Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I vrah chybuje... 1. kapitola

the host stills


I vrah chybuje... 1. kapitola Jedno mi bylo ale nad slunce jasné. Nedopatřením ze mě Bella udělala to samé, čím je, protože kdyby chtěla, abych byl tím, čím je ona, nejspíš by se mnou zůstala. Nepovedlo se jí mě zabít. Vrah, který pochybil. Ale i vrah chybuje nebo ne?

Prologem této povídky je -> Vrahova etika za to může!

1. kapitola - Nepodařilo se jí mě zabít...

 

 

Ta bolest byla nesnesitelná. Každou sekundu, o kterou přetrvával oheň v mém těle, jsem byl blíže ke stavu, kdy už nevydržím sžírání plamenných jazyků v mém těle a začnu z plna hrdla křičet. Slyšel jsem, jak mé srdce pracuje.

To nejsem mrtev? prolétlo mi myslí a dál poslouchal práci svého srdečního svalu. Jak se zdálo, měl se čile k světu. Usilovně jsem za jeho zvuku přemýšlel, jak se to mohlo stát, a já zůstal naživu i přesto, že mě Bella vysála. Nevím, jak dlouho jsem přemýšlel, ale mé srdce začalo bít rychleji, až jsem měl pocit, že mi vylétne z hrudi, a já pořád nepřišel na to, proč jsem zůstal naživu.

Buch, buch, buch…

Buch, buch, buch, buch…

Buch, buch, buch…

Buch, buch…

Buch… ozval se poslední úder a mé srdce nadobro utichlo.

A teď jsem skutečně zemřel. Nebo ne? Zkusil jsem otevřít oči. Rozlepil jsem víčka a  uviděl kovovou stěnu nad hlavou a spousty částeček prachu. Otočil jsem hlavou, až nepřirozeně rychle, ze strany na stranu a usoudil jsem, že jsem se ocitl v kovovém boxu, na sobě kus bílého plátna, které působilo jako prostěradlo, pod kterým jsem byl nahý. Zahýbal jsem prsty u nohou. Šlo to, ale něco jsem měl obmotané okolo levého palce.

A teď jak z toho ven? Zkusil jsem natáhnout ruce za hlavu a zatlačit na stěnu. Ta po chvilce povolila a vysunula se ven. Do plechu byly vytlačeny mé dlaně. Sakra, co se to se mnou děje

S přidržováním látky jsem se rychle posadil a rozhlédl se po místnosti. Místnost byla vybavena skoro jak ordinace lékaře, jen s tím rozdílem, že tady na každé věci byla až znatelně cítit smrt.

Kde to jsem? Jedno je ale jisté. Musím okamžitě zmizet! Vydal jsem se ke dveřím, které jsem pomalu otevřel a vykoukl z nich. Dlouhá chodba osvětlená jen zářivkami působila velmi depresivně. Nadechl jsem se a mé hrdlo zachvátil plamen, který se vznítil tou nádhernou vůní ve vzduchu. Pomalu jsem se vyplížil na chodbu a šel po vůni. Po chvíli vůně zintenzivněla.

Proskleným oknem jsem uviděl muže, který usilovně datloval do počítače. Byl postarší, jeho vlasy byly prokvetlé šedinami, na nose měl obrovské brýle a oblečený byl v doktorském plášti, na kterém se nacházela jmenovka MUDr. Yamako. Nemohl jsem uvěřit, že on je původcem té vůně, která mě tak lákala, probouzela v mém krku oheň a v puse se mi hromadily sliny, nebo co to bylo. Připadal jsem si jako zvíře a má mysl se zaobírala jen krvežíznivostí.

Rychlostí pro mě do nedávna cizí jsem se přemístil ke dveřím, které jsem vyrazil. Doktor se na mě otočil, vykulil své oči a chystal se mi něco říct. Nestačil. Skočil jsem po něm a zahryzl jsem se mu do krku, kde mu tepnou proudila krev, a vysával ji se životem. To zvíře ve mně se tetelilo blahem. Čím víc muž přestával bojovat, tím víc se vracelo mé uvažování a netvor ve mně umlkal. S posledním úderem mužova srdce jsem vysál i poslední krev v něm a jeho bezkrvou mrtvolu upustil na zem.

Co jsem to provedl? Mou mysl zachvátila panika. Moc jsem se nerozmýšlel a nadpřirozenou rychlostí jsem utíkal, ani jsem nevěděl kam, doufal jsem jen, že se dostanu k východu. Nikomu jsem nechtěl už ublížit. Běžel jsem chodbami a po chvíli zahlédl východ. Rozeběhl jsem se jím ven a jen letmo zahlédl, že budova, ze které jsem vybíhal, byla místní patologie. Zamířil jsem k lesu a jen mi hrálo do karet, že je noc. Snižovalo se tím riziko, že mě někdo uvidí, ale to hlavní bylo, že nikoho nejspíš nevysaji.

Po delší době, kdy jsem jen běžel a ani nevěděl kam, jsem se zastavil a rozhlédl se. Stál jsem na malé loučce, obklopené stromy, a jejím středem protékal potůček. Došel jsem k němu a zahleděl se na svůj odraz v něm osvícený měsíčním světlem. Mé rysy byly více řezané a dřív mé zelené oči nahradily dva rudě žhnoucí rubíny. Rukou jsem rozčeřil hladinu a odvrátil tvář. Schoval jsem ji do dlaní. Má duše propadala depresi, která se každou vteřinu prohlubovala. Co budu dělat dál?

****

Seděl jsem na stejném místě už dva týdny. Soudil jsem tak podle střídání dne a noci. Má duše se pohybovala v temnotě, ale po dlouhé rozvaze jsem usoudil, že ať se stalo cokoliv, já si ze svého života před ‚smrtí‘ pomalu nic nevybavoval, vše bylo, i přes mou snahu si vzpomenout, jako v mlze, tak jsem se vydal na cesty za ní. Ona byla i předtím mým středobodem a tím se stala i teď v mé další existenci. Jen jedna věc se nedala zapomenout. Mé city k Bell a ona samotná. Můj první krok byl jasný. Musím si najít nějaké oblečení!

****

Když jsem vyskočil z domu oknem, kde jsem sebral oblečení a boty, nebyl jsem si jistý tím, jak ji najdu. Znal jsem jen její jméno, ale příjmení či adresu, kde bych ji mohl hledat, byla mně neznámá věc. Proto jsem se vydal k sobě domů, abych získal nějakou stopu při nejlepším scénáři a abych si vzal pár svých věcí. Naštěstí jsem se nenacházel moc daleko od domu. Během několika chvil jsem stál před svým domem a hleděl na zapečetěné dveře, okna a vše bylo olepeno žlutou policejní páskou. Vyskočil jsem na balkón a dveřmi, které jako jediné nebyly zapečetěny, jsem se dostal do obývacího pokoje. Prošel jsem si celý dům a nemohl uvěřit tomu nepořádku, co zde policie napáchala.

****

Odcházel jsem a nechával za sebou celý svůj život a oficiálně jsem se smířil se svou existencí. Jediné, co mi bude připomínat můj minulý život, je jedna fotografie mého otce, matky a dvou sester, prsten po mé matce a oblečení, které jsem vyměnil za to ukradené. Vydal jsem se na svou životní cestu, která neskončí, dokud nenajdu ji. Jsou dvě možnosti, jak to dopadne. Buď bude se mnou, nebo mě bude muset zabít, protože já bez ní být nemůžu!  Vše bylo nicotností a ona byla prioritou!

Jsi zamilovaný blázen, Edwarde! konstatoval jsem v duchu. Jedno mi bylo ale nad slunce jasné. Nedopatřením ze mě Bella udělala to samé, čím je, protože kdyby chtěla, abych byl tím, čím je ona, nejspíš by se mnou zůstala. Nepovedlo se jí mě zabít. Vrah, který pochybil.

Ale i vrah chybuje nebo ne?

 


 

Milé čtenářky a čtenáři, 
rozhodla jsem se, že "Vrahovi" dám šanci.
Budu ráda, když mi zde necháte komentář s kritikou nebo jaký koliv komentář.

Tuto kapitolu bych ráda věnovala patulka13 a Paes. Obě byli tak moc z "Vraha" nadšené, že si první díl zasloužily. :)

Ohromné díky patří eMCullen, která udělal korekturu a pomohla mi dostat Edu z patologie. (Volejte sláva! :D)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I vrah chybuje... 1. kapitola :

 1
7. Paes
12.04.2012 [10:06]

PaesTeda konečně jsem se dočkala Emoticon a za věnování ti moc děkuji, udělala jsi mi radost Emoticon Jsem ráda, že jsi mi napsala na shrnutí, poněvadž já moc nestíhám, ale na tuto povídku si čas najdu Emoticon v té márnicic to bylo něco a jsem zvědavá, jak najde Bellu, no těším se na další pokračování, vážně mě tato povídka moc nadchla Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.04.2012 [19:15]

monacullen Emoticon Emoticon Emoticon

11.04.2012 [18:29]

patulka13Sláva! Emoticon
Moc, moc, moc, moc se ti to povedlo! Emoticon Nejprve ti opravdu děkuji za věnování, jsi zlato... Emoticon Ale abys věděla, to, že jsem z toho tak nadšená, není žádná překvapující novinka... To je přeci samozřejmost! Emoticon
Dále... Docela mě překvapilo, že se tak šupem přesunul o dva týdny dál... Jenom mě to překvapilo, neříkám, že mi to tam nesedlo. Emoticon Každopádně jsi ho mohla nechat... Aby ho někdo konečně vyhodil z okna! Emoticon
Táák moc jsem se na to těšila a stejně ho nikdo nevyhodil... Emoticon Já vím, jsem pako. Emoticon Ale aspoň jsem pako, co tě bude stále dokola nutit do další kapitoly. Emoticon
A s tím vyhozením z okna - s mým přáním, které nebylo splněno Emoticon ... Jestli ho někdo v další kapitole nevyhodí, moc ráda ho tam vykopnu sama... Emoticon Ale to pššt! Emoticon Emoticon
Takže abych to zakončila... Moc, opravdu strašně moc se ti to povedlo a já budu ráda, když budeš dál pokračovat. Slibuji, že si na to udělám čas, ale musíš mi dát zavčas vědět, abych náhodou neměla zaracha... Emoticon
A nakonec... Piš! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. UV
11.04.2012 [18:17]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. martty555
11.04.2012 [18:09]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11.04.2012 [17:50]

AnysPkrása...=)) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. leluš
11.04.2012 [17:33]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!