Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » I já mám právo na lásku! 4. kapitola

I já mám právo na lásku! 4. kapitolaDalší dílek... Tak co? Dovolí to vládci?

JANE

Bojím se. Bojím se, že nám to vládci nedovolí. Bojím se, že už se s mým Demetrim nebudu moct vídat. MŮJ Demetri, jak krásně to zní, ale jestli nám to vládci nedovolí, nebude žádné my. Jen já a ty. Takto jsem přemýšlela přes celou noc až do rána, než jsem se šla připravit. Nalíčit, učesat a jako obvykle obléknout.

Přede dveřmi na mě čekal Demetri. Teď nebo nikdy, pomyslela jsem si a zhluboka se nadechla. I když dýchat nepotřebuju, ale teď se mi to zdálo nutné, abych se uklidnila. Chytla jsem Dema za ruku a vyrazili jsme k sálu, kde jsou vládci…

Přede dveřmi jsme se zastavili a podívali do očí. Já se v těch Demetriho málem utopila. „Miluju tě,“ řekla jsem Demovi a myslela to smrtelně vážně.

„Miluju tě,“ odpověděl Dem a políbil mě. Ten polibek byl jako nikdy předtím. Byly v něm všechny pocity. Obrovská láska, naše vášeň a touha, a ten největší pocit. Strach. Propletli jsme naše prsty a každý jednou rukou otevřeli ty těžké dveře co zdobí trůní sál…

Vládci se na nás usmívali. Aha, tak už to asi ví. O to by to mělo být snazší, ne?
„Aro, můj pane, asi o nás už dávno víš, a tak bychom chtěli vaše svolení,“ domluvila jsem a stiskla Demovi ruku na důkaz, že mu stojím při boku, ať se stane cokoli.
„Ano, my víme, nechte nás se poradit,“ řekl Aro. My se s Demem uklonili a odešli za dveře, aby vládci měli soukromí na projednání.
„Teď poslouchej,“ začal Demetri. „Musíš vědět, že už pár století se mi strašně líbíš a miluju tě. Navždy. A budu tě zahrnovat láskou, tak jak nám to věčnost dovolí,“ dořekl Demetri svůj monolog a já žasla. Tak takhle Demetriho neznam.
„Teď poslouchej ty mě. Všechno, co jsi teď řekl, cítím i já k tobě. Ať už se stane cokoliv, miluju tě a navždy budu,“ řekla jsem já a Dem se mi něžně opřel o rty a odtáhl se. Tak to teda ne! Přitáhla jsem si ho k sobě (možná až moc silně, skoro jsme skončili na zemi) a pořádně s hodně vášní ho políbila. Do toho jednoho polibku jsem se snažila dát všechno. To, jak mi na něm záleží, jak moc ho miluju, jak jsem s ním šťastná.
„Porada skončila, pojďte zpět,“ ozval se Arův hlas. Já se od Dema s nechutí odtrhla, protože on by to nedokázal.
„Máme jen jednu otázku,“ vybafl na nás Aro hned, jak jsme přišli do sálu. Zdál se mi nějakej moc šťastnej. Věděla jsem, že nás má rád, ale že až takle?
„Zůstanete i nadále ve Volteře?“ zeptal se místo něj Marcus. Já i Dem jsme koukali, že zrovna on. Taky se usmíval a to je co říct.
„Ovšem, můj pane. Kam jinam bychom šli? Máme zde rodinu, přátele a neše nejbližší,“ odpověděla jsem za nás oba.
„Dobře tedy. Nevím, proč bychom to neměli povolit, ale chci mít aspoň jednu noc v týdnu klid,“ rozesmál se Aro a po něm i oba vládci. Tak daleko jsme ještě nedošli a já věděla, že kdybych mohla, červenám se až na pr… zadku.
Docela mě mrzí, že Demetrimu nebudu moct nikdy dát syna nebo dceru. Cullenovým se to povedlo, ale Isabella byla člověk. Já jsme upír. Poprvé za celou svoji existenci lituju toho, že jsem upír. Kdyby jen existoval způsob jak… Ale není! A s tím se budu muset vyrovnat. Demetri si všimnul, že nad něčím přemýšlím, a pevně mě chytil kolem pasu. Smutně jsem se na něj usmála a jemu asi došlo, nad čím přemýšlím. Vypadalo to, jako by přemýšlel nad tím stejným. Povzbudivě se na mě usmál a s „děkujeme“ jsme odešli…

