Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova dcera 49. kapitola

ofic. poster


Jasperova dcera 49. kapitola„Ruddy si přijde pro mé dítě,“ zašeptala jsem už trochu srozumitelněji a on na mě vytřeštil oči a viděla jsem v jeho očích ten strach a paniku, ale snažil se tvářit klidně a celkem mu to šlo, ale já věděla, že není klidný. Za ta léta ho mám přečteného.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

49. kapitola

 

Den míjel den, týden míjel týden a já se stále více kulatila. Mám za sebou šestý měsíc a všichni září jako alej vánočních stromků, ale nikdo z nich nezáří tak jako já s Edwardem, který se ode mě nehne ani na krok.

Co se to dozvěděl celý hrad, Alice a ostatní začali plánovat, jak mému dítěti udělají pokojíček a hlavně kde. To bylo jasné hned. V mém bytě, chci mít své dítě u sebe, jak jen to bude možné, protože hádám, že až se narodí, moc si ho neužiju, protože bude mít až moc tetiček a strýčků, kteří mi ho budou brát.

Když se tak rozhodlo, musel se ten pokojík přistavět, protože v mém bytě nebylo více pokojů, ale to nebyl problém. Za týden a pár dní byla přístavba hotová a Alice s Esmé se mohli pustit do zařizování, ale jeden problém tu stále byl, na který neznám odpověď ani dnes.

Do jaké barvy sladit pokojíček, když nevíme, jestli to bude kluk nebo holka? Ať se Carlisle snažil jak chtěl, pohlaví miminka nedokázal zjistit, ale na ultrazvuku bylo všechno v pořádku, ale pohlaví vidět nebylo, byla tam prostě černá díra a nikdo to neuměl vysvětlit.

S Alicí jsme se nakonec shodli, že pokojíček sladí do nachové barvy, tu barvu jsem milovala, než jsem potkala Edwarda, pak jsem se začala zajímat u rudou a modrou, jeho oblíbené barvy. Potom, až se děťátko narodí, můžeme pokoj klidně přemalovat a koupit jiný nábytek taky určitě nebude problém.

Na nákupy jsme jezdily skoro každý týden, aby mému děťátku nic nechybělo. Nakoupily jsme toho plno. Oblečení jsme taky kupovali nachové, aby to bylo neutrální, ale hračky jsme kupovaly všechny, spíše každý bral co mu pod ruku přišlo. Prodavačky byly nadšené, taky jsme vykoupili snad všechna hračkářství ve střední Itálii.

Mé dítě se bude mít lépe než následník anglického trůnu, až se narodí. Všichni se na něj těší, nakoupili nejméně dvě tuny hraček a jsou skoro nedočkavější než já. Málo kdy mám soukromí, protože všichni mi pořád sahají na bříško a snaží se s miminkem mluvit, zda je slyší netuším.

Po dalším náročném dni, co jsme musela létat sem a tam s nafouknutým břichem a dvaceti upíry za zadkem, jsem se těšila do postele jako snad ještě nikdy. Byla jsem tak unavená, že jsem skoro usínala ve stoje.

Když jsem konečně padla na postel, usla jsem ve vteřině. Měla jsem sen, který je předzvěstí, vím to.

 

Seděla jsem na lavičce v altánku za teplého slunečního dne. Sluneční paprsky tančily po zelené trávě a odrážely se od křišťálové vody ve fontáně. Stočila jsem pohled do svého náručí, odkud na mě upřeně hleděly jantarové oči mého děťátka. Ty musí mít určitě po Edwardovi.

Mé srdce přetékalo štěstím a já věděla, že nemůžu být šťastnější. Mé dítě se na mě usmívalo a já ho chovala ve svém náručí jako ten nejvzácnější poklad na světě. Ale jak už to tak bývá, nic netrvá věčně.

Jemně jsem stiskla své dítě, ale místo něho jsem objala sama sebe a z mé náruče vyšel chomáček mlhy. Vyděšeně jsem sledovala své ruce a několikrát je stiskla v pěst a znovu povolila, zda se mi to nezdálo.

Panicky jsem se zvedla, vyběhla z altánku a rozhlížela se v naději, že uvidím své dítě. Kam se mohlo tak rychle vypařit? Rozeběhla jsem se po zahradě a volala, ale nikdo mi neodpověděl. Když jsem oběhla celou zahradu, můj pohled se stočil do altánku.

„To ti to trvalo, Isabello,“ řekla temná postava postávající v altánku a za ní zářilo slunce v západu. Ten hlas… Každý chloupek na těle se mi musel hrůzou postavit. To není možné, co tady dělá?

„Co tady děláš, Ruddy?“ oslovila jsem tu postavu a až teď jsem uviděla jeho tvář, jak se zákeřně usmívá a v očích hoří ďábelské plamínky. A tahle bytost, že mně kdysi milovala? On není schopen lásky.

„Neříkal jsem ti, že si přijdu pro to, co ti bude nejdražší?“ ozval se znovu jeho temný a zákeřný hlas a já si až teď všimla, že v rukou drží malinký uzlíček s jantarovýma očima v nachové přikrývce. S panických strachem jsem se na něj podívala. To nemůže myslet vážně.

„Ne! To nesmíš! To je moje dítě!“ zakřičela jsem na něj a rozeběhla se k nim, ale každým krokem se mi vzdalovali. Ale já se nehodlala vzdát. Snažila jsem se ještě zrychlit a zoufale jsem na něj křičela, že to nemůže.

Najednou, v západu slunce, jsem jasně viděla, jak se z mého dítěte stala nádherná dívka, s bronzovými lokny, jako její otec, do pasu, v temně nachových šatech, a v jejím obličeji již nezářily dva jantary, ale dva rubíny. Dívka se otočila k Ruddymu a vášnivě ho políbila.

„Renesmeé, to nesmíš!“ zakřičela jsem z posledních sil…

 

 

„Aaaaaaaaaaaaaah!“ zakřičela jsem jako o život a prudce si sedla na posteli. Zrychleně jsem dýchala a čuměla do zdi před sebou. Nebyla jsem schopna se pohnout. Co se to stalo? Co to bylo? Mé dítě…

Rychle jsem si sáhla na břicho a ucítila… Uf, byl to jen sen. Mé dítě je stále ve mně, ještě se nenarodilo, ale… Co to mělo znamenat? Chvíli jsem nad tím přemýšlela, než mi to došlo. Za pár let si přijdu pro to, co ti bude nejdražší… To řekl. Nejdražší… Mé dítě! On jde po mém dítěti!

„Bello! Bello! Vnímáš mě? Jsi v pořádku?“ ozvalo se vedle mě, ale stejně jsem měla pocit, že to slyším z dálky. Pootočila jsme hlavu tím směrem a viděla Edwarda, jak mě starostlivě pozoruje.

„Jsi celá zpocená. Je ti dobře? Byl to jen sen. Jsem s tebou, už je to v pořádku,“ zašeptal konejšivě a schoval mě do svého objetí. Jak moc jsem mu chtěla věřit, ale nešlo to. Ten sen byl až moc živý.

„On přijde, Edwarde…“ zašeptala jsem mu do hrudi, ale nemohl tomu rozumět. Byla jsem tak roztřesená, že jsem nemohla ani pořádně mluvit. Pomalu jsem zvedla hlavu a podívala se mu uslzenýma očima do tváře. Měl v ní zmatek a strach.

„Ruddy si přijde pro mé dítě,“ zašeptala jsem už trochu srozumitelněji a on na mě vytřeštil oči a viděla jsem v jeho očích ten strach a paniku, ale snažil se tvářit klidně, a celkem mu to šlo, ale já věděla, že není klidný. Za ta léta ho mám přečteného.

„Proč myslíš? A proč by to dělal?“ zeptal se mě a snažil se znít absurdně, aby trochu odlehčil atmosféru, ale nepodařilo se mu to. Vím toho dost, abych s jistotou věděla, že to pro mě nejcennější je mé dítě.

„Tehdy, když přišel do hradu a probodl mě, těsně předtím, než zmizel, mi řekl: "Za pár let si přijdu pro to, co ti bude nejdražší. Žij blaze," a pak zmizel a já omdlela, co se stalo pak víš. A dnes…“ zašeptala jsme tak slabě, že jsem se divila, že mi rozuměl, ale já neměla dost sil to dopovědět.

„Bello, proč jsi mi to neřekla? Co se stalo? Co dnes?“ zeptal se mě a já věděla, že mu to musím říct. Musím mu říct svůj sen, ale copak můžu? Zmítají se mnou těhotenské hormony a jsem hodně otřesená, je zázrak, že mluvím.

Nezbylo mi nic jiného, než mu ten sen ukázat. Stáhla jsem štít a přehrála mu celý sen, kde jsem jasně viděla, jak Ruddy drží mé dítě, které se najednou přeměnilo na dívku s rudýma očima.

Jeho výraz se každou chvílí měnil, ale zůstala v něm jen panika, strach a nevědomost. Když se dodíval, a já znovu natáhla štít, podíval se na mě s prázdným výrazem v očích. Vypadal jako dva dny po smrti.

„To nedovolím. Nikdy nedovolím, aby nám vzal naši dceru,“ řekl a pak se zarazil, já s ním. Dceru… Pravda, pokud se narodí syn, je jasné, že je ten sen lež… Ale po tom snu, jsem začala toužit, aby se mi narodila dcera. Už dříve jsem si přála dceru, ale myslela jsem si, že jako poloupír nemůžu mít děti, a hele, najednou jsem těhotná.

„Lásko, neboj se, ochráním jak tebe, tak naši dceru, ať se stane cokoli, ať se nám postaví kdokoli, ochráním vás, obě, i za cenu svého života,“ řekl a já mu to chtěla vyvrátit, tak moc chtěla, ale nezmohla jsem se na slovo.

„Ještě spi, je teprve jedna ráno,“ řekl konejšivě, políbil mě na čelo a objal. Stulila jsem se mu do náruče, co nejblíže se k němu natiskla a v chladu jeho náruče spokojeně usnula. Žádný další sen mě již nedoprovázel.

 

***

 

„Tak, copak se děje?“ zeptal se Aro, když dosedl na pohovku ve společenské místnosti Cullepartmánu. Když jsem vstala, domluvili jsme se s Edwardem, že těm nejbližším řekneme o mém snu a předtuše.

Ara, Marcuse a Caiuse jsme nechali zavolat a ostatní Cullenovi tady bydlí, takže docházet nemuseli, ale všichni byli velmi zvědaví a nervózní. Seděla jsem společně s Edwardem na pohovce v kruhu kolem stolku a všichni na nás koukali, ale musím jim to říct. Tady jde o bezpečí mého dítěte.

„Zavolala jsem vás sem, protože si myslím, že je mé dítě v nebezpečí,“ řekla jsem na úvod a všichni se zhrozili. Musím jim to dopovědět, než začnou dělat předčasné závěry a nedají mi prostor to vysvětlit.

„Myslím si, že si Ruddy přijde pro mé dítě,“ řekla jsem napůl roztřeseným hlasem a po tváři mi stekla další slza. Neprolila jsem jich v noci už dost? To jsem až tak přecitlivělá? Všichni se zatvářili nechápavě, ale v jejich očích jsem jasně viděla, že jim to přijde absurdní.

„Bello, proč si to myslíš? Neříkala jsi, že mu jde o moc a nepsala Lily, že vezme Volterru útokem, protože chce trůn?“ zeptal se mě Aro a divně si poposedl na sedačce. Nevěří mi. Možná už blázním, ale pokud je tady šance, že jde po mém dítěti, až si klidně myslí, že jsem šílená.

„Je tu ještě jedna věc, kterou jsem vám neřekla. Když mě tehdy Ruddy probodl, než odešel, řekl mi, že si za pár let přijde pro to, co mi bude nejdražší, a dnes…“ řekla jsem už úplně roztřeseným hlasem a nebyla schopna pokračovat. Bojím se. Tolik se bojím, že je ten sen pravdivý, že přijdu o své dítě.

„Šššš, Bello. Já to za tebe dopovím,“ zašeptal mi Edward konejšivě do ucha a jeho stisk jemně zesílil. To jsem potřebovala. Najednou se zvedl a šel k Arovi. Co chce dělat? Když mu podal ruku, došlo mi, že mu chce ukázat můj sen.

Aro váhavě přijal jeho ruku a pak se mu rozšířil pohled v očích. Vypadal, jako Alice když má vidění. Kdybych věděla, co chce Edward udělat, mohla jsem mu svůj sen přehrát já, a nemusela bych se ho ani dotýkat, ale to je už jedno.

Když ruku zase stáhl, Aro trhavým pohybem natočil hlavu ke mně, jako robot, a jeho oči jasně ukazovali ten děs a strach. To dokazuje, že je skutečný přítel, taky se bál o mé dítě. Z jistého pohledu mi to dělá radost.

„Taky by jste to měli vidět,“ zašeptala jsem tichým hlasem a všem přehrála svůj sen. Všichni viděli to, co já a jejich pohledy nebyli o nic jinačí než ten Arův nebo můj, když jsem se v noci probudila.

„Nevím, zda to byl jen sen, ale bojím se, že se to může stát. Takhle reálný sen jsem ještě neměla, proto to nechci podcenit. Můžu už bláznit a být paranoidní, ale bojím se o své dítě a toho, co se může stát, když to bude pravda. Potřebuju kolem sebe někoho, kdo bude zasvěcený a bude chránit mé dítě, až se narodí, protože proti Ruddymu se já postavit nemůžu, proti němu jsem ještě bezbrannější než to malé,“ zašeptala jsem nakřáplým hlasem a věděla, že jsem psychicky na dně. Tohle už dlouho nevydržím.

„Neboj se, drahá, nedovolíme, aby se ten sen stal skutečností,“ řekl Aro rázným hlasem a prudce se postavil. Marcus a Caius ho napodobili a souhlasně přikyvovali.

„Rozdám všem úkoly, vždycky bude kolem tebe ochranka nejméně deseti upírů, dokud neporodíš, a až se tvé dítě narodí, budou ho střežit ještě usilovněji, a myslím, že je v tom nebudu muset ani moc přemlouvat,“ řekl Aro a zasněně se usmál a jeho zasněný pohled směřoval na mé břicho.

Hned mi bylo jasné, co tím myslí. Na narození mého dítěte se těší všichni do jednoho v celém hradu. Každý s ním bude chtít strávit co nejvíce času, protože nikdo si asi nikdy nebude moct obstarat vlastní dítě, proto mi ho budou krást z náruče, takže bude mít ještě lepší ochranku než já, což je jen dobře.

„I my samozřejmě pomůžeme, nenechám své vnouče padnout do JEHO rukou,“ řekl táta a to jeho řekl s takovým znechucením, až mi bylo taky blbě, a ostatní přikyvovali. Tohle jsem potřebovala. Vědět, že mám kolem sebe lidi, co mi pomáhají, a kterým můžu věřit.

„Děkuju,“ zašeptala jsem dojatým hlasem a po tvářích se mi rozutekly další slzy. Sakra, jsem až moc přecitlivělá! Jak já nesnáším ty těhotenské hormony.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova dcera 49. kapitola:

 1
1. T
19.12.2016 [22:24]

Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!