Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je těžké... být jiná - 10. kapitola

Peter


Je těžké... být jiná - 10. kapitolaCelý den jsem se mordovala, abych něco sepsala a doufám, že to oceníte. Je tady 10. kapitola :D, příjemné čtení přeje Crystal

Usnout se mi podařilo až kolem tří hodin ráno, protože Charlie pořád něco mlel a nechtěl s tím přestat.
Začal u rozebírání zápasu, přes restaurace až se dostal k tomu, jaké kafe má rád. Myslela jsem si že z toho umřu, ale já, jakožto chytrý a inteligentní člověk jsem to vyřešila asi ve dvě ráno. Po tmě jsem našla Mp3, sluchátka dala do uší a pustila ji na největší hlasitost. Bylo to hlasité, ale spalo se u toho lépe než u poslouchání Charlie hlasu.

Rozespale jsem se podívala do zrcadla.
‚Páni já mám šlehu,‘ pomyslela jsem si. Vlasy mi na hlavě trčely a strukturou připomínaly vrabčí hnízdo, pod očima mě zdobily tmavé kruhy. Pohotově jsem popadla hřeben a snažila se rozčesat to černé cosi vyrůstající z mé hlavy. Po několika minutách už mé vlasy byly na takové úrovní, že bych se s nimi možná i odvážila vyjít mezi lidi. Ještě jsem si je několikrát pročesala a pak jsem si něco uvědomila, bylo tu ticho, až příliš velké ticho. Charlie se zřejmě konečně podařilo usnout.
Nastražila jsem uši a uslyšela jak Charlie chrápe.

Snažila jsem se zamaskovat ty kruhy pod očima, ale nešlo to. Nakonec jsem to nechala tak a seběhla do kuchyně a nachystala si snídaní a pak i Charliemu.
„Snídaně!“ zavolala jsem na něj a sama se dala do jídla. K čaji jsem si přikusovala toast s jahodovým džemem.
Mňam – miluju jahodový džem.  Ještě jsem se oblízla a talíř jsem si zanesla do dřezu.
 
Rychle jsem vyběhla nahoru do svého pokoje, cestou jsem minula Charlie.
‚Kam ta Bella tak rychle zrdhá?‘ uslyšela jsem jen, ale nevěnovala tomu pozornost.
 
V pokoji jsem si ještě oblékla mikinu, vzala tašku a už jsem běžela k autu. Měla jsem zpoždění.
Rychle jsem nastartovala a po dvou minutách jsem už slyšela hlasy lidí, který stáli před školou.
‚Neumím to, neumím to! Já to nechci zvorat! Naši mě zastřelí, jestli propadnu…‘
‚On je tak krásný a ty jeho modrý oči. Mohla bych se v nich utopit….‘ bylo mi divné, že lidi křičí takovéhle věci, většinou si je nechávají pro sebe.  Jen jsem nad tím zavrtěla hlavou a za minutu už jsem parkovala.
Na parkovišti byl obrovský hluk, takový jsem ještě snad nezažila. Všichni mluvili a křičeli přeš sebe.
Myslela jsem si, že mi pukne hlava. Díky nim jsem neslyšela ani vlastní myšlenky.
 
Pomalu jsem vylezla z auta a namířila si to rovnou do třídy, bylo teplo a já se nemusela  brát bundu.
Rychle jsem prošla chodbami a zamířila do učebny 14S. Tu hodinu jsem měla mít občanku.
Vešla jsem do třídy plné hluku a rozhlédla se, nakonec jsem zamířila do poslední lavice.
Všichni se překřikovali, stejně jako na parkovišti a při tom jejich témata spolu vůbec nesouvisela.
Do třídy po chvíli vešla učitelka, ale hluk ve třídě se neutišil, ba naopak. Teď začala mluvit i učitelka.
Ale, ale. Nemohla jsem uvěřit . Učitelka si něco neurčitého žvatlala, ale při tom neotevřela ústa.

 
To znamenalo jediné, ale to by, ne  to není možné! Není možné abych četla… myšlenky.
Ale když vezmu v úvahu to co se mi stalo před tím. se Samem. To jak jsem se ho dotkla a…
Jak se par přede mnou objevil jako obrovský vlk.

Začínala mě z toho bolet hlava…
Takže, já, ehm… jsem jasnovidec? Ne to není možné!‘ zatřepala jsem hlavou abych se vzpamatovala.

Snažila jsem se ty divné hlasy zatlačit kamsi do zadu mé mysli, ale nešlo to.
Po patnácti minutách se mi do mysli prodral nějaký obraz. Jestli jsem ho dobře pochopila patřil tomu klukovi z přední lavice. Měl delší blond vlasy a oči černé jako noc.
Viděla jsem ho proběhnout třídou rychle jako blesk a zastavil se u droboučké dívky se zrzavými vlasy.
Sklonil se k ní a vypadalo to, jako by ji políbil na krk, ale já cítí jeho slastný pocit, když se zakousnul, cítila jsem pocit když mu do úst vtéká její… krev. Pak, když se zvedl od její mrtvoly měl oči barvy karmínu.

‚Další příšera!‘ vyjekla jsem v myšlence, on byl upír. Proč jsem nemohla potkat něco jiného, mírumilovnějšího. Třeba… elfa. Cítila jsem jak se můj tep zrychlil. Celá roztřesená jsem vstala, ten kluk se na mě podíval.
On…. on cítil mé emoce. Já nechci žít s příšerami.
„Omlouvám se!“ zašeptala jsem roztřeseným hlasem a vyběhla ze třídy.

 

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Je těžké... být jiná - 10. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!