Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je těžké... být jiná - 22. kapitola

Twilightbook


Je těžké... být jiná - 22. kapitolaDalší díl je zde...

Věděla jsem, že Cullenovi musí odjet. Věděla jsem, že jakmile budou pryč, vlci se budou chtít pomstít za to, co jsem udělala. Bude jim jedno, že nejsem upír. On taky nebyl upír a já ho zabila. Já bych se jim neubránila. Když odjedou oni, já musím taky. Pokud nechci umřít.

A to nechci.

 

Zabalila jsem si poslední věci a zapnula tašku. Ještě jsem si vyhrabala všechny – celoživotní úspory a pomalu šla. Nenechávala jsem lísteček se vzkazem, proč taky? Nikdy už Charlieho neuvidím, nebudu se starat, jestli mě hledá nebo ne. Nemělo by mi to vadit, když ho a ani jiné lidi, které znám neuvidím. Nebude mi to vadit.

Pomalu jsem si vylezla na parapet a pak seskočila. Dopadla jsem tiše. Šla jsem přes zahradu, nechtěla jsem vzbudit Charlieho. Ale jestli se vzbudí kvůli hluku auta, tak už bude příliš pozdě na to, aby mě chytil. Do jedné ruky jsem si chytla tašku, nedělalo mi to žádné potíže i přes to že vážila snad tunu. Té váze se ani nedivím, naházela jsem do ní naprosto všechno.

Rychle jsem oběhla dům a nastoupila do auta, taška putovala na zadní sedadlo.

Rychle jsem nastartovala a děkovala bohu, že jsem dostala tak tiché autíčko.

Ještě jsem naposledy pohlédla k místu, které se mi bylo pro krátký okamžik mého ubohého života domovem.

 

„Mám tě ráda tati. Budu na tebe vzpomínat do konce svých dnů,“ zašeptala jsem a dupla na plyn. A rychle odjížděla pryč od minulosti vstříc budoucnosti. Odjížděla jsem pryč od osoby, která mi velmi přirostla k srdci, od osoby, kterou nemůžu mít. Snažila jsem se zadržet slzy.

Jsem velká holka a velké holky nepláčí. Zhluboka jsem se nadechla a zvýšila rychlost.

Nejela jsem moc dlouho, když jsem se dostala na mi velmi známé rozcestí. Jedna cesta vedla nahoru ke Cullenovým a druhá… Prostě pryč od nich, pryč ode všeho.

 

„Omlouvám se,“ zašeptala jsem tichounce, věděla jsem, že mě slyšel. Stál na okraji lesa a sledoval mě.

„Omluva se přijímá, jak jsem si jen mohl myslet, že bys byla s někým jako já,“ uslyšela jsem jeho myšlenku.

Na tohle jsem neodpověděla, nevěděla jsem jak.

„Nejezdi,“ myslel si.

„Omlouvám se,“ zašeptala jsem opět a rozjela se vstříc novému osudu, který hodlám prožít bez něj.

„Sbohem, sbohem naposledy. Slibuji, že už ti nebudu nijak zasahovat do tvé existence,“ řekla jsem v myšlenkách svůj slib a hodlám ho dodržet.

 

O několik měsíců později:

 

Už je to pár měsíců, co žiji svůj nový život. Pár měsíců, co jsem neviděla jeho ani jeho rodinu. Chybí mi, moc. Ale já se s tím musím vyrovnat, alespoň v to doufám, že se s tím někdy vyrovnám. Momentálně se nacházím kdesi v lesích poblíž Omahy. Jsem na lovu.

Přijela jsem sem, protože se tu již pár týdnů objevují neobjasnění vraždy, které popisem přesně odpovídají útoku upíra.

 

Viděla jsem ho, teda spíš ten kámen, ze kterého jsem právě sundala ruku. Je mladý a je to novorozený. Velmi silný, ale nerozvážný. Nebude mít strategii, bude spoléhat pouze na svou sílu, rychlost a instinkty. Ale je mladý, vůni mé krve nedokáže odolat, neměl by. Je starý jen pár měsíců. Byl velmi blízko, ucítí to, ucítí návnadu a návnadou je má krev.

 

Z kapsy jsem si vytáhla nůž a lehce se s ním dloubla do prstu, téměř to nebolelo. Už jsem na to byla zvyklá, stejnou návnadu jsem použila i u předchozích. V ráně jsem musela čepel chvíli nechat, dokud nevyteklo dostatečné množství krve. Jedna kapka, dvě tři… Krev pomalu odkapávala na kámen. Rychle jsem z ranky vyndala nůž a strčila ho do kapsy.  Sledovala jsem jak se mi ranka zaceluje a tichounce počítala do tří. Jedna, dva tři. Přesně v ten moment jsem udělala úkrok vpravo a kámen vedle mě se rozletěl na tisíce kousků, jak do něj narazil onen upír.

 

„Ahoj upíre,“ zašeptala jsem a podívala se mu do očí, které byla černé jako nejtemnější noc.

„Jak to víš?“ zeptal se krásným hlasem a přikrčil se do obranné pozice.

„Já toho vím hodně,“ zašeptala jsem a usmála se na něj nefalšovaným úsměvem pravého blázna. On jen zavrčel a vrhl se mi po krku.

Ale nečekal, že se budu bránit. Rychle jsem ho chytila za paži a poslala k zemi. A než stihl vstát silně jsem mu trhla hlavou, šlo to ztuha. Ještě jednou a hlava už nebyla na jeho krku.

Pyšně jsem se na sebe usmála a na bezvládné tělo hodila sirku. Chudáčci upíří, jsou tak moc hořlaví.

 

Pomalu jsem odcházela s úsměvem na rtech.

„Skóre: sedm mrtvých,“ usmála jsem se.

 

Bylo jednoduché ho zabít. Ani se mu  nepodařilo mě kousnout, vypadalo to, že se snad ani nesnažil. Teda, možná snažil, ale nevyšlo mu to. Ti před ním byli trošku úspěšnější. Už mám tři jizvy, nebylo to zrovna příjemné, ale jejich obličeje za to stály.

 

Pomalým krokem jsem se vracela do auta, tohle není jediné místo, kde se vyskytují vraždy a někdo tomu musí zabránit, když lidi nemohou.

Nasedla jsem a přemýšlela kam se vydat…

 

Mám Bellu poslat na "malou" loveckou výpravu do Itálie?


<<
Shrnutí >>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké... být jiná - 22. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!