Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hotel Tentation - 36. kapitola

Vyřčení tajemství...

24.08.2011 (20:15) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 63× • zobrazeno 8862×

36. kapitola

„Co jsou?“ Nevydržela jsem to a promluvila.
„Oni jsou… upíři.“

Cože?!

„Dobrej fór. Upíři. Nic lepšího tě nenapadlo? Větší blbost jsem už dlouho neslyšela,“ chlámala jsem se smíchy. „Tak co s nimi je?“ Opřela jsem se do židle a zadívala se na Edwarda.

Jenže… úsměv mi pomalu tuhnul na tváři. Edward vypadal velmi vážně. Že by to nebyl vtip? Ale to je přece…

„Ty to myslíš vážně?“ Nic neřekl, jeho výraz mluvil za vše. „Aha.“

Pak bylo ticho, ani jeden z nás nic neříkal. Já se snažila vstřebat tu šílenou informaci, která naprosto nedávala smysl, a Edward zřejmě čekal na mou reakci.

Připadala jsem si jako v někam špatném filmu. Upíři přeci patří do filmů, ne? Tak co kruci dělají v našem hotelu? Tohle se přece neděje, říkala jsem si v duchu. Jenže jsem seděla u stolu a věděla naprosto jistě, že je to skutečnost. Možná úplně praštěná, ale skutečnost.

„Takže upíři?“ zeptala jsem se pro jistotu ještě jednou, kdybychom si náhodou nerozuměli.

„Ano.“

„Jej.“ Na víc jsem se v tu chvíli nezmohla. Edward přimhouřil oči a viditelně přemýšlel. Taky bych to zkusila, kdybych neměla v hlavě úplně prázdno. Ale pak mě přeci jen něco napadlo.

„A ty? Jsi taky… upír?“ Zavrtěl hlavou. „Dobře, takže jsi člověk?“ Rodina upírů s člověkem? Nevěděla jsem, jestli je to možné. Opět záporná odpověď. „Takže jsi…“

„Moje matka, Esmé, byla člověk, když otěhotněla s Carlislem, upírem,“ začal vysvětlovat.

„To jde?“

„Ano.“

„Jsi teda… Co jsi?“
„Poloupír.“

„Bože, to je moc informací najednou,“ zaúpěla jsem.

„Na to nejdůležitější ses ještě nezeptala.“ Netušila jsem, o čem mluví. Podle mě jsem věděla vše podstatné.

„Na co?“

„Co jíme.“

„Ty jíš steak a gratinovanou zeleniny,“ mávla jsem rukou k jeho talíři.

„Bello, ty víš, o čem mluvím. Ale musíš vědět, že ti nechceme ublížit. Nikomu nechceme,“ řekl skoro zoufale.

„Když říkáš, nechceme, tak…“

„Taky piju krev.“

„Aha.“

„To je všechno?“ divil se.

„A co mám dělat?“

„Utíkat, křičet…“ navrhoval.

„A proč?“ Protočil oči. Zjevně jsem udělala něco špatně.

„Protože jsme upíři,“ vysvětlil.

„Ale to já přece vím.“

„Tak proč tu pořád sedíš?“

„Protože vás znám a mám vás ráda. A ty nejsi upír,“ opravila jsem ho. Je přece poloupír, ne?

„Bello,“ povzdychl se.

„Tak mi to všechno vysvětli. Třeba změním názor.“

A tak povídal. Vykládal mi o rodinné historii, o tom, jak se jeho otec zamiloval do matky, která byla v té době člověk, a ani pro jednoho to nebylo jednoduché. Vyprávěl o tom, jaké je pro upíra těžké pobývat v blízkosti člověka a jak dlouho jeho rodina pracuje na tom, aby se co nejlépe začlenila do společnosti. Vysvětlil mi, jak je to s jejich stravou, pokud to tak můžu nazvat a neopomněl zdůraznit, jak byl Carlisle nucen Esmé přeměnit, když Edwarda po komplikovaném těhotenství porodila.

Nepřerušovala jsem ho, pozorně jsem poslouchala a snažila se utřídit své zmatené myšlenky. Ale zatím nepřišel žádný impuls k tomu, abych se bála. Kdyby mi chtěli něco udělat, už by to udělali, proč čekat. A navíc… vlastnili hotel, který byl plný lidí. Nevšimla jsem si, že by hosté mizeli, takže proč se obávat. Edward říkal, že pijí zvířecí krev, domácího mazlíčka nemám, tak proč si dělat vrásky na čele.

