Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 31

17.05.2020 (10:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1681×

EDIT: Článek neprošel korekcí 

31. kapitola

Odpočívali jsme takhle alespoň hodinu, možná i víc. Neměla jsem přesný přehled o čase a vlastně mě to vůbec nezajímalo. Ani jeden z nás za tu dobu nepromluvil, jen jsem cítila, jak se Edwardův hrudník zvedá a klesá v pravidelném rytmu. Dýchal i přesto, že nemusel… Poprvé po opravdu dlouhé době jsem se cítila až moc dobře. Bezpečně a opečovávaně.

Taky bych mohla říct milovaná, ale to by byla jen těžko uvěřitelná lež.

V klidu jsem přemýšlela nad tím, co mi Rosalie řekla, ale ať už jí z úst vylezlo cokoliv, chápala jsem, že to byla jen žárlivá slova. I ona by chtěla děti, ale jako upírka je mít nemůže, a tak si to vynahrazuje s mojí maličkou. Doposud mi dokonce nevadilo, že pokaždé když jsme sem přijeli, se jí vždy ujala, jako by právě ona byla její máma, ale s tímhle byl teď definitivní konec. Nechávala jsem to být jen ze soucitu k ní, ale po těch jedovatých slovech se veškerá moje empatie vůči její osobě vytratila.

Matka jsem tu byla jen já a Nessie je moje dcera!

Navíc jsem dobrá máma!

Ta nejlepší!

Nemůžu se do konce mých dnů obviňovat za to, že jsem ji chtěla dát pryč jen proto, že byla i Edwardova. Nakonec po tom, co všechno mi vyvedl, bylo docela logické, že jsem chtěla jít na potrat. Teď však vím, že by to byla ta největší chyba mého života. Naštěstí jsem si zavčas vybrala správnou cestu.

Rosalie nemá vůbec žádné právo mě jakkoliv soudit.

Během těch tichých a klidných chvilek jsem se po Edwardovi posouvala pořád výš a výš, takže moje hlava nakonec zakončila svou pouť na jeho rameni, nebo spíš paži. A celou tu dlouhou dobu se mi jeho ruka nepřestávala prohrabovat ve vlasech. Byl to zvláštní nezvyk, ale zároveň to bylo i nádherné.

Ještě že ho ta ruka nemůže rozbolet…

„Nessie už je vzhůru,“ prolomil ticho jako první. „Půjdu za ní dřív, než do ní Esmé zase něco nacpe. To už by se do bazénu dneska rozhodně nepodívala,“ pověděl mile. Automaticky jsem se nadzvedla a posadila na bok. Ruce jsem si zapřela do matrace, aby se i on mohl zvednout. Uvolnila jsem mu cestu, ačkoliv bylo jasné, že by se ode mě dokázal osvobodit, i kdybych mu to dovolit nechtěla.

„Víš,“ nakousla jsem, ale okamžitě jsem toho zalitovala, když se na mě překvapeně otočil. Nechtěla jsem mu zbytečně čechrat ego, ale teď už nezbývalo, než to dokončit. „Nikdy by mě nenapadlo, že se z tebe vyklube tak skvělý otec,“ prohodila jsem obdivně s milým úsměvem na rtech a pokusila se rukou si upravit to vrabčí hnízdo.

Musela jsem mít ránu!

Edwardovi se taky potěšeně vytáhly koutky a než jsem se nadála, už se jeho ruce zapíraly do matrace, hned naproti těm mým a zpříma mi hleděl do očí.

„Bello, nikdy jsem si ani myšlenkou nepřipouštěl, že bych kdy mohl mít potomka, víš? Ne po proměně. Bylo to prostě něco mimo realitu, mimo mé možnosti, takže jsem po tom vlastně ani netoužil. Jenomže všechny tyhle pevně dané základy se zbořily v okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že mám dceru. Tohle všechno mě svým způsobem změnilo a vytáhlo na povrch tu část, o které jsem ani nevěděl, že ji ještě vůbec mám. Byla však jen moc dobře a hluboko schovaná, přesto… Jo, změnil jsem se, protože tys mě změnila, Nessie mě změnila, a když se upír tímhle způsobem mění, je to napořád,“ objasnil mi s tím svým temně uhrančivým pohledem, který byl pevně zaklesnutý do mých, jistě překvapením rozšířených očí.

„Pak je tu ještě láska,“ pověděl zcela klidně, ale mně v hrudníku divoce zaburácelo. Šokovaně jsem se nadechla, jenomže na povídání si o citech, navíc s Edwardem, jsme byli až moc blízko. Jeho tvář byla tak deset centimetrů od té mojí, a občas snad ještě blíž. Tělo mi napětím celé tepalo. „A upír, když se jednou zamiluje, tak je to definitivní. Navždy a neměnné,“ pověděl pevně a už se ani neusmíval. Jestli mi teď ještě poví, že je do mě zamilovaný, tak se mu tu zhroutím! Naštěstí ale mlčel a jen mě bedlivě skenoval. Trochu mě to sice uklidnilo, ale zároveň i, proti všem mým rozumným argumentům, rozesmutnilo.

Představa toho být milovaná až… donekonečna? To jsem si vlastně ani nedokázala pořádně představit. Mít chlapa, který by byl napořád jen můj a nikdy by už nechtěl jinou, to prostě ani nebylo možné. Reálné. Cítila bych se pak jako v pohádce, kde by ztracená, rozpolcená a citově vyprahlá Bella našla konečně svého prince Edwarda. V blyštivé zbroji a na bílém koni.

Taková hloupost!

Sama jsem věděla, jak stupidně to zní…

„Já… Hm,“ hlas mi nebezpečně zakolísal, „myslím, že to chápu.“

A koho že to miluješ ty?

Mě zřejmě ne, protože by mi to asi řekl, že? Možná o tom začal jen z toho důvodu, abych pochopila, že ke mně nikdy nebude moct chovat hlubší cit, protože už ho k někomu cítí. Možná má kvůli tomu pocit provinilosti a připadá si špatný, protože se mnou má dceru a chtěl by být někde jinde?

Tak takhle to je?

Jiné vysvětlení se ani nenabízí. Co by na mně tak Edward mohl milovat? Bušící srdce? Krev? Ano, krev by ještě možná byla důvod. Jedno jsem však věděla s naprostou jistotou. Svou holčičku miloval víc než sám sebe. To na něm bylo znát a vidět. Často měl oči jen pro ni.

„Tak už běž,“ popohnala jsem ho pryč, ale ta houstnoucí atmosféra mezi námi mi už začínala lézt na nervy. K mému údivu mě poslechl. Narovnal se zpátky do vzpřímeného postoje, aniž by mě přestal pozorovat, a pak z pokoje zmizel tak rychle, že jsem ho ani neviděla otevřít nebo zavřít dveře.

Znovu jsem se cítila smutná a… zrazená? Jenomže nebyl důvod. Edward nebyl můj a nikdy ani nebude. Tak proč mám pořád pocit, že se o něco snaží? Třeba je to jen proto, aby dal Nessie úplnou rodinu, i když by nejraději utekl za tou, kterou opravdu miluje. Bolelo mě co i jen pomyslet na to, že Edward někoho miluje svojí nikdy nehynoucí láskou…

Ale od kdy?

Zřejmě až poté, co se vyspal se mnou, protože v tom případě by to ani z pomsty nedokázal. Alice mi jednou o síle upíří lásky vyprávěla, a to byl cit, který nešel zničit. Budu si o tom s Edwardem dřív nebo později muset promluvit. Nemůžu ho tu držet jen kvůli Nessie, ačkoliv to tak vlastně není, to on se drží nás, přesto…

Možná by šel najít nějaký kompromis.

Tichý a drzý hlásek v mojí hlavě mi našeptával, že je škoda, že Edward nemiluje právě mě… A tak jsem ho v rychlosti umlčela. Znovu jsem se položila, ale tentokrát jsem obličej zabořila hluboko do polštáře, kde ležel on. Voněl naprosto dokonale. Neodolatelně, a navíc na mě tohle aroma působilo jako silné afrodiziakum. Stačil doušek a kalhotky byly na odpis.

„Bello!“ oslovila mě překvapená Alice. Okamžitě jsem k ní zvedla oči a cítila, jak mi tváře šíleně zahořely. Musely žhnout a svítit neředěnou rudou barvou. No, pokud to tak bylo, ona naštěstí dělala jako že nic. V duchu jsem jí za to sesílala děkovné ódy. „Ty teda vypadáš,“ dodala nakonec rozhořčeně a už stála až za mnou. Její hbité ruce se okamžitě jaly upravování toho rozdrbaného výtvoru na mojí hlavě.

„Díky,“ kuňka jsem rozpačitě, když se po pár minutách sama pochválila.

„Alespoň se na tebe dá zase koukat,“ dodala ta potvora s úsměvem širokým jak panská vrata a já zase stydlivě klopila oči.

„To se ale dalo i předtím,“ ohradil se něžně známý hlas mezi dveřmi. V hrudníku mi opětovně zbrkle poskočilo, když jsem se tím směrem podívala. Stál tam Edward jen v plavkách a v náručí držel mokrou Renesmé.

Mimické svaly vypověděly okamžitou službu a já musela vypadat asi jako oblouzněné, uslintané monstrum…

„Mamí, poď taky do vody,“ prosila mě ta malá opice a tím mě probrala. Rozhodně jsem zakývala, že ne, ale nemínila jsem se desetkrát převlékat, fénovat a znovu nespočetněkrát převlékat. Ne a ne, z Vánoc si noční můru neudělám. Alici by se to možná zamlouvalo, ale mně rozhodně ne.

Malá vypadala, že bude prosit dál, ale Edward už se rozešel pryč a cestou ještě Nessie uklidňoval, že si vystačí i se strejdou Emmettem. To už jsem se regulérně zasmála, i když bych malou nejraději strčila do náručí tetě Alici, Edwarda vtáhla do pokoje a několik hodin ho odsud nepustila.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 31: