Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já se o tebe postarám 6

11.12.2009 (13:00) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4854×

Film skončil a pár lidí se po nás ohlídlo. Nejspíš jsme asi byli zajímavější kino, když jsem se, ale podívala na Edwarda, tak ten se na mě jen usmíval. Takže jsem nevěděla, co si mám myslet.

„Tak půjdeme." řekl, vstal a natáhl ke mně ruku. Nic jsem nenamítala, tak jsem se nabízené ruky chytla, vstala a stále se ho držíc za ruku zamířila ven z kina. Když jsme byli před kinem, tak jsem se rozhodla konečně něco říct.

„Byl to zajímavý film." řekla jsem a usmála jsem se na něj, když jsme mířili k jeho autu.

„No těch prvních pár minut bylo zajímavých, to je fakt, dívat se na tebe jak si úplně bílá v obličeji a křečovitě se díváš na film, bylo fakt zábavný." řekl a uchechtl se. Nevěděla jsem, co mám říct a tak jsem ho šťouchla loktem, ale nejspíš jsem se špatně trefila, protože to pěkně zabolelo. Zdálo se mi, že je nějaký tvrdý a to mi přišlo zvláštní. Radši jsem to, ale nějak neřešila. On se zas jen tiše zasmál.

„Hlavně mi neříkej, že se ti ten zbytek filmu už potom nelíbil." řekl a usmál se na mě pokřiveným úsměvem, když už jsme byli u jeho auta.

„No, kdybych měla říct pravdu, tak bych řekla, že bych se radši dívala na ten film, než dělala tohle. Vždyť ten film byl strašně moc zajímavej." V tu chvíli jsem cítila, jak se náhle zastavil a podíval se na mě, ale já se jen usmívala.

„To jako myslíš vážně?" zeptal se, a když jsem se usmála ještě víc, tak se zatvářil smutně. Stoupla jsem si tedy před něj, pohladila ho po tváři a jemně ho políbila. Pořád byl ztuhlý, ale už se aspoň nemračil.

„Samozřejmě, že to nemyslím vážně. Za žádný film bych to nevyměnila." šeptla jsem a on se na mě usmál a uvolnil se.

„Nevěř všemu, co plácnu. Někdy se snažím být vtipná, ale moc mi to nejde." V tu chvíli se začal hlasitě smát, tak jsem se na něj zamračila.

„Bello, zlato, to už jsem pochopil dávno, ale je vtipné to slyšet. Hlavně když plácáš." usmála jsem se a nastoupila do jeho auta. Rychle ho obešel a nastoupil ke mně.

„Tak co budem dělat teď?" zeptala jsem se.

„No, teď tě radši odvezu domů, jinak mě tvůj starší bráška zastřelí tou brokovnicí, co si pro mě připravil." jen jsem prokroutila očima a přikývla jeho nápadu.

Cestou zpátky jsme skoro vůbec nemluvili. Jen jsem cítila, jak to mezi námi jiskří. Když jsme přijeli k mému domu, tak mě jen lehce políbil, rozloučil se, a když jsem vystoupila, tak nastartoval a zase odjel. Když jsem vešla dovnitř, tak jsem se jen musela usmát, protože Emmett spal v obýváku na sedačce a objímal nějakou napodobeninu pistole. V tichosti jsem zamířila do svého pokoje, kde jsem se vysvlékla. Vysprchovala jsem se a pak jsem zalezla do postele, kde jsem skoro hned usla s myšlenkou na Edwarda a že už se těším na zítřek.

Edwardův pohled:

Když jsem dorazil ze školy domů, tak Esme se na mě divně dívala a já slyšel hned, co si myslí.

Co dělá doma tak brzo? A proč se furt tak usmívá? Že by v tom byla ta Bella?

Místo odpovědi, jsem na její myšlenky jen přikývl.

Jsem ráda, že sis našel někoho takového. Zdá se mi jako správná dívka. Ale někdy jí všechno budeš muset říct. Upozorňovala mě a já jsem tušil, že to někdy musí přijít.

„Já vím." odpověděl jsem jí. Ona se na mě zase usmála a pak už se dál v myšlenkách věnovala svému návrhu nového domu, který chtěla opravit. Zamířil jsem tedy do svého pokoje a přemýšlel jsem, jak to na ten večer budu muset všechno zařídit. Vzal jsem tedy telefon a zavolal do restaurace.

„Dobrý den, Edward Cullen, chtěl bych zarezervovat stůl pro dva, ale někde stranou od všech." řekl jsem svůj požadavek.

„Dobrý den, dobrá pane Cullene a od kolika hodin by ta vaše rezervace měla být?" zeptala se mě slečna, která vzala telefon.

„Od půl osmé, pokud by to bylo možné." navrhl jsem a v duchu si říkal, že když pojedu normální jízdou, tak tam budeme na čas.

„Dobrá, máme tu volný termín. Takže tedy od půl osmé, stůl pro dva a v soukromí. Těšíme se, až si u nás užijete večer. Nashledanou." rozloučila se ona slečna a já v telefonu slyšel, jak už to zapisuje do knihy.

„Nashledanou." ukončil jsem telefon. Mobil jsem schoval do kapsy a sedl si ke stolu. Rozevřel jsem notebook a podíval se na internet, abych se podíval, jaký je na dnešní večer program kina. Když jsem zjistila, že dávají nějaký horor, tak jsem se pro sebe musel usmát. Doufal jsem, že se bude bát a bude potřebovat utišit. Když jsem tady zkontroloval i tohle a věděl jsem, v kolik bude začátek kina, tak jsem notebook zase zaklapl. Otevřel jsem dveře na balkón a vyšel ven. Zhluboka jsem se nadechl, a když jsem ucítil pumu, tak jsem se rozhodl vydat za ní. Musel jsem pro dnešek zařídit všechno. Moc dobře vím, jak moc mě pokouší. Seskočil jsem tedy z balkónu a zamířil na lov. Přeci jen jsem pořád nevěděl, co mě láká víc, jestli to je její tělo anebo její krev. Ano, musím to uznat, její krev mi voněla víc než jakákoliv jiná, ale od lidské krve abstinuji dlouho, takže více mě opravdu láká její tělo. Když jsem ucítil, že jsem blízko, tak jsem se už plně soustředil na lov. Vyskočil jsem na větev stromu a rozhlédl se kolem sebe. V tom jsem ji uviděl, jak jde dva metry od stromu a rozhlíží se po kořisti. Mě si nevšimla, aspoň to nebude trvat dlouho. Skočil jsem ze zadu po ní a hned se jí zakousl do hrdla. Bylo příjemné cítit, jak její krev příjemně chladí mé hrdlo. I když to ještě nebylo, tak akutně potřeba, tak jsem opravdu chtěl předejít všemu. Když už žádná krev z té pumy nepřicházela, tak jsem vyhrabal díru a do ní tu zdechlinu zahrabal. Měl jsem pocit, jako když ve mně žbluňká, tak jsem se rozhodl zase vrátit zpátky.

Vyskočil jsem do svého pokoje a zaposlouchal jsem co se děje v domě. Zaslechl jsem Carlislea v knihovně, což znamenalo, že už je doma a podle jeho myšlenek, četl nějakou nejnovější knihu o medicíně. Esme se furt starala o onen návrh toho domu a pak jsem zaslechl, Jazze, který byl mírně zaražen mou vůní. Vyšel jsem tedy ze dveří svého pokoje a zamířil za ním.

„Jazzi, co se děje?" zeptal jsem se. Místo odpovědi mi ukázal svoje vzpomínky na to, co se stalo po škole. O tom jak Newton vyjel po Belle. Ani jsem si to neuvědomil a začal jsem vrčet. Jenže v tu chvíli mě zalila vlna klidu, tak jsem se na Jazze podíval.

Emmett se o ni postará a Alice s Rose, rychle ukončili své nákupy, aby jí Alice přivedla na jiné myšlenky. Takže večer bude v pohodě a ty se taky budeš chovat v pohodě. Bude lepší, když budeš dělat, že o ničem nevíš. V duchu jsem s ním musel souhlasit. Tak jsem přikývl a zezdola jsem slyšel, že přijela Rosalie. Ach jo, už jsem slyšel, jak stojí za dveřmi Jazzova pokoje a vchází dovnitř za námi.

„Ahoj Jazzi, tak pojď." chytla mě za ruku a táhla do mého pokoje. Tiše jsem na ni musel zavrčet, i když jsem věděl, že se snaží udělat dobrý skutek, tak jsem se stejně do toho neměl.

No tak Ede, už jsme se s Alicí dohodli, co budete mít na sobě, tak si nestěžuj a poddej se tomu. Zavedla mě do mého pokoje a začala se mi přehrabovat ve skříni. Jen jsem slyšel Jazzovi myšlenky.

Sorry brácho, ale je to pro tvoje dobro. Z tohohle tě zachraňovat nebudu.

„Díky Jazzi." řekl jsem dostatečně hlasitě a dostatečně napružené, pak už jsem jen slyšel jeho smích, protože do toho na mě začala Rosalie ve svých myšlenkách křičet.

Můžeš mi laskavě vysvětlit, kde máš tu černou košili, co jsem ti koupila? Jen jsem na ní znova zavrčel a trhl hlavou směrem k druhé skříni. Když k ní došla a vytáhla z ní onu košili, kterou hledala, tak to všechno hodila na mou postel a usmála se na mě.

„Tady to máš." řekla hlasitě a v duchu si dodala A nezapomeň poděkovat ty nevděčníku, počkej, až uvidíš, jak bude vypadat Bella. V tu chvíli jsem ji začal plně vnímat. Bella.

„Díky Rosalie, ale nemysli si, že ti odpustím všechny ty naschvály." řekl jsem a usmál se na ní. Když odešla, tak jsem se začal převlíkat. Když jsem se převlékl do těch tmavých džín, co mi vybrala, černé košile a černého saka. Zamířil jsem tedy dolů za Carlislem, přišel čas experimentů.

Já vím, že tě to nebaví, ale prostě to musíš sníst, moc dobře víš, že to tvoje tělo potřebuje.

„A co když slíbím, že se najím na tý večeři s Bellou?" zeptal jsem se Carlislea, když jsem za ním došel do kuchyně.

„Edwarde, moc dobře vím, že by ses tam nenajedl, takže mě poslouchej. Stačí, když sníš aspoň půlku a nebudu tě dneska už nutit." řekl a díval se mi zpříma do očí. Neměl jsem šanci se už nijak vymluvit a tak jsem jen přikývl, sedl si ke stolu a začal se nimrat v tom lidském jídle. Je to taková nuda být poloviční upír. Proč musím jíst to lidský jídlo, který je tak hnusný, když se prostě můžu jen v klidu napít krve. Zakroutil jsem hlavou, a když jsem s odporem do sebe naházel polovinu z těch špaget, které Esme připravila, tak se Carlisle spokojeně usmál.

„No vidíš, mohlo to být horší. Mohl bych tě donutit to sníst celý." řekl mi a já se odporem otřásl.

„Už musím jít, ať jsem u Belly v čas." řekl jsem a zamířil do garáže. Slyšel jsem jak se v myšlenkách se mnou všichni loučí, tak jsem nasedl do auta a vyjel

U Belly před domem, jsem byl za deset minut a tak jsem vystoupil a lidskou chůzí zamířil ke dveřím. Než jsem došel ke dveřím, tak už jsem slyšel Emmettovi myšlenky.

Jestli ten magor, řekne, že jí to nesluší, tak si doopravdy připravím brokovnici a zastřelím ho. Když jsem však v jeho hlavě uviděl, jak vypadá, tak jsem musel uznat, že bych se radši potom zastřelil sám. Do toho jsem zaslechl Alici.

Myslím, že jsme to s Rose vymysleli dobře, takže je na čase vymyslet další nákupy, možná na zítra. Dneska jsme toho nakoupili málo, takže bychom si to měli zítra vynahradit.

Nad tím jsem se fakt musel zasmát. Myslím si, že s Rosalií to jsou spřízněné duše, co se týče nakupování, ale zase mě padla do mysli Bella. Co dělám asi tak špatně, jak to že jí nemůžu slyšet? Tohle se mi ještě za celou mou existenci nestalo, tak jak je to možný. I když jsem se snažil o to, aby v myšlenkách myslela jen na mě, tak jsem stejně nic neslyšel. Už jsem to probíral i s Carlislem, ale ten taky nevěděl co se děje. Říkal, že je možný, že třeba ani nechci vědět na co myslí, že se toho možná bojím, ale já se toho nebojím. Je to jediná osoba, u kterého bych prostě chtěl vědět každou myšlenku. Došel jsem tedy ke dveřím a zazvonil na zvonek. V tu chvíli jsem slyšel Emmetta jak říká něco o vlku a domácím mazlíčku, ale dál jsem se nad tím nezaobíral, jelikož v tu chvíli otevřela dveře a usmívala se. Fakt jí to slušelo, a když jsem to teď viděl na vlastní oči, tak byla ještě krásnější. Bylo mi jasné, že políbit jí tady před Emmett by nebylo vhodné a tak jsem jí políbil jen na tvář a zašeptal jí do ucha, že jí to sluší. Ale poslouchal jsem i Emmettovi myšlenky, protože dostal pocit dokázat mi kdo je pánem domu.

„Takže tohle je moje mladší sestřička, což znamená, že má nějakou večerku a že v nějaký stanovený čas musí být doma. Doufám, že to chápeš. Jestli ne, tak tady budu sedět s připravenou brokovnicí, abych tě rovnou mohl zastřelit. A jestli jí ublížíš, tak si mě nepřej, jasný kámo?" usmál se na mě a já to jen s úsměvem přešel. Co by tak mě mohlo udělat pár broků… Bella odvedla jeho pozornost k zápasu na který se díval a v nestřežený okamžik odešla a táhla mě pryč. Musím uznat, že jsem byl překvapený. Jak jí kruci, nemůžu vidět do hlavy? Na co asi tak zrovna myslí? Tohle šílenství mě asi zničí. Tak jsem se radši zaměřil na tlukot jejího srdce. Byl celkem klidný, i když rychlejší než normálně. To mi dalo pocit určitého zadostiučinění. Všechny tyhle myšlenky mi proběhli hlavou, ani ne za vteřinu, když ona začala vysvětlovat to tahání mě k autu.

„Radši pojď anebo se ještě bude snažit být pánem domu a zakáže mi vstup dovnitř." řekla, ale já se prostě musel zasmát nahlas. Ta představa by mi totiž vůbec nevadila.

„To by nebyl problém. Spát by si mohla u nás. Já bych se o tebe postaral." řekla jsem jí, ale to už jsme stáli u mého auta, takže jsem otevřel dveře, aby mohla nastoupit. Jakmile nastoupila, tak jsem obešel trochu rychleji auto a nastartoval. V tu chvíli se rozehrála hudba, kterou jsem poslouchal cestou sem.

„Debussy?" zeptala se, a já se prostě musel divit. Jak holka téhle generace může znát Debussyho.

„Ano." odpověděl jsem, ale ten udivený výraz se nikam nevytratil. Nedalo mi to a musel jsem se zeptat.

„Ty ho znáš?" položil jsem otázku a otočil svou hlavu k ní, ale v tu chvíli se ona otočila ode mě a dívala se ze svého okénka. Tak to jsem fakt nechápal. Kruci, jak moc bych chtěl vědět, co se jí honí hlavou.

„Mamka ho hrávala, když jsem byla malá, ale to už je hodně dávno." zakončila tohle téma a já se radši nechtěl vyptávat. Nejspíš to asi bylo nějaké citlivé téma anebo se jí po rodičích stýskalo. Ten pocit jsem taky zažil, když jsem se narodil, ale z mé matky jsem hned vypil krev a svého otce jsem nikdy neviděl. V tu chvíli se začala vyptávat na to jak to vlastně s těma zvláštníma Cullenovýma je, tak jsem jí řekl dávno naučený příběh, který se týkal toho divadla pro lidi. Je to lepší, než abych jí teď vystrašil tím, čím jsem. Celou dobu jsem šílel, že neslyším její myšlenky. Prostě mě to užíralo. A hlavně mě to užíralo, když se vždycky začervenala. Je to tak lidské a tak příjemné vidět tu červeň, i když jsem si uvědomoval, jak se jí tam hromadí krev, tak u ní mě ta krev nelákala. Lákala mě jiným směrem.

Dojeli jsme k restauraci, přesně na čas. Vešli jsme dovnitř ruku v ruce a já oznámil hostesce, že tu mám rezervaci, tak nás uvedla k našemu stolu.

Pro tebe cokoliv cukrouši. A nechceš si mě tady radši rovnou přede všema vzít. Určitě bych si nestěžovala. A co je to tady s tebou za společnost? S ní chodíš nejspíš asi jen ze soucitu co? Běhalo jí v hlavě a já měl chuť tady po ní hned skočit a připravit jí o ten její nesmyslný život. Jak si někdo něco takového může o Belle myslet. Ale zase na druhou stranu, když jsem viděl, jak jí ostatní muži svlékali pohledem, tak se mi to taky nelíbilo. Je to moje Bella a nikdo mi jí nevezme. Zadivil jsem se nad tou myšlenkou uvnitř mé hlavy. Nikdy jsem to ještě takhle neřekl. Bylo to zvláštní, ale bylo mi to příjemné. Nejspíš jsem se do ní asi zamiloval. Když si vzpomenu, jak se do mě zamilovala ta fiflena Jessica, tak jsem byl rád, když jsem se jí zbavil, ale o Bellu se připravit nenechám.

Posadili jsme se ke stolu a Bella si objednala, když jí donesla salát, tak jsem jí jen pozoroval. Nechápal jsem, jak to může někomu chutnat, ale zase mi přišlo hrozně roztomilé, když se u toho červenala. Když dojedla, tak jsem zaplatil, vzal jí za ruku a zamířil k autu. Šíleně jsem po ní toužil, to se nedalo popsat. Když jsme byli kousek od auta, tak už jsem to prostě nevydržel a hladově se po ní vrhl. Bylo mi mnohem příjemněji a tušil jsem, že bych ji nejradši odvezl k nám domů, jenže tam bylo tak nějak plno. Zároveň mě do toho štvalo, že neslyším její myšlenky a že nevím, jak podle ní líbám, neskutečně mě to užíralo. Ale teď jsem po ní toužil, pevně jsem ji chytil, i když byla lehká jak peříčko a přenesl ji k autu, o které jsem ji opřel, protože mi to bylo příjemnější. Když už jsem začal i cítit její krev, tak jsem pochopil, že je na čase se vzdálit, ale ona si mě pevně chytla, abych jí neunikl. Lehce jsem ji chytil za ruce a stáhl je ze svého těla. Krok jsem od ní poodešel, abych se nadechl čerstvého vzduchu a přestal vnímat její krev. Slyšel jsem její dech a slyšel jsem její srdce, které běželo jak splašené, musel jsem se usmát. Když se na mě podívala, tak jsem se rozhodl promluvit.

„Myslím si, že je na čase vyrazit do toho kina." řekl jsem a ona se na mě místo odpovědi jen usmála, tak jsem pokračoval s nějakou řečí.