Týden nato jsme spolu strávili svou první noc. Pro mě to bylo poprvé v životě. Nevím, jak u Dema, ale u mě jo. Demeri byl pozorný, přesně věděl, kde se mě má dotknout, a dělal to bravurně. Byla to noc plná vášně, touhy, motýlích polibků a milostných stenů. Slyšel nás při tom celý hrad, ale nám to nevadilo. V tu chvíli jsme byli jen my dva a nikdo jiný…

Po takto strávené noci jsme museli nechat opravit můj pokoj. Alec se nám smál, že jsme si měli dávat pozor a nebýt takoví hr. Z postele zbyly jen třísky a všude se válelo peří. To už je druhá za měsíc. Aro neměl moc velkou radost. Skříňka a psací stůl nedopadli o moc líp. No a trošku jsme probourali zeď do vedlejšího pokoje, kde zrovna trávili noc Heidi s Alecem. Teď mám v pokoji díru jako do komína. Alecův pokoj nedopadl o moc líp. Teď musím bydlet u Dema a vůbec mi to nevadí. Až mi opraví pokoj, nastěhujeme se tam a Demův pokoj zůstane volný (pokud ho ještě nestihnem zničit).

Asi jsem vám ještě neřekla, že Alec chodí s Heidi. Když viděl, jak jsme s Demem spolu, zkusil to taky. Teď jdeme s Heidi nakupovat. Konečně! Musim toho pořádně využít.
„Můžem?“ zeptala se mě nedočkavě Heidi. Kývla jsem a políbila Demetriho (ona Aleca). Vzaly jsme si mého miláčka (nemyslím Demetriho). Je to krásné křiklavě žluté Porsche. Miluju rychlá auta. Asi tak jako celý hrad. Nasedly jsme, zamávaly klukům a vyrazily na cestu. Nakupování už čeká…!

V centru jsem zaparkovala dole v garážích a vydaly se nahoru do centra. První byly na řadě boty. Miluju boty. Zkoušely jsme a zkoušely, až jsme odcházely každá víc jak s deseti páry. Pak na řadě bylo oblečení. Kupovaly jsme všechno. Trička, kalhoty, topy, sukně, koktejlky, no prostě všechno, co se nám líbilo, nebo připletlo pod ruku. Určitě měli měsíční tržbu.
Z obchodu jsme vycházely ověšený taškama jako vánoční stroměček. Když jsme šly kolem zlatnictví, zatáhla jsem tam Heidi. Koupily jsme si různé řetízky, přívěšky a náramky. Náušnice nekupujeme, protože díky naší kamenný kůži nemůžeme mít dírky v uších. Taky jsem koupila řetízek s půlkou srdíčka pro Dema. Tu druhou půlku mám já. Když se dají k sobě a otočí na zadní stranu, je tam napsáno forever. Strašně se mi líbil, tak jsem ho musela vzít. Nakonec přišel na řadu obchod se spodním pádlem. Koupila jsem si krásný černý komplet, ke kterému byly i podvazky. Heidi má ten samý, akorát v růžové barvě. Koupily jsme jich víc, ale tento se mi líbil nejvíc.

Po takovým maratonu jsme jely domů. Už se strašně těším na Dema. Heidi taky myslí na bráchu. Poznám to. Vrátily jsme se do hradu, kde na nás čekaly naše polovičky. Pomohli nám s taškama a každý dostal pusu jako odměnu.

Večer jsem si oblékla to sexy svůdné prádélko, které jsem dnes koupila, a vylezla z koupelny. Demetrimu zčernaly oči jako dva uhlíky a vrhl se na mě. Strhl ze mě to málo, co mě zakrývalo, a pak už opatrněji položil na postel. Tu noc se otřásal celý hrad, ale ne jenom u nás…


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek I já mám právo na lásku! 4. kapitola:

 1
26.08.2013 [21:09]

GabrielaVespucci Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!