pěkně štve,“ řekla jsem a při jeho jménu jsem nenávistně sevřela oči do škvírek.

„Ale, ale. Já myslel, že to byla dámská jízda, a mně se Edward nezdá tak špatný.“

„Mně se zdá absolutně nesnesitelný. Teď jsem akorát jela od Cullenů a málem jsem se s ním srazila. Jel přímo prostředkem silnice, ale naštěstí strhnul volant zpátky. A je tak hrozně arogantní. Nenávidím ho.“

„Zlatíčko, vždyť ho znáš jen chvíli. To jsou přeci silná slova,“ snažila se mě uklidnit Esmé.

„To je sice pravda, Esmé, ale on takový je. Neviděla jsi dneska jeho reakci na biologii, ale pokud si myslí, že já se k němu budu chovat hezky a snášet jeho urážky, tak to se hoch spletl. Se mnou zažije ještě peklo.“ Všichni se na mě udiveně dívali. Takhle mě neznali. Nikdy jsem nikomu neslibovala pomstu, ale takhle se ke mně prostě chovat nebude.

Edwarde Cullene, máš se na co těšit, pomyslela jsem si a po tváři se mi rozlil škodolibý úsměv.

Předchozí kapitola --> Další kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jedna rodina? Nesmysl - 6. Nakupovací maratón :

 1
15.08.2011 [19:20]

RoxanaJestli se má na něco těšit Edward, pak tedy i my...

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!