„I když si tak říkám, že nejradši bych tě odvezl k nám domů, ale náš dům je plný. Takže by to nebyl ten nejlepší nápad. I když je možný…“ zamyslel jsem se nad svými slovy. Stačil by jeden telefon a barák by se vyprázdnil rychle, ale zase nebudu první večer pokoušet štěstí, ale když jsem uslyšel, jak její srdce zrychlilo, tak jsem se musel usmát. Nejspíš by jí to asi nevadilo.

„Na co myslíš?" zeptal jsem se, protože jsem byl náhle rozhodnutej volat k nám domů. Všichni by to určitě pochopili.

„Eh…“ začla a tak mi došlo, že telefon domů se asi nejspíš konat nebude. Podívala se mi do očí a v tu chvíli jsem si nebyl jistý, co z ní vypadne.

„Proč mají u vás v rodině všichni stejný oči?" zeptala se a já ztuhnul. Tak tohle jsem nečekal. Co jí mám říct? Kurva, kurva, kurva, kurva, nadával jsem v duchu a přemýšlel. Pak mě napadlo, jak z toho jednoduše vybruslit.

„Jednou ti to vysvětlím." odpověděl jsem jí jednoduše a čekal, co mi na to řekne.

„Slibuješ?" stále jsme se navzájem dívali do očí a tak jsem se trochu uklidnil, ty její oči byli totiž nádherně čokoládové. Kdybych jedl čokoládu, tak bych měl chuť je hned sníst. Místo odpovědi jsem radši přikývnul.

„Nasedni. Měli bychom vyrazit do toho kina, jinak ho nestihneme." řekl jsem nakonec a otevřel jí dveře u spolujezdce. Nic nenamítala a nasedla. Všiml jsem si, ale že je lehce mimo, tak jsem svou přirozenou rychlostí obešel auto, nastartoval a dojel před kino. Celou dobu bylo potichu a to mě vytáčelo. Co kruci má v té své hlavě. Radši jsem rychle vystoupil a šel jí otevřít dveře. Když jsem otevřel, tak vystoupila a zamířila k pokladně, ale to mě překvapilo, tak jsem jí rychle zastavil.

„Na to zapomeň." šeptl jsem jí a zamířil k pokladně sám, když jsem zaplatil lístky, tak jsem šel za ní a vzal jí za ruku. Spolu jsme došli do sálu, zrovna když ten film začínal. Cestou se mě zeptala co je to za film, tak jsem jí v klidu odpověděl, že horor, ale od té chvíle zas mlčela a já uvažoval co v té své hlavičce zase má. Že by se fakt bála? No, o to líp. Došli jsme na svoje místa a já se ubezpečil o tom, že je celá řada prázdná. Tak jsme zasedli do té dvousedačky, která tu byla pro nás. Pevně jsem si ji k sobě přitáhl a doufal jsem, že bude chtít pochovat. Já se u toho filmu málem smál, ale když se u druhé lekavé scény lekla, a schovala si obličej do mého ramene, tak jsem prostě neodolal a ukazováčkem jsem jí zvedl hlavu, abych ji mohl políbit. Celou dobu jsme se dívali navzájem do očí, a když jsem jí políbil, tak jsem pocítil šílené jiskření mezi námi. Do toho polibku se pořádně vložila a já prostě nemohl dělat nic jiného, než jí mít u sebe ještě blíž, tak jsem ji chytil za boky a přetáhl si ji obkročmo na sebe. Jak jsem cítil její tělo tak blízko sebe, tak i v kalhotách to přišlo znát. Jakmile jsem zaslechl, ten její tichý sten, tak jsem se musel pousmát. Nejspíš jsem nebyl jediný, kdo tady po někom touží. Ale kluk v řadě před námi si toho taky všiml.

Do prdele, tak takhle bych chtěl taky jít do kina.

Abych mu dokázal, že je moje, tak jsem pomalu zajel rukama pod její tílko a jakmile jsem ucítil na svých rukách tu její sametovou kůži, tak jsem myslel, že se zblázním. Potřeboval jsem se nadechnout, ale snažil jsem se to protáhnout na co nejdýl, ale cítil jsem, že ona se potřebuje taky nadechnout. Tak jsem přešel na její čelist a krk. Nemohl jsem se od ní prostě vzdálit. Pod rty jsem cítil, jak jí na krku běhá krev v tepně, ale vnímal jsem to minimálně. Začal jsem tedy vnímat okolí a zjistil jsem, že film už skončil a jakmile bliklo v sále světlo, tak jsem ji ze sebe rychle sundal a dělal, jako že se nic nestalo. Jen jsem se na ni usmíval, když se na mě nechápavě podívala, tak jsem vstal a vybídl ji k odchodu. Začal jsem vtipkovat o tom, jak ten film byl zajímavej, ale zarazilo mě, když řekla:

„No, kdybych měla říct pravdu, tak bych řekla, že bych se radši dívala na ten film, než dělala tohle. Vždyť ten film byl strašně moc zajímavej." v tu chvíli mi to začalo v hlavě šrotovat. Tak to určitě podle ní líbám špatně, ale vždyť to přece vypadalo, jako že po mě touží, to by snad po mně netoužila, kdybych líbal špatně. Tak jsem se musel zeptat.

„To myslíš vážně?" byl jsem z toho tak zaražený, že jsem si neuvědomil, že stojím na místě, ale když mě pohladila po tváři a jemně mě políbila, tak se mi trochu ulevilo.

„Samozřejmě, že to nemyslím vážně. Za žádný film bych to nevyměnila." šeptla, tak jsem se musel usmát. Nebude to zas tak hrozný.

„Nevěř všemu, co plácnu. Někdy se snažím být vtipná, ale moc mi to nejde." tak to mě dostalo, začal jsem se smát jak šílený, přišlo mi zvláštní to říkat takhle nahlas, ale když se na mě tak začala dívat, tak jsem se trochu uklidnil a něco jí řekl.

„Bello, zlato, to už jsem pochopil dávno, ale je vtipné to slyšet. Hlavně když plácáš." usmála se na mě a nastoupila do auta. Když jsem za ní zavřel dveře, tak jsem jí chtěl zase být co nejblíže, tak jsem rychle oběhl auto. Když jsem si sedl, tak jsem nastartoval.

„Tak co budem dělat teď?" zeptala se.

„No, teď tě radši odvezu domů, jinak mě tvůj starší bráška zastřelí tou brokovnicí, co si pro mě připravil." sice jsem se musel v duchu zasmát tomu, jak by její brácha potom výstřelu zíral, ale když přikývla, tak jsem vyjel na cestu.

Když jsme přijeli k jejímu domu, tak jsem jí políbil a počkal, až vystoupí, když vystoupila, tak jsem se rozjel domů. Jakmile jsem zaparkoval u nás v garáži, tak jsem hned slyšel myšlenky všech ostatních.

Tak jaký to muselo být? To byla Esme. Bylo mi jasné, že když jí dám příležitost, tak bude vyzvídat.

Přijel docela pozdě. No jo Carlisle, ale on se neptal, v kolik přijedu. Určitě chce zkontrolovat, jak budu spát.

Měla bych si koupit nové šaty. Rosalie pravděpodobně tušila, že bych jí neřekl ani slovo a tak byla v myšlenkách, zase u svého nakupování.

Je šťastný a zamilovaný. A Jazz nezklamal. Bylo mi hnedka jasné, že ví, jak se cítím. A mě bylo jasné, že doma se bude držet v mojí přítomnosti. Pokud zrovna nebude u Alice.

Když jsem vešel dovnitř, tak se na mě všichni usmáli. Já je pozdravil a zmizel u sebe v pokoji. Došel jsem se vysprchovat a pak jsem zapadl do postele a se vzpomínkou na Bellu a dnešní večer jsem usnul s úsměvem na tváři.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já se o tebe postarám 6: