Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je těžké... být jiná - 29. kapitola

1.kacik-Zatmění

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Je těžké... být jiná - 29. kapitolaDalší... :D

09.02.2010 (10:00) • Crystal • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3268×

„Promiň, že tě s tím otravuji, je to dlouhý příběh…“ pak zmlkla.

„Mám věčnost… “ namítla jsem a zaujala jsem polohu napnutého posluchače. První se  zahleděla do země, ale po pár vteřinách vzhlédla.

„Nechci tě tím zatěžovat, není to zrovna historka s Happy endem,“ zašeptala a zase se pohledem odvrátila.

„Prosím,“ poslala jsem jí myšlenkou, ale nepodívala se na mě. Místo toho začala tiše mluvit.

 

 

„Bylo mi padesát sedm, ale já stále vypadala na pouhých dvacet. Tehdy jsem nenáviděla svůj život, nesnášela jsem upíry a to, že tento strašný osud potkal zrovna mě. Bloudila jsem sama na náměstí, ostatně dělala jsem to vždy. Tehdy byl rok 1743, ten rok jsem ho poprvé uviděla. Byl krásný, vysoký a tmavovlasý. Měl překrásné oči, byly tmavě modré. Byl tak krásný.

Do několika minut jsme se seznámili a on byl tak milý, chytrý, tehdy to byl ideál. Někoho takového si přála každá, ale málokterá někoho podobného získala. Třeba jen jediná ze sta. A to jsem byla já. Tehdy jsem si tolika letech připadala šťastná, opravdu šťastná. Málem jsem zapomněla jaké to je, s někým se zasmát. Ale s ním jsem se cítila skvěle…

 

Jinak to ani nešlo a já se do něj zamilovala, podle jeho myšlenek cítil to samé… Tehdy,“

 

„Tehdy? On tě opustil?“ zeptala jsem se.

„Ne,“ tiše se zasmála a pokračovala „ on udělal úplný opak, miloval mě a v jeden překrásný den mě požádal o ruku. Milovala jsem ho a já nemohla jinak, řekla jsem ano. Jen mě tížilo, že jsem mu neřekla pravdu o tom, co jsem. Já ho nechtěla tahat do světa, který je plný stvůr a netvorů. Pouze jsem řekla, že jsem jiná. Chtěla jsem mu dopřát lidský život. Nepřemýšlela jsem nad tím, jak mu budu za pár let vysvětlovat, že nestárnu. Měla jsem v hlavě vymeteno. Milovala jsem. Asi za měsíc se konala honosná svatba… Z těch let jsem si přece jen nastřádala pár úspor. Vypadali jsme jako ten nejšťastnější pár na světě, který nic nerozdělí, který se nehádá. Ale pokaždé se najde nějaké to ‚ale‘,“  na chvíli se odmlčela a já dál napjatě poslouchala.

 

„Ale… Po svatbě asi kolem roku 1745 se rozmohly armády novorozených – upíři chtěli získat území. V okolí města, ve kterém jsme do té chvíle spokojeně žili, se přely dvě upírky a každá si stvořila asi patnácti člennou armádu. A já, jelikož jsem se svému osudu nevyhnula, jsem odjížděla častěji a častěji, někdy i na pět dní. Ti upíři si nedali říct a tvořili nové a nové. Podle jeho myšlenek mu to vadilo, ale miloval mě a nedal nic najevo. Ale když se městem začalo šuškat, že ho podvádím… No řekněme, že na mě nebyl zrovna dvakrát milý. Bole ho to, když mi to říkal, ale měl pravdu. Normální manželka té doby měla být domácí puťka, tehdy neexistovalo, abych odjela bez vzkazu, bez udání místa nebo důvodu. A já to udělala několikrát. Ale já ho milovala, pro něj bych obětovala život, udělala bych cokoli. Slíbila jsem mu, že už od něj nikdy neodjedu. Rok na to se nám narodila dcera. Byla krásná a byla po něm. Stejná barva očí i vlasů. Byra krásná. Cathrine se jmenovala, po jeho matce. Byla náš osobní poklad,“  opět se odmlčela a z koutku oka jí vyklouzla slza.

 

„Ale jak se říká, když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi. Stejně tak to bylo s upíry. Jeden den přišel jeden jediný a já byla zrovna na trhu. Když jsem zjistila, že je ve městě upír, nedbala jsem na lidi okolo a svou plnou rychlostí jsem se rozběhla domů. Bylo již příliš pozdě, příliš pozdě. Kdybych jen přišla o několik vteřin dříve. Viděla jsem tu zrůdu, která z něj vysávala nejen krev, protože s krví z něj vyprchával i život. Neváhala jsem ani vteřinu a skočila jsem po něm. Během pár vteřin byl mrtev. Myslela jsem si, že už je mrtvý, ale nebyl a začala přeměna. Věděla jsem, že bych ho měla zabít a ušetřit ho nesmrtelnosti, ale neudělala jsem to, i když mě o to prosil. Já nemohla, já ho milovala. Nemohla jsem zabít svou lásku, aniž bych zabila část sebe. Dnes již vím, že jsem udělala špatně. Já u něj seděla celé tři den, jen jsem si odskočila postarat se o Cathrine. Celé tři dny jsem jej utěšovala, že to brzy skončí, že to budu dobré. Doufala jsem v nemožné. Bohužel,“ řekla a utřela si již mokrou tvář.

 

„A pak, když už byl konec… Uslyšela jsem poslední úder jeho srdce a on otevřel ty krvavě rudé oči. Nikdy na jeho výraz nezapomenu. Byl to výraz bezcitného zabijáka, v ten moment jsem uvěřila, že bytost, kterou jsem milovala, je mrtvá a nic a nikdo ji nedokáže přivést k životu. Ani jsem se nenadála a skočil mi po krku. On byl velmi silný novorozený a sílou se mi téměř vyrovnal. Ovšem netušil, že já nejsem člověk i přes mou vůni. Tak rychle jak se zakousl, tak rychle se pustil. Ani se neobtěžoval zbavit se mé krve, která mi očividně nechutnala. A pak zmizel. Já zůstala jako opařená stát na místě bez jediného pohybu.

‚Ahoj tati!‘  tak zněla poslední slova, která jsem uslyšela z úst mé dcerušky. Ona se ho nebála, stále v něm viděla toho skvělého člověka, kterého jsem si vzala. Stále v něm viděla svého tátu, její dětské oči neviděly tu stvůru. Když jsem se konečně vzpamatovala a podívala se do pokoje naší holčičky, uviděla jsem jen její bezvládné tělo, které dopadlo na zem a nezbylo v něm kouska života. Zabil naši holčičku… Bezcitně ji zabil. Už to nebyl on, změnil se.

‚Jak jsi jen mohl, naše dcera,‘ zněla slova, která jsem zavolala za šmouhou, která zmizela z našeho domu a odnesla si s sebou dvě zlomená srdce,“ posledních pár vět řekla mezi vzlyky.

Nechápala jsem jak mohl udělat něco tak krutého, jak mohl zabít svou vlastní dceru.

 

„Ale nejhorší je, že se říká, že my nemůžeme umřít přirozenou smrtí, dokud nezemře naše pravá láska, nejhorší je, že já nedokážu nenávidět bytost, která mi byla jednou vším…“ zašeptala.

 

Líbilo? x Nelíbilo?


<< Shrnutí >>

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké... být jiná - 29. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře