Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jasperova dcera 27. kapitola

dhgdffd


Jasperova dcera 27. kapitolaZačala hrát klavírní hudba, kterou hrál David. David byl i za svého lidského života profesionální klavírista, a tak jsem ho poprosila, aby mi hrál na svatbě. S nadšením přijal. Otevřely se dveře a z nich vyšly Alice s Jane a začaly rozhazovat okvětní lístky. Dveře se zase zavřely a připravila jsem se já s otcem a Heidi s Rosalií chytly do rukou konec mého závoje a vlečky.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

27. kapitola

 

„Bello, vstávej!“ zakřičela Alice, jako siréna při nejvyšší pohotovosti, a rozrazila dveře od mé ložnice. To hoří hrad, nebo co? Vstávat fakt nehodlám a ne za takových podmínek. Promiň, ségra.

„Bello! Chceš zmeškat svou vlastní svatbu?!“ zakřičela tentokrát Heidy. Prudce jsem otevřela oči, vyletěla do sedu a tím jsem spadla z postele. Třela jsem si bolavé místo a v duchu si opakovala.

Dneska se vdávám. Dneska se vdávám. Nějak takhle vypadal den, když jsem se s Edwardem zasnoubila a když jsem šla na svou první misi. To byl taky velmi výjimečný den, stejně jako je tenhle. Přistoupila ke mně Alice.

„Alou do koupelny a pod sprchu. A umyj si i vlasy. Rychle, máme málo času,“ rozkázala a mě ani nenapadlo protestovat. Jindy bych měla plnou hubu keců, ale dnes ne. Dnes se totiž vdávám, to je slavnostní den.

Rychle jsem vběhla do koupelny, svlékla si košilku a rovnou vlezla pod sprchu. Co nejrychleji jsem se celá umyla svým nejoblíbenějším sprchovým gelem s příchutí jasmínu a vanilky.

Usušila jsem se, na hlavě si uvázala turban, oblékla si župan, který ležel na umyvadle a vrátila se do ložnice, kde už čekaly Alice, Rose, Heidy a Jane, mé čtyři družičky.

Posadila jsem se do kosmetického křesla, opřela se a zavřela oči. Mé družičky mě začaly obskakovat a Alice dávala neustále přesné instrukce. Na oči mi daly plátky okurky a začaly nespíš s maskou.

Cítila jsem, že mi dali pleťovou masku s vůni manga. Voněla moc dobře, snad bude mít i stejně dobré účinky. Pak jsem postřehla, že mi lakují nehty. Masku mi během pár minut sundaly a já cítila, že ji mám o poznání jemnější. Úžasné.

Sundali i okurku a začali líčit, zatímco mi Rose čarovala s vlasy. Vlasy bez váhání svěřili jí, protože je úplná vlasová kouzelnice. S vlasy umí zázraky. Někdy si říkám, jestli není vyučená kadeřnice.

Když mě i dolíčili, ozvalo se jemné zaklepání na dveře. Otevřela jsem oči a otočila se na židli čelem ke dveřím. Všechny dámy ustoupili, abych měla dobrý výhled na toho, kdo je ruší při práci.

Dovnitř vstoupil Aro se Sulphicií s úsměvem na tváři. Brala jsem je jako své třetí rodiče. První jsou samozřejmě Jasper s Renée, druzí Carlisle s Esmé a třetí Aro se Sulphicií. Vstala jsem ze židle a prohlédla si je.

Aro měl na sobě klasicky oblek se stříbrnou kravatou a Sulphicie krásné stříbrné šaty a k nim krásné boty. Krásně spolu ladí. Dneska asi nebudu nejkrásnější. Oba ke mně přistoupili.

„Vypadáš nádherně, Bello,“ složil mi poklonu Aro a políbil mi ruku. Džentlmen, jako vždy. Usmála jsem se. Od něj je pro mě jakákoli, byť i sebemenší, poklona obrovská čest. Kolikrát za život vám složí poklonu král?

„Děkuji, i vám to neskonale sluší,“ řekla jsem podle pravdy a usmála se na ně. Čekala jsem, co řeknou, protože jen tak by tady nebyli. Oni většinou něco potřebují nebo chtějí, když za někým jdou, zvláště, když tady máme plné ruce práce.

„Chtěli bychom ti něco dát,“ řekl Aro nervózně a otočil se na svou manželku. Až teď jsem si všimla, že Sulphicie drží nějakou krabici. Ne, byla to šperkovnice. Poznávala jsem ji. Ležela na stole uprostřed volterrské pokladnice. Nikdo mi nikdy neřekl, co v ní je, jen jsem se dozvěděla, že je to královské trojici velmi drahé.

Aro se otočil na Sulphicii, pomalu otevřel šperkovnici a něco vytáhl. Byla to krásná dámská korunka. Velmi krásná korunka.

„Tohle byla svatební korunka mé matky. Byl to ten nejšťastnější den jejího života. Když umírala, svěřila mi ji a chtěla, abych ji jednou dal své dceři v den její svatby. A kdybych měl dceru, chtěl bych, aby byla jako ty,“ řekl a mě tím doslova dojal. Myslela jsem, že se rozbrečím jako želva.

„Žádné slzy, ať nerozmažeš mé mistrovské dílo,“ kárala mě hned Alice. Jen jsem protočila oči a dál si jí nevšímala. Otočila jsem se na Ara a Sulphicii. Viděla jsem v jejich očích rodičovskou lásku.

„Moc děkuji. Je to pro mě čest. Budu ji střežit jako ten nejkřehčí a nejvzácnější křišťál,“ zašeptala jsem a vzala si od Ara tu krásnou korunku. Podala jsem ji opatrně Rose, která mi ji opatrně dala do vlasů.

Pak jsem se zase otočila na Ara a Sulphicii a oba je objala. Taky mě opatrně a jemně objali, aby mě nerozcuchali. To by Alice už asi nevydržela a klidně by začala pištět na celý hrad, ať mě hned pustí.

„Sluší ti, drahá. Už nebudeme rušit. Jinak bys kvůli nám přišla pozdě,“ řekla Sulphicie, pohladila mě opatrně po tváři a i s Arem odešla, spíše ho vystrkala ze dveří. Ona byla vždycky taková. Nerada zdržovala.

Líčení jsem už měla hotové, tak jsme se mohly vrhnout na oblečení. Nejdříve mi Alice podala bíle punčochy do poloviny stehen. Bez protestů jsem si je oblékla a čekala na další kousek oblečení.

Pak vytáhla krajkový korzet s tangy.  No ty vole, Edward se zblázní, až mě v něm uvidí. Už jsem si v hlavě začala tvořit jeho výraz. Vzrušovalo mě to. Přímo jsem už cítila jeho ruce na mém těle.

Když jsem už měla korzet zavázaný, Jane přitáhla obrovský bílý vak. Tak velký, až se za ním skoro ztrácela. Bylo to komické. Přemáhala jsem smích. Ten obrovský vak hodila na mou postel a Heidy ho rozepnula. Já se radši otočila a zavřela oči. Chtěla jsem se vidět, až budu připravená k oltáři.

Rosalie s Heidy, podle zvuků, vzaly ty šaty a opatrně mi je přetáhly přes hlavu. Cítila jsem dotyk hedvábí a krajky. Alice říkala, že šaty bude navrhovat i šít Amanda, upírka, která je ve Volteře už dlouhá staletí a je to vyučená švadlena, krajkářka a návrhářka. Taky moje dobrá kamarádka.

Rosalie mi je zašněrovala na zádech, zapnula zip a pak odstoupila. Pořád jsem měla oči zavřené a poslouchala, co se děje kolem. Dlouhou chvíli jsem nic neslyšela, až jsem se lekla, že je to nějaký žert a já se nevdávám.

„Bello, otevři oči,“ nařídila mi Alice. Poslechla jsem ji a měla před sebou velmi krásnou dívku v bílým. Byla jsem to já, nebo spíše můj odraz v zrcadle. Byla jsem krásná. Já vím, samochvála smrdí, ale byla to pravda.

Líčení jsem měla kouřové s lehkým nádechem červené, rty se mi leskly světle červenou s příchutí jahod. I když Edwardovi asi chutnat nebudou, a proto jsem do toho lesku přidala kapku pumí krve.

Účes ... překrásný, nádherný. Rosalie je prostě kouzelnice a korunka od Ara v nich krásně vynikala. Jako nějaká královna, i když jsem se tak necítila. Dnešek je sice můj, ale i tak. Nechci být sobecká.

Šaty byly jako ze snu. Ty nemohly být skutečné. Přesně takové jsem si přála. Opravdu, jako pro královnu. Chvíli jsem uvažovala, jestli jsou opravdu pro mě, či pro anglickou princeznu.

Ještě jsem si všimla překrásné manikúry. Krásna. To byla Janina práce. Alice usoudila, že moje svatba bude v bílé a červené. Já souhlasila, i když se mě neptala. Hold, o tom rozhodovala ona.

„Bello,“ oslovila mě Heidy, a tím si upoutala moji pozornost. Stála u mé toaletky a ruce měla ponořené ve své obrovské šperkovnici, kterou dostala nedávno od Felixe k výročí jejich svatby.

„Každá nevěsta má mít něco půjčeného,“ řekla a něco vytáhla ze šperkovnice. Vypadalo to jako náhrdelník a náušnice. A taky jo.

„Ráda bych ti půjčila tyto šperky. Felix mi je dal k našemu prvnímu výročí jako důkaz jeho lásky. Snad ti taky přinesou takovou lásku, jako mně.“ Přišla ke mně a připnula mi náhrdelník a náušnice.

Já se nezmínila, že Heidy s Felixem a Jane s Demetrim jsou manželé. Během toho století, které jsem tady byla, se oba dva páry vzali asi desetkrát, možná víckrát. Ale byli manželé už dříve.

„Děkuji, Heidy,“ poděkovala jsem ji a podívala se do zrcadla. Vypadalo to na mně opravdu překrásně. Asi přece jen budu dneska nejkrásnější. Začala jsem si myslet, že za chvíli ucítím něco ošklivého, protože samochvála přece smrdí.

„O něco starého se postaral Aro a zbývá ještě něco.“ Řekla Alice a přiskočila ke mně s něčím bílo-červeným v ruce. Byl to podvazek. Heidy s Rose mě přidrželi a Alice mi ho nandala na pravou nohu, přesně na lem punčochy.

„Už jsi skoro hotová. Už chybí jenom boty, závoj, kytice, Jasper a hurá k oltáři,“ zvolala Jane a mě pohltila nervozita. K oltáři. Co když Edward řekne ne a uteče od oltáře? V hlavě se mi začalo tvořit tolik scénářů, jak moje svatba dopadne.

Přede mě si klekla Alice a v ruce držela nádherné bílo-stříbrné lodičky. Myslím, že to malilinko přehnala, ale aspoň jsem jí udělalo radost. Miluje, když může plánovat. Ať už je to slavnost, ples nebo svatba.

Rosalie přinesla závoj a obratně mi ho přišpendlila do účesu. Vypadalo to, jako že ho drží ta drobná korunka od Ara. Tak tohle mi už přišlo moc. Ale líbilo se mi to. Byla jsem opravdu jako královna, a k tomu všemu krásná.

„Jsi hotová. Ještě se jdeme přichystat my. Za chvíli přijde Jasper s kyticí. Zatím ahoj, slečno Whitlocková,“ oznámila mi Alice. Tu poslední větu řekly všechny sborově a uklonili se. Připadala jsem si trapně, když se mi klanili mé nejlepší kamarádky. Mávnutím ruky jsem je poslala do pryč. Potřebovala jsem chvíli pro sebe. To ta pitomá tréma každé nevěsty.

Chodila jsem po pokoji jako lev v kleci a myslela, že se zblázním z té nervozity. Závoj jsem si radši obmotala kolem ruky jako obvaz, aby se nezašpinil. Pořád jsem si opakovala, že mě Edward miluje, že mě nenechá před oltářem, ale ani přes to jsem si nemohla pomoct.

Zaslechla jsem vrznout dveře a tak jsem se otočila. Ve dveřích stál táta v černém obleku a kyticí v ruce. Měřil si mě od hlavy až k patě. Něco se mu asi nelíbilo.

„Teda, fakt v tom nevypadáš úplně blbě,“ řekl s vážnou tváří. Svěsila jsem ramena a zašklebila se na něj. Kdyby mi tohle řekl Emmett, přešla bych to s mávnutím ruky, ale od vlastního otce?

„To má být otcovský ekvivalent pro "Sekne ti to."?“ zeptala jsem se ho se sarkasmem a otráveně protočila oči. Pomalu přistoupil ke mně s okouzleným úsměvem, ale v očích měl jiskřičky.

„Vypadáš nádherně,“ zalichotil mi a jemně mě políbil na čelo. Podívala jsem se na něj. Musel vidět, a hlavně cítit, mou nervozitu. Někdy ho lituju, když cítí všechno, co cítí lidi, či upíři, v jeho blízkosti. Obzvláště dnes, když se vdávám a vsadím se, že moje tréma je cítit na míle daleko.

„Máma by byla hrdá,“ zašeptal opatrně. Bál se, že se zase rozbrečím. Už jsem se to naučila ovládat. Sice mě bolí jakákoli zmínka o ní, ale už se nerozbrečím. Přikývla jsem na souhlas. Doufám, že je na mě hrdá.

„Doufám, že tě trochu uklidní, když ti řeknu, že Edward má stejnou trému, jakou máš ty,“ řekl s úsměvem a mrkl na mě. To jsme teda dvojka. Skutečně, uklidnilo mě to, ale nechápala jsem, proč má stejnou trému. Ví, že ho miluju a snažím se mu to pořád dávat najevo.

„Díky, tati, mám tě ráda,“ zašeptala jsem mu do ucha, když jsem ho pevně objala. Taky mě objal, ale o hodně slaběji, než já jeho. Asi ho Alice upozornila, aby mi nepomačkal šaty. To by byla katastrofa, aspoň podle ní.

„Já tebe taky. A už musíme jít. Tvůj nastávající čeká a nervózně přešlapuje u oltáře,“ řekl a mě zase pohltila nervozita. Táta mi předal tu nádhernou kytici z bílých růží a já nevím čeho ještě, která božsky voněla.

Nabídl mi ráme, které jsem ochotně přijala, protože bych jinak od té trémy asi spadla, a šli jsem společně uličkami, než jsme došli k obrovským dveřím, před kterými stály Alice, Jane, Heidy a Rose.

Byli oblečené ve stejných šatech i botách, ale každá v jiné barvě. Alice ve světélkující žluté, Rosalie v světle růžové, Jane ve světle fialové a Heidy v broskvové. Vypadali kouzelně.

Jane s Alicí drželi v rukách každá jeden košíček plný okvětních lístků červených růží. Ty půjdou jako první a rozhází je po cestě. Pak půjdu já s tátou a  Heidy s Rose budou držet můj osmi metrový závoj a vlečku. To Alice přehnala. Mně by stačil i dvou metrový. Ale ona ne.

Začala hrát klavírní hudba, kterou hrál David. David byl i za svého lidského života profesionální klavírista, a tak jsem ho poprosila, aby mi hrál na svatbě. S nadšením přijal.

Otevřely se dveře a z nich vyšli Alice s Jane a začaly rozhazovat okvětní lístky. Dveře se zase zavřely a připravila jsem se já s otcem a Heidy s Rosalií chytly do rukou konec mého závoje a vlečky.

Táta mě ještě jednou políbil povzbudivě na čelo a stáhl mi jednu vrstvu závoje přes obličej. Závoj mi zahaloval celý obličej, hruď a skoro i celé břicho, jak byl dlouhý. A to byla jen část toho celého.

Aby byla trochu zábava, vytvořila jsem jemnou mlhu, kterou obvykle používají na koncertech, pro lepší efekt. Myšlenkami jsem to sdělila Alici, aby nešílela, že se něco pokazilo.

Ze zahrady se ozval tradiční svatební pochod a dveře se otevřely. 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jasperova dcera 27. kapitola:

 1
2. Kristýn
02.03.2016 [20:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. beda
02.03.2016 [17:30]

nádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!