Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Houslistka 30

Houslistka 30Rose a její majetnicí vůči Nesí... Hádka Belly, Edwarda a Rose!

EDIT: Článek neprošel korekcí 

30. kapitola

 

Nakonec jsem se stejně nechala přesvědčit a všechno si to na sebe nespokojeně oblíkla. Jo, bylo u toho i spodní prádlo stejně krvavé barvy. Uf, Alice je někdy tak neodbytná a despotická, až se sama divím, že to s ní Jasper vydrží. Jenomže je taky strašně milá a obětavá, když se nejedná o oblečení…

„No vidíš!“ pověděla uznale. „Sluší ti a to teda zatraceně moc!“ A všechna svá slova chvály ještě podtrhla takovým tím nemístným písknutím, kterým zabednění idioti, s IQ menším jak obyčejná horečka, na ulici častují vyfiknuté dámy.

„Alice!“ ohnala jsem se káravě. „Tohle si vyprošuju!“

„Dobrá, omluvám se,“ dodala v rychlosti a bez mého souhlasu si mě posadila na židli. Za pár desítek minut jsem měla vlasy načesané tak, jako bych strávila několik hodin u kadeřníka. Ty její zlaté upíří ručičky. Když jsem se pak koukala do zrcadla, málem mi spadla brada. Vypadala jsem… dobře?

„Skvělé,“ ohodnotila si to sama, a než jsem zakončila vlastní prohlídku, už byla sama převlečená a učesaná. V rukou držela ještě černé lodičky, které byly souzené jen mně, a já už nic dalšího nenamítala a bez řečí si je od ní převzala.

Povyrostla jsem snad o dobrých osm centimetrů? To bys teď mohla Edwardovi sahat alespoň k nosu, dobíralo si mě moje podvědomí, které viditelně pookřálo. Nejenže mu stouplo sebevědomí, ale i jeho dotěrná nálada byla dost vysoko. Udělala jsem před zrcadlem poslední piruetu, abych se sama sebou mohla naposledy pokochat a mohlo se vyjít. A konečně se mi do břicha poprvé zahryzla nervozita.

„Nepřehnala jsi to?“ chtěla jsem se zeptat jen starostlivě, ale znělo to spíš vystrašeně, když jsem konečně stála až u dveří.

„Ne! O Vánocích na sobě musíš mít něco červeného, jinak to přináší smůlu,“ pověděla rázně a já se zašklebila. Tyhle hovadiny o smůle si můžou nechat. Ona i Emmett!

„Jo, jasně,“ vypadlo ze mě skepticky.

„Nevěříš?“

„Ne,“ odbyla jsem ji a opatrně otevřela dveře.

„Neboj, neukousnou tě,“ zasmála se mému napjatému obličeji a já jí oplatila kyselým šklebem. Ts, ta taky ví, jak uklidnit. Hlavně se nezastavit mezi futry! Nabádala jsem samu sebe, protože Cullenovi měli tenhle hloupý zvyk věšet skoro všude po domě jmelí. Copak je to normální? Vždyť se můžou líbat i bez toho… A se srdcem až v tangách, které mě Alice donutila na sebe navlíknout, jsem nesměle vypochodovala na chodbu.

„A co Nessie? Tu oblékat nebudeš?“ špitla jsem tiše, když za námi Alice zavírala dveře jejího pokoje.

„Ano, ale teď spí. Edward ji před pár minutami uložil, aby se prospala a vydržela tak alespoň do té půlnoci,“ mrkla na mě potěšeně, ale pak se zamračila. „Ta malá chtěla jít do bazénu a Rose by ji tam ochotně odvedla, ale Edward se jim postavil do cesty s tím, že nikam nepůjdou, protože malá jedla a… jakmile Nessie uložil, spustila se dole mela. Rosalie ho začala urážet a on samozřejmě ji, a tak se teď hádají,“ přiblížila mě k tomu, jaká je dole právě nálada. A i když jsem byla myšlenkami zatoulaná kdesi mimo, tak mi bohužel neušlo, že nálada dole zrovna dvakrát vánoční nebyla, ale... Edward se rozhodně zachoval správně!

Při cestě ze schodů jsem zaslechla, jak Rose na Edwarda vrčí, že by malou nenechala moc plavat. Jeho to však vůbec nezajímalo, a tak jí rozumně vysvětlil, že až se prcek vyspí, můžou si jít zadovádět do bazénu, co jim hrdlo ráčí, ale ne po jídle! Rosalie to však nechtěla chápat.

„Nemám moc času si ji užít a ty mě o něj obíráš!“ zařvala tak, aby neprobudila malou.

„Neobírám,“ ohradil se vrčivě Edward. „Jsem její otec, a tak mi záleží na jejím zdraví,“ pověděl trošinku víc uštěpačně.

„Cože? Ty si jako myslíš, že bych jí chtěla ublížit? Jsi vážně magor! Ještě řekni, že bych ji chtěla utopit schválně! A zrovna od tebe to sedí,“ odfrkla si povýšeně. „Ještě celkem nedávno jsi ani nevěděl, že existuje a teď si tu hraješ na hodného a milujícího tatínka,“ šťourala do něj.

Scházela jsem, společně s Alicí, poslední schod a konečně se mi naskytl pohled na celou tuhle rodinou podívanou. Emmett stál ostražitě vedle svojí milované manželky a Esmé s Carlislem postávali kousek od Edwarda. Jasper tu nebyl.

„Nevěděl jsem o ní,“ ohradil se rozhodně, ale neunikla mi ta stopa smutku v jeho hlase.

„Jasně že nevěděl, ty sis to totiž někde rozdával s půl tuctem upírek, co? Jsi jen obyčejný chudák, kterému se dostalo daru, který si nezaslouží,“ vyštěkla syčivě. Edward už se výhružně hrbil. Emmett samozřejmě svoji polovičku schoval za záda a sám se útočně nahrbil.

„Ty čůzo jedna mizerná,“ nadával jí a Emmett v odpovědi hrozivě zavrčel. Záviděla jsem Rose to, že má někoho, kdo by za ni z lásky položil i vlastní život. Netušila, kolik toho má. Jak moc byla tahle upírka hloupá!

„Kurevníku,“ dodala Rose a mě tahle jejich roztržka kdesi uvnitř zabolela. Oba měli totiž svým způsobem pravdu. Ona v tom, že Edward je na ženské a on zase v tom, že je otec, a tak má právo rozhodování. Navíc ve spravedlivé kauze. Sama bych mu nakázala, aby malou po jídle nenechal plavat.

Vstoupila jsem tedy do kuchyně a pomalým krokem došla až k Edwardovi. Ať už se mi to líbilo nebo ne, musela jsem se postavit na jeho stranu. Všichni se na mě překvapeně podívali a Emmettovi dokonce spadla brada, pak samozřejmě zapískal. Moje tváře ihned nabraly purpurovou.

„Rose,“ oslovila jsem ji mile, jakmile jsem dostala alespoň zčásti pod pokličku moje neposlušné lidské reakce. „Nezlob se na něj, ale sama jsem mu nakázala, aby malou po jídle nepouštěl alespoň dvě hodiny do bazénu,“ osvětlila jsem celou situaci a snažila si zahrát na smírce, ale zřejmě jsem nepochodila. Ta upírka si jen naštvaně odfrkla a sjela mě od hlavy až k patě opovržlivým pohledem, což mě trochu víc vytočilo. A tak jsem nakonec pevným hlasem dodala: „Je to nakonec její otec, a tak má plné právo rozhodovat o svojí dceři! Navíc jedná v jejím zájmu a stará se o její zdraví,“ poukázala jsem na to, že rodičům na jejich dítěti vždy záleží víc než ostatním. Možná to byla rána pod pás, ale mě už unavovalo to její nekonečné, egoistické chování. Každým svým pohledem jakoby mi vždycky naznačila, že ona je něco víc.

„Cože? Naznačuješ snad, že mi nejde o její zdraví?“ pověděla ledově a Edward hrdelně zavrčel. Neodpověděla jsem, ať si to přebere, jak chce, ale budu ráda, když konečně pochopí, kdo je tu rodič a kdo teta! „Ty chuděro,“ pověděla zhnuseně.

„Rosalie!“ okřikla ji Esmé s Alice zároveň. Mně se bolestivě stáhlo hrdlo, zatímco Edward celý napjatě přikrčený vykročil jejím směrem.

„Žádné Rosalie!“ obořila se na svoji adoptivní matku. „Tihle dva si tu malou vůbec nezaslouží. Měla by se bavit a užívat si!“ Pak se s chladným pohledem otočila zpátky ke mně. „Nezasloužíš si být matka,“ pověděla odhodlaně a mně do očí hrkly horké slzy. Teď už se na ni nechápavě otáčel i její manžel.

„Rose?“ vydechl zmateně a smutně. Alice se k ní přemístila takovou rychlostí, že ani Emmett nestačil zareagovat, a jednu pořádnou jí vrazila. Rose jí to samozřejmě chtěla ihned vrátit, ale Jasper se zjevil odnikud a chytil jí ruku. Stála jsem tam a s pláčem pozorovala jejich hádku, i když jsem neslyšela nic, co říkali. Hlavu jsem měla plnou přeřvávajících se myšlenek.

Vážně jsem špatná máma?

Chtěla by Nessie za mámu raději Rosalii?

Jsem opravdu k ničemu?

„Ty… krávo jedna namyšlená! Jen závidíš, ty nepřejícná zmije!“ zasyčel Edward vztekle. Stál hned vedle mě a vražedný pohled směřoval jen na svou sestru, a než jsem stihla sama jakkoli zareagovat, byla jsem v jeho pevném objetí. Hladil mě po zádech a občas líbnul do vlasů, což mě tak krásně uklidňovalo. Nikdy jsem se u nikoho necítila v bezpečí, až… Schovala jsem si hlavu do jeho košile a nechala slzy kanout a vsakovat se do ní. Ruce jsem mu omotala okolo trupu a přitáhla si ho k sobě pevněji. Nechtěla jsem přijít o můj momentální bezpečný přístav. Sám nakonec utáhl svou paži okolo mých ramen, aniž by mě přestal dlaní na mých zádech něžně hladit.

Nechtěla jsem tu být za slabou chudinku, ale Rose jako by mi zapíchla kudlu do zad. Vzpomněla jsem si totiž na období, kdy jsem moji malou holčičku nechtěla jen proto, že jejím otcem byl tenhle upír. Jak moc jsem se za to styděla a nenáviděla. Sama vnitřně jsem velmi jasně věděla, že si Nessie rozhodně nezasloužím. To ale neznamenalo, že ji nemiluju víc jak můj vlastní život.

Ona pro mě byla všechno.

Rosalie zasáhla tohle citlivé místo, aniž by věděla kam mířit.

Byla jsem tak pohřbená ve vzpomínkách, že jsem si ani nevšimla, že si mě Edward vyhoupl do náruče a odnesl do svého pokoje. Procitla jsem až v okamžiku, když mě položil na měkkou postel.

„Klid,“ špitl mile a jemně mě pohladil po tváři. Studil, ale i přesto se mi jeho dotek líbil. Vábil mě. Chtěla jsem jich víc a hlavně jsem ho teď potřebovala mít poblíž. Moje tělo nechtělo hned tak přijít o komfort bezpečí, přesto jsem nahlas nic neřekla, když se jeho chladivý dotek vzdálil. „Chceš odjet?“ zeptal se vážně. V jeho očích se dalo vyčíst odhodlání, strach a spoustu dalšího.

„Ne,“ pípla jsem. Pohled mi ujel k mokrému fleku na jeho nové košili. „Promiň,“ promluvila jsem tiše a ukázala na místo, které bylo viditelně nasáklé mými slzami. Edward se jen spokojeně usmál a konečky prstů se toho mokrého místa dotknul.

„To nevadí,“ dodal nakonec. Pokusila jsem se mu oplatit pozvednutými koutky, ale jistě to byl jen chabý pokus. Spíš škleb. „Chceš se prospat?“

„Ne, nejsem unavená,“ pověděla jsem pravdivě. Jediné, po čem jsem momentálně toužila, bylo, aby se tady se mnou natáhnul a já mohla znovu skončit v jeho ochranném objetí. Jenomže on se z postele zvednul. Srdce se mi opět zrádně zrychlilo a já se vyděšeně posadila.

Zamračil se a sklonil se až k mému obličeji.

„Nemusíš se bát, Bell, sem se ta mrcha neodváží,“ vydechl tvrdě a asi si ani neuvědomil, že moje srdeční reakce nad jeho blízkostí a sladkým dechem ještě zrychlily. Měla jsem neovladatelnou chuť si jazykem navlhčit rty a… Odtáhl se s pohledem temným jako noční obloha a chvatně odešel do šatny, aby se hned nato objevil v nové košili.

Usmíval se a nesmírně mu to slušelo.

„Nechám tě tu,“ pověděl klidně a chystal se jít ke dveřím.

„Ne,“ vyletělo ze mě skoro neslyšně a kdesi hodně hluboko jsem se modlila, aby mě neslyšel. Marně…

„Cože?“

„Ehm…“ Nervózně jsem se zavrtěla. „Mohl bys tu se mnou, prosím, zůstat?“ ševelila jsem tichounce, přesto mě moc dobře slyšel.

„Jsi si jistá?“ zeptal se zmateně a stejně tak se i mračil.

„Naprosto,“ shrnula jsem to. „Teda pokud tě to neobtěžuje,“ dodala jsem nesměle.

Nenechal mě čekat a už seděl na kraji postele. Odsunula jsem se ze středu postele, abych mu dost nápadným gestem udělala místo, a ruku jsem položila na prázdné místo v jasném náznaku toho, co chci. Vykulil překvapeně oči, ale neváhal. A tak když se natáhnul hned vedle mě, přitiskla jsem se k němu jako klíště a hlavu si položila na jeho tichý hrudník.

„Nevadí?“ optala jsem se stydlivě a mírně vyplašeně. Podívat se mu do tváře jsem však nedokázala.

„Vůbec,“ pověděl jakýmsi chraplavě hrdelním hlasem a mně se z toho tónu sevřely všechny útroby. V podbřišku mi škádlivě zaškubalo, ale nevnímala jsem to. Chtěla jsem teď jen chvilku klidu a bezpečí, i když to mělo být v Edwardově blízkosti. Poprvé mi bylo hezky i přes všechno to, co mi Rosalie pověděla.

Položila jsem si ruku na jeho břicho a on se na okamžik mírně napnul. Když se po chvíli zase uvolnil, cítila jsem, jak se mi jeho prsty opatrně prohrabují ve vlasech. Dokonce jsem měla pocit, že si na ně některé prameny namotává. Co už jsem si ale hned tak nevšimla, že já sama ho prsty v krouživých pohybech nesměle hladím, aniž by se moje dlaň pohnula. Když mi to došlo, horečně jsem přemýšlela nad tím, jestli toho ihned nechat, ale nedokázala jsem v sobě najít vypínač.

Neměla jsem potřebnou sílu, a tak jsem spokojeně ležela a pokoušela se co nejméně nápadně vdechovat Edwardovo osobní aroma. Voněl totiž tak úžasně, že mi k momentálnímu štěstí stačilo nechat si ho proudit plícemi.

Přesto mi bylo jasné, že chci víc.

O moc víc.

A taky jsem naprosto jasně věděla, že to není správné… 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Houslistka 30:

 1
3. Seb
15.05.2020 [18:54]

ahle na mě dost drsná hádka se mi vůbec nelíbila Emoticon Emoticon

2. Babča.S.
05.05.2020 [22:28]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

05.05.2020 [22:04]

anissska Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Paráda Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!