Všechno to dávalo smysl. Jejich chování, vzhled, ty předtím nepochopitelné zvláštnosti.  Jen mi to pořád přišlo neuvěřitelné. Ani ve snu by mě nenapadlo, že takové… bytosti existují a už vůbec ne, že se s nimi někdy setkám.

Uvědomila jsem si, že Edward mlčí. Tázavě se na mě díval a čekal.

„Nikam nejdu.“

„Vážně?“

„Jo.“

„Uvědomuješ si, co by se mohlo stát?“ ujišťoval se.

„Pokud vím, tak ty nejsi upír.“

„Jsem skoro,“ namítl.

„A co z toho pro mě vyplývá?“

„Nevím.“

„Tak vidíš. Beru to, jsem trochu šokovaná, ale zvládnu to. Jen mám otázku,“ řekla jsem.

„Poslouchám.“

„Jak může Emmett vařit, když nejí lidské jídlo?“ Byla to blbost, ale hodně mě to zajímalo. Nemůže ochutnávat, tak jak to, že trefí tu správnou chuť. Ještě jsem od něj nejedla nic, co by nebylo naprosto úžasné.

„Máme dobrý čich a Emmett se tím živil jako člověk, takže se mu to vrylo do paměti. Upíři mají dokonalou paměť,“ vysvětlil. Pokývala jsem hlavou. To by to vysvětlovalo.

Pak jsme tam zase seděli mlčky a mně se v mysli vynořila ještě jedna otázka.

„Sylvie je taky upír?“

„Ano. Potkal jsem ji před mnoha lety,“ začal. Napadlo mě, kolik pro něj je mnoho let, ale raději jsem se neptala. Nemusela jsem vědět, jak dlouho byl s tou… „Bydleli jsme s rodinou na Aljašce, ona byla kočovný upír. Náhodou narazila na náš pach a našla si nás. Tehdy se neživila… byla normální upír. Rozuměl jsem si s ní. No a tak se k nám přidala. Podmínkou byla změna stravy, a tak se taky stalo.“

Až po značné době jsem si uvědomila, že to je konec jeho vyprávění.

„Miloval jsi ji?“ zašeptala jsem. Neměla jsem odvahu vyslovit tu otázku nahlas.

„Vyhovovali jsme si. Žádné přehnané závazky, prostě jsme spolu byli. Nic romantického v tom nebylo. Co je to milovat jsem poznal, až když jsem potkal tebe. I když to bylo trochu nečekané a těžko stravitelné,“ přiznal.

„To mi povídej,“ zamumlala jsem a zasmála se. To napětí, které tu celou dobu vládlo, bylo jako mávnutím kouzelného proutku pryč. Ovzduší se pročistilo a ve všem bylo jasno.

Vstala jsem, přešla k Edwardovi, který si mě nedůvěřivě prohlížel, sedla jsem si mu na klín a kolem sebe naaranžovala jeho ruce.

„Miluju tě. Tak to prostě je a bude, prozatím.“ Usmál se a naklonil se ke mně. Tvář mi ovál jeho dech a mě se z toho zatočila hlava. Zavřela jsem oči a čekala na okamžik, kdy se jeho rty konečně dotknou mých. Nic. Zaostřila jsem na něj.

„Takže ti upíři nevadí?“ Co má pořád s těmi upíry? S jeho rodinou nechodím.

„Upíři mi nevadí a poloupíry miluju.“

„Miluju tě,“ řekl a pak mě konečně políbil.

×××

Ležela jsem stulená na Edwardově hrudi a užívala si tu klidnou chvíli. Prsty jsem mu přejížděla sem a tam po klíční kosti a skoro vrněla jako spokojená kočka, když mě hladil po zádech.

„Neměli bychom jet zpět?“ Neměla jsem moc pojem o čase, ale rozhodně už byla hluboká noc.

„Ne,“ brouknul mi Edward do ucha a víc mě k sobě přitiskl.

„Tak dobře. Ale když po mě bude vyhlášeno pátrání, já v tom nejedu.“

„Alice to uvidí a tvé rodiče uklidní.“ Opřela jsem se o lokty a zadívala se mu do obličeje. Měl zavřené oči a vypadal jako by spal. Když jsem dlouho mlčela, pousmál se a zpod přivřených víček na mě pohlédl. „To jsem asi nezmínil.“

„Ne, to jsi nezmínil.“ Posadila jsem se do tureckého sedu a obmotala se peřinou. „Tím to vlastně začalo. Alice měla vize.“ To slovo jsem doprovodila uvozovkami.

„Ano, Alice má vize, vidění, předtuchy nebo jak se tomu dá říkat. Když se má něco stát, Alice to uvidí.“

„Jak je to možný?“

„Má dar. Upíři si mohou do nového života přinést dar. Většinou se jen zesílí něco, čím vynikali už jako lidé,“ vysvětloval.

„Aha, takže ona viděla, že tady spolu budeme takhle ležet?“ Nešlo mi ani tak o to, jestli nás vidí ležet, jako spíš o to, zda viděla to, co jsme dělali předtím.

„Viděla, když jsme se rozhodli, že to uděláme. Budoucnost se odvíjí od našich rozhodnutí.“ Hmm, raději to víc nepitvat.

„A ostatní mají taky nějaký dar?“

Jen jsem kulila oči, když mi vykládat o Jasperově ovlivňování emocí a děsila se, když mi oznámil, že čte myšlenky.

K mému štěstí jsem pro něj byla nečitelná, což mi naprosto vyhovovalo.

×××

Léto jsem si krásně užívala. Bylo nádherně. Teplo a sem tam i trochu slunce, z čehož jsem měla největší radost.

Chodili jsme s Edwardem na procházky, seděli v parku na lavičce a párkrát si dokonce vyjeli na koních. Byli jsme se dokonce koupat, i když byla voda jako led. Statečně jsem se namočila a plavala, abych se zahřála. Ne, že by to nějak pomohlo. I přes teplotu vody jsme tam s Edwardem vydrželi blbnout tak dlouho, dokud mi nezačaly jektat zuby. Pak jsme se vyhřívali na sluníčku a já zkoušela přitáhnout na svou věčně bledou kůži trochu toho bronzu.

Hodně času jsme trávili ve srubu, večer grilovali a pak se do noci milovali. Byly to nádherné okamžiky.

Absolvovali jsme taky pár výletů, na kterých nás občas doprovázela Sue s Jasonem. Zdálo se, že je to mezi nimi na spadnutí. Sue byla z Jasona úplně vedle. Pořád o něm vykládala a rozplývala se nad jeho úžasností. Nikdy jsem ji takovou neviděla a i Jason se zdál být Sue velmi zaujatý. Ale zatím všechno probíhalo ve vší počestnosti a nedošlo mezi nimi k ničemu byť jen trochu intimnímu. Znamenalo to, že je to vážné. Sue většinou s kluky na nic nečekala, když měla pocit, že by z toho mohlo něco být, vrhla se do vztahu po hlavě. Většinou z toho byly jen krátké aféry, ale Sue si z toho nic nedělala. Život je příliš krátký, aby se promarnil zbytečným truchlením, a tak šla dál. Teď to bylo jiné.

Rodiče odjeli na čtrnáct dní na dovolenou do Evropy, kterou máma vždycky toužila poznat. Jednou mě navštívili v Anglii, ale zase pospíchali zpět do hotelu, tenkrát ještě Maude, a prohlédnout si toho moc nestihli.

Máma mi pak každý den volala a vyprávěla, co vše viděli a zažili. Taky posílala pohledy z každého města, takže jsem si udělala jasnou představu, kde všude byli. Londýn, Paříž, Berlín, Praha, Athény, Řím a nakonec Madrid.

Milovala jsem léto a podle toho si to taky užívala. Ale nic netrvá věčně, bohužel, a léto se neskutečnou rychlostí překulilo v podzim. Stromy se oblékaly do pestrobarevných hávů, stále častěji a častěji pršelo. Obloha byla věčně zakaboněná a pod nohama neustále čvachtala voda.

Nechtělo se mi vystrčit nos z hotelu. Každé ráno jsem při pohledu z okna překonávala chuť zalézt zpět do postele a spát, možná pozvat Edwarda. Jo, to by bylo fajn.

---

Já nevím, moc se mi to nelíbí, ale od hodnocení jste tu Vy. Nějak nejsem ve formě a prostě...

Díky moc za komentáře, které mi tu necháváte, jste skvělí.:)

 

---

 

35. kapitola ϰ SHRNUTÍ ϰ 37. kapitola

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hotel Tentation - 36. kapitola:

Ne bylo to skvele hlavne ten mazlicek me rozesmal a ta otazka na emetta otocila si to s tim poloupirem na ruby ale dobry sue a jasen taky dobry napad

Skvělí, já si to moc užila, i když oni asi víc, no. Ti se tak mají. To snad ani neni fér. Jen doufám, že nevyvedeš zase nějakou lumpárnu. Už se blíží konec tak by mohl být klid, ne?

Tak jsem si trochu pročetla komentáře, a abych pravdu řekla, to, že Bella vyšilovala kvůli tátovi a kvůli sourozenci, se nemusí vůbec pojit s tim, že je Edward upír. Je to naprosto něco jinýho. Nebo jinýho. Řekla bych, že se každá ta věc spojuje s trochu jiným "citem". Rodina je rodina..
Pokud vim, tak se na začátku Bella i jednou zniňovala, že má pocit, že žije ve světě, kde jsou mystické postavy. Aspoň teda myslim, že to bylo v téhlo povídce. Vím, že to bylo jen krátce, sotva jedna věta. (myslím! )
To, že vyšilovala, když zjistila, že otec podváděl a možná ještě podvadí mamku a navíc někde schovává jejího bratr nebo sestru, by mě osobně naštvalo a rozladilo víc, než kdyby mi můj přítel řekl, že není člověk. Nedokážu vysvětlit proč, prostě mi přijde ta rodinná záležitost daleko důležitější, protože to, že je Edawrd poloupír není v podstatě nic špatného. On ji všechno hned vysvětlil, Bella ví, že jsou dobří, že nikoho nezabíjejí. A ona prostě taková je, přijímá fakta, která jsou ji dána. A u toho otce jí byla dána fakta pouze z dopisů, která nebylo zrovna dobrá. Asi už plácám voloviny, ale mně, Zuzi, se její přístup k tomuhle překápku líbil. Přesně jak jsem psala v minulé kapitole, buďto extrém útěku a nebo extrém pohody. To je prostě naše Bella.
No, nebudu to už rozpitvávat, ještě by se tady na mě někdo vrhnul a navíc si myslim, že musí být únavný číst ty moje bláboly Moc pěkná kapitola

hezké

Ještě, že to tak Bella vzala. Teď to vypadá jako taková pohodička, ale čekám, že je to jen klidné moře před bouří. No, jsem zvědavá, co se stane dál.

Bella to zvladla super akorat ten konec vypada divne ale jinak nadhera a tesim se na dalsi

Musím souhlasit s holkama, že ten konec už byl trošku, jako bys to chtěla skončit. jasně, Sylvie je pryč, Bella ví, co Edward je a zbytečně to protahovat už nemá cenu.
Ale kapitola se ti moc povedla a budu se těšit na pokračování.

nádhera

Zajímalo by mě, zda Bella někdy řekne o tom snu v němž ji Sylvie kousla do krku.
Moc doufám v dalčí kapitolu.

No, Zuzanko. Už jsme se bavily o tom, co a jak. Nechci ti moc nakládat, ale nechci ti ani lhát.
Musím souhlasit s tím, co zmínily některé holky v komentářích... Bella vyšilovala, když zjistila, že měl její otec poměr a možná má někde sourozence. A jakmile jí Edward oznámí, že je poloupír a jeho příbuzní jsou upíři, tak se tomu zasměje, chvíli nevěří, pak si nechá vše objasnit a ve finále mu řekne, že ho miluje. Kdyby zdrhla, alespoň na chvíli, tak by to asi vyznělo lépe. A kdyby tak neřešila a "neterorizovala" své okolí tím, jak moc chce najít sourozence, tak by mi tahle její reakce - upír? pohoda - nevadila.
Ta poslední část povídky, kdy byla Bella s Edwardem celé léto, byla až moc popisná. Klidně bych ji oželela. Zřejmě ses chtěla posunout v čase, ale to šlo udělat i jinak. Spíš to znělo jako část epilogu.
Na rovinu. Chápu, že když se něco píše dlouho, vytrácí se to kouzlo a nadšení z psaní další a další kapitolky (hlavně pokud tu povídku píšeš už delší dobu). Znám to. Taky to tak mívám. Dořeš, co máš v plánu v této povídce a vrhni se na nový projekt. To je moje rada. Přijde nové nadšení a bude líp.
V téhle povídce bys musela přijít s nějakou "bombou", aby to bylo stejně dobré, jako bylo. Protože nemám tucha, jak dlouho by mě ještě bavilo číst o tom, jak je Bella s Edwardem tam a tam a dělají to a to...
Nebudu se ti omlouvat za svůj názor, už se trochu známe, takže víš, jak jsem to myslela.
Každopádně tím neříkám, že jsi špatná autorka. Naopak, jsi skvělá. Každou povídkou se zlepšuješ, takže se budu moc těšit na další příběh z tvé hlavinky.
Děkuji.

Ten konec byl, jako bys už chtěla skončit...
Ale jinak musim říct, že jsi tou povídkou mile zpříjemnila den ačkoli musim uznat, že dojít až sem byla trochu fuška
Jsem zvědavá, co je rozhodí tantokrát...

Pěknej a poklidnej díl moc se mi líbil
Těším se na další, doufám, že bude brzo

Nečetla jsem moc kapitol, ale tahle mi přišla jiná. Moc se ti to nepovedlo. neosobní a bez emocí. Prostě, když člověk pořád vyšiluje kvůli každé kravině a potom bere s klidem, že jeho kluk je poloupír, tak to trošku zmate. Nic moc. Opravdu, já nerada kritizuji, cítím se pak... prostě vím, že nepíšu nejlépe a kritizuji, ale už je to tak. Uspěchané a bez emocí. To je můj verdikt. Dej si chvilku odpočinku a poté to piš tak, jak tě známe. Dělala jsem to taky

Zuzko, jsem ta poslední, která může někoho, kdo píše, nějak kritizovat, sama jsem nenapsala ani čárku, ale jestli chceš slyšet pravdu, tak tohle asi opravdu bylo příliš jednoduché. Hlaně ve srovnání s tím, jak Bella vyšilovala kvůli jiným věcem. Tak nějak jsem čekala, že prozrazení upířího tajemství není hlavní zápletka povídky, že nás to hlavní teprve čeká, ale i tak jsem čekala aspoň nějaké obavy a reakce, aby si toho poznání, že se mají rádi, i když jsou každý jiný, víc vážili. Doufám, že nevadí, když píšu takto otevřeně, ale prostě jsem u tebe zvyklá na skvělé zápletky, tohle bylo trochu uspěchané. Ale prosím tě, nenech se otrávit, jestli nemáš náladu, tak si dej pauzičku a dopiš ten příběh tak, jak jsi ho vymyslela.

Teda, nemám co říct.. Naprosto úžasný a ti dva jsou jak hrdličky... Moc se mi líbí tvůj nápad s Esmé a Carlisle, Edward jako jejich opravdový syn a poloupír... A Bella to zvládla taky velmi dobře

Přesto, že děj je moc krásný je vidět, že jsi byla trochu unavená ovšem... Nevěděla jsem , že Sylvie (fuj) je upír co si pamatuju, tak když ještě byla s Edwardem byly spolu v restauraci... Kašli na to. Moc si všímám detailů Když jsi včera napsala, že se ti do psaní nechce, myslela jsem, že se mi svět hroutí jako domeček z karet Ha!Ha! Trochu moc romatiky na pošuka jako já, ale... Nádhera!

Tak a Bella to už vie. Som rada, že nehysterčila, ale zobrala to športovo. Budem im obom držať palce. Nech im to vydrží.

No tak tohle se ti moc nepovedlo. Přislo mi to takové uspěchané a neosobní, jakoby jsi to nepsala ani ty. Vždy máš každý díl originální a nápaditý, no a tohle bylo, no prostě nudné ... ale i tak se moc těším na pokračování :D

Já bych řekla,že tvá forma je naprosto v pořádku.Jenom ty jsi zbytečně skromná.Moc hezký.

úžasnéé ako vždy

Super

mě se to líbí .... těším na další

Úžasný díleček, sem moc moc zvedavá jak to bude pokračovat, tak piš prosííím honem další díleček a rychle

Moc hezká kapitola. Nejvíc se mi líbila Bellina reakce na upíry :D jen tak dál

Těžký zklamání... To je moje dnešní hodnocení. Celou dobu povídka hezká a originální dostala přes tlamu tím ohraným, "Jsem upír." "Jé, to je super, vůbec mi to nevadí." Přece jen jsem od tak dobré autorky jako jsi ty čekala něco lepšího a originálnějšího. Je škoda, takhle povídku pohřbít, tak budu doufat, že to do budoucna nějak vytáhneš. Snad se nenaštveš, ale já nejsem na falešnou chválu.

Pěkné !

Bells to tajemství vzala v pohodě. Jinak to byla taková poklidná kapitola. Tedy ten podzim mi přišel docela depreseivní.

pěkné

Jé, to bylo úžasný. Bells nezklamala a zachovala se jako správná Bella. Nemám ráda vřískající a utíkající Belly. Prázdniny s Edwardem byly nádherné. Bože, jen si to představím a polejvá mě horko No, nádhera.

krásnéééé

moc krásná a povedená kapitolka přesně takhle jsem si Bellinu reakci představovala - nejdřív, že si dělá legraci a nechápavou, a neustálý Edwardův strach že vezme nohy na ramena. A ptala jsem se a čekala přesně na to samý - Jak to že Emmet je šéfkuchař?
Ten závěr byl taky pěkný, takový pohodový, jen mě mrzí to že tam není to poznávání - náslené setkání Cullenů (a Alis především, no i Emmet ), to jak si užívali sluníčko - září vůbec Edward, nebo to jen pro lidské oko není patrné - no vyjasnit tyhle nejasnosti.
A už se neskonale těším na další díl. Copak jim překazí jejich idilku , tak doufám že nic vážného a když už ano, že to překonají. Tak jsem s tím, i kdyby to byla opět takováto pohodová kapča už se na ní těšíme

Jeee, som rada, že Bella už vie pravdu a že reagovala tak, ako reagovala. Bola to taká príjemná a oddychová kapitola. Veľmi sa mi páčila!
Teším sa už na ďalšiu

Náhodou se ti ta kapitola moc povedla. Akorát mám pocit, že se tam něco pos**e. Vždyť idylka nemůže trvat věčně (i když by se mi to moc líbilo)!

úžasná kapitolka.. Bella to vzala v pohodě..

Tahle kapitola byla taková nemastná neslaná, ale Bella musela slyšet jak to s celou rodinou je a to je záležitost,kterou jsme četli prakticky všude, takže to nejde napsat už jinak a také všichni víme jak to je, takže (skoro) žádné překvapení. Moc se těším na další kapitolu, protože věřím, že máš v rukávu nějakou suprovou zápletku, aby se mělo zase co řešit :)

Je skvělé, že to Bella vzala tak v pohodě a ještě lepší, že to jde dál dobře. Trochu mě děsí, jak lehce se vzadla Sylvie... a co přinese podzim. Konec je trochu depresivní... nebo jako ticho před bouří. Moc hezké, jsem zvědavá na pokračování.

Skvělééé, líbí se mi jak to Bella vzala a docela mě to aji pobavilo. Á musím se přiznat, že jí aj zavidím, takové skvělé léto... Wow, těším se na další...!

Mně se teda kapitolka líbí. Taková klidná pohodová kapitolka. Mám ale takové tušení, že se ještě něco semele. Jsem na to zvědavá.

jsem ráda, že Bella už ví že Cullenovi jsou upíři a je fajn, že jsme se trochu posunuli v čase

úžasné nádherné prostě luxus... těším se moc moc mocinky moc na další dílek :-D :-D :-D :-D :-D :-D

Jsem ráda že Bella to zvládla takhle dobře

mě se to teda líbí
těším se na další kapitolu

Taká pohodová kapitolka - skôr ako prechod k niečomu vážnemu, čím nás zrejme prekvapíš na budúce

Je to úžasné. Mně se tahle kapitola náhodou moc líbila a rozhodně bych z ní nepoznala, že "nejsi ve formě", jak jsi sama řekla. Jsem ráda, že Bella nezačala jančit a že to vzala takhle. Ohromně se mi tím ulevilo.
Moc se těším na další.

To je cela Bella...vzit upiri podstatu v klidu...pekna kapitola

moc pěkný už se těšim na další

skvělé

Souhlasím s anissska

Pohodová kapitola, bylo to příjemné počteníčko.

Uff! Slyšela jsi tu ránu? To mi spadl obrovský kámen ze srdce.
Jsem hrozně ráda, že tu drobnou informaci o upírech vzala s klidem. A chudák Edward se ji snažil přesvědčit, že má utíkat.
Zvláštní, že když zjistila, že má někde nevlastního sourozence, tak se mohla zbláznit, ale že její skoro druhá rodina jsou upíři, tak to s ní ani nehne. Díky bohu!

Takže Jason a Sue se přece jen dali dohromady! Skvělý, teď už se snad nemůže nic pokazit.
Ještě je tu ten sourozenec a já si myslím, že ten se tam objeví z ničeho nic, aniž by ho Bells hledala...
Já už chci vědět, KDO je to!!!!!!

Zuzi, kapitola je nádherná! Žádný takový, že by se ti to nepovedlo nebo něco takovýho.
Píšeš úžasně a já už se moc těším na pokračování!!

Přidat komentář:

Nick:

Text: